3 VSOL 837/2013-A-9
KSBR 27 INS 22116/2013 3 VSOL 837/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Krásné 42, PSČ 592 03, identifikační číslo 64417069, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.8.2013,č.j. KSBR 27 INS 22116/2013-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se zr u š u j e a věc se vr a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně poté, co citoval ustanovení § 389 odst. 1 a § 390 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., uvedl, že v daném případě se dlužník, jako navrhovatel, domáhal zjištění úpadku a povolení oddlužení. V návrhu jasně uvedl, že byl a je podnikatelem a že jeho příjmy pocházejí pouze z podnikání a do budoucna z podnikání pocházet i budou. Jak soud prvního stupně dále uvedl, tyto okolnosti má prokázané smlouvou o sdružení, daňovými přiznáními dlužníka a živnostenským listem. Má tak za prokázané, že oddlužení se domáhá živnostník-podnikatel, tedy osoba, která k tomu není oprávněna, proto rozhodl o odmítnutí insolvenčního návrhu.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Poukázal na to, že insolvenční návrh podal společně se svou manželkou Taťánou Šírkovou, soud však návrh neposuzoval jako společný, ale jako návrh samostatný. Odvolatel dále namítal, že je sice osobou samostatně výdělečně činnou, závazky, které jsou zahrnuty do oddlužení, však nepocházejí z podnikání. S ohledem na ustanovení § 389 odst. 1 insolvenčního zákona, které zakazuje oddlužit podnikatele, nepodal samostatný insolvenční návrh, ale návrh společný. Nadto nemovitosti, zahrnuté do majetku k oddlužení, jsou ve společném jmění manželů. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a rozhodl o společném oddlužení obou manželů.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je nutno zrušit a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 30.7.2013, došlým soudu dne 9.8.2013, domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že insolvenční návrh, který spojuje s návrhem na povolení oddlužení, podává společně se svojí manželkou Taťánou Šírkovou. Společně s manželkou mají jednoho věřitele, a to Českou spořitelnu, a.s., dlužník sám má dále jednoho věřitele-Wüstenrot, stavební spořitelna a.s., a manželka Taťána Šírková má sama jednoho věřitele, ČSOB-Era, poštovní spořitelna, dohromady , tedy jako manželé mají celkem tři věřitele, vůči nimž mají tři závazky. Dále uvedl, že je podnikatelem, peněžité závazky však nepocházejí z podnikání. Ze svého příjmu může splácet 3.289 Kč, což za pět let činí 197.340 Kč, po odečtení nákladů na odměnu insolvenčního správce ve výši 1/2 z částky 64.800 Kč, tj. částky 32.400 Kč (polovina proto, že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podává i jeho manželka, a jejich insolvenční návrhy jsou podávány jako společné), je to částka 164.940 Kč, kterou zaplatí svým věřitelům. Společně s manželkou, která uhradí za pět let 632.400 Kč, bude zaplaceno 797.340 Kč, takže společně svým věřitelům uhradí 34,43 % jejich pohledávek. Po připočtení zastavené nemovitosti v ceně podle znaleckého posudku ve výši 316.870 Kč, kdy tato částka činí 13,68 % z celkové dlužné částky, bude věřitelům uhrazeno celkem 48,11 % jejich pohledávek. K návrhu dlužník připojil seznam majetku (s rozlišením na seznam majetku, který není předmětem zajišťovacích práv, seznam majetku, který je předmětem zajišťovacích práv), seznam závazků (seznam závazků označený jako seznam závazků Šírek Miroslav-společný s manželkou Taťánou Šírkovou a seznam závazků označený jako seznam závazků Šírek Miroslav ), protokol č. CZ-3632-13-05-0298 o technické prohlídce vozidla spolu s kopií technického průkazu, tzv. ocenění vozu ze dne 3.7.2013, výpis z účtu-aktuální stav individuálního účtu účastníka ze dne 19.4.2013, přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2010, 2011 a 2012, smlouvu o sdružení, uzavřenou podle ustanovení § 829 a násl. občanského zákoníku dne 1.1.2006, živnostenský list a výpis z evidence rejstříku trestů fyzických osob. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 2, písm. c) IZ, pro účely tohoto zákona se rozumí insolvenčním návrhem u insolvenčního soudu podaný návrh na zahájení insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 97 IZ, insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu (odstavec 1). Insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník (odstavec 3).

Podle ustanovení § 389 IZ, dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením (odstavec 1). Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na oddlužení podat (odstavec 2).

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu není oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Nutno uvést, že návrh na povolení oddlužení, který je podáván spolu s insolvenčním návrhem, je sice podáván na jediném (předepsaném) formuláři, obsahově však jde o dva návrhy, pro které jsou zákonem předepsány samostatné obsahové náležitosti (insolvenční návrh dlužníka musí mít náležitosti podle ustanovení § 103 a § 104 IZ, návrh na povolení oddlužení podle ustanovení § 391 IZ), přičemž podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu.

Závěrům soudu prvního stupně je možno přitakat potud, že ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ jedině dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením. Dlužníkem, který není podnikatelem se přitom rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.4.2009, sen. zn. 29 NSČR 3/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2009).

V přezkoumávané věci soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 389 odst. 1 a § 390 odst. 3 IZ konstatoval, že v daném případě se oddlužení domáhá živnostník-podnikatel, to je osoba, která k tomu není oprávněna, nevysvětlil však, proč za této situace rozhodl o odmítnutí insolvenčního návrhu. To činí rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelným.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř., usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V tomto dalším řízení soud prvního stupně opětovně posoudí insolvenční návrh dlužníka a v závislosti na tom, jaký závěr v tomto směru učiní, bude se opětovně zabývat i návrhem dlužníka na povolení oddlužení. Neopomene v této souvislosti, že ustanovení § 396 odst. 1 IZ ukládá insolvenčnímu soudu pro (každý) případ (podá-li návrh na povolení oddlužení dlužník) odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, účinného zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení nebo jeho zamítnutí povinnost současně rozhodnout o řešení úpadku konkursem. Současné rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem může být ovšem aplikováno pouze, byl-li rozhodnutím insolvenčního soudu zjištěn dlužníkův úpadek, popřípadě současně při vydání tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 22. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu