3 VSOL 814/2013-A-15
KSOS 25 INS 18947/2013 3 VSOL 814/2013-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Dany anonymizovano , anonymizovano , bytem Juřinka 76, 757 01 Valašské Meziříčí, o insolvenčním návrhu věřitele AFIA PROINVEST s.r.o., se sídlem Purkyňova 278/15, 772 00 Olomouc, identifikační číslo osoby 28 58 10 32, rozhodl o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.8.2013 č.j. KSOS 25 INS 18947/2013-A-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že věřiteli se neukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil věřiteli, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným místně nepříslušnému Krajskému soudu v Brně dne 4.7.2013, se věřitel domáhal zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužnice a rozhodnutí o jejím úpadku. V insolvenčním návrhu věřitel uvedl, že eviduje za dlužnicí postoupenou pohledávku z titulu smlouvy o půjčce zajištěnou zástavním právem k nemovitostem a dále označil další věřitele dlužnice s pohledávkami po lhůtě splatnosti. Podle přiloženého listu vlastnictví soud zjistil, že dlužnice vlastní nemovitý majetek, který je zatížen zástavními právy věřitelů (zástavním právem smluvním ve prospěch CREDIT Financial s.r.o. ve výši

1.580.000 Kč s příslušenstvím, zástavním právem smluvním ve výši 1.195.000 Kč ve prospěch navrhovatele a zástavním právem exekutorským ve výši 11.356,50 Kč s příslušenstvím, 12.309,60 Kč a 6.590,40 Kč ve prospěch Severomoravské plynárenské s.r.o.) s tím, že výtěžek ze zpeněžení tohoto majetku bude použit především k úhradě pohledávky zajištěných věřitelů a nákladů, které přímo souvisejí se zpeněžováním zajištěných věcí. Proto soud považuje za nezbytné zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle ustanovení § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), které se zpeněžováním předmětu zástavy nesouvisejí. Výši zálohy na náklady insolvenčního řízení stanovil v plné výši s přihlédnutím k minimální výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (dle vyhlášky č. 313/2007 Sb., činí 45.000 Kč) a k tomu, že v průběhu řízení lze očekávat vznik dalších nákladů a v této fázi řízení nelze určit, zda výtěžek zpeněžení předmětu zástavy bude postačovat i ke krytí nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisejí.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Namítal, že není dán důvod požadovat maximální zálohu, protože dlužnice pravděpodobně disponuje majetkem, který by postačoval na pokrytí nákladů insolvenčního řízení. Stanovení výše zálohy je dle věřitele předčasné, neboť soud předpokládá řešení úpadku dlužnice konkursem, aniž má pro takový závěr zjištění a vysoká záloha zatěžuje nad únosnou míru jen jednoho věřitele. Soud mu určil zálohu, aniž by blíže zkoumal majetek dlužnice, kterou nevyzval k vyjádření a předložení seznamu jejího majetku. Podle věřitele je vydání napadeného usnesení předčasné a usnesení neodůvodněné, neboť soud prvního stupně neuvedl žádná zjištění o majetku dlužnice kromě výpisu z katastru nemovitostí (v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. 2 VSOL 678/2012-A-23 ze dne 16.11.2012). Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že stanoví novou zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řízení (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání věřitele je důvodné.

Z obsahu spisu plyne, že věřitel se insolvenčním návrhem ze dne 4.7.2013 domáhal zjištění úpadku dlužnice a prohlášení konkursu na její majetek. V návrhu tvrdil, že je na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s Hypoteční bankou a.s. dne 20.5.2009 věřitelem dlužnice z titulu smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. 3600/044476-01/02/01-001/00/R ve výši 1.195.000 Kč. Uvedená pohledávka z hypotečního úvěru byla na základě zástavní smlouvy

č. 3600/044476-01/02/01-002/00/R ze dne 15.11.2002 zajištěna nemovitostmi dlužnice zapsanými na LV č. 306 pro k.ú. Juřinka, obec Valašské Meziříčí, vedeném u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj a dále na základě zástavní smlouvy č. 3600/044476-01/02/01-004/00/R je zajištěna pohledávkou dlužnice za Českou pojišťovnou a.s. z titulu pojistné smlouvy. Dále věřitel v návrhu označil další věřitele dlužnice a označil jejich pohledávky za dlužnicí, včetně jejich splatnosti. K návrhu připojil rozhodnutí o nařízení exekuce proti dlužnici jako povinné a odkázal na výpis z katastru nemovitostí , který k návrhu nepřipojil, avšak před vydáním napadeného usnesení si jej opatřil soud prvního stupně a údaje z něj uvedl v odůvodnění napadeného usnesení.

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24.7.20013 č.j. KSBR 37 INS 18947/2013-A-5 soud vyslovil svoji místní nepříslušnost a postoupil věc Krajskému soudu v Ostravě jako soudu místně příslušnému.

Podle § 108 odst. 1, 2, 3 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Jak vyplývá z rekapitulace obsahu insolvenčního návrhu věřitele, jsou v něm obsaženy údaje o jeho aktivní legitimaci a rovněž údaje, z nichž lze dovodit úpadek dlužnice pro platební neschopnost dle § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b) IZ. Z jeho návrhu však neplynou žádné konkrétní údaje o majetkové situaci dlužnice. Soud dosud insolvenční návrh věřitele dlužnici nedoručil a nevyzval ji, aby se k návrhu vyjádřila, ani jí dosud nedoručil výzvu k předložení seznamu majetku a závazků (§ 128 odst. 3 IZ). Přestože soud provedl šetření k tomu, zda dlužnice vlastní nemovitosti, na jehož základě lze soudit, že dlužnice nemovitosti vlastní, avšak tyto jsou zatíženy zástavou pro její závazky ve výši cca 2.800.000 Kč, nejsou dle odvolacího soudu dosud dány podmínky k tomu, aby bylo možno věřiteli uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Odvolací soud je toho názoru, že pokud se rozhodné údaje o majetkové situaci dlužníka z insolvenčního návrhu věřitele nepodávají a insolvenční soud dosud dlužníkovi insolvenční návrh věřitele nedoručil a nevyzval jej, aby se k nim vyjádřil, ani dlužníkovi neuložil předložení seznamů dle § 104 odst. 1, písm. a) a b) IZ, uložil věřiteli povinnost zaplatit zálohu dříve, než měl k úvaze o důvodu a přiměřené výši zálohy k dispozici potřebný skutkový základ (srovnej např. závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.1.2010 sp. zn. KSHK 45 INS

5103/2009, 1 VSPH 517/2006). V této situaci je vydání napadeného usnesení zjevně předčasné, byť věřitel v odvolání brojí jen proti výši uložené zálohy.

Odvolací soud proto napadené usnesení změnil tak, že věřiteli se neukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení (§ 220 odst. 1 o.s.ř.).

Svou povahou je rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím pro tentokrát , neboť poté, co insolvenční soud doručí dlužnici insolvenční návrh a vyzve ji, aby se k návrhu vyjádřila, případně poté, co bude vyzvána k předložení seznamů dle § 104 odst. 1 IZ, soud zhodnotí výsledky šetření o majetkové situaci dlužnice a může opětovně rozhodnout o uložení povinnosti věřiteli zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 24. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu