3 VSOL 844/2011-B-74
KSBR 28 INS 11584/2010 3 VSOL 844/2011-B-74

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka RE 100 D s. r. o., se sídlem Brno, Příkop 843/4, PSČ 602 00, IČ: 27189481, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, se sídlem Brno, Mozartova 3, o prohlášení konkursu, o odvolání přihlášeného věřitele č. 1 PXP GROUP a. s., se sídlem Praha 6, Dejvice, Bachmačské náměstí 6, PSČ 160 00, IČ: 288 81 788, zastoupeného Mgr. Petrem Kuchařem, advokátem, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 30a/404, PSČ 140 00 a přihlášeného věřitele č. 7 ARBEGE HOLDING LIMITED, se sídlem Cyprus, Nicosia, Diagorou 4, KERMIA BUILDING, Flat/Office 601, reg. č. 96918, zastoupeného Mgr. Filipem Smějou, advokátem, se sídlem Praha 2, Helénská 4, PSČ 120 00, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.11.2011, č.j. KSBR 28 INS 11584/2010-B-58

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se v napadeném výroku I. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně na majetek dlužníka RE 100 D s.r.o. prohlásil konkurs (výrok I.) a uvedl, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24.3.2011, č.j. KSBR 24 (28) INS 11584/2010-A-34, bylo rozhodnuto o zjištění úpadku dlužníka, aniž by bylo rozhodnuto o způsobu řešení

úpadku, neboť nebylo vyloučeno řešení dlužníkova úpadku reorganizací (§ 316 odst. 2 IZ a § 148 odst. 1 IZ á contrário). Krajský soud uzavřel, že úpadek dlužníka nelze řešit oddlužením, neboť dlužník je podnikatelem. Návrh věřitele č. 2 Karla Řeháka na povolení reorganizace neschválila první schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku, která se konala dne 23.5.2011 a výrokem I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1.6.2011, č.j. KSBR 24 (28) INS 11584/2010-B-26, které nabylo právní moci dne 2.8.2011, byl návrh uvedeného věřitele na povolení reorganizace zamítnut. Proto jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs.

Proti tomuto usnesení, pouze však proti jeho výroku I. o prohlášení konkursu, podal včasné odvolání přihlášený věřitel č. 1 PXP GROUP a.s., jímž se domáhá jeho zrušení. Odvolatel argumentoval tím, že ve věci bylo již jednou o prohlášení konkursu insolvenčním soudem rozhodnuto, a to usnesením ze dne 1.6.2011, č.j. KSBR 24 (28) INS 11584/2010-B-26, které však bylo zrušeno odvolacím soudem z důvodu, že ve věci rozhodoval nesprávně obsazený soud, neboť věc byla nesprávně převedena z původního soudního oddělení 28 INS do soudního oddělení 24 INS a v této souvislosti odvolací soud uzavřel, že řízení je zatíženo zmatečností. Odvolatel vyslovil názor, že zmatečností je zatíženo rovněž usnesení o úpadku, ze dne 24.3.2011, č.j. KSBR 24 (28) INS 11584/2010-A-34, neboť i toto usnesení bylo vydáno v soudním oddělení 24 INS, do něhož byla věc nesprávně převedena. Odvolatel uvedl, že z důvodu zmatečnosti napadl usnesení o úpadku žalobou pro zmatečnost a vyslovil názor, že bude-li žalobě pro zmatečnost vyhověno (což lze s ohledem na názor vyslovený odvolacím soudem v předcházejícím odvolacím řízení očekávat), vrátí se celé insolvenční řízení do stádia před vydáním usnesení o úpadku a s ohledem na tuto skutečnost je tedy ztíženo zmatečností i nové usnesení o prohlášení konkursu.

Proti předmětnému usnesení podal včasné odvolání rovněž věřitel č. 7 ARBEGE HOLDING LIMITED, směřující dle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) toliko proti výroku I. o prohlášení konkursu, jímž se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolatel namítal, že napadené usnesení bylo vydáno nezákonným soudcem, neboť věc byla původně řádně a ústavně-konformním způsobem dle rozvrhu práce přidělena soudnímu oddělení 24 INS, a naopak vrácení věci soudnímu oddělení 28 INS je protiústavní. Odvolatel vyslovil názor, že jakékoliv rozhodnutí vydané v předmětné věci soudním oddělením 28 INS poté, co byl podán návrh na povolení reorganizace, tj. po 19.11.2010, je rozhodnutím vydaným nezákonným soudcem. Odvolatel argumentoval tím, že k převedení věci z původního oddělení 28 INS do oddělení 24 INS došlo zcela zákonným způsobem, a to podle platného rozvrhu práce a navíc na základě přímého pokynu soudce soudního oddělení 28 INS, nešlo tedy o případ, kdy by byla věc jakýmsi nepřípustným zásahem zvenčí soudnímu oddělení 28 INS odňata, a proto věřitel č. 7 dovozoval, že jakékoliv následné rozhodnutí jiného soudního oddělení, tedy soudního oddělení 28 INS, je rozhodnutím vydaným nezákonným soudcem s tím, že tímto způsobem dochází k porušení základního práva navrhovatele na zákonného soudce. V této souvislosti odvolatel odkazoval na rozvrh práce insolvenčního soudu, podle něhož pokud v průběhu zahájeného insolvenčního řízení bude podán návrh na řešení úpadku dlužníka reorganizací, bude věc okamžitě předána k dalšímu projednání a rozhodnutí podle pořadí jednomu z oddělení 24 INS, 27 INS, 39 INS a 40 INS, nerozhodne-li v odůvodněných případech předseda či příslušný místopředseda soudu jinak. Takovou změnu soudce odvolatel považuje za transparentní a předvídatelnou, upřednostňující zájem na specializaci soudců, to je aby spory po odborné stránce složité, vyžadující určitou zvláštní odbornou znalost, rozhodovali soudci těchto odborných znalostí a aby tak bylo rozhodováno po věcné stránce správně. V tomto směru odvolatel odkázal na ustanovení § 42 odst. 2 zákona o soudech a soudcích, podle něhož je stanoveno, že způsob rozdělení insolvenčních věcí musí být stanoven tak, aby insolvenční věci dlužníků, kteří tvoří koncern, projednávalo stejné soudní oddělení. Z těchto ustanovení odvolatel dovozoval, že přímo zákonodárce předpokládá, že bude-li po zahájení řízení zjištěno, že jde o dlužníka tvořícího koncern s jiným dlužníkem, vůči němuž bylo insolvenční řízení zahájeno dříve, dojde na základě této skutečnosti ke změně kritérii pro určení zákonného soudce a z této skutečnosti dovozoval, že závěr odvolacího soudu v předcházejícím odvolacím řízení (v němž odvolací soud uzavřel, že rozvrh práce insolvenčního soudu byl v rozporu se zákonem, pokud umožňoval v průběhu zahájeného insolvenčního řízení, změnu osoby soudce) je nezákonný, nemající jakoukoliv zákonnou oporu. V této souvislosti odvolatel poukázal na současný rozvrh práce odvolacího soudu s tím, že přímo tento rozvrh obsahuje ustanovení, která mění složení jednotlivých senátů rozhodujících určitou věc a tedy i jednotlivé zákonné soudce, a to již v průběhu řízení. Odvolatel vyslovil názor, že ke změně v osobě soudce může vždy dojít tehdy, bude-li to důvodné a za předpokladu, že nový soudce bude opět určen transparentním a předvídatelným způsobem předem daným rozvrhem práce, což bylo v daném případě při změně soudního oddělení 28 INS na 24 INS splněno. Odvolatel poukazoval na skutečnost, že odvolací soud svým předcházejícím zrušujícím usnesením zpochybnil veškeré další kroky a rozhodnutí soudkyně Mgr. Evy Krčmářové, respektive soudního oddělení 24 INS a tím velmi podstatným způsobem zasáhl do práv a povinností všech účastníků řízení a navíc vrátil insolvenční řízení cca o deset měsíců zpátky. Odvolatel poukazoval na to, že právě předcházející zrušující usnesení odvolacího soudu učinilo výběr zákonného soudce netransparentním, neboť nikdo nemůže na základě kritérií uvedených v rozvrhu práce jednoznačně určit, který soudce bude věc rozhodovat, neboť není možné posoudit, která kritéria se mají aplikovat a která kritéria jako nevhodná aplikována výsledně nebudou, což dle názoru odvolatele vede k naprosté nejistotě celého řízení a zcela maří smysl existence rozvrhu práce. Odvolatel rovněž poukazoval na skutečnost, že prohlášení konkursu na majetek dlužníka bylo nepochybně v zájmu všech insolvenčních věřitelů a tedy i společnosti PXP GROUP a.s., která dosáhla na základě svého odvolání zrušení předcházejícího usnesení insolvenčního soudu o prohlášení konkursu, přičemž takový postup této společnosti shledával odvolatel jako účelový a nežádoucí. Odvolatel poukazoval na skutečnost, že společnost PXP GROUP a.s. k námitce tvrzené nezákonnosti soudce přistoupila až po více než půl roce, tedy až dne 15.6.2011, přitom mohla předmětnou námitku vznést prakticky bezprostředně po předání věci oddělení 24 INS. Odvolatel poukazoval na skutečnost, že princip zákonného soudce je ochranou především proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc a nelze jej zaměňovat za procesní prostředek, jímž by mělo být ex post zvráceno již vydané rozhodnutí. Lze proto na účastníkovi soudního řízení požadovat, aby námitku porušení ústavní ochrany plynoucí ze zásady o zákonném soudci uplatnil včas, to je bezprostředně poté, co se mu skutečnosti ji odůvodňující staly známými. Odvolatel dále poukazoval na to, že svým předcházejícím zrušujícím usnesením odvolací soud zkomplikoval činnost insolvenčního soudu, neboť není zřejmé, u kterých dalších konkursních řízení byl soudce určen stejným a tudíž nezákonným způsobem. Postup odvolacího soudu v předcházejícím odvolacím řízení tedy odvolatel shledává nedůvodným a formalistickým. Dále poukazoval na skutečnost, že napadené usnesení bylo vydáno v rozporu s ustanovením § 149 odst. 1 IZ, neboť bylo vydáno až dne 30.11.2011, ačkoliv o zjištění úpadku bylo rozhodnuto již dne 24.3.2011.

Vyjádření k odvolání nebylo podáno.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání obou věřitelů č. 1 a č. 7 byla podána včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. o prohlášení konkursu, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání věřitele č. 1 PXP GROUP a.s. a věřitele č. 7 ARBEGE HOLDING LIMITED jsou nedůvodná.

Z obsahu spisu se podává, že řízení v dané právní věci bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele č. 1 PXP GROUP a.s. ze dne 7.10.2010, věc byla zapsána pod sp. zn. 28 INS 11584/2010 a byla přidělena do soudního oddělení 28 INS, v němž působí soudkyně Mgr. Zdeňka Hubertová. Podáním doručeným soudu dne 19.11.2010 podal věřitel č. Karel Řehák návrh na povolení reorganizace, dlužník sám se k možnosti reorganizace vyjádřil podáním doručeným soudu dne 17.3.2011 tak, že veškerá jednání s možným investorem za účelem možného řešení úpadku ve formě reorganizace společnosti byla ukončena bezúspěšně a proto vyslovil souhlas s řešením úpadku ve formě konkursu. Den 22.11.2010 vydala soudkyně Mgr. Zdeňka Hubertové pokyn podatelně soudu prvního stupně, aby věc byla přidělena příslušnému oddělení INS se specializací na reorganizaci s odůvodněním, že v průběhu řízení byl podán návrh na řešení úpadku dlužníka reorganizací. Věc byla dále vedena pod sp. zn. KSBR 24(28) INS 11584/2010 v soudním oddělení 24 INS, v němž působí soudkyně Mgr. Eva Krčmářová. Tato soudkyně dne 24.3.2011 vydala usnesení č.j. KSBR 24(28) INS 11584/2010-A-34, kterým rozhodla o úpadku dlužníka a insolvenčním správcem ustanovila Ing. Miloše Bačíka; týmž usnesením bylo nařízeno přezkumné jednání na den 23.5.2011 a na týž den byla svolána první schůze věřitelů. Přezkumné jednání a první schůze věřitelů se konala dne 23.5.2011, insolvenční správce přítomný na přezkumném jednání přednesl zprávu o své dosavadní činnosti, způsob řešení úpadku ponechal insolvenční správce na zvážení věřitelům. Po poučení soudem prvního stupně dle ustanovení § 316 IZ nikdo z přítomných nenavrhl hlasování o způsobu řešení dlužníkova úpadku reorganizací, dlužník sám se přezkumného jednání ani schůze věřitelů nezúčastnil. Poté vydala soudkyně Mgr. Eva Krčmářová dne 1.6.2011 usnesení č.j. KSBR 24(28) INS 11584/2010-B-26, jímž byl zamítnut návrh věřitele č. 2 Karla Řeháka na povolení reorganizace, v této části usnesení nabylo právní moci a dále tímto usnesením bylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku konkursem, v této části bylo předmětné usnesení insolvenčního soudu zrušeno včetně navazujících výroků Vrchním soudem v Olomouci, a to usnesením ze dne 29.9.2011, č.j. KSBR 24 (28) INS 11584/2010, 2 VSOL 465/2011-B-51. Odvolací soud dospěl k závěru, že předmětné rozhodnutí bylo zatíženo zmatečnostní vadou ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1, písm. f) o.s.ř., s tím, že převedením věci z původního soudního oddělení 28 INS do soudního oddělení 24 INS došlo k odnětí věci zákonnému soudci. Poté byla věc převedena zpět do soudního oddělení 28 INS a v tomto soudním oddělení samosoudkyně Mgr. Zdeňka Hubertová rozhodla dne 30.11.2011 napadeným usnesením.

Z rozvrhu práce Krajského soudu v Brně platného k datu 7.10.2010 (dále jen rozvrh práce ) vyplývá, že podle rozvrhu bylo pro obchodní úsek stanoveno, že návrhy na zahájení insolvenčního řízení podle insolvenčního zákona budou přidělovány ve sledu nápadu soudním oddělením v pořadí podle přílohy č. 3, nerozhodne-li v odůvodněných případech předseda a v době jeho nepřítomnosti místopředseda jinak s tím, že návrhy na povolení reorganizace budou střídavě přidělovány oddělením 24 INS, 27 INS, 39 INS a 40 INS. Dále bylo stanoveno, že pokud by v průběhu zahájeného insolvenčního řízení byl podán návrh na řešení úpadku dlužníka reorganizací, je to důvodem pro okamžité předání k dalšímu projednání rozhodnutí podle pořadí jednomu z oddělení 24 INS, 27 INS, 39 INS a 40 INS, nerozhodne-li v odůvodněných případech předseda či příslušný místopředseda soudu jinak. Podle tabulkové části rozvrhu práce pak byla do soudního oddělení 28 INS s oborem působnosti (vedle jiného) rozhodování v prvním stupni podle § 9 odst. 4 o.s.ř., ve znění účinném od 1.1.2008, to je ve věcech insolvenčního řízení vedených podle insolvenčního zákona, zařazena soudkyně Mgr. Zdeňka Hubertová a podle tabulkové části rozvrhu práce pak byla do soudního oddělení 24 INS s oborem působnosti (vedle jiného) rozhodování v prvním stupni podle § 9 odst. 4 o.s.ř., ve znění účinném od 1.1.2008, to je ve věcech insolvenčních řízeních vedených podle insolvenčního zákona se specializací na: a) návrhy na zahájení řízení, v nichž s ohledem na sídlo, bydliště nebo umístění majetku dlužníka mimo území ČR bude aplikováno nařízení rady (ES) č. 1346/2000, b) návrhy na zahájení vedlejšího úpadkového řízení podle čl. 27 nařízení rady (ES) č. 1346/2000, c) návrhy na povolení reorganizace, zařazena soudkyně Mgr. Eva Krčmářová.

Z insolvenčního rejstříku, oddílu C, dále vyplývá, že o žalobě pro zmatečnost věřitele č. 1 PXP GROUP a.s. proti usnesení o úpadku Krajského soudu v Brně ze dne 24.3.2011, č.j. KSBR 24 (28) INS 11584/2010-A-34, nebylo dosud rozhodnuto, věc je vedena u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 ICm 1595/2011.

Podle ustanovení § 41 odst. 1 zák. č. 6/2002 o soudech a soudcích, ve znění účinném do 18.7.2011 (dále jen ZSS ), rozdělení jednotlivých věcí, které mají být u soudu projednány a rozhodnuty, do soudních oddělení, se řídí rozvrhem práce.

Podle ustanovení § 42 odst. 1 ZSS, v rozvrhu práce soudu se zejména a) jmenovitě určují soudci tvořící senát, samosoudci, přísedící, asistenti soudců, vyšší soudní úředníci, soudní tajemníci a soudní vykonavatelé, kteří budou působit v jednotlivých soudních odděleních, b) stanoví okruh věcí, které se projednávají a rozhodují na pobočce soudu (§ 13), c) stanoví způsob rozdělení věcí mezi jednotlivá soudní oddělení, d) určují soudci, kteří budou zastupovat v jednotlivých odděleních soudce, kteří nemohou věc z důvodu nepřítomnosti nebo vyloučení anebo z jiných důvodů ustanovených zákonem projednat a rozhodnout, e) určuje zastupování asistentů soudců, vyšších soudních úředníků, soudních tajemníků a soudních vykonavatelů působících v jednotlivých soudních odděleních pro případ, že nemohou provést úkony ve věci z důvodu nepřítomnosti nebo vyloučení anebo z jiných vážných důvodů.

Podle odst. 2 citovaného zákonného ustanovení se věci rozdělují mezi jednotlivá soudní oddělení podle jejich druhu, určeného předmětem řízení v jednotlivé věci, ledaže jde o věci, jejichž povaha nebo význam takové opatření nevyžadují. Způsob rozdělení věcí musí být současně stanoven tak, aby byla zajištěna specializace soudců podle zvláštních právních předpisů, aby věci, které projednávají a rozhodují na pobočce soudu, připadly soudnímu oddělení působícímu na této pobočce, aby pracovní vytížení jednotlivých soudních oddělení bylo, pokud je to možné, stejné, aby nejpozději v den, kdy věc soudu došla, bylo bez využití rejstříku nebo jiných evidenčních pomůcek soudu nepochybné, do kterého soudního oddělení náleží. Způsob rozdělení insolvenčních věcí musí být dále stanoven tak, aby insolvenční věci dlužníků, kteří tvoří koncern, projednávalo stejné soudní oddělení.

Podle ustanovení § 148 odst. 1 IZ, insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Podle ustanovení § 149 IZ, nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do tří měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve, než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odst. 1). Má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle odst. 1, je předmětem jednání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku vždy zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti a jeho vyjádření o vhodnosti navrženého způsobu řešení úpadku; je-li takových návrhů více, vyjádří se insolvenční správce k tomu, který z nich považuje za nejvhodnější a proč (odst. 3).

Podle ustanovení § 150 IZ, má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149 odst. 1 IZ, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku.

Podle ustanovení § 152 IZ, přijímá-li schůze věřitelů usnesení podle § 150, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, které dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; § 54 odst. 1 se nepoužije.

Podle ustanovení § 316 IZ platí, že reorganizací se rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů (odst. 1). Reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku (odst. 2). Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu (odst. 3). Reorganizace je přípustná, jestliže celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 100,000.000 Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno (odst. 4). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije (odst. 5).

Podle ustanovení § 318 odst. 1 IZ, dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do deseti dnů před schůzí věřitelů, která se má konat o rozhodnutí o úpadku.

Podle ustanovení § 389 IZ, dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením (odst. 1). Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na oddlužení podat (odst. 2).

Odvolací soud se nejprve zabýval odvolacími námitkami věřitele č. 7 ARBEGE HOLDING LIMITED o tom, že napadené rozhodnutí bylo vydáno nezákonným soudcem. Tyto námitky však odvolací soud shledává nedůvodnými.

Předně je třeba uvést, že rozvrh práce u soudu není pouhou normou interní povahy, jež by spočívala ve jmenovitém určení soudců, kteří budou působit v jednotlivých soudních odděleních a ve způsobu rozdělení věcí mezi jednotlivá soudní oddělení nebo v dalších opatřeních, nýbrž prostřednictvím rozvrhu práce se ve smyslu článku 38 odst. 1 věty druhé Listiny základních práv a svobod a ustanovení § 36 odst. 2 o.s.ř. stanoví příslušnost soudce. Spor nebo jinou právní věc smí projednat jen soudce určený v souladu s rozvrhem práce, jinak by šlo o porušení ústavní zásady dle článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle níž nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci. V takovém případě by bylo rozhodnutí vydáno nezákonným soudcem, soud by byl nesprávně obsazen, což je zmatečnostní vada ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1, písm. f) o.s.ř. V tomto směru odvolací soud odkazuje na již ustálenou judikaturu, od níž nemá důvod se odchylovat-například nález Ústavního soudu ČR ze dne 20.4.2011, sp. zn. IV. 1302/10 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.1.2010, sp. zn. 21 Cdo 1316/2010.

Odvolací soud dospívá v dané právní věci ke shodnému závěru, jako v předcházejícím rozhodnutí ze dne 29. září 2011, č.j. KSBR 24 (28) INS 11584/2010, 2 VSOL 465/2011-B-51 (od něhož nemá důvod se odchylovat), že rozvrh práce insolvenčního soudu v části, ve které stanovil pro insolvenční řízení specializaci na reorganizaci i v těch případech, kdy došlo k podání návrhu na povolení reorganizace až po zahájení insolvenčního řízení, byl sestaven v rozporu se zákonem. I v rámci insolvenční agendy lze tuto dále členit s využitím specializace na jednotlivé typy řízení podle různých kritérií, avšak při sestavování rozvrhu práce je nutno mít vždy na zřeteli pravidla vtělená do ustanovení § 42 odst. 2 ZSS. Toto další členění insolvenční agendy proto musí být koncipováno tak, aby nejpozději v den, kdy věc došla soudu, bylo nepochybné, do kterého soudního oddělení věc podle specializace náleží. Není tedy přípustné, aby v insolvenčním řízení, které je jediným řízením, ať je členěno na několik relativně samostatných fází (řízení o insolvenčním návrhu, rozhodování o způsobu řešení úpadku, řešení úpadku), postupně působilo více soudců z různých soudních oddělení. Uvedené neznamená, že by rozvrh práce musel rezignovat na možnost určit jako specializační znak reorganizaci, musí však důsledně dbát na to, aby již ke dni zahájení insolvenčního řízení bylo zřejmé, že věc spadá do této specializace a bude přidělena k vyřízení tomuto příslušnému specializovanému senátu, respektive některému z nich. Takto oba odvolací soudy vyložili ustanovení § 42 odst. 2 ZSS již opakovaně, například v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14.9.2010, č.j. KSPH 39 2737/2010, 3 VSPH 608/2010-B-33, které bylo publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 114 v roce 2011 s právní větou tohoto znění; Princip specializace soudců (soudních oddělení) v insolvenčním řízení na agendu reorganizací (jako způsobu řešení dlužníkova úpadku) je možné ve smyslu ustanovení § 42 odst. 2 ZSS promítnout do rozvrhu práce jedině tak, že věci budou do příslušného oddělení rozděleny podle hledisek určitelných ke dni zahájení insolvenčního řízení (například podle toho, zda byl podán návrh na reorganizaci spolu s insolvenčním návrhem, popřípadě podle kritérií stanovených v § 316 odst. 4 IZ).

S ohledem na shora uvedené lze tedy uzavřít, že postup insolvenčního soudu, kdy věc byla převedena po nápadu z původního oddělení 28 INS do soudního oddělení 24 INS, byl v rozporu se zákonem. Při zahájení insolvenčního řízení zde nebyly splněny podmínky pro přidělení věci některému ze čtyř soudních oddělení, které v té době byly u Krajského soudu v Brně specializovány na reorganizace a věc proto byla přidělena do nespecializovaného soudního oddělení 28 INS, v němž působí soudkyně Mgr. Zdeňka Hubertová a v tomto soudním oddělení měla věc zůstat i poté, co byl podán návrh na povolení reorganizace, neboť, jak bylo odůvodněno shora, nemůže tato skutečnost po zahájení řízení být důvodem pro změnu obsazení soudu. Daná právní věc má být tedy nadále správně vyřizována v soudním oddělení 28 INS, v němž působí soudkyně Mgr. Zdeňka Hubertová, která také ve věci vydala napadené rozhodnutí a lze tedy uzavřít, že toto rozhodnutí bylo vydáno zákonným soudcem. Potud odvolací soud shledává námitky vznesené v odvolání věřitelem č. 7 ARBEGE HOLDING LIMITED nedůvodné.

Pokud tento odvolatel dále namítal, že rovněž aktuální rozvrh práce odvolacího soudu mění složení jednotlivých senátů rozhodujících určitou věc a tedy i jednotlivé zákonné soudce, pak tyto námitky jsou zcela irelevantní, protože předmětem přezkumu není rozvrh práce Vrchního soudu v Olomouci, jako soudu odvolacího, ani jeho rozhodovací činnost, ale přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně.

Nedůvodná je rovněž odvolací námitka věřitele č. 7 ARBEGE HOLDING LIMITED uplatněná v odvolání o tom, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s ustanovením § 149 odst. 1 IZ po uplynutí tří měsíců po rozhodnutí o úpadku. Jedná se o lhůtu pořádkovou, která však nemá vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí. Nadto ve stanovené lhůtě bylo již jednou insolvenčním soudem o způsobu řešení úpadku rozhodnuto, nicméně toto rozhodnutí bylo odvolacím soudem následně zrušeno, a proto zcela logicky další rozhodnutí insolvenčního soudu již nebylo v této zákonem stanovené lhůtě učiněno.

Z důvodů shora uvedených je tedy odvolání věřitele č. 7 ARBEGE HOLDING LIMITED nedůvodné.

Nedůvodnými odvolací soud shledává rovněž odvolací námitky věřitele č. 1 PXP GROUP a.s. Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku je rozhodnutím závislým na rozhodnutí o úpadku. Bude-li tedy na základě žaloby pro zmatečnost rozhodnutí o úpadku následně zrušeno, dochází ke zrušení i napadeného usnesení o prohlášení konkursu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.3.2011, senátní značka 29 NSČR 12/2011, zveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V této fázi řízení však nelze předjímat, jakým způsobem procesní soud o předmětné žalobě pro zmatečnost rozhodne, tj. zda tato žaloba bude úspěšná či nikoliv a na toto dosud neskončené řízení proto ani nelze vázat další postup insolvenčního řízení.

Odvolací soud dále přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o prohlášení konkursu i z jiných, než odvolateli uvedených důvodů (§ 212a odst. 1 o.s.ř.), a to s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení § 148 odst. 1, § 149, § 150, § 152, § 316, § 318 odst. 1, § 389 IZ a uzavírá, že rozhodnutí soudu prvního stupně je v napadeném výroku o způsobu řešení úpadku věcně správné. Dlužník je podnikatelem, nepřichází tedy u něj v úvahu způsob řešení úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 IZ). Rovněž v dané právní věci nepřichází v úvahu způsob řešení úpadku reorganizací, neboť jediný návrh věřitele č. 2 Karla Řeháka na povolení reorganizace byl pravomocně zamítnut usnesením insolvenčního soudu ze dne 1.6.2011, č.j. KSBR 24 (28) INS 11584/2010-B-26, když na první schůzi věřitelů konané dne 23.5.2011 nikdo z přítomných nenavrhoval hlasování o takovém způsobu řešení dlužníkova úpadku. Jediný v úvahu připadají způsob řešení dlužníkova úpadku je tedy konkurs ( srovnej rovněž rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v Brně ze dne 20.1. 2011, č.j. KSBR 27 INS 3089/2009, 29 NSČR 30/2010-B-34 zveřejněné pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném výroku I. o prohlášení konkursu jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, zástupci věřitelů, insolvenčnímu správci, odvolatelům a státnímu zastupitelství se však doručuje též zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání běží ode dne, kdy rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 22. února 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu