3 VSOL 849/2011-B-54
KSBR 24 INS 625/2010 3 VSOL 849/2011-B-54

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Radomíry anonymizovano , anonymizovano , bytem Nezamyslice, Gen. Svobody 107, PSČ 798 26, o zrušení schváleného oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.11.2011, č.j. KSBR 24 INS 625/2010-B-39

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zrušil schválené oddlužení dlužnice Radomíry anonymizovano (výrok I.), na majetek dlužnice prohlásil konkurs (výrok II.), s tím, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok V.) a rozhodl, že konkurs bude veden jako nepatrný (výrok VI.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční správce ve svém podání ze dne 7.3.2011 navrhl, aby soud zrušil schválené oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře s odůvodněním, že se podstatně snížily její příjmy, neboť Jaroslav Kroužil (druh dlužnice) insolvenčnímu správci oznámil, že nadále nebude plnit svůj závazek platit na oddlužení částku 3.500,-Kč měsíčně, a dlužnice nepobírá částečný invalidní důchod ve výši 5.308,-Kč měsíčně. Pokud by měla dlužnice zaplatit alespoň 30 % závazků (ve výši 852.809,59 Kč) a odměnu a náklady insolvenčního správce, musela by zaplatit částku 322.742,87 Kč (257.942,87 Kč věřitelům a 64.800,-Kč insolvenčnímu správci). Za devět měsíců oddlužení dlužnice uhradila 64.527,-Kč, za zbylých 51 měsíců by tak musela zaplatit nejméně 258.216,06 Kč, což při současném stavu splátek ve výši 4.453,-Kč není reálné, neboť bude na oddlužení doplaceno pouze 227.103,-Kč. V návrhu na zrušení schváleného oddlužení insolvenční správce také uvedl, že dochází k úmyslnému porušení povinností ze strany Jaroslava Kroužila a zřetelné nechuti dlužnice zaplatit věřitelům částku vyšší, než je zákonem minimálně požadovaných 30 % dluhů, neboť dlužnice nevymáhá od Jaroslava Kroužila splnění jeho závazku. Soud prvního stupně především konstatoval, že do příjmů dlužnice, které podléhají výkonu rozhodnutí (a mohou být použity na její oddlužení) nelze zahrnout příspěvek na bydlení, a do příjmů nelze počítat ani (v návrhu na povolení oddlužení) uváděný částečný invalidní důchod, neboť ten byl za dobu od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře poskytnut dlužnici pouze jedenkrát. Do příjmů dlužnice určených pro oddlužení nelze použít ani částku 1.000,-Kč, kterou dlužnice pobírá od Jaroslava Kroužila, neboť-jak plyne z vyjádření dlužnice v průběhu řízení-tato částka je ve skutečnosti výživné pro nezletilé děti. Soud prvního stupně dále vyšel ze zjištění, že dlužnice má (k datu vydání usnesení) příjem (který lze použít pro oddlužení) ve výši 11.170,-Kč, s tím, že tento příjem představuje rodičovský příspěvek ve výši 7.600,-Kč a mzda ve výši 3.570,-Kč. Pro oddlužení lze u dlužnice (která je svobodná a má dvě nezletilé děti) z tohoto příjmu použít částku 2.121,-Kč, po odečtení odměny a výdajů insolvenčního správce je tedy z této částky pro věřitele určeno 1.040,-Kč, takže z příjmů za listopad a prosinec 2011 věřitelé obdrží 2.080,-Kč. S ohledem na zjištění, že od 1.12.2011 se zvýší hrubá mzda dlužnice na částku 6.700,-Kč, a tedy-bude-li dlužnice nadále pobírat rodičovský příspěvek ve výši 7.600,-Kč-zvýší se od ledna 2012 částka určená pro oddlužení, při výpočtech dalších splátek dlužnice pro oddlužení vycházel soud prvního stupně z předpokladu, že čistý měsíční příjem dlužnice bude alespoň 14.300,-Kč (když dlužnice bude pobírat rodičovský příspěvek ve výši 7.600,-Kč a její čistá-nikoliv hrubá-mzda bude činit 6.700,-Kč), takže dlužnice bude na oddlužení platit částku 4.208,-Kč a po odečtení odměny a výdajů insolvenčního správce tudíž věřitelům připadne 3.128,-Kč. Za 41 měsíců oddlužení (od ledna 2012) zaplatí dlužnice věřitelům 128.248,-Kč. Spolu s částkou 99.275,-Kč, kterou dlužnice zaplatila věřitelům za dosavadních 17 měsíců oddlužení a částkou 2.080,-Kč (kterou zaplatí v listopadu a prosinci 2011) bude věřitelům za 60 měsíců oddlužení zaplaceno 229.603,-Kč, což představuje (při zjištěných nezajištěných závazcích dlužnice ve výši 852.809,59 Kč) 26,92 % jejich zjištěných pohledávek. Za této situace soud prvního stupně uzavřel, že poté, co se výrazně snížily příjmy dlužnice, lze důvodně předpokládat, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, neboť věřitelům nebude uhrazeno předpokládaných 47 % jejich pohledávek. Nadto i při mírném nadsazení příjmů dlužnice nebude věřitelům zaplaceno ani zákonných 30 % jejich zjištěných pohledávek. Soud proto postupoval podle ustanovení § 418, písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), schválené oddlužení dlužnice zrušil a současně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem. Pro úplnost soud prvního stupně konstatoval, že dlužnice neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (§ 418, písm. a) IZ), neboť z jejích vyjádření v průběhu řízení (u jednání dne 20.6.2011 a dne 31.10.2011) vyplývá, že nemá ani snahu zajistit, aby její druh, který se zavázal platit jí měsíčně 3.500,-Kč na oddlužení, svou povinnost splnil, a odmítla návrh insolvenčního správce k sepsání návrhu na určení výživného pro její dvě nezletilé děti vůči jejich otci Jaroslavu Kroužilovi, když zjistila, že o toto výživné by se snížil i příspěvek od státu. Protože dlužnice je fyzickou osobou, která není podnikatelem, a nemá více než 50 věřitelů, rozhodl soud, že konkurs bude řešen jako nepatrný podle ustanovení § 314 odst. 1, písm. b) IZ.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkala, že rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Namítala, že soud prvního stupně vycházel z nesprávných výpočtů, pokud se týká předpokládaných příjmů, neboť vycházel pouze z rodičovského příspěvku ve výši 7.600,-Kč a mzdy ve výši 3.578,-Kč, která se od prosince zvyšuje o 1.500,-Kč hrubého, to je na částku 5.234,-Kč. Tento výpočet je podle odvolatelky nesprávný, neboť soud nepočítal její budoucí příjem ze zaměstnání, do kterého se po ukončení rodičovské dovolené vrátí (jak dokládala potvrzením zaměstnavatele), a do tohoto příjmu nezapočítal dar od partnera dlužnice ve výši 1.000,-Kč, který mylně považoval za výživné. V této souvislosti odvolatelka poukazovala na to, že s partnerem žijí ve společné domácnosti, partner se na vedení domácnosti a výživě dvou společných dětí podílí, takže by bylo proto v rozporu s dobrými mravy po něm požadovat výživné. Dar ve výši 1.000,-Kč měsíčně partner dlužnice odesílá na insolvenčním správcem určený účet. Původní závazek k poskytování daru ve výši 3.500,-Kč měsíčně sice není partner dlužnice schopen dodržet, je však nadále schopen a ochoten přispívat částkou 1.000,-Kč, což činí od července 2011. Podle odvolatelky soud prvního stupně také nezapočítal do příjmů dlužnice pro oddlužení příspěvek na bydlení ve výši asi 4.000,-Kč přesto, že tato dávka je vyplácena dlužnici téměř dva roky. Rovněž špatně spočítal její budoucí příjem po skončení rodičovské dovolené, když nevzal v úvahu rozšíření úvazku v současném zaměstnání. Z dokladu zaměstnavatele ze dne 12.4.2010 přitom vyplývá, že mzda bude činit 10.800,-Kč, po skončení rodičovské dovolené tedy bude příjem činit 10.800,-Kč + 1.000,-Kč dar od partnera + průměrně 5.500,-Kč z původního zaměstnání, tedy celkem bude příjem činit 17.300,-Kč. I pokud by nebyl uznán příspěvek na bydlení, je i tak nadále schopna za pomoci matky dodržet splátkový kalendář. Matka dlužnice Marie Bruckmullerová se písemně zavázala finančními dary přispívat tak, aby dlužnice byla nadále schopna plnit splátkový kalendář. Odvolatelka také brojila proti závěru soudu prvního stupně, že řádně neplní povinnosti dlužníka. Poukazovala na to, že své povinnosti vždy plnila. Aby zvýšila výši splátek, našla si práci a své nezletilé děti svěřila na hlídání cizí osobě. K 1.1.2011 nastoupila do nového zaměstnání na částečný pracovní úvazek. Partner dlužnice není schopen plnit závazek v plné výši, neboť jeho příjem poklesl, když jeho příjem v době schválení oddlužení činil průměrně 18.123,-Kč, od ledna 2011 však poklesl na průměr 15.366,-Kč, takže aby splnil závazek vůči dlužnici sám se více zadlužoval. Proto si našla zaměstnání, aby k tomu již nedocházelo a celková výše splátek neklesala. Namítala, že již v době rozhodování o oddlužení v květnu 2010 bylo insolvenčnímu soudu i správci jasné, že očekává narození druhého dítěte, což soud považuje za přitěžující okolnost, neboť narozením druhého dítěte se zvýšila tzv. nepostižitelná částka. I přes tuto skutečnost však výši splátek v rámci zákonem stanovených 30 % dodržovala. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Insolvenční správce a zástupce věřitelů navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Insolvenční správce poukázal na to, že insolvenční soud velmi podrobně zkoumal poměry dlužnice, ve věci dvakrát nařídil jednání, takže dlužnice měla dostatek času, aby uspořádala svoje finanční poměry. To se však nestalo a je zřejmé, že věřitelé by byli uspokojeni v daleko menší míře. Zástupce věřitelů zdůraznil, že dlužnice neplnila a nadále neplní podmínky, za nichž jí bylo povoleno oddlužení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně usnesením ze dne 18.3.2010, č. j. KSBR 24 INS 625/2010-A-9 zjistil úpadek dlužnice Radomíry anonymizovano , dlužnici povolil oddlužení a insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Jiřího Habartu. Usnesením ze dne 26.5.2010, č. j. KSBR 24 INS 625/2010-B-11 pak schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře a dlužnici uložil, aby po dobu pěti let, počítaných od 20.6.2010 platila nezajištěným věřitelům na úhradu jejich pohledávek vždy ke každému 20. dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z těchto příjmů mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 900,-Kč a daně z přidané hodnoty podle zákonné sazby, která ke dni vydání usnesení činila 20 %, s tím, že tuto částku rozvrhne dlužnice prostřednictvím insolvenčního správce mezi věřitele podle poměru jejich pohledávek, ve výroku usnesení specifikovaném, a s tím, že první splátku je dlužnice povinna uhradit věřitelům k 20.6.2010, a to z měsíčních příjmů ve výši 16.408,-Kč-konkrétně z invalidního důchodu ve výši 5.308,-Kč a rodičovského příspěvku ve výši 7.600,-Kč měsíčně, které pobírá od ČR-České správy sociálního zabezpečení, a z příjmu ve výši 3.500,-Kč, který pobírá od Jaroslava Kroužila. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel ze zjištění, že svobodná dlužnice má ve výchově jedno nezletilé dítě, její čisté měsíční příjmy činí 16.408,-Kč a sestávají z částečného invalidního důchodu ve výši 5.308,-Kč, rodičovského příspěvku ve výši 7.600,-Kč a daru od Jaroslava Kroužila ve výši 3.500,-Kč. Kromě těchto příjmů dlužnice pobírala příspěvek na bydlení ve výši 1.190,-Kč a výživné na dítě 1.000,-Kč od Jaroslava Kroužila. Soud prvního stupně vycházel z předpokladu, že nezabavitelná částka činí 8.593,-Kč, takže dlužnice bude po dobu pěti let plnění oddlužení na oddlužení platit přibližně 7.815,-Kč měsíčně. Po odečtení odměny hotových výdajů insolvenčního správce (ve výši 64.800,-Kč včetně DPH) by tak věřitelům byla uhrazena částka 404.100,-Kč, při zjištěných nezajištěných závazcích dlužnice ve výši 852.809,59 Kč by tedy věřitelé obdrželi 47 % svých pohledávek.

Podle ustanovení 418 odst. 1, písm. a) a písm. b) IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit.

Z hlediska skutkového stavu není sporu o tom (a vyplývá to i z vyjádření dlužnice u jednání v řízení před soudem prvního stupně dne 31.10.2011), že dlužnice je svobodná, v současné době má ve výchově dvě nezletilé děti, a její příjmy tvoří rodičovský příspěvek ve výši 7.600,-Kč, příspěvek na bydlení, mzda-neboť dlužnice je v pracovním poměru a pracuje na částečný pracovní úvazek-a příspěvek od partnera dlužnice Jaroslava Kroužila, nyní ve výši 1.000,-Kč měsíčně. Částečný invalidní důchod dlužnice již nepobírá. Soud prvního stupně správně zjistil (správnost tohoto zjištění odvolatelka nezpochybňovala), že Česká správa sociálního zabezpečení svým rozhodnutím již ze dne 20.5.2010 výplatu částečného invalidního důchodu pozastavila, neboť dlužnice nárok na další výplatu neprokázala. Žádost dlužnice o přiznání invalidního důchodu přitom byla, jak vyplývá z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9.11.2011 (předloženého u jednání odvolacího soudu) zamítnuta.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že do příjmů dlužnice, které mohou být použity pro oddlužení, náleží pouze rodičovský příspěvek ve výši 7.600,-Kč a mzda, jejíž výše podle tzv. mzdového výměru zaměstnavatele č. 2 ze dne 26.10.2011 zaměstnavatele MUDr. Petra Korbélyie, praktického lékaře Němčice nad Hanou, byla dlužnici stanovena s účinností od 1.12.2011 částkou 6.700,-Kč hrubého.

Námitka odvolatelky, že soud prvního stupně pochybil, pokud do těchto příjmů nezahrnul i příspěvek na bydlení, důvodná není.

Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ platí, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

Z uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že rozsah povinných splátek vymezuje zákon odkazem na pravidla platná pro provádění výkonu rozhodnutí. Způsob výpočtu rozsahu částky, kterou musí dlužník použít na splátky, se řídí ustanovením § 277 až § 279 o.s.ř., přičemž za základ se zde bere čistá mzda, plat či jiný příjem. Ustanovení § 317 odst. 2 o.s.ř. pak výslovně stanoví, že výkonu rozhodnutí nepodléhají, a to zcela, dávky státní sociální podpory, které jsou vypláceny jednorázově, a příspěvek na bydlení.

Závěr soudu prvního stupně, že příspěvek na bydlení nelze zahrnout do příjmů, které lze použít pro oddlužení, je tudíž správný.

Neobstojí ani výhrada odvolatelky, že soud prvního stupně špatně spočítal její budoucí příjem po skončení rodičovské dovolené.

Soud prvního stupně při svém rozhodování, pokud se týká budoucího příjmu , vycházel z částky 6.700,-Kč, představující hrubou mzdu, která dlužnici byla (podle mzdového výměru č. 2 zaměstnavatele Petra Korbélyie ze dne 26.10.2011) stanovena s účinností od 1.12.2011.

Příjem (mzdu), který dlužnice bude dosahovat po skončení rodičovské dovolené soud prvního stupně zcela správně neposuzoval, neboť rodičovská dovolená dlužnice končí až 30.6.2013.

Ke skutečnostnosti, dokládané v potvrzení RNDr. Petra Housa, lékárna Němčice na Hané (ze dne 22.11.2011) o tom, že po skončení rodičovské dovolené v červenci 2013 nabídne možnost uzavřít pracovní smlouvu na stejné pracoviště-Lékárna Němčice-interní ambulance Němčice ve stejném rozsahu pracovní doby, jako před odchodem na mateřskou a rodičovskou dovolenou vyjma jeho zrušení , nelze přihlédnout již proto, že není jisté, zda skutečně nastane.

Nelze přihlédnout ani k případné ochotě matky dlužnice pomoci jí dodržet splátkový kalendář . Zavázala-li se Marie Bruckmullerová (písemně ze dne 21.11.2011) dceři Radomíře anonymizovano po dobu oddlužení měsíčně finančními dary přispívat, aby i nadále splňovala podmínky oddlužení formou splátkového kalendáře , jde o neurčitý závazek, něhož nelze při hodnocení příjmové situace dlužnice vycházet.

K námitce odvolatelky ohledně daru, který je poskytován dlužnici jejím partnerem, je třeba uvést, že Jaroslav Kroužil se zavázal před rozhodnutím soudu o schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře poskytnout dlužnici dar ve výši 3.500,-Kč měsíčně. Tento závazek však plnil, jak vyplývá z aktualizované zprávy insolvenčního správce ze dne 30.1.2012 (správnost údajů v této zprávě dlužnice nezpochybňovala) pouze do února 2011, za měsíc únor, březen, duben, květen a červen zaplatil na účet insolvenčního správce pouze po 500,-Kč měsíčně, a od července 2011 do ledna 2012 po 1.000,-Kč měsíčně. Sama dlužnice u jednání v řízení před soudem prvního stupně dne 20.6.2011 uvedla, že Jaroslav Kouřil povinnost, k níž se zavázal před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře nemůže plnit, neboť nemá dostatek finančních prostředků, přičemž z jejích vyjádření jak u jednání v řízení před soudem prvního stupně, tak i z obsahu podaného odvolání plyne, že se vůči Jaroslavu Kouřilovi splnění povinnosti, k níž se zavázal ani domáhat nehodlá. Poskytování daru a jeho výše je tak zcela závislé na momentální ochotě partnera dlužnice takový dar poskytnout.

S ohledem na postoj Jaroslava Kroužila a dlužnice v průběhu insolvenčního řízení je zjevné, že pravidelný příjem dlužnice ve formě daru ve výši 3.500,-Kč již očekávat nelze, přičemž okolnost, že Jaroslav Kouřil v současné době (od července 2011) na účet insolvenčního správce platí 1.000,-Kč měsíčně, je v přezkoumávané věci bez významu.

Podmínky přípustnosti oddlužení vymezené v § 395 IZ, za nichž lze dlužníku (subjektivně legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ) umožnit řešení jeho úpadku oddlužením, insolvenční soud zkoumá i ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení. V tomto směru přihlíží (z úřední povinnosti) ke všemu, co vyšlo v řízení najevo.

Zjistí-li insolvenční soud v průběhu oddlužení prováděného formou splátkového kalendáře, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit-že v jeho rámci nebude dosaženo ani minimální třicetiprocentní míry uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení-rozhodne podle ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) IZ o zrušení schváleného oddlužení.

Jak bylo shora uvedeno, způsob výpočtu rozsahu částky, kterou musí dlužník použít na splátky, se řídí ustanoveními § 277 až 279 o.s.ř. Za základ se zde bere vždy čistá mzda (či příjem, který mzdu nahrazuje), tj. mzda po odečtení zálohy na daň a pojistného na sociální a zdravotní pojištění, s tím, že z čisté mzdy se odečte základní částka. Způsob výpočtu základní částky pak upravuje nařízení vlády č. 595/2006 Sb. o nezabavitelných částkách.

V přezkoumávané věci soud prvního stupně vycházel z příjmu dlužnice ve výši 14.300,-Kč, a to rodičovského příspěvku ve výši 7.600,-Kč a hrubé mzdy ve výši 6.700,-Kč; při výpočtu základní částky pak vycházel z životního minima stanoveného zák. č. 110/2006 Sb., ve znění účinném do 31.12.2011.

Odvolatelka v podaném odvolání uvedla, že její čistá mzda činí 5.234,-Kč. Příjem dlužnice tedy představuje spolu s rodičovským příspěvkem ve výši 7.600,-Kč částku 12.834,-Kč. S ohledem na změnu výše životního minima s účinností od 1.1.2012 (nařízením vlády č. 409/2011 ze dne 7.12.2011, o změně částek životního minima a existenčního minima), lze u dlužnice, která je svobodná a má dvě nezletilé děti, použít pro oddlužení částku 2.714,-Kč, po odečtení odměny a výdajů insolvenčního správce je tedy z této částky pro věřitele určeno 1.634,-Kč. Při takto stanoveném rozsahu splátek za 40 měsíců (od února 2012, vzhledem k tomu, že za leden 2012 již byly splátky uhrazeny) činí částka určená věřitelům 65.360,-Kč, tedy -spolu s částkou, kterou dosud (včetně ledna 2012) uhradila ve výši 139.611,-Kč-204.971,-Kč. Z uvedeného vyplývá, že představují-li zjištěné nezajištěné závazky dlužnice částku celkem ve výši 852.809,59 Kč, bylo by v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhrazeno věřitelům 24 % jejich zjištěných nezajištěných pohledávek, tedy by nebyla naplněna podmínka stanovená v § 395 odst. 1 IZ.

Podmínka stanovená v § 395 odst. 1 IZ by pak nebyla splněna ani v případě, poskytoval-li by Jaroslav Kroužil na účet insolvenčního správce jako dar dlužnici částku 1.000,-Kč měsíčně i nadále.

V takovém případě by částka určená věřitelům činila (po odečtení odměny a výdajů insolvenčního správce) 2.634,-Kč měsíčně (1.634,-Kč a 1.000,-Kč dar), tedy za 40 měsíců 244.971,-Kč. S ohledem na výši zjištěných nezajištěných závazků dlužnice 852.809,59 Kč by při takto zákonem určené výši splátek bylo věřitelům uhrazeno 28,73 % jejich pohledávek.

Požadavek minimální třicetiprocentní míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení představuje (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) esenciální podmínku oddlužení.

Absentuje-li tato podmínka-o čemž nemá ani odvolací soud pochybnosti-soud prvního stupně správně podle ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) IZ schválené oddlužení zrušil a současně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem.

Správností závěru soudu prvního stupně, že je dán důvod pro zrušení schváleného oddlužení i podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. a) IZ se odvolací soud z důvodu procesní ekonomie již nezabýval (neboť by to bylo nadbytečné), a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci a zástupci věřitelů se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 7. února 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Radka Panáčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu