3 VSOL 830/2012-A-9
KSBR 45 INS 23067/2012 3 VSOL 830/2012-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Miroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Kšírova 479/134, PSČ 619 00, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.10.2012 č.j. KSBR 45 INS 23067/2012-A-4 takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužnice se neodmítá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice.

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že insolvenčním návrhem ze dne 11.8.2012 se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení oddlužení s tím, že má 5 peněžitých závazků po lhůtě splatnosti, které není schopna splácet déle než 3 měsíce. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. a dále na ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2, § 103 odst. 1, odst. 2 a § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a uzavřel, že insolvenční návrh dlužnice nesplňuje základní náležitosti insolvenčního návrhu, neboť v insolvenčním návrhu chybí vylíčení rozhodujících skutečností, jež by osvědčovaly úpadek nebo hrozící úpadek dlužnice. Soud prvního stupně uvedl, že rozhodujícími skutečnostmi jsou ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona tvrzení způsobilá naplnit znak úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, tj. vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými), bude moci uzavřít, že dlužnice má více věřitelů, kteří vůči ní mají pohledávky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky dlužnice není schopna plnit. Soud prvního stupně uzavřel, že insolvenční návrh dlužnice tyto náležitosti postrádá, neboť obsahuje pouze tvrzení o tom, že dlužnice má 5 závazků u 5 věřitelů, není však vůbec jasné, zda a jak dlouho jsou její závazky po lhůtě splatnosti a z jakého důvodu tyto závazky není schopna hradit s tím, že dlužnice vůbec neuvedla splatnost jednotlivých závazků. Soud prvního stupně vyslovil názor, že tyto skutečnosti nelze dovodit ani ze seznamu závazků, který navíc nesplňuje zákonné náležitosti, neboť není opatřen podpisem dlužnice, který by stvrzoval jeho správnost a úplnost. Soud prvního stupně uvedl, že dlužnice dostatečně neosvědčila druhý a třetí znak úpadku, tedy existenci více splatných závazků déle než 30 dnů po splatnosti a svoji schopnost je plnit. Dle závěru soudu prvního stupně dále v návrhu absentují údaje a tvrzení o konkrétních skutečnostech rozhodných pro posouzení práva dlužnice podat insolvenční návrh. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že insolvenční návrh dlužnice je nesrozumitelný, neurčitý a neúplný, pro jeho vady nelze v řízení pokračovat, vady návrhu nelze odstranit výzvou dle ustanovení § 43 odst. 1 o.s.ř. a proto insolvenční soud návrh dlužnice dle ustanovení § 128 odst. 1 o.s.ř. odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, v němž uvedla, že veškeré pohledávky není schopna splácet tři a více měsíců.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dle 20.9.2012 se dlužnice domáhala zjištěného svého úpadku a jako způsobu jeho řešení povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnice tvrdila, že má 5 peněžitých závazků po lhůtě splatnosti, které není schopna splácet po dobu delší než 3 měsíce a je tedy v úpadku. V bodu 18 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) dlužnice uvedla jeden závazek vůči jednomu věřiteli, závazek označila důvodem jeho vzniku a výší. V bodu 19 návrhu (závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) dlužnice označila další závazek vůči dalšímu věřiteli uvedením jeho výše a důvodu vzniku. V bodu 20 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) dlužnice uvedla další 3 věřitele označením obchodní firmy, sídla a identifikačního čísla, vůči každému z věřitelů popsala jeden závazek jeho výší a důvodem vzniku a dále tyto závazky označila rozhodnutím, na základě něhož jsou závazky vykonatelné (u prvního závazku uvedla rozhodčí nález včetně data jeho vydání 6.5.2010 a dále odkaz na usnesení Městského soudu v Brně, č.j. 64 EXE 4528/2010-11, ze dne 4.1.2012, u druhého závazku uvedla elektronický platební rozkaz Městského soudu v Brně ze dne 31.6.2012, č.j. 231 EC 189/2011-17, u třetího závazku uvedla rozhodčí nález Mgr. Jiřího Vágnera, sp. zn. B/2012/00002, ze dne 13.7.2012). K návrhu dlužnice připojila seznam závazků, který však není opatřen podpisem dlužnice.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu spisu odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospívá k závěru, že insolvenční návrh dlužnice obsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu dlužníka, který není podnikatelem, je třeba vyjít ze závěrů uvedených Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NSČR pod č. 88 v roce 2010, které dovolací soud formuloval výslovně pro náležitosti insolvenčního návrhu dlužníka-nepodnikatele. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti se pak u insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh dlužníka tedy musí obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o naplnění všech znaků úpadku dle ustanovení § 3 odst. 1 IZ ve formě platební neschopnosti. Dále musí insolvenční návrh obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o platební neschopnosti dlužníka dle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, to je mohou být podkladem pro závěr, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti nebo není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých závazků vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo že dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Po vyhodnocení podaného insolvenčního návrhu ve smyslu shora uvedených závěrů Nejvyššího soudu ČR odvolací soud uzavírá, že podaný insolvenční návrh dlužnice zcela nepochybně obsahuje údaje o více věřitelích dlužnice (nejméně dvou) a o více jejích závazcích (nejméně dvou). Z bodu 20 návrhu totiž vyplývá, že dlužnice má nejméně 3 věřitele, vůči nimž má 3 peněžité závazky, přičemž dlužnice věřitele označila řádně obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem a závazky řádně uvedla důvodem vzniku a výší. U každého z těchto závazků dlužnice rovněž uvedla datum vydání vykonatelného rozhodnutí (6.5.2010, 31.6.2012 a 13.7. 2012). Z těchto údajů lze uzavřít, že tyto 3 závazky dlužnice vůči třem věřitelům jsou po lhůtě splatnosti déle jak 30 dnů. a že dlužnice není schopna tyto závazky plnit, neboť tyto závazky jsou po splatnosti déle jak 3 měsíce (§ 3 odst. 1, odst. 2 písm. b) IZ).

Odvolací soud tedy dospívá na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice obsahuje vylíčení rozhodujících tvrzení v rozsahu, který by-v případě jejich prokázání či osvědčení-postačoval k závěru o úpadku dlužnice pro platební neschopnost. Insolvenční návrh dlužnice je tudíž projednatelný.

Odvolací soud proto postupoval dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh se neodmítá, neboť nebyly splněny podmínky pro jeho potvrzení dle ustanovení § 219 o.s.ř. ani pro jeho zrušení dle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 20. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu