3 VSOL 824/2015-A-13
KSOL 16 INS 11854/2015 3 VSOL 824/2015-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Davida anonymizovano , anonymizovano , bytem v Hranicích, Velká 56, PSČ 753 01, o insolvenčním návrhu věřitele EXPRESS CONSULTANTS INC., registrační číslo 65157, se sídlem Trust Company Complex, Ajeltake Road, Ajeltake Island, Majuro, Republic of the Marshall Islands,MH 96960, zastoupeného obecným zmocněncem Richardem Vassiovem, bytem v Rumburku, Vrchlického 806, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 20.7.2015, č.j. KSOL 16 INS 11854/2015-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil věřiteli-navrhovateli, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to na účet Krajského soudu v Ostravě blíže specifikovaný ve výroku rozhodnutí. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že očekávaným způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs. Při úvaze o potřebě zálohy na náklady insolvenčního řízení soud vycházel z údajů uvedených v insolvenčním návrhu a jeho přílohách. S ohledem na skutečnost, že o majetkových poměrech dlužníka nemá soud dostatečné informace, neboť dlužník soudem požadované seznamy nedoložil, je třeba uložit navrhovateli, aby zaplatil na účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení, protože je třeba pokrýt náklady k zajištění pravidelnosti insolvenčního řízení a k zajištění úhrady alespoň minimálních předpokládaných nákladů (to je nákladů spojených ze zjišťováním, udržováním a správou majetkové podstaty včetně nákladů na zjištění majetkové podstaty), hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, která při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání, ve kterém uvedl, že již v podaném návrhu tvrdil, že dlužník je vlastníkem nemovitého majetku v podílu 1/2, a to rodinného domu č. 56 a parcely st. 52 o výměře 527 situované v m obci Hranice, katastrální území Velká u Hranic, zapsané na LV č. 350, vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Hranice. Tvrdí, že nemá k dispozici znalecký posudek pro určení obvyklé ceny nemovitostí, nicméně podle jeho názoru ceny nemovitostí se v dané lokalitě pohybují v rozmezí 1.250.000 Kč až 1.850.000 Kč. V návaznosti na to odhaduje obvyklou cenu výše popsané nemovitosti s ohledem na ceny obdobných nemovitostí v dané lokalitě a v daném čase na částku nejméně 1.250.000 Kč. Předpokládá, že výtěžek zpeněžení nemovitostí postačí na plnou úhradu předpokládaných nákladů insolvenčního řízení včetně odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce. Poukazuje na to, že výtěžek zajištěnému věřiteli se vydává až poté, co jsou z něj odečteny a uhrazeny náklady spojené se správou a zpeněžením nemovitostí a částka připadající na odměnu insolvenčního správce, která se hradí přednostně před pohledávkou zajištěného věřitele. To, že odměna se určuje z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, má insolvenčního správce motivovat k tomu, aby při zjišťování majetku náležejícího do majetkové podstaty a následně při jeho zpeněžování postupoval bez zbytečných průtahů. Kromě toho se domnívá, že dlužník může disponovat také dalším movitým majetkem. Poukazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25.9.2012, sen. zn. 3 VSPH 514/2012, dle nějž pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je nutné vždy s ohledem na konkrétní skutkové a právní okolnosti případu vzít v úvahu způsob řešení úpadku dlužníka, který lze očekávat, rozsah nákladů, k jejichž krytí záloha slouží a které si uvažovaný způsob řešení úpadku dlužníka pravděpodobně vyžádá, jakož i úsudek o tom, zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Domnívá se, že v majetkové podstatě bude dostatek peněžních prostředků ke krytí vzniklých nákladů insolvenčního řízení včetně odměny a hotových výdajů insolvenčního správce a není třeba se obávat, že by náklady insolvenčního řízení musel hradit stát z důvodu nedostatku majetku dlužníka. Pokud by insolvenční soud shledal, že je dán důvod pro zaplacení zálohy, pak žádá, aby uložená záloha byla snížena na částku 5.000 Kč.

Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno na základě insolvenčního návrhu věřitele, který se domáhá zjištění úpadku dlužníka. Navrhovatel dostatečně určitě v podaném insolvenčním návrhu popsal existenci své tvrzené pohledávky vůči dlužníku a dále označil další dva věřitele dlužníka se splatnými pohledávkami, u kterých však neuvedl výši pohledávek, nicméně tyto věřitele vyzval, aby se vyjádřili k tomu, zda a v jaké výši mají za dlužníkem pohledávky; na výzvu soudu reagoval jeden z těchto věřitelů a sdělil, že má vůči dlužníku pohledávku z titulu nedoplatku na komunálním odpadu ve výši 3.756 Kč za období roku 2009 až 2015. Usnesením ze dne 25.5.2015, č.j. KSOL 16 INS 11854/2015-A-6, uložil insolvenční soud dlužníku, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil k přiloženému insolvenčnímu návrhu, uvedl, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, a předložil povinné seznamy podle ustanovení § 104 odst. 1 IZ, tj. seznam majetku, seznam svých závazků a seznam zaměstnanců, s poučením, jaké náležitosti musí tyto seznamy obsahovat, a současně byl také vyzván, aby případně, má-li za to, že splňuje podmínky pro řešení úpadku oddlužením, ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení insolvenčního návrhu podal návrh na povolení oddlužení. Toto usnesení bylo dlužníku doručeno do vlastních rukou dne 8.6.2015; dlužník na usnesení soudu prvního stupně žádným způsobem nereagoval.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2 IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Lze tedy uzavřít, že ze strany insolvenčního navrhovatele byl podán projednatelný insolvenční návrh, na základě něhož lze předběžně usuzovat, že dlužník se nachází v úpadku, přičemž jediným možným způsobem řešení úpadku je s největší pravděpodobností konkurs, neboť dlužník nereagoval na výzvu soudu a ve stanovené lhůtě nepodal návrh na povolení oddlužení, a podle údajů uvedených v insolvenčním návrhu nelze dovodit, že by se jednalo o podnikatele, u kterého by případně do úvahy jako způsob řešení jeho úpadku přicházela reorganizace.

Z údajů, které uvedl věřitel v insolvenčním návrhu a které také vyplývají z obsahu insolvenčního spisu, je patrné, že dlužník není nemajetný, protože vlastní podíl na nemovitostech, které jsou však zatíženy zástavním právem. Žádné jiné údaje o majetku dlužníka z návrhu a ani z obsahu spisu zjistit nelze. Insolvenční soud sice uložil dlužníku, aby sdělil podrobné údaje o svém majetku, avšak dlužník ve lhůtě, která mu byla určena, žádné údaje neuvedl. Za této situace je nutné vycházet z údajů o majetku dlužníka, které má soud k dispozici. Z obsahu spisu zejména není zřejmé, zda má dlužník jakékoliv pohotové finanční prostředky, které by bylo možné použít k úhradě výdajů insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, předtím, než bude získán dostatek prostředků zpeněžením majetku sepsaného v konkursní podstatě.

Z výpisu z katastru nemovitostí, který je součástí spisu, vyplývá, že dlužník je podílovým spoluvlastníkem v rozsahu 1/2 nemovitostí zapsaných na LV č. 350 pro katastrální území Velká u Hranic, jedná se o pozemek parc. st. 52 o výměře 527 m , zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba-rodinný dům č.p. 56. Z výpisu z katastru nemovitostí také vyplývá, že tyto nemovitosti, respektive spoluvlastnický podíl dlužníka, je zatížen zástavními právy, a to vůči několika věřitelům-jedná se o zástavní právo k uspokojení pohledávky ve výši 1.674 Kč s příslušenstvím pro Triglav pojišťovnu, a.s., k vymožení povinnosti zaplatit pohledávku ve výši 3.820 Kč s příslušenstvím a náklady oprávněného pro Českou kancelář pojistitelů, k uspokojení pohledávky ve výši 129.507,24 Kč s příslušenstvím, jakož i nákladů exekuce pro CDV-3, LTD, k uspokojení pohledávky ve výši 1.857 Kč s příslušenstvím, jakož i nákladů exekuce pro ČSOB Pojišťovnu, a.s., k uspokojení pohledávky ve výši 2.680 Kč s příslušenstvím, jakož i nákladů exekuce pro Českou kancelář pojistitelů, k uspokojení pohledávky ve výši 440.000 Kč s příslušenstvím, jakož i nákladů exekuce pro SUPRA HOLDING s.r.o., k uspokojení pohledávky v částce 5.314 Kč s příslušenstvím, jakož i nákladů exekuce pro Českou kancelář pojistitelů, k uspokojení pohledávky ve výši 894 Kč s příslušenstvím, jakož i nákladů exekuce pro Generali Pojišťovnu a.s., k uspokojení pohledávky ve výši 19.500 Kč s příslušenstvím, jakož i nákladů exekuce pro SMART Capital a.s. a k zajištění pohledávky ve výši 440.000 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru č. 8105075682 a budoucích pohledávek, smluvních pokut, které vzniknou od 21.10.2010 do 21.1.2018 až do celkové výše 350.000 Kč pro EXPRESS CONSULTANS INC.

Insolvenčnímu soudu není známa cena nemovitostí, respektive spoluvlastnického podílu, a v této fázi řízení proto nelze předjímat, za jakou částku by spoluvlastnický podíl dlužníka v případě úpadku byl prodán. I kdyby insolvenční soud vycházel z tvrzení insolvenčního navrhovatele, že odhadovaná cena nemovitostí je nejméně 1.250.000 Kč, tak je zcela nepochybné, že polovina spoluvlastnického podílu, pokud by došlo k jejímu prodeji, by zcela sloužila k uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů, nákladů, které přímo souvisí se zpeněžováním těchto věcí, a odměny insolvenčního správce. Teprve po plném uspokojení zajištěných věřitelů lze použít finanční prostředky z výtěžku zpeněžení k plnému uspokojení pohledávek za podstatou, mezi které náklady insolvenčního řízení patří, když nelze přehlédnout, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, má insolvenční správce nárok na odměnu nejenom z výtěžku zpeněžení zajištěných věcí, ale též z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, přičemž minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku konkursem činí 45.000 Kč (ustanovení § 1 odst. 1, 2, 3 a 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů). V této fázi řízení nelze spolehlivě uzavřít, zda bude výtěžek zpeněžení nemovitostí postačovat též k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástav nesouvisí. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně dospívá k závěru, že uložení zálohy je nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tvrzení odvolatele, že dlužník může disponovat také dalším (movitým) majetkem, je pouhé tvrzení, pro které z obsahu spisu žádné skutečnosti nesvědčí.

Dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát v případě, že by se nepodařilo získat dostatečný výtěžek zpeněžení nemovitostí, čemuž má právě předejít institut zálohy. Insolvenční navrhovatel-věřitel nemá povinnost podat insolvenční návrh, pokud se však k podání insolvenčního návrhu rozhodne, musí počítat s tím, že ho stíhá povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Námitku odvolatele o snížení zálohy na částku 5.000 Kč nelze akceptovat právě s ohledem na to, že v případě řešení úpadku konkursem činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč, dále je nutné počítat s tím, že správci vzniknou hotové výdaje, a kromě toho je-li správce plátc anonymizovano z přidané hodnoty, má vedle toho též nárok na úhradu daně z přidané hodnoty. Soudem prvního stupně uložená záloha ve výši 50.000 Kč není uložena v nepřiměřené výši.

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu navrhovateli se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 25. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu