3 VSOL 822/2013-A-25
KSBR 45 INS 28096/2012 3 VSOL 822/2013-A-25

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Danuty anonymizovano , anonymizovano , bytem Dudín 71, PSČ 588 05, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7.8.2013, č.j. KSBR 45 INS 28096/2012-A-15,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od jeho právní moci zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení 10.000 Kč na označený účet soudu nebo v hotovosti na pokladně soudu.

Na odůvodnění uvedl, že dlužnice doručila dne 13.11.2012 soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Po posouzení údajů obsažených v návrhu o příjmech, závazcích a movitém i nemovitém majetku a jeho hodnotě, soud dovodil, že u dlužnice jsou předběžně splněny podmínky pro povolení oddlužení. O způsobu oddlužení rozhodne schůze věřitelů, v případě společného projednání insolvenčního návrhu dlužnice a jejího manžela by bylo možno oddlužení provést formou splátkového kalendáře, při této formě oddlužení by věřitelé dlužnice a jejího manžela obdrželi plnění ve výši 49 % jejich pohledávek. Nelze však vyloučit ani provedení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, při tomto způsobu oddlužení a po vyplacení zajištěných věřitelů by nezajištění věřitelé dlužnice a jejího manžela byli uspokojeni ve výši 83 % svých pohledávek. Pokud by soud dlužnici neuložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a bylo rozhodnuto o oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, byl by insolvenční správce nucen počáteční náklady insolvenčního řízení hradit ze svých prostředků, což po něm nelze spravedlivě požadovat. Vzhledem k tomu, že dlužnice a její manžel nemají k dispozici dostatečné finanční prostředky, uložil soud dlužnici v souladu s ustanovení § 108 odst. 2 insolvenčního zákona zaplatit zálohu 10.000 Kč na náklady insolvenčního řízení a zálohu ve stejné výši uložil i jejímu manželovi. Tuto výši zálohy soud považuje za přiměřenou.

Proti usnesení soudu prvního stupně podala dlužnice odvolání. Namítala, že záloha není přiměřená a z rozhodnutí soudu není zřejmé, jaké náklady by mohly insolvenčnímu správci vzniknout. Stejná záloha byla uložena i jejímu manželovi a podle dlužnice nemohou správci vzniknout v insolvenčním řízení náklady ve výši 20.000 Kč. Navíc dlužnice a její manžel nemohou vzhledem ke svým finančním poměrům takto vysokou zálohu uhradit, což opět zabrání projednání jejich úpadku. Dále dlužnice odkazovala na předchozí usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 5. 2003, ve kterém odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně rozhodne o povinnosti dlužnice zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, pokud dospěje k závěru, že insolvenční řízení o návrhu dlužnice se nehodí ke spojení s insolvenčním řízením o návrhu jejího manžela z důvodu nesplnění minimální zákonné hranice plnění pohledávek nezajištěných věřitelů. Z toho dlužnice dovozuje, že soud měl o záloze rozhodnout, pouze pokud nebude možno řízení o jejím návrhu a návrhu jejího manžela řešit společně. V odvolacím řízení dlužnice, podle obsahu odvolání, žádala, aby napadené usnesení bylo změněno tak, že ji záloha uložena nebude.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen též IZ ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu insolvenčního návrhu a k němu připojeného seznamu závazků, opatřeného doložkou správnosti a úplnosti, vyplývá, že dlužnice má spolu se svým manželem závazky, představující pasíva SJM, ve výši celkem 2.036.239 Kč, z toho zajištěné závazky představují 924.403 Kč a nezajištěné závazky 1.111.836 Kč. Příjem dlužnice sestává z důchodu ve výši 8.454 Kč čistého měsíčně, příjem jejího manžela činí invalidní důchod ve výši 7.052 Kč měsíčně a manžel je oprávněn z darovací smlouvy, uzavřené s dárcem Romanem Jabůrkem ve výši 9.200 Kč, a to po dobu trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z těchto údajů vyplývá, že v případě schválení oddlužení formou splátkového kalendáře by byli dlužnice a její manžel při společném projednání jejich insolvenčních návrhů a společném insolvenčním správci schopni svým nezajištěným věřitelům uhradit 46,91 % jejich pohledávek.

Podle znaleckého posudku zpracovaného znalcem Janem Jelínkem pod číslem 2241-33/2013, obvyklá cena nemovitostí dlužnice a jejího manžela (rodinného domu, vedlejších staveb a přilehlých pozemků), zapsaných na LV číslo 188 pro k.ú. a obec Dudín, okres Jihlava, které jsou předmětem zajištění pro závazky dlužnice a jejího manžela, dosahuje částky 1.848.280 Kč. Dále dlužnice dle seznamu majetku vlastní spolu s manželem obvyklé vybavení domácnosti a 2 osobní automobily, rok výroby 1991 a 1975.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že dle předběžných závěrů o ekonomické nabídce dlužnice a jejího manžela lze soudit, že dlužnice a její manžel splňují předpoklady pro společné projednání jejich insolvenčních návrhů a společné řešení jejich případných úpadků oddlužením. Podle údajů o rozsahu a struktuře majetku dlužnice a jejího manžela nemají k dispozici pohotové finanční prostředky, které by sloužily k úhradě počátečních nákladů insolvenčního řízení, pravidelně vznikajících insolvenčnímu správci bezprostředně po zjištění úpadku, souvisejících zejména s prověřováním a zjišťováním majetku dlužnice (a jejího manžela), které spočívají zejména v nákladech na telefonní poplatky, poštovné a cestovní výdaje i pořizování listin z veřejných registrů, případně jejich kopií.

V této věci není vyloučeno, že nezajištění věřitelé zvolí jako formu oddlužení zpeněžení nemovitostí ve vlastnictví dlužnice a jejího manžela (§ 402 IZ), neboť míra uspokojení jejich pohledávek by při tomto způsobu řešení úpadku dlužnice a jejího manžela byla vyšší, nehledě k rychlosti jejich uspokojení (cca 83%, bez přihlédnutí k nákladům se správou a zpeněžením nemovitostí, jejichž výše známa není, rozdíl mezi hodnotou nemovitostí a výší zajištěných závazků je 923.877 Kč, 1% nezajištěných závazků činí 11.118,36 Kč, 923.877: 11.118,36=83,092476). V tomto závěru se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně. Pro takový případ je třeba insolvenčnímu správci zajistit prostředky na zpeněžení nemovitostí, neboť jinak by je musel hradit ze svého, což po něm nelze spravedlivě požadovat.

Nemovitosti dlužnice a jejího manžela navíc zajišťují závazky ve výši 924.403 Kč, proto i kdyby nezajištění věřitelé zvolili oddlužení formou splátkového kalendáře, nelze vyloučit, že se do řízení po rozhodnutí o úpadku přihlásí se svými pohledávkami zajištění věřitelé, kteří uplatní své zajištění, dají pokyn správci zajištěný nemovitý majetek zpeněžit, aby mohly být z jeho výtěžku jejich pohledávky uspokojeny (§ 409 odst. 3 IZ). Proto je třeba zajistit pohotové finanční prostředky, kterých bude třeba pro činnost insolvenčního správce související se zpeněžením nemovitostí jak pro případ řešení úpadku dlužnice a jejího manžela oddlužením plněním splátkového kalendáře, tak pro případ oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, jak správně dovodil soud prvního stupně. Tyto prostředky nelze zajistit jinak než zálohou.

Záloha 10.000 Kč uložená dlužnici i s přihlédnutím ke skutečnosti, že stejně vysoká záloha byla uložena jejímu manželovi, je odpovídá nákladům, které obvykle správci vznikají v prvních fázích insolvenčního řízení po zjištění úpadku (náklady soupisu majetkové podstaty, ocenění jednotlivých položek) a zejména v další fázi při zpeněžení obdobného nemovitého majetku (náklady spojené s inzercí a provedením dražby nemovitostí). Částka zálohy 10.000 Kč uložená dlužnici je podle odvolacího soudu naprosto přiměřená a tato odvolací námitka dlužnice případná není.

Soud prvního stupně se s jednotlivými položkami nákladů, které správci v prvotních fázích insolvenčního řízení obvykle vznikají, vypořádal řádně, jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení, a rovněž tato odvolací námitka dlužnice není důvodná. Z odůvodnění předchozího rozhodnutí odvolacího soudu nelze dovozovat, že podle něj lze dlužnici uložit zálohu pouze v případě, kdy nebude možno řešit společně její insolvenční návrh a návrh jejího manžela. Odvolací soud výslovně v odůvodnění svého usnesení, a to v posledním odstavci na straně 5. Odůvodnění, uvedl, že dlužnici by i v případě, pokud by oddlužení bylo řešeno plněním splátkového kalendáře, bylo třeba uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť má zajištěné věřitele a lze předpokládat vznik nákladů v souvislosti s oceněním a zpeněžováním majetku, který je předmětem zástavy.

Pokud dlužnice namítala, že nemá dostatečné finanční prostředky na zaplacení uložené zálohy, tato námitka je bezvýznamná, neboť zákon v ustanovení § 108 odst. 2 stanoví pouze dvě kritéria, z nichž soud při úvaze o uložení zálohy vychází, a to potřebu zajištění prostředků ke krytí nákladů insolvenčního řízení, a nemožnost jejich zajištění jinak.

Odvolací soud se ze všech výše uvedených důvodů ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že dlužnici je třeba uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000 Kč. Proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 29. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu