3 VSOL 837/2016-B-60
KSBR 31 INS 31150/2013 3 VSOL 837/2016-B-60

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka ROTTER, s.r.o., se sídlem Vír 1, PSČ 592 66, identifikační číslo osoby: 46965211, o schválení konečné zprávy a vyúčtování výdajů insolvenčního správce, o odvolání věřitele č. 2 Mgr. Radima anonymizovano , anonymizovano , bytem v Krnově, Budovatelů 2003/2, PSČ 794 01, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28.4.2016, č.j. KSBR 31 INS 31150/2013-B-45,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně schválil konečnou zprávu ze dne 20.10.2015, v níž příjmová stránka činí 11.737.773 Kč, výdajová stránka činí doposud 11.822.995,61 Kč, z toho uspokojení ze zajištění 10.669.400,61 Kč, daňové povinnosti 1.130.220 Kč a účetní služby 23.375 Kč; předpokládané výdaje spojené s ukončením insolvenčního řízení 5.000 Kč (výrok I.). Určil odměnu insolvenčního správce ve výši 487.788,75 Kč s náhradou DPH ve výši 102.435,64 Kč a schválil jeho hotové výdaje ve výši 13.384 Kč, z toho poštovné 444 Kč, výpis z CDCP 459 Kč, na poplatcích 421 Kč a cestovné 6.060 Kč včetně náhrady DPH (výrok II.), a insolvenčnímu správci uložil, aby do 30 dnů od doručení usnesení uspokojil všechny dosud neuspokojené pohledávky za majetkovou podstatou a podal soudu zprávu (výrok III.).

V důvodech rozhodnutí uvedl, že podáním ze dne 20.10.2015, doručeným soudu dne 26.10.2016, předložil insolvenční správce konečnou zprávu a vyúčtování isir.justi ce.cz své odměny a výdajů. Insolvenční soud přezkoumal konečnou zprávu insolvenčního správce a jeho vyúčtování, neshledal chyby a nejasnosti v ní obsažené, proto vyhláškou ze dne 4.11.2015 soud o podání konečné zprávy a vyúčtování uvědomil účastníky řízení s poučením o možnosti podat proti konečné zprávě správce a jeho vyúčtování námitky v zákonem stanovené lhůtě. Podáním doručeným soudu dne 20.11.2015 věřitel Mgr. Radim Iška proti konečné zprávě podal námitky. Soud však námitky věřitele neshledal důvodné. Jestliže byly do soupisu majetkové podstaty sepsány i hodnoty (movité věci), které se nepodařilo dohledat či byly již zcizeny prodejem před zahájením insolvenčního řízení, pak lze hovořit o pochybení insolvenčního správce, neboť neměly být vůbec do soupisu majetkové podstaty dlužníka sepsány, či z něj měly být vyřazeny postupem podle § 217 odst. 2 insolvenčního zákona (neshledal-li insolvenční správce jejich zcizení za odporovatelný úkon). Nicméně takové pochybení nebylo v projednávané věci k tíži nezajištěných věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení a nebyli kráceni, zpeněženy byly věci sloužící k uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů. Prvotní soupis movitých věcí ze dne 20.2.2014 skutečně obsahoval movité věci, k nimž uplatnili uspokojení ze zajištění Mgr. Zbyněk Stavinoha a Pavel Koktavý v přihlášce jejich pohledávek, nicméně kupní cena všech movitých věcí byla stanovena na základě znaleckého posudku jako obecná cena ve výši 3.584.388 Kč, v něm uvedeny i další oceňované položky včetně jejich stavu, na což odkázal insolvenční správce v soupisu majetkové podstaty ke dni 16.10.2014. Soud nemá důvod nevěřit, že by soupis majetkové podstaty v části movitých věcí byl neúplný z hlediska skutečně dohledaných věcí, a tedy i předaných kupci Decci a.s., neboť z jeho strany není evidováno žádné podání, kterým by vytýkal insolvenčnímu správci absenci kterékoliv položky. Pokud se týká námitky nedostatečného rozsahu majetkové podstaty v části movitých věcí (traktor, vysokozdvižný vozík, soustruh z údržby, vstřikovací lis a notebooky Lenovo B560), pak soud poukazuje, že namítající věřitel odkázal na jejich existenci k roku 2011, tedy tři roky před zjištěním úpadku, aniž by označil, která osoba je má mít u sebe a nesplnila oznamovací povinnost. K soustruhům CNC a CNC frézovacímu centru poskytl vysvětlení stavu i jednatel dlužníka ve shodě se zjištěními insolvenčního správce, čemuž nemá soud důvod nevěřit, což se týká i pohledávek dlužníka. Pokud se jedná o malou vodní elektrárnu a její provoz, tak k tomu soud uvádí, že věřitelé přítomní na schůzi věřitelů dne 7.3.2014, tedy i namítající věřitel, byli upozorněni insolvenčním správcem na nemožnost zprovoznění malé vodní elektrárny umístěné v areálu dlužníka, a to z důvodu dlouhodobého odpojení od elektrické energie, když prostředky majetkové podstaty neumožňovaly obnovení dodávek. Dlužník sám takový stav potvrdil a byl s ním srozuměn, proto námitku věřitele nelze považovat za důvodnou. O tom, že by měla být v areálu dlužníka provozována fotovoltaická elektrárna s možností účtovat (neznámému Ing. Martinu Liškovi tržní nájemné za její provoz v objektech dlužníka), soudu ničeho známo není, takovou informaci soud nikdy neměl a nemá, věřitel své tvrzení o nájmu po zjištění úpadku dlužníka ničím nedoložil, ani provedení jakéhokoliv důkazu k možnosti zajištění příjmu do majetkové podstaty dlužníka neoznačil. O smluvních zástavních právech ve prospěch Mgr. Jiřího Moravce, respektive věřitelů Mgr. Zbyňka Stavinohy a Pavla Koktavého soud nemá pochybnosti. Namítající věřitel měl a mohl v pochybnostech nahlédnout do spisového materiálu a sám posoudit, zda by byl namístě popěrný úkon co do pořadí. Tito věřitelé uplatnili podstatně vyšší rozsah uspokojení ze zajištění movitými věcmi ve vlastnictví dlužníka, které však nebyly dohledány, či předešle byly zcizeny. Insolvenční správce uvedl, že neshledal důvod odporovat právním úkonům dlužníka (tedy i například 15.3.2013 platbě na Kovářová Ivana Mazda 2013/01 nebo 2.3.2013 trvalému příkazu platby životního pojištění). Insolvenční správce nepochybně zvážil nejen ustanovení § 235 insolvenčního zákona, ale i ustanovení § 240 odst. 1 insolvenčního zákona, zda se nejednalo o právní úkony bez přiměřeného protiplnění nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se dlužník zavázal. Již dne 10.4.2014 podal jednatel dlužníka orgánům činným v trestním řízení vysvětlení, které je nepochybně známo i namítajícímu věřiteli, jenž šetření inicioval, bez relevantního výsledku pro insolvenční řízení. Soud proto neshledal námitky za důvodné, v majetkové podstatě se žádný zpeněžitelný majetek nenachází, a není ani důvodu pochybovat, že by mohl být dohledán. Konečná zpráva předčasná není a není důvod, pro který by neměla být schválena, a konkurs vzhledem k jejímu obsahu následně po právní moci usnesení zrušen pro nedostatek majetku. O odměně a hotových výdajích insolvenčního správce bylo rozhodnuto podle ustanovení § 38 odst. 1, věty první a třetí insolvenčního zákona v návaznosti na ustanovení § 1 odst. 2 a § 7 vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013. Je-li namítající věřitel přesvědčen, že postupem insolvenčního správce byla způsobena škoda, pak je oprávněn podat vůči němu žalobu. Soud zdůrazňuje, že věřitel č. 2 řeší záležitosti, o kterých byl před zahájením insolvenčního řízení informován jako společník, a teprve nyní namítá nesprávný postup insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení podal věřitel Mgr. Radim Iška včasné odvolání, v němž namítal, že insolvenční správce nedostatečně zjistil majetek dlužníka, což ve svém důsledku znamená krácení věřitelů. Poukazuje na to, že nahlédnutím do spisů pohledávek věřitelů č. 62 a 63 zjistil, že původní věřitel dlužníka, to je GE Money Bank a.s., postoupil dne 31.10.2013 své tři pohledávky Mgr. Jiřímu Moravcovi a ten smlouvou o postoupení pohledávek postoupil předmětné pohledávky Pavlu Koktavému (věřitel č. 62) a Mgr. Zbyňku Stavinohovi (věřitel č. 63). Zjistil, že pohledávka 7 mil. ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 863030845 ze dne 15.5.2003 byla zajištěna zástavními smlouvami k nemovitostem, smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva a o výpůjčce technologií v pořizovací ceně 10.878.371 Kč, zástavní smlouvou o zástavě movité věci-CNC soustruh tornádo 120M, smlouvami o zřízení zástavního práva k pohledávkám uvedeným v přílohách a blankosměnkou, kterou avaloval jednatel dlužníka Jiří Šenkýř. Pohledávka 610.800 Kč ze smlouvy č. 863071877 ze dne 13.9.2007 byla zajištěna zástavní smlouvou k nemovitostem, blankosměnkou a zajišťovacím převodem vlastnického práva a výpůjčkou technologií. Pohledávka 760.000 Kč ze smlouvy o úvěru na nákup jednoho kusu CNC soustružnického centra č. 86308000373 ze dne 18.3.2008 byla zajištěna zástavní smlouvou k nemovitostem, blankosměnkou a zástavním právem k movité věci na základě zřízení zástavního práva ve formě notářského zápisu. Z toho dovozuje, že insolvenční správce i soud nebraly v potaz zajištění pohledávky převodem vlastnictví jeho majetku v pořizovací ceně 10.878.371 Kč. Nebrali v potaz ani zástavy movitých věcí v majetku dlužníka, stejně jako zajištění zástavním právem k pohledávkám uvedeným v přílohách. Nevyjasněn zůstal i osud blankosměnek, které avaloval jednatel dlužníka. Uvádí, že v této souvislosti nelze nevidět otázku úplnosti a správnosti znaleckého posudku vypracovaného Mgr. Jarmilou Leinovou. Za této situace nepřekvapuje (v záporném slova smyslu) vyjádření insolvenčního správce, že zajištění věřitelé a zástupce věřitelů byli s dosaženým výtěžkem zpeněžení velmi spokojeni, když navíc osud některých CNC strojů insolvenční správce ani nedohledal. Skutečností zůstává, že jednatel dlužníka nedoložil řádný inventurní seznam movitých věcí v majetku ROTTER, s.r.o. I v případech, kdy se mu podařilo doložit alespoň fragment inventurního seznamu (například majetek pořízený v roce 2011 včetně inventárních čísel v pořizovací ceně 2.635.454 Kč) a tento majetek nebyl z větší části dohledán, byla tato skutečnost správcem i soudem bagatelizována. Ke sdělení jednatele dlužníka učiněnému do soudního protokolu dne 22.1.2016, že neví, jaké zásoby materiálu by měl mít skladem, uvádí, že jde především o materiál, z něhož byla následně zajišťována výroba pro klíčového obchodního partnera-Koyo Bearings Česká republika s.r.o., věřitele č. 60. Ke sdělení jednatele dlužníka učiněnému do soudního protokolu dne 22.1.2016, že s výjimkou cca 5 ks CNC strojů byly zbývající (do celkového počtu 33 ks) v roce 2012 doplaceny, staly se tak majetkem dlužníka a následně byly prodány společnostem Koyo Bearings Česká republika s.r.o. a ADUS s.r.o. uvádí, že tomu tak nebylo; v roce 2012 jednatel dlužníka zorganizoval tzv. restrukturalizaci společnosti, jejímž účelem bylo jednání s leasingovými společnostmi, dosáhnout nižších měsíčních splátek a jejich rozložení do dalšího časového období, zápočty, o nichž jednatel dlužníka hovoří, proběhly až v roce 2013 po ukončení výroby. Nesouhlasí s některými tvrzeními, která uvedl jednatel dlužníka při podaném vysvětlení na policii dne 10.4.2014. Poukazuje na to, že účetnictví dlužníka bylo za léta 2009, 2010 a 2011 standardně vedeno, v souladu se zákonem o účetnictví bylo vždy ukončeno řádnou účetní závěrkou schválenou valnou hromadou a proběhl u něj řádný audit. Poté s odstupem několika let došlo k dohodě jednatele dlužníka a věřitele č. 60 a škrtnutím pera k vyrobení likvidační pohledávky 25 mil. Kč pochopitelně bez jakéhokoliv auditu či promítnutí do účetnictví a bez vědomí společníků dlužníka. Tato informace vyšla najevo až po jednání soudu o konečné zprávě a nikdo z přihlášených věřitelů nemohl předpokládat, že pohledávka věřitele č. 60 vznikla tímto mimořádně nestandardním postupem. Nahlédnutím do účetních dokladů v sídle insolvenčního správce 18.6.2015 zjistil, že účetnictví za rok 2012 a 2013 se nachází pouze v listinné podobě, taktéž nelze vůbec hovořit o účetnictví, ale jedná se jen o jednotlivé účetní doklady, které nedávají celek, zcela chybí kniha vydávaných a kniha přijatých faktur, bez nichž si vedení účetnictví jako vypořádání aktiv a pasiv nelze vůbec představit. Účetnictví v letech 2012 a 2013 nebylo vedeno, za rok 2012 nebyla provedena účetní závěrka s auditem a za rok 2013 mezitímní účetní závěrka ve smyslu ustanovení § 277 insolvenčního zákona. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který uvedl, že mu není nic známo o provozování fotovoltaické elektrárny v objektu dlužníka s neznámým

Ing. Martinem Liškou. Poukazuje na to, že v kupní smlouvě uzavřené insolvenčním správcem s firmou Decci a.s. z 20.11.2014 je v článku IV., bodu 5. uvedeno, že prodávající prohlašuje, že na nemovitých věcech váznou omezení vlastnického práva-níže uvedená věcná břemena, mimo jiné právo umístit a provozovat fotovoltaickou elektrárnu s příslušenstvím včetně práva vstupu za účelem údržby a oprav na dobu do 31.12.2033 pro Ing. Martina Lišku dle smlouvy o zřízení věcného břemene-úplatná ze dne 20.11.2012. Tvrdí, že insolvenční správce žádnou úplatu ani nepožadoval.

Insolvenční správce ve svém vyjádření k odvolání věřitele navrhl, aby usnesení soudu prvního stupně bylo potvrzeno. Nepovažuje za důvodné odvolání věřitele v té části, v níž se zabývá postoupením pohledávek zajištěných věřitelů č. 62 a 63. Samotný způsob postoupení pohledávek mezi jednotlivými věřiteli, a to i s veškerým příslušenstvím těchto pohledávek včetně jejich zajištění, je zcela bezpředmětným v rámci insolvenčního řízení, nota bene zvláště v tomto případě, kdy ze strany žádného věřitele, to je i odvolatele (aktivně se účastnícího přezkumného jednání), a ani insolvenčního správce nedošlo k popření těchto pohledávek v rámci insolvenčního řízení. Otázkou je, proč ze strany věřitele č. 2 již v době vzniku pohledávek nebyly činěny iniciativní a vše zpochybňující kroky. Pokud věřitel v rámci svého odvolání napadá pravost pohledávky věřitele č. 60, činí tak i přes vědomí toho, že mu jako věřiteli byla dána možnost seznámit se se všemi pohledávkami ostatních věřitelů již v době jejich podání, respektive minimálně do doby konání přezkumného jednání v této věci, a následně při existujících pochybnostech činit popření takových pohledávek. Odvolatel pomíjí tu skutečnost, že ačkoliv nyní působí v rámci insolvenčního řízení jakožto věřitel, je současně dlouhodobým společníkem dlužníka, pročež z jeho nynějších kroků v rámci insolvenčního řízení vyplývá, že veškerá jeho práva plynoucí mu z pozice společníka dlužníka nebyla dostatečně aktivně uplatňována před samotným zahájením insolvenčního řízení, respektive v době, kdy bylo pravděpodobně možné v případě řádného uplatňování společnických práv samotným odvolatelem předejít úpadku dlužníka. K odvolací námitce věřitele týkající se nedostatku zjišťování majetkové podstaty odkazuje na své vyjádření k námitkám. Má za to, že tvrzení odvolatele uplatněná v rámci odvolacího řízení nepřináší žádné nové skutečnosti a nečiní pochybnými závěry insolvenčního soudu. Stejné závěry, jako učinil soud prvního stupně, jsou ve vztahu k jednotlivým podnětům odvolatele uskutečňovány opakovaně i orgány činnými v trestním řízení, což dokládá i nejnovější usnesení Policie ČR ze dne 13.7.2016, jímž bylo dle § 159a odst. 1 trestního řádu odloženo podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 trestního zákoníku, jehož se měl údajně dopustit podezřelý jednatel dlužníka Jiří Šenkýř.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 3 IZ), jelikož odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení odvolacího jednání souhlasili. Po přezkoumání napadeného usnesení a podaných námitek věřitele dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání namítajícího věřitele důvodné není.

V dané věci podal insolvenční správce podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 26.10.2016 konečnou zprávu a vyúčtování své odměny a výdajů. Proti konečné zprávě podal věřitel č. 2 včasné námitky, v nichž uvedl, že insolvenční správce nedostatečně zjistil majetek dlužníka, což ve svém důsledku znamená krácení věřitelů. Tvrdí, že firma ROTTER, s.r.o., se až do ukončení výroby zabývala jednak opracováním kovů, a jednak textilní konfekcí, zaměstnávala cca 120 zaměstnanců v řadě továrních objektů. Dne 1.4.2013 ukončil jednatel společnosti výrobu, a to bez vědomí ostatních společníků. O těchto skutečnostech informoval insolvenčního správce na schůzce konané po přezkumném jednání a schůzi věřitelů 7.3.2014 s tím, že považuje pátrání po majetku společnosti dlužníka za obtížné a nabízí spolupráci. Obtížné již proto, že navazující prohlídkou objektů společnosti provedenou společníky po valné hromadě dne 17.12.2013 bylo shledáno, že zejména výrobní zařízení a zásoby materiálu byly z objektu společnosti vyvezeny. Namítá, že insolvenční správce nedostatečně zjistil majetkovou podstatu, jednatel dlužníka nepředložil inventurní seznamy movitých věcí, hotových výrobků a zásob. Insolvenční správce a zástupce věřitelů akceptovali účelový seznam movitých věcí předložený jednatelem dlužníka, který neodpovídá skutečnosti, jako příklad uvádí položku 29, 30 a 31 (dřevoobráběcí stroje), které dlužník nevlastnil již řadu let, a prohlídka společníků je ze dne 17.12.2013 pochopitelně nedohledala, nebo položky 26 a 27, které jednatel dlužníka před prohlášením konkursu prodal firmě STAVSPOL Bystřice nad Pernštejnem. O tom, že inventurní seznamy skutečně existují (že pouze nebyly jednatelem dlužníka předloženy), svědčí písemnost Majetek pořízený v roce 2011, která byla společníkům předána v rámci schvalování řádné roční závěrky na valné hromadě v roce 2012. Z této listiny je také zřejmé, který majetek nebyl do majetkové podstaty dlužníka zahrnut. Poukazuje na to, že dlužník provozoval bezobslužnou vodní elektrárnu s měsíčním výnosem cca 40.000 Kč, takže nevidí žádný závažný důvod k jejímu nevyužívání, stejně tak nevidí důvod, proč insolvenční správce nevyúčtoval tržní nájemné Ing. Martinu Liškovi, který po prohlášení konkursu provozoval v objektech dlužníka svoji fotovoltaickou elektrárnu. Vznáší námitky i ve vztahu k postupu insolvenčního správce, který se přes jeho podnět důsledně nezabýval smluvními zástavami nemovitosti dlužníka ve prospěch Mgr. Jiřího Moravce, jak jsou popsány v soupise majetkové podstaty dlužníka ke dni 6.10.2014, s tím, že tyto zástavy vznikly v období let 2003 až 2008 a týkaly se prakticky všech výrobních a správních budov dlužníka; přitom podle tehdy platného obchodního zákoníku bylo k uzavření zástavní smlouvy třeba souhlasu společníků nebo valné hromady, přičemž valná hromada takový souhlas nikdy nedala. Namítá, že účetnictví dlužníka za dobu roku 2012 a 2013 nebylo řádně vedeno, prohlídkou dokladů zjistil, že na jedné straně jsou sice bezchybně sumarizována pasiva, ovšem zcela chybí aktiva-to je knihy vydaných faktur. Ohledně majetku společnosti dlužníka byl pro účely insolvenčního řízení vyhotoven znalecký posudek, v němž autorka uvedla, že při výpočtu bylo vycházeno výlučně z podkladů předložených objednavatelem, tedy dlužníkem, avšak vzhledem k neexistenci účetní závěrky za rok 2012 kontaktoval insolvenčního správce s otázkou, kde znalkyně čerpala relevantní informace do výkazu zisku a ztrát a do rozvahy za rok 2012. Předal insolvenčnímu správci akviziční DVD dlužníka, v němž popisuje svoji technologii a zejména CNC obráběcí stroje. Z DVD je zřejmé, že dlužník zajišťoval výrobu mimo jiné na 32 soustruzích CNC a jednom CNC frézovacím centru, které užíval na základě leasingu. Po zastavení výroby někteří odkoupili od leasingových společností stroje, přičemž k osudu zbývajících CNC strojů se insolvenční správce nevyjádřil. Pozastavuje se nad výpisy z účtu dlužníka u peněžních ústavů, u kterých ho zaráží například mimořádně vysoké výběry hotovostí jednatelem dlužníka (cca 11 mil. Kč) nebo platby na účely, které s činností dlužníka zjevně nesouvisí (15.3.2013 platba na Kovářová Ivana Mazda 2013/01 nebo 2.3.2013 platba trvalého příkazu životní pojištění VS 8833570669 ). Bez zajímavosti není ani skutečnost, že příjmy dlužníka dle výpisů tvoří téměř výlučně příjmy od věřitele č. 60 Koyo Bearings ČR s.r.o., ač dle zmíněného akvizičního DVD činil podíl výrobků do zahraničí cca jednu čtvrtinu.

Insolvenční správce odmítl námitky věřitele jako nedůvodné. Poukázal na to, že namítající věřitel se osobně účastnil jak přezkumného jednání, tak i schůze věřitelů, při němž byla mimo jiné konstatována i dlouhodobá nečinnost společníků dlužníka. Namítající věřitel mohl ze své pozice věřitele č. 2 případně popírat pohledávky ostatních věřitelů, jestliže by existovaly okolnosti, které by se dotýkaly jejich pravosti, výše či pořadí. Odmítá tvrzení, že kupní cena souboru movitých věcí byla stanovena bez znaleckého posudku. V dané věci byl vypracován znalecký posudek soudní znalkyní Mgr. Jarmilou Leinovou, který je součástí kupní smlouvy ze dne 20.11.2014. S tím souvisí veškerá nepravdivá tvrzení stěžovatele týkající se neúplnosti zjištěného majetku, neboť tento majetek byl předmětem inventury z jeho strany a ze strany soudní znalkyně, jakož i samotného kupujícího. V posudku byl specifikován a oceněn předmět prodeje (veškerý fyzicky reálně dohledatelný majetek), přičemž případné drobné odchylky v názvosloví a popisu jednotlivých položek jen stěží mohly mít vliv na celkovou kupní cenu a dosažený výtěžek zpeněžení. Ostatně měl-li nebo má-li věřitel konkrétní informace, kde přesně se nachází nějaký hodnotný majetek, který by měl být zapsán do soupisu majetkové podstaty dlužníka, mohl a může mu tyto informace s příslušnými doklady poskytnout, což se ovšem za celou dobu insolvenčního řízení nestalo, a to ani v rámci předložených námitek. K námitce neprovozu vodní elektrárny v areálu dlužníka odkazuje na svou zprávu podrobně přednesenou dne 7.3.2014 na schůzi věřitelů, z níž vyplývá, že areál dlužníka je dlouhodobě odpojen od elektrické energie a prostředky majetkové podstaty neumožňují dodávky elektrické energie. Možnost případného uvedení do provozu byla prověřována hned na počátku insolvenčního řízení, kdy ovšem na základě neutěšeného stavu příslušných zařízení se předpokládaly mimo jiné investice v řádech stovek tisíc korun českých, elektrárna byla odstavena před prohlášením konkursu, a to mimo jiné i z důvodu takových závad, které zapříčinily znečištění vody v okolí areálu. Pokud vznáší stěžovatel námitky vůči zástavním smlouvám, tak se nabízí otázka z jakého důvodu namítající věřitel, jakožto společník dlužníka, nevyužil již dříve svůj postup podle ustanovení § 131 a násl. obchodního zákoníku, jestliže sám tvrdí absenci souhlasu valné hromady dlužníka při uzavírání zástavních smluv. Tvrdí, že veškeré kroky byly jím činěny řádně v souladu s insolvenčním zákonem, a v souladu se zásadami insolvenčního řízení. Tomu odpovídá i zpeněžení majetkové podstaty, která byla zpeněžena za částku výrazně přesahující částky odhadované, když lze konstatovat, že bylo předejito i hrozícím škodám na majetku dlužníka, jež by v důsledku dalšího prodlužování zpeněžování majetkové podstaty hrozily, a to nejen v areálu dlužníka, který není připojen na elektrický proud a není provozován, ale i v důsledku nepovolených vstupů třetích osob. Z obsahu podaných námitek má dojem, že jsou spíše motivovány snahou věřitele řešit osobní animozity mezi ním a jednatelem dlužníka, čemuž by odpovídal i účelový vstup věřitele do insolvenčního řízení, k němuž došlo až na základě rozdělení pohledávky původní věřitelky č. 2 Hany Kylerové. Má za to, že tyto vztahy nepatří do insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 304 IZ, insolvenční soud přezkoumá konečnou zprávu insolvenčního správce a jeho vyúčtování a odstraní po slyšení insolvenčního správce chyby a nejasnosti v ní obsažené (odstavec 1). O konečné zprávě insolvenčního správce po její úpravě uvědomí insolvenční soud účastníky řízení tím, že ji zveřejní vyhláškou. Současně je uvědomí o tom, že do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat námitky; námitky se podávají u insolvenčního soudu dvojmo s tím, že jedno vyhotovení se doručuje insolvenčnímu správci k vyjádření (odstavec 2). K projednání konečné zprávy insolvenčního správce a jeho vyúčtování nařídí insolvenční soud jednání. Termín a místo tohoto jednání zveřejní insolvenční soud vyhláškou; předvolání k tomuto jednání insolvenční soud zvlášť doručí insolvenčnímu správci, dlužníku, věřitelům a státnímu zastupitelství, kteří podali námitky proti konečné zprávě, a věřitelskému výboru (odstavec 3). Na jednání o konečné zprávě a vyúčtování insolvenčního správce projedná insolvenční soud námitky, které byly proti ní vzneseny. Na základě toho rozhodne buď tak, že a) schválí předloženou konečnou zprávu a vyúčtování, nejsou-li námitky vůči nim důvodné, b) nařídí doplnění nebo změnu konečné zprávy nebo vyúčtování, jestliže shledá, že některé z námitek proti nim jsou důvodné, avšak nemění její základní obsah, c) odmítne přijmout konečnou zprávu, shledá-li že námitky proti ní vznesené důvodně zpochybňují zprávu jako celek; v tomto případě uloží insolvenčnímu správci, aby předložil novou konečnou zprávu ve lhůtě, kterou určí (odstavec 4). Nebyly-li podány námitky proti konečné zprávě, může insolvenční soud vydat rozhodnutí podle odstavce 4 i bez nařízení jednání (odstavec 5). Rozhodnutí podle odstavců 4 a 5 doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelům, o jejichž námitkách bylo rozhodováno. Odvolání proti těmto rozhodnutím mohou podat insolvenční správce a věřitelé a dlužník, jejichž námitkám nebylo vyhověno (odstavec 6).

Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně vyjádřenými v odůvodnění napadeného rozhodnutí, které učinil ve vztahu k podaným námitkám věřitele a odvolání věřitele nepovažuje za důvodné.

Věřitel v podaném odvolání opětovně namítá, že insolvenční správce nedostatečně zjistil majetek dlužníka, což ve svém důsledku znamená krácení věřitelů. Odvolací soud tuto námitku věřitele ve shodě se soudem prvního stupně považuje za nedůvodnou, neboť věřitel neoznačuje (a dle tvrzení insolvenčního správce v průběhu insolvenčního řízení nikdy neoznačil) žádný konkrétní majetek dlužníka s uvedením toho, kde by se měl tento majetek nacházet, a který patřil dlužníkovi ke dni zahájení insolvenčního řízení, resp. ke dni vydání rozhodnutí o úpadku, a který by byl proto povinen insolvenční správce sepsat do majetkové podstaty a následně zpeněžit. Věřitel v podaném odvolání namítá, že insolvenční správce a ani insolvenční soud nebrali v potaz zajištění pohledávek zajištěných věřitelů č. 62 Pavla Koktavého a č. 63 Mgr. Zbyňka Stavinohy, a to smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva, zástavní smlouvou o zástavě movitých věcí, smlouvami o zřízení zástavního práva k pohledávkám a blankosměnkami, které avaloval jednatel dlužníka. K této námitce soud prvního stupně správně uvedl, že pokud měl věřitel pochybnosti o platnosti zástavních smluv, které dle tvrzení věřitele měly vzniknout v letech 2003 až 2008 a týkaly se všech výrobních a správních budov dlužníka, s tím, že k uzavření těchto smluv nikdy nedala souhlas valná hromada, zcela nepochybně mohl jako věřitel u přezkumného jednání (kterého se osobně účastnil) popřít u pohledávek zajištěných věřitelů jejich pravost, respektive pořadí, to je právo na uspokojení pohledávek ze zajištění. Insolvenční správce pochybnosti v tomto směru neměl, a proto právo na uspokojení pohledávek ze zajištění nepopřel. Pokud věřitel nově v podaném odvolání namítá, že u pohledávek zajištěných věřitelů vedle smluv o zřízení zástavního práva k nemovitostem byly další zajišťující instrumenty, tak k tomu je třeba uvést, že je věcí zajištěného věřitele, který z vícero zajišťovacích instrumentů využije při uplatnění práva na uspokojení pohledávky ze zajištění.

K námitce odvolatele, že jednatel dlužníka nepředložil řádný inventurní seznam movitých věcí, odvolací soud odkazuje na vyjádření insolvenčního správce, který uvedl, že si zpracoval vlastní inventurní seznam movitých věcí, který pak byl podkladem pro zpracování znaleckého posudku na cenu movitých věcí. Pokud odvolatel odkazuje na inventurní seznam z roku 2011, tak k tomu je třeba uvést, že soupis majetkové podstaty byl vypracován ohledně věcí skutečně existujících, které patřily dlužníku ke dni zahájení insolvenčního řízení, resp. ke dni vydání rozhodnutí o úpadku, což znamená, že nemusely být dohledány všechny věci z onoho inventurního seznamu z roku 2011, přičemž opět platí, že měl-li odvolatel vědomost o existenci těchto věcí, měl na jejich existenci a místo, kde se nachází, upozornit insolvenčního správce.

Tvrzení odvolatele, který zpochybňuje vyjádření jednatele dlužníka učiněného u jednání soudu o námitkách v tom směru, že není pravdivé vyjádření jednatele dlužníka, který uvedl, že mu není nic známo o zásobách, a dále ohledně doplacení pěti kusů CNC strojů a jejich následnému prodeji společnosti Koyo Bearings ČR s.r.o., odvolací soud uvádí, že se jedná pouze o polemiku s vyjádřením jednatele dlužníka, která však nemá vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí. Stejně tak jako odvolací námitky věřitele, kterým zpochybňuje vyjádření jednatele dlužníka, jež je obsahem úředního záznamu o podaném vysvětlení na Policii ČR ze dne 10.4.2014, které bylo jednatelem dlužníka předáno na jednání insolvenčního soudu o podaných námitkách, neboť předmětem přezkumu odvolacího soudu je usnesení soudu prvního stupně o námitkách, a nikoliv to, zda tvrzení uvedená jednatelem dlužníka v úředním záznamu o podaném vysvětlení na Policii ČR jsou správná či nikoliv. Namítá-li věřitel, že pohledávka věřitele č. 60 vznikla mimořádně nestandardním postupem, tak k tomu nutno uvést, že tato námitka ve včas podaných námitkách věřitelem uplatněna nebyla, a tudíž z důvodu opožděnosti k ní nelze přihlížet; nadto u přezkumného jednání tato pohledávka nebyla popřena insolvenčním správcem a ani žádným z věřitelů, takže je nutno ji považovat za zjištěnou. K námitce odvolatele, že účetnictví dlužníka nebylo v letech 2012 a 2013 řádně vedeno, odvolací soud uvádí, že insolvenční správce tuto skutečnost nikterak nezpochybnil, nicméně na základě této námitky nelze dovodit, že by insolvenční správce nedostatečně zjistil majetek dlužníka. Odvolatel ve svých námitkách namítal, že nebylo účtováno nájemné z fotovoltaické elektrárny, která se měla nacházet v objektu dlužníka. Soud k této námitce uzavřel, že mu není nic známo o tom, že by v areálu dlužníka měla být provozována fotovoltaická elektrárna s možností účtovat nájemné. Ze samotné skutečnosti, že v kupní smlouvě ze dne 20.11.2014, kterou uzavřel insolvenční správce coby prodávající se společností Decci a.s. jako kupujícím, je v článku IV., bodu 5. uvedeno, že na nemovitých věcech vázne omezení vlastnického práva-věcné břemeno-právo umístit a provozovat fotovoltaickou elektrárnu s příslušenstvím včetně práva vstupu za účelem údržby a oprav na dobu do 31.12.2033 pro Ing. Martina Lišku dle smlouvy o zřízení věcného břemene-úplatná ze dne 12.11.2012, právní účinky vkladu práva ke dni 5.4.2013 váznoucí na pozemku p.č. st. 315 v k.ú. Vír, nelze dovozovat, že v době zahájení insolvenčního řízení a po dobu insolvenčního řízení tato fotovoltaická elektrárna skutečně byla Ing. Martinem Liškou v areálu dlužníka provozována, když právo umístit a provozovat tuto elektrárnu je zřízeno jako věcné břemeno na dobu až do 31.12.2033. Ani ze strany dlužníka a ani ze strany insolvenčního správce, potažmo ze strany samotného odvolatele, nikdy nebylo tvrzeno, že fotovoltaická elektrárna Ing. Martinem Liškou provozována byla, a nelze tudíž dovodit, že do majetkové podstaty náleželo nájemné za provoz této elektrárny.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, zástupci věřitelů, odvolateli a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 29. června 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu