3 VSOL 853/2012-A-12
KSBR 45 INS 18307/2012 3 VSOL 853/2012-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Hany anonymizovano , anonymizovano , bytem v Hodoníně, Šafaříkova 3994/13, PSČ 695 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.10.2012 č.j. KSBR 45 INS 18307/2012-A-7

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici povinnost zaplatit ve lhůtě tří dnů od nabytí právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku napadeného usnesení nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7.600 Kč, má vyživovací povinnost vůči svému manželovi a dvěma dětem a její závazky vůči nezajištěným věřitelům představují celkem částku 1.486.995 Kč. Z insolvenčního návrhu soud zjistil, že příjmy dlužnice nepostačují k tomu, aby při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pohledávky nezajištěných věřitelů byly uspokojeny nejméně do výše 30 % za pět let, když 30 % z této dlužné částky představuje 446.086 Kč. Z příjmu dlužnice-rodičovského příspěvku nemůže být pro účely oddlužení použita měsíčně žádná

částka. Daný stav vylučuje řešit úpadek dlužnice oddlužením, protože dlužnice by se na svém oddlužení plněním splátkového kalendáře vůbec nepodílela. Při posuzování insolvenčního návrhu soud rovněž přihlédl ke skutečnosti, že současně s dlužnicí podal insolvenční návrh i manžel dlužnice a oba dva žádali o společné posuzování jejich návrhů i s ohledem na to, že veškeré závazky náleží do jejich SJM. Soud však při posuzování návrhu zjistil, že oba manželé mají i zajištěné závazky ve výši 407.273 Kč, avšak tyto jsou zajištěny pouze výlučným majetkem druhého z manželů, a ne majetkem spadajícím do SJM, proto nelze přistoupit ke společnému projednání dané právní věci. U dlužnice nepřichází v úvahu ani oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, když dlužnice v seznamu majetku uvedla svůj veškerý majetek v odhadované ceně 11.700 Kč. V případě dlužnice je proto pravděpodobné, že její návrh na povolení oddlužení bude zamítnut a na její majetek bude prohlášen konkurs. Vzhledem k nedostatku finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení je na místě, aby dlužnice v souladu s ustanovením § 108 odst. 2 insolvenčního zákona zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, když bez pohotových finančních prostředků zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení nemůže správce svoji funkci řádně vykonávat.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, ve kterém uvedla, že znovu žádá o projednání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení formou splátkového kalendáře bez zálohy na náklady insolvenčního řízení, protože splňuje podmínky pro společné oddlužení manželů. Nepopírá, že s ohledem na výši svého příjmu, to je pouze rodičovského příspěvku by ona sama se na oddlužení podílet nemohla. Z toho důvodu proto právě v návrhu uvedla, že žádá o spojení svého řízení s řízením svého manžela, který má dostatečný příjem na to, aby dle splátkového kalendáře byly hrazeny měsíční splátky jejich nezajištěných věřitelů. V případě spojení řízení by společná splátka činila 9.333 Kč měsíčně, což je dostačující na zaplacení 30% hodnoty nezajištěných závazků vzniklých v rámci společného jmění manželů. Odkazuje na judikaturu Vrchního soudu v Praze, který upravil svůj přístup ke společnému oddlužení a dospěl k názoru, že pokud manželé mají majetek a závazky náležející do SJM a chtějí-li svůj úpadek řešit oddlužením, je na místě, aby se toho domáhali oba společně. Tvrdí, že veškerý majetek a závazky patří do společného jmění manželů; potvrzuje, že mezi ní a manželem nebyla uzavřena smlouva o rozšíření nebo zúžení rozsahu majetku a závazků tvořících společné jmění manželů a ani smlouva, na základě které by byl vyhrazen zcela nebo zčásti vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství. Pozemky jsou ve výlučném vlastnictví jejího manžela, protože tyto získal v rámci dědického řízení. Tento majetek slouží k zajištění společných závazků ve výši 407.273 Kč a je zajištěn zástavním právem exekutorským u dvou věřitelů, avšak není jisté, zda zajištění věřitelé právo na uspokojení z tohoto zajištění uplatní.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

V přezkoumávané věci podala dlužnice u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a uvedla, že celková výše jejich závazků činí 1.889.228 Kč, z toho je 1.486.955 Kč závazků nezajištěných. Dva závazky jsou zajištěné, a to vůči věřitelům PPF B2 B.V., vůči tomuto věřiteli se jedná o zajištěný závazek ve výši cca 264.137 Kč a vůči věřiteli CCRB a.s. se jedná o zajištěný závazek ve výši cca 138.136 Kč. Dlužnice dále uvedla, že pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7.600 Kč měsíčně, spolu s příjmem jejího manžela by byli schopni měsíčně hradit na splátky nezajištěným věřitelům částku nejméně 9.333 Kč, což za dobu pěti let představuje částku 495.181 Kč, což je dostačující na zaplacení 30 % hodnoty nezajištěných závazků vzniklých v rámci společného jmění manželů. Tvrdí, že veškeré závazky, které uvádí v insolvenčním návrhu, vznikly za trvání manželství a spadají do společného jmění manželů. Žádá, stejně tak jako její manžel Jiří Adamec, který podal též insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, o spojení obou návrhů na povolení oddlužení do jednoho řízení. Tvrdí, že nemá žádného hodnotnějšího majetku kromě obvyklého vybavení domácnosti a osobních věcí. Součástí vylíčení skutkových tvrzení učinila dlužnice i podrobný seznam svých závazků, kdy označila jednotlivé věřitele, uvedla, zda se jedná o zajištěný závazek či nezajištěný závazek, uvedla výši závazku a kdy byla provedena poslední úhrada či nastala splatnost závazku a své stanovisko k jednotlivým závazkům. Z tohoto přehledu vyplývá, že v případě nezajištěných závazků se jedná o devatenáct závazků vůči deseti věřitelům, dva závazky jsou zajištěné, většina závazků je po splatnosti více jak 30 dnů.

Insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podal též manžel dlužnice Jiří Adamec. Jeho řízení je vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 17161/2012. Usnesením ze dne 8.10.2012 č.j. KSBR 45 INS 17161/2012-A-17 bylo uloženo dlužníku Jiřímu anonymizovano , aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000 Kč. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že posoudil jeho insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a shledal jej důvodný; má za to, že u dlužníka jsou splněny podmínky pro povolení oddlužení. S ohledem na to, že dlužník navrhuje jako způsob oddlužení plnění splátkového kalendáře, avšak ve svém návrhu uvedl dva zajištěné věřitele, kteří pokud se přihlásí se svou pohledávkou jako zajištěnou budou uspokojeni pouze z výtěžku zpeněžení zajištění bez ohledu na to, zda bude schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře a správce by tak zůstal v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení zcela bez finančních prostředků spojených se správou zajištěného majetku, rozhodl soud o uložení povinnosti zaplatit dlužníku zálohu ve výši 10.000 Kč. Z obsahu tohoto spisu dále vyplývá, že dlužník uloženou zálohu zaplatil a rovněž tak ve svém návrhu na povolení oddlužení uvedl, že žádá o spojení svého řízení s řízením své manželky Hany anonymizovano .

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z údajů uvedených v insolvenčním návrhu dlužnice lze předběžně uzavřít, že dlužnice je v úpadku, protože má více věřitelů s peněžitými závazky více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníku, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Přitom v konkursu na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Jak vyplývá z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí soud prvního stupně při svém rozhodování nepominul, že insolvenční návrh podal též manžel dlužnice a zabýval se tím, zda je možné spojení obou insolvenčních řízení, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není, když zajištěné závazky jsou zajištěny pouze výlučným majetkem jednoho z manželů.

Byť institut společného oddlužení manželů není v insolvenčním zákoně výslovně upraven, judikatura soudů se již ustálila na závěru, že jestliže manželé mají majetek a závazky náležející do společného jmění manželů (§ 143 odst. 1, písm. b/ OZ) a chtějí svůj úpadek řešit oddlužením, pak pokud se domáhají oba insolvenčním návrhem oddlužení, je možno tato řízení spojit a jejich návrh projednat společně a posoudit společně i jejich úpadek i společně oddlužení. Při schválení společného oddlužení pak budou oba manželé-dlužníci-podrobeni jeho režimu, a dojde-li k řádnému splnění všech povinností podle schváleného způsobu oddlužení, mohou oba manželé dosáhnout osvobození od placení pohledávek svých věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém nebyly v jeho rámci uspokojeny. V tomto směru je možno odkázat na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011-B-37 ze dne 21.9.2011.

Jak vyplývá z obsahu insolvenčních návrhů obou manželů, tak tito shodně tvrdí, že veškeré jejich závazky vznikly za trvání manželství; jedná se tedy o společné závazky, a to včetně dvou zajištěných závazků. Mezi manželi není sporu o tom, že tyto dva závazky jsou zajištěny nemovitostmi, které nejsou ve společném jmění manželů, nýbrž jsou ve výlučném vlastnictví pouze manžela Jiřího Adamce. Přihlásí-li se tito zajištění věřitelé do insolvenčního řízení se svými pohledávkami, tak potom budou uspokojeni pouze z výtěžku zpeněžení majetku, tedy nemovitostí ve výlučném vlastnictví Jiřího Adamce. Tato skutečnost podle názoru odvolacího soudu však nebrání společnému oddlužení manželů za předpokladu, že výlučný vlastník nemovitostí, tedy jeden z manželů souhlasí a je srozuměn s tím, že na uspokojení společných závazků bude použit pouze majetek, který je v jeho výhradním vlastnictví. To, že v dané věci manžel dlužnice s použitím svého majetku na případné uspokojení společných zajištěných závazků souhlasí, vyplývá nepochybně již z toho, že i on sám navrhuje, aby došlo ke spojení jeho řízení s řízením jeho manželky.

Z rozhodnutí ve věci manžela dlužnice vyplývá, že on sám se svými příjmy dosáhne na oddlužení plněním splátkového kalendáře. Došlo-li by ke spojení řízení, pak je nerozhodné, že sama dlužnice s ohledem na výši svých příjmů by na oddlužení nedosáhla, protože v případě společných závazků a společného oddlužení manželů, je nerozhodné, jakým podílem se jednotliví manželé na placení svých závazků podílejí. Podle názoru odvolacího soudu by tedy mělo dojít ke spojení obou insolvenčních řízení tak, aby byl naplněn smysl společného oddlužení manželů a aby oba manželé, pokud by došlo k řádnému splnění všech povinností podle schváleného způsobu oddlužení, mohli dosáhnout osvobození od placení pohledávek svých věřitelů zahrnutých do oddlužení.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně změnil (ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř.) tak, že dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neuložil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 27. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu