3 VSOL 818/2013-A-13
KSBR 38 INS 13780/2013 3 VSOL 818/2013-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Čechy pod Kosířem, Tyršova 248, PSČ 798 58, zastoupeného Mgr. Hanou Kuncovou, advokátkou se sídlem Praha 4, Marie Cibulkové 394/19, PSČ 140 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.8.2013, č.j. KSBR 38 INS 13780/2013-A-8

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh dlužníka ze dne 16.5.2013.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční návrh dlužníka je neurčitý a neobsahuje všechny náležitosti, dlužník dostatečně nepopsal rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek a neoznačil důkazy, jichž se dovolává. V bodě 06 formulářového návrhu na povolení oddlužení dlužník pouze uvedl, že má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, neboť výše závazků vícenásobně převyšuje hodnotu jeho majetku a jeho příjem k úhradě závazků nestačí s tím, že své závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti a uspokojení pohledávek není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Dlužník ani v seznamu majetku neuvedl konkrétní tvrzení o tom, kdy se jednotlivé závazky staly splatnými. U závazků vykonatelných není údaj o datu splatnosti soudem striktně vyžadován, pokud dlužník uvede v návrhu takové skutečnosti, z nichž vykonatelnost závazku vyplývá. Ohledně vykonatelnosti závazku vůči společnosti Goldencase LLC sice lze dovodit, kdy se závazek stal splatný, u zbývajících dvou nevykonatelných závazků to však dovodit nelze. Z podaného návrhu tak nelze zjistit, zda má dlužník alespoň dva peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a zda je nebo není schopen tyto závazky plnit, a soud tak nemůže uzavřít, zda se dlužník nachází v úpadku. Soud proto podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že k návrhu připojil povinné přílohy dle § 104 odst. 1 IZ i další listinné důkazy, které řádně očísloval, aby bylo zřejmé, kterých důkazů se dovolává. Mnohost věřitelů vyplývá z bodu 18 a 21 návrhu, v němž jsou uvedeni celkem tři věřitelé s údajem o tom, že peněžité závazky jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že je neplní po dobu delší tří měsíců. Z tohoto tvrzení je zřejmé, že se jedná o závazky v množném čísle a tedy že všechny závazky uvedené v návrhu jsou po splatnosti delší než 30 dnů a že je neplní po dobu delší tří měsíců. V návrhu je uvedena celková výše závazků, jakož i předpokládaný výtěžek z případného prodeje nemovitostí v SJM a je zřejmé, že příjem a majetek dlužníka nestačí k úhradě jeho závazků a nelze tak dosáhnout uspokojení pohledávek prostřednictvím exekuce nebo výkonu rozhodnutí. Podle odvolatele z těchto tvrzení tedy vyplývá, že se nachází v úpadku. V návrhu je také uvedeno, že veškeré závazky jsou součástí SJM a že současně podává návrh i manželka Alena Macháňová, takže předpokládal, že oba návrhy budou z ekonomických a praktických důvodů projednány současně, a proto výslovně neuváděl výši příjmů své manželky. Odvolatel dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sp.zn. 29 NSČR 22/2009, z něhož dovozuje, že povinné seznamy je třeba brát jako součást návrhu a skutečnosti v nich uvedené zohlednit při posuzování, zda je návrh určitý, případně, zda v něm chybí podstatné náležitosti. Namítal, že z jeho návrhu je zřejmé, že dvě pohledávky nezajištěných věřitelů jsou po splatnosti a že má více věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší 30 dnů po splatnosti a že tyto závazky není schopen splnit. Z návrhu je také zřejmé, že úhrady není možné dosáhnout prostřednictvím exekuce nebo výkonu rozhodnutí. Podle názoru odvolatele je řádný i návrh na povolení oddlužení. Odvolatel poukázal i na to, že návrh nebyl odmítnut v zákonem stanovené lhůtě sedmi dnů s tím, že se nabízí otázka, zda opožděné rozhodnutí nesouvisí se sdělením soudního exekutora Mgr. Marcela Kubise, který upozorňoval na údajnou účelovost podání a žádal o umožnění provedení dražby. Opětovné provedení dražby nemovitosti ve vlastnictví odvolatele je nařízeno na pátý den po uplynutí lhůty pro podání odvolání do usnesení o odmítnutí exekuce. Odvolatel navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 16.5.2013 na základě insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhal rozhodnutí o úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. V bodě 06 formulářového návrhu uvedl, že má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit, neboť výše závazků vícenásobně převyšuje hodnotu jeho majetku a jeho příjem k úhradě závazků nestačí s tím, že závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti a uspokojení pohledávek není možné dosáhnout exekucí nebo výkonem rozhodnutí. Dále uvedl, že veškeré závazky patří do SJM, zároveň s tímto návrhem podává shodný návrh i jeho manželka Alena Macháňová, proto žádá, aby návrhy byly projednány společně. Tvrdil, že je starobním důchodcem, pobírá pouze starobní důchod ve výši 16.273 Kč měsíčně, z něhož je schopen měsíčně splácet částku 10.000 Kč na úhradu nezajištěných závazků v celkové výši 52.000 Kč, přičemž počítá s výtěžkem z prodeje nemovitostí ve výši cca 3 mil. Kč, s tím, že závazek zajištěného věřitele i s příslušenstvím činí 9.553.280 Kč. V bodě 18 návrhu ( závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné), označil dva závazky vůči dvěma věřitelům. V bodě 21 návrhu ( závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné ), označil jeden závazek vůči jednomu věřiteli uvedením spisové značky rozhodčího řízení a spisové značky exekučního řízení a údaje o výši závazku. K návrhu připojil (mimo jiné) seznam závazků (opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný), v němž uvedl, že celková výše závazků činí 9.605.280 Kč a že všechny závazky patří do společného jmění manželů a dále označil tyto závazky tak, že závazek vůči věřiteli Goldencase LLC označil údajem o jeho výši a o tom, že je vykonatelný na základě rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Tomáše Cimboty ze dne 8.10.2009, sp.zn. RŘ obch. 15/2009, další dva závazky vůči dalším dvěma věřitelům označil uvedením údaje o důvodu vzniku toho kterého závazku, údaj o tom, že závazek je nevykonatelný a o výši závazku.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Je třeba uvést, že Nejvyšší soud ČR již ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (jež je zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010) formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož se v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

K náležitostem insolvenčního návrhu se Nejvyšší soud vyslovil i v rozhodnutí ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009 (které je zveřejněno pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v němž zopakoval, že splnění povinnosti vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, nelze dovozovat z obsahu listin, které dlužník připojil k insolvenčního návrhu jako svou přílohu na rozdíl od listin, které mají zvláštní povahu, a které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je (současně) definován insolvenčním zákonem. Konkrétně se jedná o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka (srov. ustanovení § 104 odst. 1, písm. a/ až c/, odst. 2, odst. 3 a odst. 4 insolvenčního zákona). V tomtéž rozhodnutí pak dále uzavřel, že z povinných příloh insolvenčního návrhu při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu lze vycházet obsahují-li náležitosti stanovené insolvenčním zákonem, zejména prohlášení o tom, že jsou správné a úplné a podpis dlužníka (§ 104 odst. 4, věta třetí, IZ).

Se zřetelem na shora uvedený výklad odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh dlužníka zákonem předepsané náležitosti, tedy vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka, neobsahuje. Z insolvenčního návrhu a ze seznamu závazků sice vyplývá, že dlužník má alespoň dva věřitele a vůči každému z nich má peněžitý závazek, v insolvenčním návrhu i v seznamu závazků však absentují tvrzení, z nichž by bylo možno učinit závěr, že závazky alespoň vůči dvěma věřitelům dlužníka jsou po splatnosti alespoň 30 dnů (§ 3 odst. 1, písm. b/ IZ). Ze seznamu závazků lze dovodit splatnost pouze závazku vůči věřiteli Goldencase LLC, u něhož uvedl datum vydání rozhodčího nálezu, přičemž z tohoto údaje (8.10.2009) se podává, že uvedený závazek je po splatnosti téměř čtyři roky. Ve vztahu k dalším dvěma tvrzeným závazkům dlužník splatnost ani jiný údaj, z něhož by bylo možno na to, že závazek je po splatnosti alespoň 30 dnů alespoň usuzovat, však neuvedl. Pouze obecné tvrzení (obsažené v bodě 06 návrhu) o tom, že peněžité závazky dlužníka jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a že závazky neplní po dobu delší tří měsíců po splatnosti, nepostačuje. V návrhu tak absentují tvrzení ke druhému znaku úpadku dle ustanovení § 3 odst. 1, písm. b) IZ, což činí insolvenční návrh dlužníka neprojednatelným. Za této situace se odvolací soud námitkami odvolatele, že řádně tvrdil platební neschopnost dle § 3 odst. 1, písm. c), § 3 odst. 2, písm. c) IZ, již nezabýval, neboť by to bylo nadbytečné.

K námitce odvolatele, že soud prvního stupně nerozhodl o odmítnutí insolvenčního návrhu do sedmi dnů poté, co byl podán, je třeba uvést, že se jedná o lhůtu pořádkovou, jejíž nedodržení nemůže být vadou řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, nicméně její nedodržení může založit odpovědnost státu za případnou škodu způsobenou prodlením s odmítnutím návrhu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 26/2011).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se

odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 29. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu