3 VSOL 836/2014-A-14
KSBR 40 INS 15863/2014 3 VSOL 836/2014-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Stanislava Kratochvíla, nar. 13.10.1981, bytem ve Znojmě, Jevišovice 237, identifikační číslo: 75252929, o insolvenčním návrhu dlužníka-o návrhu Mgr. Jana Krejsty, soudního exekutora, se sídlem Exekutorského úřadu v Brně-městě, na vydání předběžného opatření, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.6.2014, č.j. KSBR 40 INS 15863/2014-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí insolvenční soud nařídil předběžné opatření, jímž se omezuje účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v ustanovení § 109 odst. 1, písm. c) insolvenčního zákona, a to tak, že soudnímu exekutorovi Mgr. Janu Krejstovi, se sídlem Exekutorského úřadu v Brně -městě, se umožňuje provést exekuci vedenou pod sp.zn. 159 EX 01072/12 prodejem nemovitého majetku dlužníka blíže specifikovaného ve výroku I. napadeného usnesení a zapsaného na listu vlastnictví č. 48 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo, pro obec Jevišovice, katastrální území Jevišovice s omezením, že po dobu trvání účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 15863/2014 bude soudní exekutor s výtěžkem zpeněžení nakládat dle ustanovení § 46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů (výrok I.), a uložil soudnímu exekutorovi, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatil soudní poplatek ve výši 1.000 Kč za rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník podal dne 10.6.2014 u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh, kterým se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku, přičemž s insolvenčním návrhem spojil návrh na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 16.6.2014, č.j. KSBR 40 INS 15863/2014-A-5 insolvenční soud vyzval dlužníka, aby doplnil přílohy svého insolvenčního návrhu a návrh na povolení oddlužení s tím, že usnesení bylo dlužníku doručeno dne 23.6.2014. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 25.6.2014 uplatnil soudní exekutor Mgr. Jan Krejsta návrh na vydání předběžného opatření tak, jak je uvedeno ve výroku I. usnesení. V návrhu uvedl, že insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení je účelový a šikanózní, neboť je jím sledován jiný účel než samotné zjištění úpadku dlužníka a jeho řešení. Účelovost a šikanóznost spatřuje v okamžiku podání návrhu, to je několik dní poté, co byla dlužníku doručena dražební vyhláška, z jeho opakovanosti a neúplnosti (insolvenční návrh byl podán již potřetí, přičemž dlužník v posledně podaném návrhu neuvádí žádné nové skutečnosti, pouze opakuje tvrzení v předešlých návrzích), a v neexistenci úpadku dlužníka. Podle něho navrhované předběžné opatření neodporuje společnému zájmu věřitelů, dražba, zejména elektronická, je transparentní způsob zpeněžení majetku, přičemž navržený postup bude i hospodárnější, jelikož soudní exekutor má nárok pouze na odměnu ve výši 15 % z výtěžku zpeněžení a na nemovitostech dlužníka vázne ve prospěch oprávněného Jiřího Schöna zástavní právo. Insolvenční soud zjistil z usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12.10.2012, č.j. 8 EXE 4554/2012-12, že byla nařízena exekuce na majetek dlužníka a Tomáše Matějky, a to podle exekutorského zápisu sepsaného dne 27.1.2011 k vymožení pohledávky oprávněného Jiřího Schöna. Z exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem-navrhovatelem předběžného opatření ze dne 21.8.2013 insolvenční soud zjistil, že bylo rozhodnuto o provedení exekuce prodejem nemovitostí, které jsou specifikovány ve výroku I. napadeného usnesení. Z usnesení-dražební vyhlášky ze dne 19.5.2014, č.j. 159 EX 01072/12-154 insolvenční soud zjistil, že elektronická dražba se má konat 8.7.2014. Z výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictví č. 48 vyplývá, že ve prospěch věřitele Credoma a.s. vzniklo zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky ve výši 999.750 Kč s příslušenstvím a dále 21.8.2013 vzniklo ve prospěch věřitele Jiřího Schöna zástavní právo exekutorské k zajištění pohledávky ve výši 340.000 Kč včetně příslušenství. Insolvenční soud posoudil návrh navrhovatele na nařízení předběžného opatření a dospěl k závěru, že je důvodný. Dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení již potřetí, přesto k návrhu nepřiložil povinné přílohy, které by obsahovaly všechny zákonem vyžadované náležitosti. Navíc bylo zjištěno, že v seznamu svých závazků dlužník neuvedl všechny své věřitele a všechny závazky vůči nim. Od skončení posledního insolvenčního řízení ve věci dlužníka uplynulo téměř půl roku, dlužník měl tedy dostatek času, aby si připravil bezvadný návrh; přesto podal neúplný návrh až krátce poté, co mu byla doručena dražební vyhláška, kterou byla nařízena dražba jeho nemovitostí. Takové jednání dlužníka podle soudu naznačuje spíše účelovosti podání insolvenčního návrhu než jeho poctivý úmysl. Soud přihlédl rovněž k tomu, že předmětné nemovitosti slouží jako předmět zajištění pohledávek věřitelů, přičemž je vysoce pravděpodobné, že výtěžek zpeněžení nemovitostí bude sloužit pouze k uspokojení zajištěných pohledávek. Osobou oprávněnou v exekučním řízení sp.zn. 159 EX 01072/12 je právě zajištěný věřitel Jiří Schön, přičemž insolvenční zákon rozšířil práva zajištěných věřitelů rozhodovat o zpeněžení zajištěného majetku.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém uvedl, že nesouhlasí s tím, že by se měla prodat nemovitost v elektrické dražbě. Uvedl, že Krajský soud v Brně nahrává jen exekutorskému úřadu proto, že samotná odměna exekutorskému úřadu náleží ve výši 15 %, aniž by byly pokryty dluhy či závazky vůči věřitelům. Podle obsahu odvolání lze dovodit, že dlužník se podaným odvoláním domáhá toho, aby návrhu na vydání předběžného opatření nebylo vyhověno.

Podle ustanovení § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 82 odst. 1 IZ, předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle ustanovení § 82 odst. 2, písm. b) IZ, předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1, písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmů věřitelů.

Podle ustanovení § 109 odst. 1, písm. c) IZ, se zahájením insolvenčního řízení se spojuje účinek, podle něhož výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést.

Důvody hodné zvláštního zřetele způsobilé k tomu, aby soud mohl omezit prostřednictvím předběžného opatření účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení uvedené v ustanovení § 109 odst. 1, písm. c) IZ, mohou spočívat v takovém chování dlužníka, jež svědčí o tom, že insolvenční návrh byl dlužníkem zjevně podán proto, aby probíhající exekuci zabránil. V takovém případě může insolvenční soud prostřednictvím předběžného opatření povolit v exekuci dokončení exekuce s omezením nastaveným tak, aby výtěžek dosaženého zpeněžení majetku byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení k dispozici v tomto řízení.

Soud prvního stupně správně zjistil, že v případě dlužníka se jedná již o třetí insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. První insolvenční návrh byl odmítnut pro vady, insolvenční řízení o druhém insolvenčním návrhu bylo zastaveno z důvodu nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, neboť dlužník nesplňoval podmínky pro povolení oddlužení. Přestože soud již jednou konstatoval, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, podává dlužník v pořadí třetí insolvenční návrh spojený opět s návrhem na povolení oddlužení. Znovu se jedná o neúplný insolvenční návrh, ke kterému nejsou připojeny všechny požadované přílohy, respektive tyto přílohy neobsahují všechny zákonné náležitosti. Usnesením ze dne 16.6.2014, č.j. KSBR 40 INS 15863/2014-A-5 byl proto dlužník vyzván k doplnění insolvenčního návrhu; ke dni vydání tohoto rozhodnutí vady insolvenčního návrhu dlužník neodstranil. Kromě toho současný insolvenční návrh byl podán zhruba 14 dnů poté, co byla dlužníku doručena vyhláška o nařízení dražby na den 8.7.2014. Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně, že jednání dlužníka spíše naznačuje účelovému jednání spočívajícímu v zabránění exekuce, než skutečnému úmyslu dlužníka řešit svůj úpadek. V tom odvolací soud shodně se soudem prvního stupně spatřuje důvody hodné zvláštního zřetele, pro které je možno omezit účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení, a to tím, že soudnímu exekutorovi Mgr. Janu Krejstovi se umožňuje provést exekuci zpeněžením nemovitého majetku dlužníka s tím, aby výtěžek dosaženého zpeněžení byl po dobu insolvenčního řízení k dispozici v tomto řízení.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i v tom, že provedení exekuce nebude odporovat společnému zájmu věřitelů. Společný zájem věřitelů ustupuje totiž před zaručeným postavením zajištěných věřitelů, kteří mají v insolvenci právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení věci, která slouží k zajištění a mohou udělovat pokyny insolvenčnímu správci ve vztahu k předmětu zajištění. Oprávněným v exekuci je zajištěný věřitel Jiří Schön, který by v případě prohlášení úpadku byl uspokojen z výtěžku zpeněžení nemovitých věcí, které slouží k zajištění jeho pohledávky. Podle názoru odvolacího soudu proto provedením již nařízené exekuce nemůže být dotčen společný zájem věřitelů, navíc případným exekučním prodejem nemovité věci dojde k minimálnímu zatížení majetkové podstaty, a to na rozdíl od zpeněžování nemovitostí v rámci insolvenčního řízení.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a soudnímu exekutorovi se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 30. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu