3 VSOL 817/2012-A-11
KSBR 30 INS 21931/2012 3 VSOL 817/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Rostislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Kobylí č.p. 520, PSČ 691 10, IČ: 115 01 651, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.9.2012, č.j. KSBR 30 INS 21931/2012-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 103 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uvedl, že insolvenční návrh podaný dlužníkem neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka. Dlužník ve svém návrhu pouze uvedl, že má šest závazků, celková dlužná částka je 574.093 Kč, a že většina závazků je po splatnosti více jak 30 dnů a závazky není schopen plnit po dobu delší jak tři měsíce, proto se domnívá, že je v úpadku a žádá o oddlužení formou splátkového kalendáře. Konkrétní tvrzení o splatnosti závazků a tvrzení o platební neschopnosti dlužníka však chybí. Soud proto postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že v návrhu v bodě 06 uvedl věřitele s pohledávkami, které jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník podal dne 7.9.2012 u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Navrhl, aby soud rozhodl o jeho hrozícím úpadku a zároveň rozhodl o povolení oddlužení formou splátkového kalendáře. V popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek či hrozící úpadek uvedl, že má šest závazků, celková dlužná částka je ve výši 574.093 Kč, většina závazků je po splatnosti více jak 30 dnů a není schopen je plnit po dobu delší jak tři měsíce. Dále uvedl, že se domnívá, že jeho situace zcela odpovídá zákonu o úpadku a způsobu jeho řešení. Podle dalších údajů v návrhu pracuje dlužník jako osoba samostatně výdělečně činná s příjmem 22.000 Kč, za pět let se jedná o částku 1.320.000 Kč. Navrhl, aby byly stanoveny měsíční splátky ve výši 2.000 Kč. V bodě 18 formulářového návrhu ( závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné ) vždy uvedl údaj k popisu závazku a údaj ohledně věřitele a výši závazku tak, že označil jako závazek č. 1 půjčka -věřitel GE MONEY-výše závazku 50.000 Kč, č. 2 VZP-neuhrazené zdrav. poj. -věřitel VZP-výše závazku 32.357 Kč, č. 3 neuhrazená daň -věřitel FÚ Hustopeče-výše závazku 210.549 Kč, č. 4 OSSZ-neuhrazené poj. -věřitel OSSZ-výše závazku 61.187 Kč a č. 5 úvěr -věřitel KB-výše závazku 220.000 Kč.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku (z důvodu insolvence), jestliže má: a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (odstavec 1). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplní-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud (odstavec 2). O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (odstavec 4).

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel dovolává.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Ze shora citovaného ustanovení § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více jak třicet dnů po lhůtě splatnosti a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

O hrozící úpadek pak půjde tehdy, jestliže s ohledem na všechny okolnosti bude možno důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu, tedy že v budoucnu nastane dlužníkova neschopnost ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ.

Nejvyšší soud České republiky již ve svém usnesení ze dne 27.10.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 88/2010) formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). V otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) přitom může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ).

Podle dalších závěrů Nejvyššího soudu ve shora citovaném usnesení ze dne 27.10.2010 sen. zn. 29 NSČR 1/2008, u insolvenčního návrhu podaného dlužníkem (který není podnikatelem) proto, že mu úpadek teprve hrozí (§ 3 odst. 4 insolvenčního zákona), se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují hrozící úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít (se zřetelem ke všem okolnostem případu), že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu. Jinak řečeno, že v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, přičemž k podmínce, aby dlužník i v tomto případě měl nejméně dva věřitele s pohledávkami, jež se v budoucnu stanou splatnými, se v takovém případě pojí i požadavek, aby se neschopnost v budoucnu plnit pohledávky věřitelů týkala podstatné části dlužníkových peněžitých závazků.

Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že takové požadavky v daném případě insolvenční návrh dlužníka nesplňuje.

Především je třeba uvést, že obsah insolvenčního návrhu je rozporný, neboť dlužník navrhuje, aby soud rozhodl o jeho hrozícím úpadku, současně však ve vylíčení rozhodujících skutečností tvrdí, že již má šest závazků v celkové výši 574.093 Kč, a že většina těchto závazků je po splatnosti více jak 30 dnů s tím, že není schopen je plnit po dobu delší jak tři měsíce.

Takový popis rozhodujících skutečností ovšem k závěru, že dlužníkovi hrozí úpadek (ve smyslu ustanovení § 3 odst. 4 IZ) neopravňuje, na druhé straně však nevede ani k závěru, že dlužník je v úpadku (ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ).

K tomu, aby bylo možno z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužník má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, a že tyto závazky není schopen plnit, to je, že se nachází v platební neschopnosti, chybí v insolvenčním návrhu konkrétní údaje o splatnosti jeho závazků (popsaných v bodě 18 formulářového návrhu) a konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen tyto své závazky splácet, které by bylo podřaditelné pod ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Nutno zdůraznit, že konkrétní údaje o pohledávkách věřitelů a o jejich splatnosti nemohou být nahrazovány pouze obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive, že neplní své peněžité závazky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti.

Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť tento insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníkovi běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 23. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu