3 VSOL 837/2012-A-15
KSBR 31 INS 8777/2012 3 VSOL 837/2012-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Ondřeje anonymizovano , anonymizovano , bytem Veselí nad Moravou, Blatnická 1286, PSČ 698 01, IČ: 88514714, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.7.2012, č.j. KSBR 31 INS 8777/2012-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen IZ) zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění , že dlužník je aktuálně bez pracovního poměru a bez příjmu, výše jeho nezajištěných závazků činí 390.108,32 Kč, má vyživovací povinnost k manželce a plánuje na základě rekvalifikačního kurzu zahájit podnikatelskou činnost, z níž očekává čistý měsíční příjem cca 10.000 Kč po dobu prvních dvou let a 15.000 Kč po dobu zbývajících tří let. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) a b) IZ a uzavřel, že na straně dlužníka je dán důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, neboť dlužník nedoložil veškerý svůj příjem, který získal v období od dubna 2009 do února 2011 a za měsíce leden, únor a březen 2012, a to i z podnikatelské činnosti a navíc lze předpokládat,

že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek. Soud prvního stupně vyslovil názor, že dlužník neosvědčil tvrzení ohledně očekávaného příjmu 10.000 Kč a uvedl, že nepřichází v úvahu schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, neboť dlužník nemá majetek. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužník insolvenčním návrhem sleduje nepoctivý záměr, neboť za účelem splnění podmínek povolení oddlužení ukončil podnikatelskou činnost, přestože v insolvenčním návrhu uvádí, že v následujících pěti letech očekává příjem právě z podnikatelské činnosti, navíc neuvedl, z jakého důvodu přestal hradit veškeré své závazky. Nadto dlužníku dle sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení vznikl od 15.3.2012 další závazek na záloze na pojistném na sociálním zabezpečení, tedy dlužník v době zahájení insolvenčního řízení prohluboval své zadlužení. Soud prvního stupně poukázal rovněž na skutečnost, že dlužník použil finanční prostředky na koupi automobilu, jehož vlastníkem byla osoba odlišná od dlužníka, tedy část svých peněžních prostředků použil pro třetí osobu.

S ohledem na shora uvedené soud prvního stupně uzavřel, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení a jediným možným způsobem řešení jeho úpadku je konkurs a proto uložil dlužníku s ohledem na rozsah jeho majetku a vzhledem k předpokládaným nákladům řízení při konkursu (dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., činí minimální odměna insolvenčního správce bez DPH 45.000 Kč), zálohu v maximální výši. Soud prvního stupně uvedl, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, resp. hrozícím úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení s tím, že bez pohotových finančních prostředků zajištěných právě složením zálohy na náklady insolvenčního řízení insolvenční správce nemůže svoji funkci řádně vykonávat.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, jímž se domáhal jeho změny tak, že se mu ukládá záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000 Kč. Dlužník uvedl, že za účelem splnění podmínek pro povolení oddlužení se mu podařilo získat zaměstnání, zatím pouze na základě dohody o provedení práce ze dne 26.6.2012, kterou uzavřel se společností DRAPO INVEST s.r.o. s tím, že zaměstnavatel se zavázal s ním uzavřít od 1.1.2013 řádný pracovní poměr. Dlužník nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že podáním insolvenčního návrhu sleduje nepoctivý záměr. Uvedl, že jeho jediným zájmem je dosáhnut co nejvyššího finančního uspokojení věřitelů, když doba tří let, kdy nebyl schopen získat zaměstnání, ho přivedla do velmi špatné finanční situace, která vyústila v jeho úpadek a také ho přivedla k podnikatelskému záměru, jež by s nevelkým rizikem znamenal podstatně širší uspokojení věřitelů za situace, kdy jeho majetek nepostačuje ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení a případně nařízený konkursu by byl zamítnut pro nedostatek majetku. Dlužník argumentoval tím, že existuje institut zrušení schváleného oddlužení, takže by nemohlo dojít ke zhoršení postavení věřitelů oproti dnešní situaci ukáže-li se v průběhu oddlužení, že není schopen uhradit 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Dlužník se bránil tím, že podnikatelskou činnost ukončil proto, že mu insolvenční zákon zapovídá možnost zajistit si plnění splátkového kalendáře prostřednictvím podnikání. Nicméně získal nové zaměstnání a pravidelný příjem, z něhož bude možné provádět srážky pro splátkový kalendář. Dlužník vysvětlil, že své závazky neplnil pouze z toho důvodu, že mu příjem ze sociálního zabezpečení postačoval sotva k zajištění vlastní obživy a z jeho příjmu nebylo možné strhávat v exekučním řízení žádné částky, z čehož vyplývá, že se pochyboval na hranici životního minima. Dlužník dále uvedl, že automobil, jehož kupní cenu uhradil, užíval výhradně on a to přesto, že nebyl formálně jeho vlastníkem. Z jeho majetku tak neprofitovala žádná třetí osoba.

K odvolání dlužník připojil mj. příslib zaměstnání od společnosti DRAPO INVEST s.r.o., ze dne 1.9.2012, v němž jednatelka společnosti Šárka Frantová prohlásila, že od 1.1.2013 mezi dlužníkem a společností bude uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou.

Dne 5.12.2012 bylo doručeno odvolacímu soudu vyjádření jednatelky společnosti DRAPO INVEST s.r.o. Šárky Frantové, které uvedla, že dlužník měl zájem pracovat v uvedené společnosti, ale hrubě porušoval pracovní podmínky, neplnil pracovní povinnosti, nevykonával žádnou činnost, která by vedla k výdělku, a proto s ním nadále nehodlá pracovní poměr uzavřít.

Podle § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 1 a odst. 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že řízení v dané věci bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře doručeným soudu prvního stupně 12.4.2012. Dlužník uvedl, že má nezajištěné závazky v celkové výši 390.108,32 Kč, je bez pracovního poměru a bez příjmu a na základě rekvalifikačního kurzu má zájem zahájit podnikatelskou činnost dle zákona o živnostenském podnikání, z níž očekává průměrný měsíční výdělek 10.000 Kč za první dva roky a 15.000 Kč za další roky. Do doby zahájení výdělečné činnosti nebude hradit žádný ze svých závazků a že má závazky vůči 2 označeným věřitelům téměř dva roky po splatnosti s tím, že tyto závazky jsou vykonatelné a jsou exekučně vymáhány. Pro případ, že nebude schopen dočasně plnit splátkový kalendář, uzavřel s manželkou smlouvu o ručitelském závazku, na základě níž se manželka zavázala zaručit se za jeho schopnost splácet splátky dle splátkového kalendáře do výše 3.000 Kč. Z této skutečnosti dlužník dovozoval, že uhradí nezajištěným věřitelům přibližně 31 % jejich pohledávek. V bodu 12 návrhu uvedl pouze psací stůj a notebook, jinak tvrdil, že je nemajetný. Návrh dlužníka podepsala manželka dlužníka Vladimíra Snopková jako ručitelka za splnění oddlužení do výše 3.000 Kč.

K návrhu dlužník připojil smlouvu o ručitelském závazku ze dne 5.4.2012, uzavřenou mezi dlužníkem a Vladimírou anonymizovano , anonymizovano , bytem Veselí nad Moravou, Blanická 1286 (jako ručitelem), v níž ručitelka prohlásila, že v případě, nebude-li dlužník schopen uhradit stanovenou měsíční splátku na oddlužení, zavazuje se uhradit za dlužníka splátku v nezaplacené výši insolvenčnímu správci dle pokynů obsažených v usnesení o schválení oddlužení do výše 3.000 Kč měsíčně. K návrhu dlužník dále připojil seznam závazků s prohlášením, že je správný a úplný, opatřený podpisem, v němž označil 10 věřitelů s 10 závazky, přičemž 7 závazků je vykonatelných, nejméně 2 závazky jsou vykonatelné od roku 2011. K výzvě soudu dlužník předložil opravený seznam majetku s prohlášením, že je správný a úplný, opatřený jeho podpisem, v němž uvedl kromě věcí uvedených v insolvenčním návrhu obvyklé vybavení domácnosti. V tomto seznamu majetku dlužník prohlásil, že nevlastní žádné nemovité věci a že nemá žádné dlužníky ani žádné pohledávky.

Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 2.5.2012 sdělila OSSZ Hodonín, že dlužník vykonává dle její evidence podnikatelkou činnost, od 15.3.2012 dosud je přihlášen jako OSVČ a z této činnosti eviduje tento věřitel dluh na záloze na pojistném na sociálním zabezpečení ve výši přibližně 1.836 Kč s tím, že záloha byla splatná 20.4.2012.

Z výpisu z živnostenského rejstříku ohledně dlužníka se podává, že dlužník byl podnikatelem dle živnostenského zákona od 24.1.2012 do 16.4.2012, kdy došlo k zániku podnikání.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům, které jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné hotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení -přitom nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužníkovi nebude povoleno oddlužení.

Nutno zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 395 IZ představuje esenciální podmínku oddlužení (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) požadavek minimálně 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první insolvenčního zákona a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona, musí vycházet z výše splátek odpovídajících částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle ustanovení § 279 odst. 1 o. s. ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Odvolací soud vycházel při posuzování schopnosti dlužníka splácet svým nezajištěným věřitelům na jejich pohledávky alespoň 30 % jejich pohledávek z tvrzení dlužníka, že jeho nezajištěné závazky činí 390.108,32 Kč a že má jednu vyživovací povinnost k manželce. Odvolací soud vzal dále v úvahu plnění 3.000 Kč z titulu ručení. Jelikož dlužník nemá žádnou mzdu, nelze z této částky odečítat žádné nesrazitelné částky na dlužníka ani na vyživované osoby a pro účely plnění splátkového kalendáře nelze použít ničeho. Z titulu ručení lze použít měsíčně částku 3.000 Kč, což činí za pět let trvání účinků oddlužení 180.000 Kč. Dále je však třeba vzít v úvahu, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí za každý započatý kalendářní měsíc odměna insolvenčního správce 750 Kč a náhrada jeho hotových výdajů 150 Kč. Celkem se jedná o částku 900 Kč měsíčně (s daní z přidané hodnoty o částku 1.089 Kč měsíčně, která současně představuje pohledávku za majetkovou podstatou podle ustanovení § 168 insolvenčního zákona. Z uvedeného vyplývá, že představují-li závazky dlužníka 390.108,32 Kč, bylo by v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhrazeno po odečtení nároků správce věřitelům 32,30 % jejich pohledávek pokud by správce byl plátcem DPH, případně jen 29,39% pokud by správce byl plátcem DPH, což je obvyklé.

Je tudíž zřejmé, že dlužník není schopen splatit za 5 let svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek. Způsob řešení úpadku zpeněžením majetkové podstaty rovněž s ohledem na uváděný majetek nepřichází v úvahu. V tomto směru je závěr soudu prvního stupně správný.

Nadto je třeba přisvědčit závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužník insolvenčním návrhem sleduje nepoctivý záměr dle § 395 odst. 1 písm. a) IZ. V tomto směru odvolací soud poukazuje shodně se soudem prvního stupně zejména na skutečnost, že dlužníku po podání insolvenčního návrhu vznikl další závazek na záloze na sociálním zabezpečení u Okresní správy sociálního zabezpečení Hodonín. Navíc dlužník evidentně zcela účelově ukončil ke dni podání insolvenčního návrhu, (resp. bezprostředně po tomto datu) podnikání, aby vyhověl podmínkám ustanovení § 389 odst. 1 IZ. Po povolení oddlužení však hodlá v podnikání pokračovat, jak se podává z tvrzení dlužníka v insolvenčním návrhu. Nepoctivý záměr dlužníka odvolací soud rovněž shledává ve skutečnosti, že celé oddlužení má být plněno toliko z ručení manželky dlužníka, když dlužník nemá žádný vlastní příjem, přičemž dlužníku nebrání žádné objektivní skutečnosti v dosahování příjmu (např. péče o malé dítě, zdravotní stav apod.), nadto se sám svým chováním možnosti zaměstnání a příjmu zbavil, jak vyplývá ze zprávy jednatelky společnosti DRAPO INVEST s.r.o. Šárky Frantové ze dne 5.12.2012.

Za tohoto stavu věci se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) i b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je proto důvodný. Smyslem zálohy je totiž umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce s tím, že složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč (dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů). Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 31.1.2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu