3 VSOL 846/2015-A-17
KSOS 14 INS 16/2015 3 VSOL 846/2015-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Janiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Litovel-Myslechovice 82, PSČ 783 21, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 7. 2015, č. j. KSOS 14 INS 16/2015-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet. Na odůvodnění uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 2. 1. 2015, se dlužnice domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužnice má příjem ve výši 7.792 Kč měsíčně čistého a má jednu vyživovací povinnost. Výše nezajištěných závazků dlužnice dle návrhu činí 201.552 Kč. Usnesením ze dne 27. 2. 2015, č. j. KSOS 14 INS 16/2015-A-5 soud dlužnici vyzval, aby doložila svůj příjem tak, aby měsíční splátka pro nezajištěné věřitele a zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce činila nejméně 2.200 Kč a aby minimální uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužnice činilo více než 30 % (dlužnice by si měla opatřit čistý měsíční příjem 10.800 Kč, anebo ke stávajícímu příjmu 7.792 Kč doložit darovací smlouvu nebo smlouvu o důchodu na částku nejméně 2.100 Kč). Dlužnice však své podání nedoplnila a nebyla by tak schopna ze svého příjmu uhradit ani odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Proto soud uzavřel, že jediným možným řešením úpadku dlužnice je konkurs. Vzhledem k tomu, že dlužnice nevlastní majetek takové hodnoty, který by postačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení (dle seznamu majetku dlužnice vlastní movité věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti) uložil soud dlužnici zálohu ve výši 50.000 Kč, z níž bude možno hradit výdaje na činnost insolvenčního správce, které nebude možno krýt z výtěžku zpeněžení podstaty.

Proti usnesení soudu prvního stupně podala dlužnice odvolání. Namítla, že není schopna uhradit zálohu v uložené výši, musí nejdříve hradit doplatky za elektřinu a plyn a je ochotna uhradit zálohu v menší splátce . Dále uvedla, že doloží darovací smlouvou na částku 3.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále též jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je opodstatněné.

Z obsahu insolvenčního spisu, mimo správných zjištění uvedených v odůvodnění přezkoumávaného usnesení, vyplývá, že v bodě 07 insolvenčního návrhu dlužnice mimo jiné uvedla výčet svých šesti závazků vůči šesti věřitelům, každý z nich popsala uvedením věřitele (které označila v souladu s ustanovením § 103 odst. 1 IZ) a celkovou výší (nikoli také výší splátek). Ke splatnosti každého závazku uvedla splatnost poslední splátky 31. 5. 2012 a dále tvrdila, že její závazky jsou více jak 30 dnů po splatnosti a že je není schopna splácet. V bodě 17 a 19 návrhu dlužnice neuvedla nic o splatnosti žádného ze svých závazků, tyto popsala jejich věřitelem a celkovou výší. K insolvenčnímu návrhu připojila seznam závazků, který opatřila doložkou správnosti a úplnosti a svým podpisem. V seznamu závazků označila svých šest závazků vůči šesti věřitelům shodně jako v insolvenčním návrhu.

V průběhu odvolacího řízení (dne 23. 7. 2015) dlužnice předložila darovací smlouvu, uzavřenou mezi ní jako obdarovanou a dárcem Martinem Vaňkem. Ze smlouvy vyplývá, že dárce se zavazuje poskytovat dlužnici po dobu následujících pěti let finanční dar ve výši 3.000 Kč měsíčně, smlouva je opatřena ověřenými podpisy smluvních stran.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 104 odst. 3 IZ, v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Ze shora uvedených zjištění vyplývá, že v této věci se dlužnice domáhá zjištění svého úpadku pro platební neschopnost, který žádá řešit oddlužením plněním splátkového kalendáře (§ 3, § 389, § 398 odst. 3 IZ). Soud prvního stupně se zabýval dostatečností ekonomické nabídky dlužnice (§ 395 odst. 2, písm. b/ IZ), aniž především hodnotil, zda je insolvenční návrh dlužnice projednatelný. Dlužnice v bodě 07 insolvenčního návrhu pouze obecně tvrdí, že její závazky jsou více jak 30 dnů po splatnosti a že je není schopna splácet, ke každému ze závazků uvádí den 31.5.2012 jako den splatnosti poslední splátky . Pojmem splatnost se obecně vyjadřuje den, k němuž je dlužník povinen splnit svůj peněžitý dluh a nelze jej bez dalšího ztotožnit se dnem, kdy nastala splatnost poslední splátky dluhu. Je tomu tak proto, že sjednáním splátkového kalendáře může být sjednán jen harmonogram úhrady již splatného dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.8.2006 sp. zn. 32 Odo 860/2005, který je dostupný na www.nsoud.cz). Pokud dlužnice v návrhu uvedla ke každému svému dluhu jen den splatnosti poslední splátky, nelze z tohoto údaje činit ve vztahu ke splatnosti celkového dluhu žádné závěry. Vzhledem k tomu, že dlužnice v návrhu uvedla den splatnosti poslední splátky, aniž by uvedla i výši této splátky, nelze z jejího návrhu dovodit jak vysokou splátku (dílčí dluh) dluží od 31.5.2012 svým věřitelům. Ze stejného důvodu nelze o splatnosti jednotlivých závazků dlužnice učinit žádný závěr ani z údajů v seznamu závazků (který tak neobsahuje zákonem předepsané náležitosti, § 104 odst. 3 IZ).

Odvolací soud z výše uvedených důvodů uzavírá, že z insolvenčního návrhu dlužnice nevyplývá, že dlužnice má alespoň dva peněžité dluhy (závazky) vůči dvěma věřitelům, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (ust. § 3 odst. 1, písm. b/ IZ). Dlužnice tak nesplnila povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují její úpadek pro platební neschopnost, a její insolvenční návrh je vadný.

Z ustanovení § 108 IZ vyplývá, že insolvenční soud může uložit insolvenčnímu navrhovateli (i dlužníku, je-li navrhovatelem), aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení teprve tehdy, má-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti. Je pojmově vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, je-li insolvenční návrh buď vadný ve smyslu ustanovení § 128 odst. 1 IZ, anebo nejsou-li k němu připojeny zákonem předepsané přílohy ve smyslu ustanovení § 128 odst. 2 IZ (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sen. zn. 1 VSPH 96/2008, 1 VSPH 110/2008 ze dne 16. 7. 2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2009).

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá, neboť toto usnesení je předčasné.

V závislosti na tom, zda dlužnice v mezidobí případně sama doplní další potřebné údaje, insolvenční soud posoudí, zda insolvenční návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti. Nedoplní-li dlužnice další potřebné údaje, případně toto doplnění bude nedostatečné, je nutno vyjít z toho, že podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ v případě, kdy insolvenční návrh trpí vadami, které brání věcnému projednání návrhu, je povinností insolvenčního soudu bezodkladně takový návrh odmítnout, aniž by činil další úkony.

Vzhledem k závěru o neprojednatelnosti insolvenčního návrhu dlužnice se odvolací soud již nezabýval dostatečností její ekonomické nabídky po té, co se navýšila na základě darovací smlouvy, předložené v průběhu odvolacího řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 16. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu