3 VSOL 813/2015-A-14
KSBR 52 INS 16130/2015 3 VSOL 813/2015-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby: 45500380, bytem Průmyslová 1453/6, Bzenec, PSČ 696 85, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.7.2015, č.j. KSBR 52 INS 16130/2015-A-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet nebo v hotovosti na pokladně soudu. Na odůvodnění uvedl, že dne 19.6.2015 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení, v němž se dlužník domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Po přezkoumání návrhu dlužníka na povolení oddlužení dospěl soud k závěru, že dlužník má dluhy z podnikání. Proto dlužníka vyzval ke sdělení, zda některé z jeho závazků pocházejí z podnikatelské činnosti a zda byl mu udělen souhlas jejich věřitelů s oddlužením. Dlužník v reakci na výzvu soudu sdělil, že má osm nezajištěných závazků z podnikání a souhlasy jejich věřitelů s oddlužením nemá. Na tomto základě soud dovodil, že dlužník není osobou, která je oprávněna podat návrh na povolení oddlužení, jeho návrh na povolení oddlužení bude třeba odmítnout a případný úpadek řešit konkursem (ustanovení § 390 odst. 3 insolvenčního zákona). S odkazem na výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem minimálně 45.000 Kč soud považoval za nezbytné vybrat zálohu v částce 50.000 Kč.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání. Vytýkal soudu prvního stupně, že nepřihlédl k tvrzením v návrhu na povolení oddlužení. Dlužník předpokládá, že v průběhu trvání oddlužení splátkovým kalendářem budou všichni jeho věřitelé uspokojeni v podílu 100 % jejich pohledávek, neboť souběh příjmů ze zaměstnání a částečného invalidního důchodu mu takové uspokojení umožňuje. Protože krajský soud nepřihlédl k nabídce úplného vyrovnání věřitelů , dlužník žádá odvolací soud o rozpuštění nákladů řízení do měsíčních splátek , neboť částku 50.000 Kč nemá k dispozici.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je opodstatněné, byť z důvodů jiných, než uvádí v odvolání.

Z obsahu insolvenčního spisu, mimo zjištění o dosavadním průběhu insolvenčního řízení, vyplývá, že dlužník v bodě 07 insolvenčního návrhu uvedl, že má jedenáct věřitelů, vůči nimž má závazky ve výši 902.916 Kč, které popsal v bodech č. 17 a 18 návrhu jejich věřiteli (z nichž každého identifikoval údaji dle ustanovení § 103 odst. 1 IZ), dále označil důvod vzniku, výši a s výjimkou dvou dosud splácených závazků také splatností každého z nich. Z obsahu návrhu vyplývá, že dlužník má také věřitele Pechasan, s.r.o., identifikační číslo osoby 26029944, vůči němuž má peněžitý závazek ve výši 40.453 Kč, jehož splatnost nastala 30.3.2013, a věřitele TIP s.r.o. identifikační číslo osoby 15530965, vůči němuž má závazek ve výši 26.824 splatný dne 30.12.2013. Usnesením ze dne 23.6.2015 č.j. KSBR 52 INS 16130/2015-A-6 soud mimo jiné vyzval dlužníka, aby připojil k návrhu seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a seznam majetku. Dlužník byl soudem podrobně poučen o tom, jaké údaje má v seznamech uvést. Dále byl poučen, aby uvedl, zda některé z jeho závazků pocházejí z podnikatelské činnosti a pokud ano, nechť sdělí, zda mu byl udělen souhlas věřitele, který má pohledávku z podnikání dlužníka, s řešením úpadku oddlužením. Na výzvu soudu reagoval dlužník podáním ze dne 25.6.2015, v němž uvedl, že nemá žádné dlužníky, nemá žádné zaměstnance, doplnil označení svých závazků o dva závazky, které byly postoupeny a jejichž současné věřitele nezná. Dále v podání označil svůj majetek -nemovitost, na které se nachází chatka, a jednotlivě označil movité věci. Rovněž uvedl, že má hotovost ve výši 14.121 Kč, která je zablokována v důsledku exekuce . Podání opatřil doložkou správnosti a úplnosti a podpisem, s tím, že správnost a úplnost dalších seznamů stvrzuje podpisem na každé z dalších připojených příloh.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Jak vyplývá z ustálené judikatury vyšších soudů, v odůvodnění usnesení, kterým insolvenční soud ukládá insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je soud, po posouzení údajů uvedených v insolvenčním návrhu a k němu připojených přílohách, povinen uvést své závěry o tom: a) zda je podaný insolvenční návrh co do obsahových náležitostí i předepsaných příloh bezvadný (srov. závěry formulované v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.7.2008 sen. zn. 1 VSPH 96/2008, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2009); b) jaký způsob řešení případného úpadku dlužníka lze na základě údajů v insolvenčním návrhu a jeho přílohách důvodně očekávat (v případě oddlužení, jakou lze očekávat formu oddlužení) a jaké náklady insolvenčního řízení lze v závislosti na způsobu řešení úpadku očekávat (viz důvody uvedené v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.9.2008, sen. zn. 2 VSOL 119/2008 a rovněž v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27.4.2010 sen. zn. 1 VSPH 697/2009); c) jaký je předpokládaný rozsah a struktura majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka a zda lze důvodně očekávat, že náklady insolvenčního řízení budou zcela či částečně hrazeny z výtěžku jeho zpeněžení (srov. např. závěr formulovaný v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25.11.2010 sen. zn. 3 VSPH 625/2010).

V této věci se soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení zabýval pouze otázkou možného způsobu řešení úpadku dlužníka. Z tvrzení dlužníka, že má dluhy z podnikání, a absence tvrzení o souhlasu jejich věřitelů s řešením úpadku oddlužením potom dovodil, že návrh na povolení oddlužení bude třeba odmítnout a úpadek dlužníka (v případě jeho osvědčení) bude řešen prohlášením konkursu (ust. § 390 odst. 3, § 396 IZ). Závěrem o tom, zda insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností o úpadku (viz bod a/ shora), se soud nezabýval. Stejně tak nehodnotil majetkovou situaci dlužníka, jak vyplývá z jeho podání ze dne 25.6.2015, a neuvedl svůj závěr, zda dle rozsahu a struktury majetku dlužníka lze důvodně předpokládat, že z jeho výtěžku bude možno hradit náklady insolvenčního řízení. Odvolací soud proto hodnotí napadené usnesení jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Z výše uvedeného důvodu odvolací soud podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (ust. § 221 odst. 1, písm. a/ o.s.ř.), aniž by se odvolacími námitkami dlužníka věcně zabýval.

V dalším řízení, po té, co posoudí projednatelnost insolvenčního návrhu, se soud bude především zabývat tím, zda na základě údajů o majetku dlužníka uvedených v seznamu majetku lze očekávat, že náklady insolvenčního řízení budou alespoň částečně hrazeny z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. V závislosti na svém závěru potom případně opětovně určí výši případné zálohy tak, aby byl zajištěn řádný postup insolvenčního řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 17. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu