3 VSOL 84/2013-A-14
KSBR 44 INS 28333/2012 3 VSOL 84/2013-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Černého 16, PSČ 635 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.1.2013, č.j. KSBR 44 INS 28333/2012-A-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podáním doručeným soudu dne 14.11.2012 se dlužník domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. S ohledem na zjištění, že dlužník pobírá čistou mzdu ve výši asi 11.550 Kč měsíčně, a že má rozhodnutím soudu stanovenou vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem, k nezletilé dceři ve výši 2.500 Kč měsíčně a k nezletilému synovi ve výši 1.500 Kč měsíčně, soud prvního stupně uzavřel, že z pravidelného měsíčního příjmu dlužníka nelze pro potřeby oddlužení strhávat ničeho. Za pravidelný příjem dlužníka-jak soud prvního stupně dovodil-nelze považovat opakující se plnění, k němuž se zavázala na základě darovací smlouvy uzavřené dne 30.10.2012 Milada anonymizovano , neboť se jedná o příjem mimořádný, určený k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře ve smyslu ustanovení § 412 odst. 1, písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). S odkazem na závěry v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.11.2010, č.j. KSBR 45 INS 17507/2011, 1 VSOL 678/2011-A-10 soud prvního stupně vyložil, že hlavní aktivitu v oddlužení musí vyvíjet sám dlužník a je jeho povinností po dobu schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře zejména vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost, případně o získání příjmů usilovat. Institut oddlužení představuje pro dlužníka dobrodiní, kdy za splnění určitých podmínek mu bude prominuta část jeho závazků (§ 414 IZ), tudíž lze od dlužníka požadovat, aby k tomuto cíli vyvinul maximální možné úsilí a dosáhl jej zejména vlastní aktivitou. Za situace, kdy by v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře nebylo možno z dlužníkova pravidelného měsíčního příjmu mezi nezajištěné věřitele rozdělit ničeho a na plnění oddlužení by se dlužník sám svou činností nijak nepodílel, ale zajišťovala by jej pouze třetí osoba na základě darovací smlouvy, soud prvního stupně shledal , že dlužník podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr. Vzhledem k tomu, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, je jediným možným řešením úpadku dlužníka konkurs na jeho majetek. S ohledem na rozsah dlužníkova majetku, kdy dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky k úhradě nákladů konkursu, a s ohledem na předpokládané náklady řízení při konkursu, soud podle ustanovení § 108 IZ stanovil zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy určil v maximální výši 50.000 Kč s přihlédnutím k tomu, že minimální odměna insolvenčního správce v konkursu činí podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. 45.000 Kč, přičemž je nutno počítat s navýšením o hotové výdaje insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že podáním návrhu na povolení oddlužení nesleduje nepoctivý záměr. Ani přes veškeré vynaložené úsilí se mu nepodařilo najít zaměstnavatele, který by mu byl ochoten vyplácet mzdu dostatečně vysokou. Situace u autodopravců je natolik těžká, že si údajně nemohou dovolit platit vyšší mzdy, a ani stávající zaměstnavatel mu nechtěl mzdu navýšit, byť jen o 2.000 Kč, přesto, že o to ještě před podáním návrhu žádal. Pokud by se mu naskytlo zaměstnání s možností vyššího příjmu, okamžitě by této možnosti využil. Odvolatel rovněž poukázal na to, že je v takové situaci, která mu neumožňuje zaplatit zálohu ve výši 50.000 Kč. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč (odstavec 2).

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se návrhem, který byl Krajskému soudu v Brně doručen dne 14.11.2012, domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že má celkem šest věřitelů a sedm peněžitých závazků, souhrn všech jeho závazků představuje 493.173 Kč, z toho závazky nezajištěné představují 394.585 Kč. Má více peněžitých závazků, které jsou 30 dnů po splatnosti, a tyto závazky neplní po dobu více jak tří měsíců po lhůtě splatnosti. Dlužník pracuje jako řidič kamionu u zaměstnavatele Josefa Distla s.r.o., se sídlem Brno-Černovice, U Svitavy 8/3, IČ: 28325958 a pobírá mzdu v průměrné čisté výši 11.550 Kč měsíčně. Na základě darovací smlouvy ze dne 30.10.2012 se třetí osoba, Milada anonymizovano , anonymizovano , zavázala k poskytování pravidelného peněžitého plnění ve výši 4.500 Kč měsíčně po dobu 60 měsíců od schválení oddlužení, takže celkový příjem dlužníka činí 16.050 Kč měsíčně. Dlužník má vyživovací povinnost k dceři Anetě anonymizovano , anonymizovano , pro kterou platí podle rozhodnutí soudu výživné ve výši 2.500 Kč měsíčně, a ke svému synovi Michalu anonymizovano , nar. 19.2.2000, pro kterého platí podle rozhodnutí soudu výživné ve výši 1.500 Kč měsíčně. S ohledem na příjmy, jichž dosahuje, je tak schopen uhradit za pět let minimálně 30 % svých nezajištěných závazků. Podle údajů, uvedených v seznamu závazků (opatřeném prohlášením o tom, že tento seznam je úplný a správný, a podpisem dlužníka), má dlužník celkem sedm závazků vůči šesti věřitelům, nezajištěné závazky představují částku 394.585 Kč, zajištěný závazek činí 98.586 Kč. Z údajů, uvedených v seznamu majetku (který je rovněž opatřen údajem o jeho úplnosti a správnosti, a podpisem dlužníka) vyplývá, že dlužník vlastní pouze obvyklé vybavení domácnosti a dále nemovitost, podíl v rozsahu 1/24 pozemku parc. č. 3147 v obci Telnice, katastrální území Telnice u Brna, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov na LV č. 730 pro obec Telnice, katastrální území Telnice u Brna, jehož obvyklá cena podle posudku znalce Ing. Zdeňka Hány ze dne 6.12.2012 činí 55.560 Kč, tj. cena uvedeného podílu 2.315 Kč. Z předložené smlouvy, označené jako darovací smlouva , vyplývá, že byla uzavřena dne 30.10.2012 mezi dlužníkem (označeným jako obdarovaný) a Miladou anonymizovano (označenou jako dárce), s tím, že na základě této smlouvy se dárkyně zavázala po dobu 60 po sobě jdoucích kalendářních měsíců nebo po dobu trvání oddlužení podle insolvenčního zákona poskytovat dlužníkovi pravidelné měsíční peněžité plnění ve výši 4.500 Kč, vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byla tato smlouva uzavřena.

Na základě údajů, uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a vzhledem ke svým příjmům a hodnotě svého majetku není schopen je splácet.

Nutno uvést, že uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je určující-z hlediska závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení-posouzení správnosti jeho (předběžného) závěru o tom, že dlužníkovi nebude povoleno oddlužení.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejích pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Není pochybnosti o tom, že z příjmu dlužníka, to je mzdy, nelze vzhledem k výši mzdy, jíž dosahuje, a vzhledem k tomu, že dlužník má soudními rozhodnutími stanovenou vyživovací povinnost ke dvěma dětem celkem ve výši 4.000 Kč měsíčně, na úhradu splátek pro oddlužení splátkovým kalendářem srážet měsíčně žádnou částku (§ 398 odst. 3, věta první, IZ, § 276 a násl. o.s.ř.). Názor soudu prvního stupně, že plnění dárkyně Milady anonymizovano není možno posuzovat jako pravidelný příjem pro účely oddlužení splátkovým kalendářem, však odvolací soud nesdílí. Vzhledem k účelovosti poskytovaného plnění, které je zcela zjevně určeno jen pro plnění oddlužení splátkovým kalendářem jako pomoc dlužníkovi, a vzhledem k jeho pravidelnosti po dobu pěti let trvání oddlužení, nelze tento příjem -jak soud prvního stupně nesprávně dovozuje-zahrnout do kategorie mimořádných příjmů podle ustanovení § 412 odst. 1, písm. b) IZ.

Se soudem prvního stupně lze souhlasit potud, že institut oddlužení představuje pro dlužníka dobrodiní, kdy za splnění určitých podmínek mu bude prominuta část jeho závazků (§ 414 IZ), a že od dlužníka proto lze vyžadovat, aby k tomuto cíli vyvinul maximální možné úsilí a dosáhl jej zejména vlastní aktivitou, což mu ostatně ukládá i zákon (§ 412 odst. 1, písm. a/ IZ). Tento požadavek zákona však není absolutní. Nelze totiž vyloučit situace, kdy dlužník z objektivních důvodů nemůže plnit převážnou část oddlužení z příjmů, získaných vlastní výdělečnou činností, například proto (jako v tomto případě), že i když je zaměstnán, tedy vykonává přiměřenou výdělečnou činnost, dostatečně vysokých příjmů (mzdy) nedosahuje. Pokud si dlužník za této situace vlastní aktivitou zajistil možnost plnění splátek z daru od třetí osoby, neshledává odvolací soud důvodu, proč by pouze v té skutečnosti, že se dlužník na plnění splátkového kalendáře nepodílí ani částečně příjmy získanými vlastní výdělečnou činností, měl být spatřován nepoctivý záměr ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ, pro který by bylo nutno návrh dlužníka na povolení oddlužení zamítnout.

Odkazoval-li soud prvního stupně v souvislosti se svým závěrem, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.11.2010, č.j. KSBR 45 INS 17507/2011, 1 VSOL 678/2011-A-10, pak skutečně odvolací soud v obdobné skutkové situaci zaujal závěr opačný. Nicméně v mezidobí do té doby nejednotná judikatura soudů doznala změny a z rozhodovací činnosti obou vrchních soudů plyne, že poctivě se vůči svým věřitelům nechová ten dlužník, který svou ekonomickou nabídku věřitelům staví jen na finanční pomoci třetí osoby, a svou výdělečnou činností se nesnaží navýšit své příjmy ve prospěch uspokojení věřitelů, ačkoli mu v tom objektivně nic nebrání. O takový případ se však v posuzované věci nejedná (srov. např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 27.8.2012, č.j. KSHK 45 INS 12804/2011, 3 VSPH 848/2012-B-20).

Darovací smlouva, dlužníkem předložená, má náležitosti tohoto typu právního úkonu podle ustanovení § 628 občanského zákoníku, je řádně podepsána dárkyní i obdarovaným (podpisy jsou úředně ověřeny) a vyplývá z ní určitý závazek dárkyně poskytovat obdarovanému opakované peněžité plnění. S přihlédnutím k tomuto příjmu dlužníka z darovací smlouvy by přitom dlužník byl schopen po dobu pěti let trvání oddlužení splátkovým kalendářem svým nezajištěným věřitelům uhradit (po odečtení nároků insolvenčního správce, který je plátcem daně z přidané hodnoty) 184.020 Kč, což představuje 46,64 % jejich pohledávek, které činí celkem 394.585 Kč.

Za tohoto stavu věci je proto závěr soudu prvního stupně, že se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka, nesprávný, a požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení nedůvodný.

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 20. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu