3 VSOL 849/2013-A-23
KSBR 44 INS 14111/2013 3 VSOL 849/2013-A-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Adama anonymizovano , anonymizovano , bytem Jungmannova 968, 664 34 Kuřim, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.9.2013 č.j. KSBR 44 INS 14111/2013-A-18,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení. V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se podáním doručeným soudu prvního stupně dne 20.5.2013 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Usnesením č.j. KSBR 44 INS 14111/2013-A-8 ze dne 3.6.2013 byl dlužník vyzván k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč a současně byl poučen o možnosti zastavení řízení v případě nezaplacení zálohy ve stanovené době. Usnesení bylo dlužníkovi doručeno zvláštním způsobem dne 3.6.2013 a dle soudu dne 19.8.2013 nabylo právní moci. Ze sdělení účtárny ze dne 29.8.2013 vyplynulo, že záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla ke dni 27.8.2013 uhrazena. Soud prvního stupně proto postupoval dle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, aniž by jej blíže zdůvodnil.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, věta první IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Dle odstavce 2, insolvenční soud může určit výši zálohy až do částky 50.000,-Kč. Dle odstavce 3, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu spisu vyplynulo, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 14.5.2013 domáhal zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Usnesením ze dne 3.6.2013 č.j. KSBR 44 INS 14111/2013-A-8 soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Současně dlužníka poučil, že nezaplatí-li zálohu ve stanovené lhůtě, může soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit. Z podnětu dlužníkem podaného odvolání přezkoumal usnesení o uložení povinnosti k úhradě zálohy Vrchní soud v Olomouci, který je svým usnesením č. j. KSBR 44 INS 14111/2013, 3 VSOL 560/2013-A-15 ze dne 9.8.2013 potvrdil. Usnesení soudu prvního stupně nabylo právní moci dne 9.8.2013 (dnem zveřejnění rozhodnutí odvolacího soudu v insolvenčním rejstříku) a lhůta k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uplynula dne 12.8.2013.

Za situace, kdy byla dlužníkovi pravomocně uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení rozhodující především to, zda dlužník jako insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatil, či nikoliv. Skutečnost, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil (a to ani v průběhu tohoto odvolacího řízení), zcela nepochybně plyne z obsahu spisu a dlužník ji nezpochybňuje.

Protože dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení neuhradil, je napadené usnesení o zastavení řízení dle ustanovení § 108 odst. 3 IZ věcně správné a proto bylo odvolacím soudem podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrzeno.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené

usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 22. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu