3 VSOL 822/2015-B-13
KSOS 40 INS 5027/2015 3 VSOL 822/2015-B-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníků a) Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem Odry, Nádražní 253/2, PSČ: 742 35 a b) Heleny anonymizovano , anonymizovano , bytem tamtéž, o způsobu řešení úpadku dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.6.2015, č.j. KSOS 40 INS 5027/2015-B-4,

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud schválil oddlužení dlužníků zpeněžením majetkové podstaty (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Antonína Jurečku (výrok II.) a označil majetek náležející do majetkové podstaty jako majetek zapsaný do soupisu majetkové podstaty ze dne 5.6.2015 a majetek, který dlužníci případně získali nebo získají dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužníci případně neuvedli v seznamu majetku, ač tuto povinnost měli (výrok III.).

Na odůvodnění uvedl, že dlužníci insolvenčními návrhy spojenými se společným návrhem dlužníků-manželů na povolení oddlužení zahájili dne 26.2.2015 insolvenční řízení, usnesením ze dne 18.3.2015, č.j. KSOS 40 INS

5027/2015-A-5 soud prvního stupně rozhodl o úpadku dlužníků a povolil řešení úpadku oddlužením. Na schůzi věřitelů konané dne 17.6.2015 insolvenční správce informoval o majetkové situaci dlužníků a navrhl řešení úpadku dlužníků zpeněžením majetkové podstaty. Vzhledem k tomu, že schůze věřitelů se neúčastnil žádný z věřitelů, rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníků insolvenční soud (ustanovení § 402 odst. 5 insolvenčního zákona). Soud rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníků oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, neboť tento způsob je pro věřitele ekonomicky výhodnější než plnění splátkového kalendáře, přičemž neshledal důvody dle ustanovení § 405 insolvenčního zákona, které by bránily schválení oddlužení.

Proti usnesení soudu prvního stupně podali dlužníci odvolání (podepsané dlužníkem a/). V odvolání namítli, že insolvenční správce a paní soudkyně byli předem domluveni na formě oddlužení, kdy dlužníci navrhli oddlužení plněním splátkového kalendáře. Příjem dlužníků činí 6.300 Kč + 18.000 Kč měsíčně, výše jejich dluhů je 460.000 Kč a měli by splňovat podmínky pro oddlužení splátkovým kalendářem, když za zpracování návrhu u firmy Abivia uhradili 23.720 Kč. Ani insolvenční správce, jemuž dlužníci měsíčně platili 1.634 Kč po dobu 4 měsíců, nesdělil dlužníkům, že by nesplňovali podmínky oddlužení splátkovým kalendářem. Dlužníci nesouhlasí s formou oddlužení prodejem svého bytu , neboť podle jejich názoru se nejedná o oddlužení, ale lichvu. Vyjádřili názor, a oddlužení bylo zmanipulované , byli insolvenčním správcem poškozeni a proto hodlají podat návrh na odvolání správce Mgr. Antonína Jurečky. V odvolání požádali soud o radu, zda se lze proti napadenému usnesení odvolat k Ústavnímu soudu .

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále též jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

V této věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčními návrhy dlužníků-manželů spojenými s návrhem na povolení oddlužení podaným společně. Ve smyslu § 394a odst. 3 IZ se dlužníci-manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, považují po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu za jednoho dlužníka. Z uvedeného vyplývá, že odvolání podepsané dlužníkem a) je současně odvoláním podaným dlužnicí b). Po té, co odvolací soud dovodil včasnost podaného odvolání, zabýval se otázkou, zda zákon opravňuje dlužníky k podání odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení.

Podle ustanovení § 406 odst. 4 IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Podle ustanovení § 218 písm. b) o.s.ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

Z citovaného ustanovení § 406 odst. 4, věty druhé IZ vyplývá, že zákon opravňuje k podání odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty jen vymezený okruh věřitelů, dlužníkovi však toto právo nepřísluší. Jak uvedl Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 30. ledna 2014 sen. zn. 29 NSCR 91/2013, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2014, podáním návrhu na povolení oddlužení dlužník dává najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, o čemž rozhodují věřitelé (§ 402 odst. 3 IZ) a nepřijmou-li rozhodnutí, pak insolvenční soud (§ 402 odst. 5 a § 406 odst. 1 IZ). To, že dlužník upřednostňuje oddlužení plněním splátkového kalendáře před oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, které zvolili věřitelé (respektive insolvenční soud), jeho právo podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nezakládá.

Vzhledem k tomu, že dlužníci nejsou subjektivně legitimováni k podání odvolání proti usnesení o schválení oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, je jejich odvolání podáno někým, kdo k jeho podání není oprávněn. Proto odvolací soud odvolání dlužníků podle ust. § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcnými důvody, které dlužníci proti usnesení vznášeli.

Pro úplnost odvolací soud uvádí, že žádosti dlužníků o radu, zda je možno bránit se proti napadenému usnesení u Ústavního soudu nelze vyhovět proto, že soud je povinen poskytnout účastníkům poučení o přípustnosti opravného prostředku, nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost (ust. § 157 odst. 1 o.s.ř.) a poučovací povinnost o ústavní stížnosti (ust. § 72 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu) obecnému soudu nepřísluší.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se doručuje prostřednictvím insolvenčního rejstříku; dlužníkům a insolvenčnímu správci se však doručuje také zvláštním způsobem.

Olomouc 14. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu