3 VSOL 82/2012-A-12
KSBR 30 INS 716/2012 3 VSOL 82/2012-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Zlín, Tř. Svobody 892, PSČ: 763 02, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.1.2012, č. j. KSBR 30 INS 716/2012-A--7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Soud prvního stupně usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě deseti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na účet soudu specifikovaný ve výroku rozhodnutí zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 12.1.2012 se dlužník domáhal rozhodnutí soudu o svém úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužník nesplňuje jednu z podmínek pro povolení oddlužení, podle níž nezajištění věřitelé musí v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře obdržet alespoň 30 % svých pohledávek. Soud prvního stupně konstatoval, že dlužník má nezajištěné závazky v celkové výši 566.224,-Kč a jeho současný příjem činí 13.191,-Kč. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že dlužníkovi musí z příjmu každý měsíc zůstat základní částka stanovená nařízením vlády č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách s tím, že dále je třeba dlužníkovi z příjmu strhnout vyživovací povinnosti vůči dceři stanovenou rozhodnutím soudu ve výši 3.000,-Kč. Dle závěru soudu prvního stupně je tedy dlužník schopen splácet měsíčně částku ve výši 1.900,-Kč, což by v pětiletém období stanoveném pro oddlužení plněním splátkového kalendáře činilo celkem 114.000,-Kč, přičemž z této částky je třeba odečíst částku na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, která za pětileté období trvání oddlužení činí 64.800,-Kč (včetně zákonné sazby DPH ve výši 20 %). Soud prvního stupně tedy uzavřel, že nezajištěným věřitelům by připadla částka 49.200,-Kč, což však kryje pouze 8 % jejich pohledávek. Soud prvního stupně uvedl, že tuto situaci by bylo možné řešit navýšením příjmu dlužníka formou daru nebo uzavřením smlouvy o důchodu. Soud prvního stupně dále uvedl, že se zabýval možností řešení úpadku dlužníka zpeněžením majetkové podstaty se závěrem, že nemovitosti ve vlastnictví dlužníka mají hodnotu toliko 203.409,-Kč, přičemž 30 % nezajištěných závazků dlužníka tvoří 169.867,-Kč a dlužník nemá zajištěné závazky. Po odečtení částky na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 64.800,-Kč by se dle závěru soudu prvního stupně dostala věřitelům pouze částka 138.690,-Kč, což představuje pouze 24 % z nezajištěných závazků dlužníka. S ohledem na shora uvedené tedy soud prvního stupně uzavřel, že není možné ani oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dlužníka. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že s ohledem na ust. § 395 a § 396 insolvenčního zákona by insolvenční soud musel za této situace návrh dlužníka na povolení oddlužení zamítnout a současně rozhodnout o způsobu řešení jeho úpadku konkursem a proto je třeba dle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona dlužníkovi uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, která by měla postačovat na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení v případě, že by bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a ustanovení insolvenčního správce, a to za situace, že by tyto finanční prostředky v majetkové podstatě dlužníka chyběly.

Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání dlužník, jímž se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dlužník uvedl, že se závěrem soudu prvního stupně o tom, že jeho příjmy nestačí k úhradě 30 % závazků nezajištěných věřitelů a k úhradě odměny insolvenčního správce za dobu pěti let, nesouhlasí. Argumentoval tím, že při výpočtech úhrady pro účely oddlužení postupoval v souladu s kalkulátorem splátek pro oddlužení plněním splátkového kalendáře, který je uvedený na stránkách s tím, že do této tabulky zadal svůj měsíční příjem ve výši 13.191,-Kč, uvedl, že nemá manželku a u vyživovací povinnosti uvedl svou dceru, tedy jednu vyživovací povinnost a podle výsledku výpočtu celková výše splátek pro oddlužení za pět let měla činit částku 235.560,-Kč. Dlužník s ohledem na uvedené vyslovil názor, že v rámci oddlužení, po odečtení odměny insolvenční správce ve výši 64.800,-Kč, zaplatí svým nezajištěným věřitelům celkem 170.760,-Kč, což je 30,15 % jeho závazků, čímž splní podmínku oddlužení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 12.1.2012 domáhá zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu dlužník uvedl, že má uzavřeno 5 smluv na různé úvěry a finanční produkty, celkem dluží věřitelům částku 566.224,-Kč (z toho na výživném své zletilé dceři 22.627,-Kč). Dlužník dále tvrdil, že tyto závazky není schopen hradit a tyto přestal platit. Dlužník v návrhu uvedl, že je zaměstnán ve společnosti KOVOX, spol. s r.o. Otrokovice s průměrným pravidelným měsíčním příjmem ve výši 13.191,-Kč. Dlužník v návrhu dále uvedl, že při současném příjmu dosáhne za 60 měsíců částky 791.460,-Kč, přičemž splátka pro účely oddlužení bude z jeho čistého měsíčního příjmu činit dle kalkulátoru splátek na částku 4.356,-Kč, a tudíž při výši závazků 566.224,-Kč a odměně insolvenčního správce cca 60.000,-Kč zaplatí věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek. Dlužník dále tvrdil, že se nachází v úpadku, neboť má závazky vůči 6 věřitelům, z nichž minimálně dva závazky není schopen hradit více jak tři měsíce. V návrhu dlužník uvedl 6 svých věřitelů včetně výše závazků a jejich důvodu a uvedl, že splátky u jednotlivých závazků neplní, na žádný závazek ničeho nezaplatil od prosince 2011. Dlužník v návrhu konstatoval, že kromě příjmu ze zaměstnání má další příjem, a to roční příjem z pozemků a lesů, který ročně činí částku cca 1.000,-Kč, tedy za pět let částku cca 5.000,-Kč. V návrhu dále dlužník uvedl příjmy za rok 2008, 2009 a 2010, a uvedl, že nemá vyživovací povinnost k manželce a že má vyživovací povinnost pouze k jednomu dítěti. V bodu 16 návrhu (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) dlužník uvedl nemovitosti-pozemky v katastrálním území Lípa nad Dřevnicí, zapsané na LV č. 345 a 346 v hodnotě 200.000,-Kč a dále DVD přehrávač pořízený v r. 2004 v částce 896,-Kč. Své závazky dlužník podrobněji popsal v bodu 18 a 20 návrhu. V bodu 20 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) uvedl celkem 4 závazky vůči čtyřem věřitelům s uvedením jejich výše s tím, že ve vztahu ke všem těmto závazům byl vydán exekuční příkaz a u těchto závazků označil dlužník čísla jednací exekučních příkazů, dva z nich mají spisové značky z r. 2010. K návrhu dlužník připojil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21.3.2011, č. j. P 242/2001-50, který nabyl právní moci dne 10.5.2011, z něhož se podává, že vyživovací povinnost dlužníka k dceři Lucii anonymizovano , anonymizovano , je stanovena rozhodnutím soudu v částce 3.000,-Kč. K návrhu dlužník dále připojil ocenění singulárních podílů na nemovitostech nacházejících se v katastrálním území Lípa nad Dřevnicí, v obci Lípa, zapsaných na LV č.345 a 346, z něhož se podává, že hodnota těchto spoluvlastnických podílů činí částku 203.490,-Kč. K návrhu dlužník připojil seznam majetku, z něhož se podává, že dlužník je vlastníkem DVD přehrávače zn. Hyundai, r. pořízení 2004, jehož aktuální cenu odhadl na částku 300,-Kč a dále je vlastníkem nemovitého majetku uvedeného shora. Dlužník v seznamu majetku uvedl, že nemá žádné pohledávky a že žádný jeho majetek není předmětem zajišťovacích práv a prohlásil, že seznam je úplný a správný a seznam podepsal. K návrhu dlužník dále připojil podepsaný seznam závazků s prohlášením, že je úplný a správný, z něhož vyplývají celkové závazky dlužníka v částce 566.224,-Kč a seznam zaměstnanců s prohlášením, že je úplný a správný, opatřený podpisem dlužníka, v němž dlužník prohlásil, že nemá žádné zaměstnance, že není podnikatelem a že nevlastní živnostenské oprávnění s tím, že žádný ze závazků nevznikl z podnikání.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů a více závazků (alespoň dva, déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti), jak vyplývá ze spisových značek vykonatelných rozhodnutí, které vzhledem ke svým příjmům a hodnotě svého majetku není schopen splácet (§ 3 odst. 1, 2 IZ). Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné hotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, jako v praxi převažující formě oddlužení-přitom nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužníkovi nebude povoleno oddlužení.

Soud prvního stupně v rámci předběžného závěru o tom, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, mimo jiné posuzoval podmínky přípustnosti oddlužení vymezené v ust. § 395 insolvenčního zákona, za nichž lze dlužníku (subjektivně legitimovanému dle ust. § 389 odst. 1 IZ) umožnit řešení jeho úpadku oddlužením a uzavřel, že dlužník by v případě povolení oddlužení nesplnil esenciální podmínku oddlužení stanovenou v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, t. j. požadavek minimální 30 % míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3, věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek uvedený v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídajících částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle ust. § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Dlužník je v pracovním poměru u zaměstnavatele KOVOX, spol. s r.o. se sídlem Otrokovice, Objízdná 1628 a dle tvrzení dlužníka činí jeho průměrný čistý měsíční výdělek 13.191,-Kč. Dlužník má vyživovací povinnost k již zletilé dceři, výživné je stanoveno soudním rozhodnutím v částce 3.000,-Kč měsíčně. Dlužník má další příjem z nájmu nemovitosti ve výši 5.000,-Kč za pět let, což činí měsíčně částku 83,-Kč.

Soud prvního stupně při hodnocení, zda je dlužník schopen splácet svým věřitelům na jejich pohledávky alespoň 30 % jejich pohledávek, vycházel z čistého průměrného měsíčního příjmu dlužníka 13.191,-Kč, ačkoliv měl správně vycházet z částky 13.274,-Kč (tvrzený průměrný čistý měsíční výdělek dlužníka 13.191 Kč plus 83,-Kč za pronájem polí).

Při výpočtu základní částky je třeba vycházet z nařízení vlády č. 409/2011 Sb. ze dne 7.12.2011, o změně částek životního minima a existenčního minima. V tomto směru je třeba vycházet ze závěru, že dlužník má jednu vyživovací povinnost vůči zletilé dceři, pro níž platí dle rozhodnutí soudu výživné v částce 3.000,-Kč měsíčně. Pro účely oddlužení lze tedy celkem srazit částku 1.954,-Kč (a to po odečtení nesrazitelné částky 5.842,-Kč a po odečtení výživného stanoveného rozhodnutím soudu ve výši 3.000,-Kč). Za této situace by dlužník za pět let zaplatil svým věřitelům částku 117.240,-Kč. Je nutno vzít v úvahu, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí za každý započatý kalendářní měsíc odměna insolvenčního správce 750,-Kč náhrada jeho hotových výdajů 150,-Kč. Celkem se jedná o částku 900,-Kč měsíčně (s daní z přidané hodnoty pak o částku 1.080,-Kč), která současně představuje pohledávku za majetkovou podstatou podle ust. § 168 IZ. Z uvedeného vyplývá, že představují-li závazky dlužníka částku 566.244,-Kč, bylo by v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhrazeno po odečtení nároku správce věřitelům, není-li správce plátcem DPH, 63.240,-Kč, což představuje 11,17 % jejich pohledávek a je-li správce plátcem DPH, částku 52.440,-Kč, což představuje 9,26 % jejich pohledávek.

Je tudíž zřejmé, že dlužník není schopen splatit za pět let svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek. Nižší než zákonem určené splátky dlužník nenavrhl.

Je správný závěr soudu prvního stupně o tom, že s ohledem na uváděný majetek dlužníka nepřichází v úvahu ani způsob řešení jeho úpadku zpeněžením majetkové podstaty. Dlužník uvedl v návrhu celkem majetek v hodnotě 203.790 Kč (nemovitosti v částce 203.490,-Kč a DVD přehrávač v hodnotě 300,-Kč). Po odečtení odměny insolvenčního správce, pokud tento není plátcem DPH, ve výši 45.000 Kč dle § 3 písm. a) vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, by zůstala po zpeněžení tohoto majetku k dispozici pro účely oddlužení částka 158.790,-Kč (byl-li by správce plátcem DPH, pak by zůstala k dispozici pouze částka 149.790,-Kč), přičemž 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů představuje částku 169.867,-Kč. Tedy ani při způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením zpeněžením majetkové podstaty by nezajištění věřitelé nezískali uspokojení alespoň 30 % svých pohledávek.

Za tohoto stavu věci se jeví pravděpodobným zamítnutím návrhu na povolení oddlužení podle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je proto důvodný. Smyslem zálohy je totiž umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce s tím, že složená záloha správci umožní hradit již počáteční náklady insolvenčního řízení vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Záloha je rovněž zárukou úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty.

Soud prvního stupně rovněž správně stanovil výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů). Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 27. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu