3 VSOL 814/2012-A-13
KSBR 44 INS 21581/2012 3 VSOL 814/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Renaty anonymizovano , anonymizovano , bytem v Kuželově 103, PSČ 696 73, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.9.2012 č.j. KSBR 44 INS 21581/2012-A--7

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně vyzval dlužnici, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet specifikovaný ve výroku napadeného usnesení, popřípadě v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že pravidelný příjem dlužnice nedosahuje takové hodnoty, aby z něj mohlo být pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře cokoliv strháváno, protože opakující se plnění, ke kterému se zavázali dárci, nelze jako pravidelný příjem chápat (z pohledu insolvenčního zákona se jedná o příjem mimořádný, byť opakovaný, určený k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře ve smyslu ustanovení § 412 odst. 1, písm. b/ insolvenčního zákona). Protože dlužnici nelze z jejího pravidelného příjmu pro potřeby oddlužení ničeho strhávat, a na plnění oddlužení by se tak dlužnice sama svou činností nijak nepodílela, ale zajišťovaly by jej pouze třetí osoby na základě darovacích smluv, shledal soud, že dlužnice podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr. I kdyby nebylo shledáno, že dlužnice podáním návrhu na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, nesplňuje dlužnice podmínku alespoň 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rámci oddlužení. Očekávaná míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, které dle předloženého seznamu závazků dosahují výše celkem 250.828 Kč, by totiž při zohlednění plnění z darovacích smluv činila při oddlužení splátkovým kalendářem pouze 21,81 % (z příjmu ve výši 11.000 Kč lze vzhledem ke dvěma zákonným vyživovacím povinnostem srazit částku 1.492 Kč, po odečtení výživného ve výši 1.500 Kč, zálohy na odměnu insolvenčního správce ve výši 1.080 Kč včetně DPH a připočtení daru celkem ve výši 2.000 Kč by tak mohlo být každý měsíc mezi nezajištěné věřitele rozděleno 912 Kč, což za pět let představuje částku 54.720 Kč). Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by v této věci nepřicházelo také v úvahu, protože majetek dlužnice je zcela zanedbatelné hodnoty. Soud při svém rozhodování přihlédl ke skutečnosti, že jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku dlužnice je konkurs na její majetek. Dlužnice nedisponuje pohotovými finančními prostředky, a proto je třeba, aby zaplatila zálohu v maximální možné výši 50.000 Kč s ohledem na minimální odměnu insolvenčního správce ve výši 45.000 Kč v případě způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem. Bez pohotových finančních prostředků zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení nemůže insolvenční správce svoji funkci řádně vykonávat. Insolvenční soud proto s ohledem na rozsah majetku dlužnice, která v současnosti nedisponuje pohotovými finančními prostředky k úhradě nákladů konkursu a k předpokládaným nákladům řízení při konkursu, postupoval dle ustanovení § 108 insolvenčního zákona a stanovil zálohu k jejich krytí, protože prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, ve kterém uvedla, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že soud nesprávně posoudil povahu pohledávky na výživném. Připouští, že se jedná o pohledávku za majetkovou podstatou, kterou je povinna hradit kdykoliv během řízení v plné výši. Tvrdí však, že vyživovací povinnost k synovi Martinu anonymizovano jí byla stanovena až od právní moci rozsudku o rozvodu manželství do budoucna. Její manželství není doposud rozvedeno a není tedy najisto postaveno, že jí tato vyživovací povinnost bude skutečně upřesněna. Nesouhlasí rovněž tak s názorem soudu prvního stupně, že podaným návrhem sleduje nepoctivý záměr. Zdůrazňuje, že odkaz na rozhodnutí odvolacího soudu se týkal zcela jiné situace, kdy v tam řešeném případě nebylo možno z příjmu dlužníka použít pro účely oddlužení ničeho a dlužník se tak žádným způsobem nepodílel na úhradě splátkového kalendáře; kdežto v jejím případě vyplývá, že na splátkách oddlužení se bude podílet částkou 1.492 Kč. Navrhuje proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

V přezkoumávané věci podala dlužnice u Krajského soudu v Brně dne 4.9.2012 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, přičemž v bodě 06 formulářového návrhu skutkově uvedla, že k datu podání insolvenčního návrhu má celkem sedm nezajištěných věřitelů s deseti pohledávkami vůči její osobě, kdy všechny peněžité nezajištěné závazky v celkové výši 250.828 Kč jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, přičemž tyto závazky není schopna ze stávajícího příjmu v průměru cca 11.000 Kč měsíčně schopna plnit okamžitě a v plné výši. Její platební neschopnost je dána tím, že byla nucena zastavit plnění podstatné části svých peněžitých závazků, protože její měsíční příjem, který obdrží a který po odečtení základních životních potřeb nedosahuje pravidelné výše měsíčních splátek všech zajištěných dluhů tak, aby mohlo být všechno spláceno. V samotném insolvenčním návrhu uvedla dlužnice dva své věřitele u kterých uvedla splatnost pohledávky a výši závazku včetně svého stanoviska. Ke svým poměrům pak uvedla, že je zaměstnána v pracovním poměru na dobu neurčitou jako šička u zaměstnavatele STIVAL AUTOMOTIVE s.r.o. se sídlem ve Veselí nad Moravou, přičemž její průměrný čistý měsíční výdělek se pohybuje zhruba na úrovni 11.000 Kč, dále má příjmy ze dvou darovacích smluv uzavřených s paní Zlatou Svobodovou a panem Radkem Kotykem. K insolvenčnímu návrhu předložila dlužnice prohlášení z 2.9.2012 v němž uvádí, že je vdaná a má dvě vyživovací povinnosti k nezletilé dceři Pavlíně anonymizovano , nar. 21.2.1998 a nezletilému synovi Martinu anonymizovano , nar. 6.7.1999. Z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14.4.2009 sp. zn. Nc 129/2007-92 se pak podává, že ve věci nezletilých dětí Pavlíny anonymizovano a Martina Němečka, rodičů matky Renaty anonymizovano a otce Felixe Němečka, soud schválil dohodu rodičů, na základě níž se nezletilá Pavlína anonymizovano svěřuje pro dobu po rozvodu manželství do výchovy matky a nezletilý Martin Němeček se svěřuje pro dobu po rozvodu manželství do výchovy otce, přičemž matka se zavazuje přispívat na výživu nezletilého Martina od právní moci rozsudku o rozvodu manželství do budoucna částkou ve výši 1.500 Kč měsíčně, splatné k rukám otce, nejpozději do každého 15. dne v měsíci předem a otec se pak zavazuje přispívat na výživu nezletilé Pavlíny do budoucna částkou ve výši 2.000 Kč měsíčně, splatné k rukám matky nejpozději do každého 15. dne v měsíci předem. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi zaměstnavatelem společností STIVAL AUTOMOTIVE s.r.o. a zaměstnankyní Renatou anonymizovano , anonymizovano , bytem v Kuželově 103 vyplývá, že byla uzavřena 5.10.2009 a smluvní strany v ní uzavírají pracovní poměr, který je sjednán na dobu neurčitou, s místem výkonu práce Veselí nad Moravou a druhem práce na kterou je zaměstnankyně přijímána jako šička s tím, že jako den nástupu do zaměstnání je stanoveno datum 5. října 2009. Dlužnice dále předložila k insolvenčnímu návrhu fotokopie výplatních lístků z nichž vyplývá, že v měsíci únoru 2012 jí byla vyplacena čistá mzda 15.329 Kč, v měsíci březnu pak čistá mzda 11.349 Kč, v měsíci dubnu čistá mzda 11.145 Kč, v měsíci květnu 2012 čistá mzda 11.761 Kč, v měsíci červnu 2012 11.090 Kč a v měsíci červenci 2012 čistá mzda 10.930 Kč. Z darovacích smluv, které uzavřela dlužnice coby obdarovaná s Radkem Kotykou, coby dárcem dne 17.7.2012 vyplývá, že dárce se zavazuje počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém bude schváleno oddlužení obdarované plněním splátkového kalendáře, ke každému 15. dni v měsíci poskytovat obdarované dar ve výši 1.000 Kč po dobu 60 měsíců, nejdéle však po dobu trvání účinků schváleného oddlužení. Ke stejnému plnění se zavázala i Zlata Svobodová, a to v darovací smlouvě uzavřené s dlužnicí 3.9.2012.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat: a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věty první IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z údajů uvedených v insolvenčním návrhu vyplývá, že dlužnice je v úpadku, protože má více věřitelů s peněžitými závazky více než 30 dnů po splatnosti, které není schopna plnit. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Přitom v konkursu na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení nutno přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužnice podaným návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, respektive, že s ohledem na výši svého příjmu nesplňuje základní podmínku oddlužení, to je, že nezaplatí nezajištěným věřitelům po dobu pěti let alespoň 30 % jejich pohledávek.

Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, při hodnocení výdělkových poměrů dlužnice, vycházel nikoliv z částky 11.000 Kč, coby průměrného měsíčního příjmu dlužnice, ale z částky 11.934 Kč, představující průměrný měsíční čistý příjem dlužnice za období měsíců únor 2012 až červenec 2012, vypočítaný dle předložených výplatních lístků, s tím, že takto vypočtený průměrný příjem za delší období má větší vypovídací hodnotu ohledně výdělkových poměrů dlužnice, než pouze příjem toliko za poslední dva měsíce před podáním insolvenčního návrhu.

Nutno souhlasit se soudem prvního stupně, že pokud by se vycházelo toliko z příjmu dlužnice z pracovního poměru, tak dlužnice by na oddlužení plněním splátkového kalendáře nedosáhla. Pokud si dlužnice vedle svého příjmu z pracovního poměru obstarala další plnění na základě dvou darovacích smluv, tak, aby dosáhla na zákonný 30% limit, nelze v jejím chování spatřovat nepoctivý záměr. S ohledem na příjem dlužnice nelze totiž uzavřít, že by se dlužnice na plnění oddlužení splátkovým kalendářem vůbec nepodílela a že veškeré splátky oddlužení by byly hrazeny toliko z příjmu z darovacích smluv. S ohledem na počet vyživovacích povinností dlužnice, to je vyživovací povinnost k manželu a dvěma nezletilým dětem a s ohledem na tvrzenou výši nezajištěných závazků 250.828 Kč, by příjem dlužnice z pracovního poměru byl dotčen v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře měsíční srážkou ve výši 1.140 Kč.

Odvolací soud se neztotožňuje ani se závěrem soudu prvního stupně, že dlužnice by na oddlužení plněním splátkového kalendáře, a to ani za použití dvou darovacích smluv, nedosáhla. Odvolací soud vychází z toho, že vyživovací povinnost stanovená dlužnici k nezletilému synovi Martinu anonymizovano rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14.4.2009 je stanovena s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství, ke kterému dle tvrzení dlužnice v podaném odvolání však doposud nedošlo. Při výpočtu toho, zda dlužnice na oddlužení dosáhne, proto odvolací soud nezohledňuje výživné stanovené rozhodnutím soudu (když naopak zohledňuje vyživovací povinnost k manželovi) a vychází z toho, že dlužnice má tedy vyživovací povinnost k manželu a dvěma nezletilým dětem a vedle svého příjmu z pracovního poměru pak má ještě příjem ze dvou darovacích smluv ve výši 2.000 Kč, z čehož vychází, že při tvrzené výši nezajištěných závazků 250.828 Kč by dlužnice za pět let trvání oddlužení uspokojila své věřitele po odečtení nároků správce-byl-li by správce plátcem DPH, v rozsahu 49,28 %. Nutno však zdůraznit, že i kdyby v současné době při výpočtu oddlužení plněním splátkového kalendáře se přihlédlo k tomu, že dlužnice již má povinnost platit výživné stanovené rozhodnutím soudu ve výši 1.500 Kč měsíčně, coby pohledávku za majetkovou podstatu, pak i v tomto případě, při zohlednění příjmu dlužnice z pracovního poměru a plnění ze dvou darovacích smluv po odečtení nároků insolvenčního správce-byl-li by plátcem daně z přidané hodnoty, by za pět let trvání oddlužení uspokojila své nezajištěné věřitele v rozsahu 36,69 %.

Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně proto uzavírá, že dlužnice dle předběžných propočtů na oddlužení plnění splátkovým kalendářem dosáhne. Není tedy správný závěr soudu prvního stupně, že její návrh na povolení oddlužení by byl zamítnut a na její majetek by byl prohlášen konkurs, v důsledku čehož by bylo třeba, aby dlužnice zaplatila zálohu ve výši 50.000 Kč.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně změnil (ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř.) tak, že dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 23. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu