3 VSOL 842/2011-A-12
KSBR 27 INS 14463/2011 3 VSOL 842/2011-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Veroniky anonymizovano , anonymizovano , bytem Žďár nad Sázavou, Revoluční 1829, PSČ 591 19, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.10.2011, č.j. KSBR 27 INS 14463/2011-A-7

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě deseti dní od právní moci této výzvy zaplatila na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 16.8.2011, který byl současně podán jako insolvenční návrh, se dlužnice domáhala zjištění úpadku a povolení oddlužení. Dlužnice doložila, že jejím jediným příjmem je podpora v nezaměstnanosti ve výši 5.214,-Kč, respektive (od září 2011) 4.011,-Kč. Vzhledem k tomu, že základní nezabavitelná částka činí 9.320,50 Kč, pro přednostní pohledávky by tak z příjmů dlužnice nebylo možno srážet ničeho, neboť její příjem je naprosto nedostatečný. Nadto při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí odměna insolvenčního správce nejméně 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc a náhrada hotových výdajů nejméně 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc, celkem se jedná o částku 900,-Kč (není-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty), která přestavuje pohledávku za podstatou podle ustanovení § 168 insolvenčního zákona. Soud prvního stupně dovodil, že dlužnice by nebyla schopna zaplatit nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek a nesplňuje tak podmínky pro povolení oddlužení formou splátkového kalendáře. Jak soud prvního stupně dále uvedl, insolvenčním návrhem, doručeným soudu dne 16.8.2011, se zjištění úpadku a povolení oddlužení domáhal též manžel dlužnice, a dlužnice i její manžel požádali o sloučení a povolení oddlužení splátkovým kalendářem. Soud se proto zabýval i tímto návrhem dlužníka. V této souvislosti pak zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem manžela dlužnice činí 14.108,-Kč a jeho závazky 282.106,-Kč (závazky dlužnice 96.406,-Kč), s tím, že nezajištěné závazky dlužnice a jejího manžela tedy dosahují částky 378.512,-Kč, přičemž se nejedná o závazky duplicitní. Příjem dlužnice a jejího manžela činí celkem 19.322,-Kč (18.119,-Kč od září 2011). Základní nezabavitelná částka každého z manželů činí 9.320,50 Kč. Pro přednostní pohledávky by tak z příjmů manželů bylo možno srážet 454,-Kč měsíčně (respektive ničeho, neboť od září 2011 příjem manželů dosahuje částky 18.119,-Kč a základní nezabavitelná částka činí 18.641,-Kč). Dále je nutno zohlednit, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí odměna insolvenčního správce nejméně 750,-Kč a náhrada hotových výdajů nejméně 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc; celkem se tedy jedná o částku 900,-Kč, která představuje pohledávku za podstatou podle ustanovení § 168 insolvenčního zákona. Dlužnice a její manžel by byli schopni v případě společného řízení a povolení splátkového kalendáře v době podání insolvenčních návrhů platit svým nezajištěným věřitelům částku 454,-Kč měsíčně, a v průběhu následujících pěti let tudíž uhradit pouze 27.240,-Kč, což nepostačuje ani na úhradu odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce. Za těchto okolností soud prvního stupně uzavřel, že dlužnice a její manžel-byla-li by insolvenční řízení spojena ke společnému řízení-by nebyli schopni zaplatit nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek a nesplňovali by podmínky pro povolení oddlužení formou splátkového kalendáře. Pokud by manžel dlužnice byl posuzován v samostatném řízení, zákonnou podmínku pro povolení oddlužení splátkovým kalendářem řádně splní, takže bude-li každý z manželů posuzován samostatně, je možné oddlužení povolit alespoň u manžela dlužnice. Z tohoto důvodu soud prvního stupně věci ke společnému řízení nespojil s tím, že každá z těchto věcí bude posuzována samostatně. Vzhledem k tomu, že dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, je jediným řešením úpadku dlužnice prohlášení konkursu na její majetek. Poté, co soud prvního stupně vyložil účel zálohy, určil zálohu v maximální výši 50.000,-Kč, když minimální odměna insolvenčního správce podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí při konkursu-bez hotových výdajů-a bez DPH 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že žádá o sloučení řízení s insolvenčním řízením jejího manžela Jiřího Džurbana. Podle přesvědčení odvolatelky v případě spojení těchto řízení v průběhu pěti let zaplatí společně se svým manželem svým věřitelům více jak 30 % jejich pohledávek.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 12.8.2011, doručeným soudu dne 16.8.2011, domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Současně navrhla spojení řízení s insolvenčním řízením jejího manžela s odkazem na závěry v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.12.2009, sp. zn. KSPL 54 INS 4966/2009, 1 VSPH 669/2009. V návrhu tvrdila, že má čtyři nezajištěné věřitele, vůči nimž má závazky ve výši 96.406,-Kč, přičemž tyto pohledávky jsou po splatnosti déle než 30 dnů a dlužnice není schopna je plnit z toho důvodu, že je vedena na úřadu práce. Dlužnice je vdaná, ze zákona má dvě vyživovací povinnosti. Její příjem představuje podpora v nezaměstnanosti, která činí 5.214,-Kč a od září 2011 4.011,-Kč. Dále uvedla, že je vedeno insolvenční řízení na oba manžele , přičemž jejich závazky, které vznikly za trvání manželství, je nutno posuzovat jako závazky společné, spadající do společného jmění manželů. Celková výše těchto (společných) závazků vůči nezajištěným věřitelům činí celkem 385.000,-Kč. S ohledem na příjmy ve výši 19.322,-Kč by tudíž mohlo být uhrazeno nezajištěným věřitelům (po zohlednění odměny insolvenčnímu správci) za pět let 374.160,-Kč, což představuje 97 % těchto pohledávek.

Z insolvenčního rejstříku dále vyplývá, že téhož dne podal u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení i manžel dlužnice Jiří Džurban (řízení je vedeno pod sp. zn. KSBR 27 INS 14461/2011). Ve vylíčení rozhodujících skutečností, osvědčujících úpadek, manžel dlužnice uvedl, že má deset nezajištěných věřitelů, vůči nimž má závazky v celkové výši 282.106,-Kč, jeho příjem činí 14.108,-Kč, je ženatý, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem a měsíčně platí soudem stanovené výživné ve výši 1.000,-Kč na další dítě. Dlužník také předložil smlouvu o důchodu ze dne 31.8.2011, jíž se Kristýna Pospíšilová zavázala po dobu oddlužení, ode dne uzavření smlouvy, platit dlužníkovi měsíčně peněžitý důchod 1.000,-Kč. Dlužník současně navrhl spojení řízení s insolvenčním řízením jeho manželky Veroniky anonymizovano . Z obsahu spisu sp. zn. KSBR 27 INS 14461/2011 dále vyplývá, že Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12.10.2011, č.j. KSBR 27 INS 14461/2011-A-7 uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě deseti dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč.

K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15.2.2012, č.j. KSBR 27 INS 14461/2011, 2 VSOL 841/2011-A-12 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužníkovi uložil povinnost zaplatit ve lhůtě deseti dnů od právní moci tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.000,-Kč. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, že v případě spojení insolvenčních řízení obou manželů (dlužníka a Veroniky anonymizovano ) by oba dlužníci ze svých příjmů nebyli schopni hradit nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek, respektive při povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře by pohledávky nezajištěných věřitelů hradil ze svého příjmu pouze dlužník Jiří Džurban, a za pět let by uhradil 23,94 % těchto pohledávek. Naproti tomu dlužníku Jiřímu anonymizovano lze povolit oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť i pokud by insolvenční správce byl plátcem daně z přidané hodnoty a měsíční záloha na jeho odměnu činila 1.080,-Kč, dlužník by byl schopen během pěti let účinků schváleného oddlužení uhradit svým věřitelům 90.600,-Kč, což činí 32,12 % jejich pohledávek. Shodně se soudem prvního stupně pak odvolací soud konstatoval, že vzhledem k tomu, že dlužník nemá k dispozici finanční prostředky na činnost insolvenčního správce v případě zjištění jeho úpadku a povolení oddlužení do doby jeho schválení, bude třeba zajistit prostředky a tyto nelze zajistit jinak než formou zálohy na náklady insolvenčního řízení. Jako nepřiměřenou shledal odvolací soud zálohu ve výši 5.000,-Kč s tím, že v těchto případech by měla záloha činit 2.000,-Kč.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věta první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první, IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Z údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu vyplývá, že dlužnice je v úpadku, neboť má více věřitelů s peněžitými závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že z příjmů dlužnice, které činí v současné době pouze podpora v nezaměstnanosti ve výši 4.011,-Kč, nelze podle pravidel uvedených ve shora citovaných zákonných ustanoveních srážet ničeho. V tomto směru ostatně odvolatelka ani správnost závěrů soudu prvního stupně nezpochybňovala. Namítala však, že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podal i její manžel Jiří Džurban a navrhla, aby tato řízení byla spojena, neboť-podle jejího přesvědčení-při společném oddlužení by nezajištění věřitelé obdrželi minimálně 30 % jejich pohledávek.

S odvolatelkou lze-obecně-souhlasit potud, že rozhodovací praxe soudů se již ustálila na závěru, že podají-li manželé samostatné insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení, pak, svědčí-li výsledky jejich insolvenčních řízení o tom, že mají majetek a závazky, jež spadají do jejich společného jmění, insolvenční soud tyto jejich návrhy posoudí a projedná společně, to je podle ustanovení § 112 o.s.ř. je spojí ke společnému (jedinému) řízení. V jeho rámci soud o návrzích obou dlužníků-manželů-společně rozhodne, tedy při splnění zákonem stanovených podmínek zjistí jejich společný úpadek a povolí jeho řešení oddlužením (s ustanovením jediného insolvenčního správce), uskuteční společné přezkoumání všech přihlášených pohledávek za dlužníky a projedná podmínky schválení jejich oddlužení, včetně formy jeho provedení; budou-li k tomu výsledky těchto jednání dávat podklad, schválí společné oddlužení těchto dlužníků. Pro rozhodování o záloze z toho plyne, že v uvedených případech lze po spojení samostatně zahájených insolvenčních řízení manželů-dlužníků hodnotit podmínky pro uložení zálohy na náklady tohoto společného insolvenčního řízení, v jehož rámci bude soud, mimo jiné, posuzovat i přípustnost společného oddlužení obou manželů, tedy i to, zda oba společně splňují ekonomické podmínky oddlužení a zda jsou dány důvody k uložení jejich společné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši (srov. např. závěry v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.3.2011, sp. zn. KSPH 37 INS 9533/2010, 3 VSPH 1159/2010).

Je třeba uvést, že v přezkoumávané věci insolvenční soud při svém rozhodování skutečnost, že současně s dlužnicí podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení i její manžel Jiří Džurban nepominul, dovodil však, že se věci insolvenčního řízení dlužnice a jejího manžela ke spojení nehodí, neboť, s ohledem na příjmy dlužnice a na příjmy manžela dlužnice, a s ohledem na celkovou výši nezajištěných závazků, která představuje 378.512,-Kč, by po odečtení pohledávek za majetkovou podstatou obdrželi nezajištění věřitelé méně jak 30 % jejich nezajištěných pohledávek.

S tímto závěrem se odvolací soud ztotožňuje.

Předpisy upravující výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (část šestá, hlava druhá, zák. č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, občanský soudní řád, a nařízení vlády č. 595/2006 Sb.) nestanoví zvláštní úpravu pro výpočet srážek z příjmů obou manželů, a je proto nutno-a odvolatelka se mýlí, dovozuje-li opak-vycházet samostatně z vlastního příjmu každého z manželů. Soud prvního stupně tudíž správně uzavřel, že oba dlužníci by ze svých příjmů nebyli schopni uhradit nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek, respektive že by při povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře pohledávky nezajištěných věřitelů hradil ze svého příjmu pouze manžel dlužnice, s tím, že by za pět let oddlužení uhradil pouze 23,94 % těchto pohledávek.

Za tohoto stavu věci, kdy dlužnici nelze povolit oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť ze svého příjmu by nebyla schopna ani částečně uhradit závazky vůči nezajištěným věřitelům, přičemž oddlužení dlužnice není možné ani formou zpeněžení majetkové podstaty (neboť jediným majetkem je pouze obvyklé vybavení domácnosti, u něhož lze předpokládat pouze nepatrný výnos zpeněžení), se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice.

Požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je tak důvodný, neboť smyslem zálohy, jak správně vyložil i soud prvního stupně, je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce. Složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužnice.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši této zálohy. Kromě již uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 24. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu