3 VSOL 856/2012-A-9
KSOS 14 INS 23976/2012 3 VSOL 856/2012-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci , se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Velká 2984/23, PSČ 702 00, IČ: 250 53 892, o insolvenčním návrhu navrhovatele a)-věřitele Ing. Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava, Otakara Jeremiáše 1932/10, PSČ 708 00 a navrhovatelky b)-věřitelky Olgy anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava, Hlavní třída 700/88, PSČ 708 00, oběma zastoupených JUDr. Milanem Staňkem, advokátem se sídlem Brno, Dlážděná 12c, PSČ 641 00, o odvolání navrhovatele a) a navrhovatelky b) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.10.2012, č.j. KSOS 14 INS 23976/2012-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že návrhy navrhovatelů a) Ing. Petra anonymizovano a navrhovatelky b) Olgy anonymizovano se n e o d m í t a j í.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl návrhy navrhovatelů a) a b) s tím, že navrhovatelé a) a b) nejsou dle § 368 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, osobami oprávněnými takový návrh podat.

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že podáními doručenými soudu dne 2.10.2012 se navrhovatelé domáhali zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci s odůvodněním, že jsou dlužníkovými věřiteli, a to navrhovatel a) na základě smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu č. 332400107/2040 ze dne 17.12.2010 a navrhovatelka b) na základě smlouvy o zřízení a vedení spořícího účtu č. 0332500407/2040 ze dne 17.12.2012. Soud prvního stupně uvedl, že z úplného výpisu z obchodního rejstříku týkajícího se dlužníka zjistil, že dlužník je spořitelním a úvěrním družstvem. Soud prvního stupně uzavřel, že dle hlavy IV. oddílů 1) a 2) insolvenčního zákona je dlužník finanční institucí a odkázal na ustanovení § 368 odst. 1 insolvenčního zákona s tím, že v případě dlužníka, který je spořitelním a úvěrním družstvem, je oprávněn podat insolvenční návrh pouze orgán, který je oprávněn vykonávat dozor nebo dohled nad činností tohoto dlužníka, tj. Česká národní banka (§ 44 odst. 1, písm. a) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance). Na tomto základě soud prvního stupně vyslovil názor, že navrhovatelé a) a b) jsou osobami, které nejsou dle ustanovení § 368 odst. 1 oprávněny podat insolvenční návrh, a proto jejich návrhy odmítl.

Proti tomuto usnesení podali navrhovatelé a) a b) včasné odvolání, jímž se domáhali zrušení napadeného usnesení. Odvolatelé namítali, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, respektive na naprosto chybném výkladu dotčených ustanovení insolvenčního zákona. Odvolatelé vyslovili názor, že z dikce ustanovení § 368 insolvenčního zákona vyplývá, že tímto ustanovením dochází k rozšíření okruhu subjektů, kteří jsou aktivně legitimováni k podání insolvenčního návrhu. Vedle subjektů uvedených v ustanovení § 97 odst. 3 insolvenčního zákona (tj. vedle dlužníka a jeho věřitele) je ve věci dlužníka, který je finanční institucí, oprávněn podat insolvenční návrh dle ustanovení § 368 IZ též orgán oprávněný vykonávat dozor nebo dohled nad činností takového dlužníka. Odvolatelé podotkli, že takový výklad ustanovení § 368 insolvenčního zákona se shoduje i s výkladem obsaženým v odborných publikacích, které se problematikou insolvenčního zákona zabývají.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 1, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele a) a navrhovatelky b) je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že řízení v dané věci bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu věřitele Ing. Petra anonymizovano , který byl doručen soudu prvního stupně dne 2.10.2012 v 7.50 hod. Navrhovatel a) se domáhal zjištění úpadku dlužníka UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci s odůvodněním, že mu dlužník dluží ke dni podání návrhu částku 9.500 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu č. 332400107/2040, uzavřené mezi dlužníkem a navrhovatelem a) dne 17.12.2010. Navrhovatel a) tvrdil, že splatnost pohledávky nastala v souvislosti s výpovědí smlouvy ze dne 23.4.2012 dne 23.5.2012. Dne 2.10.2012 v 7.52 hod. byl doručen soudu prvního stupně insolvenční návrh navrhovatelky b), jímž se navrhovatelka b) domáhala zjištění úpadku dlužníka UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci s odůvodněním, že má vůči dlužníku pohledávku ve výši 19.763,66 Kč z titulu smlouvy o zřízení a vedení spořícího účtu č. 0332500407/2040, která byla uzavřena mezi navrhovatelkou b) a dlužníkem dne 17.12.2010. Navrhovatelka b) tvrdila, že smlouvu dne 23.4.2012 vypověděla a splatnost dlužné částky nastala dne 23.5.2012. Navrhovatel a) i navrhovatelka b) ve svých návrzích označili shodně další tři věřitele dlužníka s pohledávkami splatnými dne 20.4.2012.

Podle § 97 odst. 1 IZ, insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu.

Podle § 97 odst. 3 IZ, insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 368 odst. 1 IZ, insolvenční návrh podává orgán, který je oprávněn vykonávat dozor nebo dohled nad činností osob uvedených v § 367 odst. 1 (dále jen "orgán dozoru nebo dohledu"). Tím není dotčeno ustanovení § 97. V návrhu orgán dozoru nebo dohledu uvede rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, a k návrhu připojí listiny k doložení svých tvrzení.

Lze přisvědčit závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužník je spořitelním a úvěrním družstvem, jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku ohledně dlužníka.

Na úpadek dlužníka jako finanční instituce (§ 367 odst. 1, písm. a/ IZ) se tedy použije zvláštní úprava úpadku finančních institucí obsažená v hlavě IV. insolvenčního zákona.

Je rovněž třeba přisvědčit závěru soudu prvního stupně o tom, že orgánem vykonávajícím dohled nad spořitelními a úvěrními družstvy (tj. i nad dlužníkem) je Česká národní banka (ustanovení § 44 odst. 1, písm. a) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, v platném znění).

Problematiku osob oprávněných podat insolvenční návrh ve věci spořitelního a úvěrního družstva řeší ustanovení § 368 odst. 1 IZ. Z ustanovení § 368 věty druhé IZ pak jednoznačně vyplývá, že úpravou obsaženou v tomto zákonném ustanovení není dotčeno ustanovení § 97 IZ, které v odstavci třetím stanoví, že insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel.

Lze tedy přisvědčit odvolací námitce navrhovatelů, že ustanovení § 368 odst. 1 IZ nevylučuje oprávnění dlužníka a věřitele k podání insolvenčního návrhu, byť je dlužníkem spořitelní a úvěrní družstvo. Věta prvá tohoto zákonného ustanovení pouze rozšiřuje okruh osob oprávněným k podání takového návrhu, a to o příslušné orgány státního dohledu nad činností insolventních finančních institucí, včetně spořitelních a úvěrních družstev. Tato skutečnost se podává rovněž z důvodové zprávy k insolvenčnímu zákonu, v níž je k ustanovení § 368 IZ výslovně uvedeno, že k zajištění souladu právní úpravy s článkem II. odst. 3 Ústavy České republiky bylo rozšířeno oprávnění podat insolvenční návrh rovněž pro orgán dozoru, a to právě ve vztahu k jím dozorovaným osobám.

Lze tedy shrnout, že v případě dlužníka jsou osobami oprávněnými k podání insolvenčního návrhu věřitelé, dlužník a orgán, který je oprávněn vykonávat nad dlužníkem dozor nebo dohled, tedy Česká národní banka.

S ohledem na shora uvedené je tudíž závěr soudu prvního stupně o tom, že navrhovatelé a) a b) jako věřitelé dlužníka nebyli k podání insolvenčního návrhu ve věci dlužníka oprávněni, nesprávný.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 220 odst. 1 IZ změnil tak, že se insolvenční návrhy navrhovatelů a) a b) jako podané osobami neoprávněnými neodmítají, když nebyly splněny podmínky pro potvrzení usnesení soudu prvního stupně dle ustanovení § 219 o.s.ř. ani pro jeho zrušení dle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, České národní bance, navrhovateli a) a navrhovatelce b) se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 29. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu