3 VSOL 811/2014-A-12
KSOS 36 INS 11432/2014 3 VSOL 811/2014-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka JIP-ENERGO Větřní, a.s., se sídlem Přerov, Přerov I -Město, Komenského 696/35, PSČ: 750 02, IČ: 28110617, zastoupeného JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ: 120 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.6.2014, č.j. KSOS 36 INS 11432/2014-A-6,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích II., III., IV. a v části výroku V. ohledně účinků konkursu mění takto:

Insolvenčním správcem se u s t a n o v u j e Mgr. Ing. Ivo Hala, se sídlem Italská 1583/24, Praha 2, PSČ: 120 00.

Soud p o v o l u j e reorganizaci dlužníka JIP-ENERGO Větřní, a.s., IČ: 28110617, se sídlem Komenského 696/35, Přerov, Přerov I-Město, PSČ: 750 02.

Účinky povolení reorganizace nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku.

II. Znalcem za účelem ocenění majetkové podstaty se u s t a n o v u j e A & CE Consulting, s.r.o., IČ: 44119097, se sídlem Ptašinského 4, Brno, PSČ: 602 00.

III. Znalci se u k l á d á , aby ve lhůtě 2 měsíců ode dne doručení tohoto usnesení předložil soudu písemně znalecký posudek, ve kterém provede ocenění majetkové podstaty dlužníka. Pro účely ocenění majetkové podstaty platí, že provoz dlužníkova podniku skončí ke dni podání znaleckého posudku; části majetkové podstaty, ke kterým je uplatněno právo na uspokojení ze zajištění, se ve znaleckém posudku ocení odděleně.

IV. Dosavadnímu insolvenčnímu správci Ing. Liboru Pavlíčkovi, IČ: 69585741, se sídlem Nádražní okruh 13, Opava, PSČ: 746 01 se u k l á d á, aby ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto usnesení podal zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravoval, a aby vyúčtoval odměnu, hotové výdaje a náklady, které mu vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníka (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil Ing. Libora Pavlíčka (výrok II.), zamítl návrh dlužníka na povolení řešení jeho úpadku reorganizací (výrok III.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs s tím, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok V.) a s tím, že osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, se vyzývají, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (výrok VI.). Ve výrocích VII. až X. soud rozhodl dle § 136 odst. 1, písm. d) až f) insolvenčního zákona a výrokem XI. soud předvolal dlužníka a insolvenčního správce k přezkumnému jednání.

Na odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dne 24.4.2014 dlužník doručil insolvenčnímu soudu insolvenční návrh, kterým žádal o zjištění svého úpadku a jeho řešení reorganizací za podmínek dle ust. § 316 odst. 5 IZ. Dlužník nesplňuje podmínky přípustnosti reorganizace dle § 316 odst. 4 IZ a dle soudu nesplňuje ani podmínky přípustnosti reorganizace dle § 316 odst. 5 IZ, neboť dlužníkem k návrhu na povolení reorganizace připojený reorganizační plán není řádným pro předpřipravenou reorganizaci , přestože byl podán včas a byl přijat potřebným kvorem zajištěných i nezajištěných věřitelů. Závěr, že předložený reorganizační plán neodpovídá požadavkům pro předpřipravenou reorganizaci soud dovodil z navrženého způsobu nakládání s pohledávkami zajištěných věřitelů Finanční úřad pro hlavní město Prahu a E.ON energie a.s., kteří s předloženým reorganizačním plánem nevyslovili souhlas, pro hlasování o jeho schválení tvoří samostatné skupiny a podle reorganizačního plánu mají být uspokojeni ve výši hodnoty předmětu zajištění zajišťujícího jejich pohledávky, jak bude určena na základě znaleckého posudku vyhotoveného v insolvenčním řízení. Takové určení rozsahu uspokojení pohledávek uvedených věřitelů by soud pokládal za možné, pokud by bylo součástí dohody s konkrétním věřitelem. Požadavkům pro předpřipravenou reorganizaci však dle soudu neodpovídá, aby stanovení hodnoty předmětu zajištění bylo vázáno na kroky předpokládané u standardně prováděné reorganizace dle § 316 odst. 4 IZ . S ohledem na charakter předpřipravené reorganizace se nelze domáhat určení ceny podniku (a z něj vyplývající hodnoty zajištění) znaleckým posudkem vypracovaným v rámci insolvenčního řízení. Tímto by dle soudu byl význam předpřipravené reorganizace v podstatě nihilizován a neodlišovala by se postupem od reorganizace prováděné dle § 316 odst. 4 IZ .

Proti usnesení soudu prvního stupně, a to výslovně proti jeho výrokům II. až IV., podal včasné odvolání dlužník. V obsáhlém odvolání vytýkal soudu prvního stupně procesní pochybení spočívající v nepřezkoumatelnosti a nepředvídatelnosti usnesení, které soud vydal bez jakéhokoliv procesního úkonu vůči dlužníkovi, jehož právní sféru negativně zasáhlo. Základním východiskem zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ) je dle dlužníka princip dle jeho ustanovení § 131 a § 132 a pokud předložený reorganizační plán byl defektní , měl soud dlužníka vyzvat k jeho opravě či doplnění (s odkazem na lhůtu k předložení plánu dle § 316 odst. 5 IZ). Legitimní očekávání dlužníka, který splnil zákonem požadované podmínky, však překvapivým rozhodnutím soudu nebylo splněno, soud nedostál své povinnosti poskytování soudní ochrany a tím zatížil řízení vadou, která mohla způsobit nesprávné rozhodnutí věci. V bodě III. obsáhlého odvolání dlužník vznášel zevrubné argumenty proti závěru soudu prvního stupně, který dovodil, že předložený reorganizační plán není reorganizačním plánem , v této souvislosti se zabýval metodami výkladu textu právní normy (viz strana 7 až 10 odvolání) a při jejich aplikaci na úpravu § 316 IZ dovozoval, že soud se při rozhodování o návrhu na povolení reorganizace neměl předloženým reorganizačním plánem zabývat z hlediska jeho obsahové a materiální stránky či jeho spravedlivosti (§ 348 IZ) a ve fázi rozhodování o povolení reorganizace měl reorganizační plán posuzovat z formálních hledisek dle § 340 IZ a § 24a vyhl. č. 311/2007 Sb. o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona (dále též jen vyhláška ), což vyplývá i z usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.1.2011 sen. zn. 29 NSČR 30/2010, publikovaného pod č. 96/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Pokud by soud dovodil, že reorganizační plán formální hlediska splňuje, měl reorganizaci jako způsob řešení úpadku dlužníka povolit. Podle dlužníka předpřipravená reorganizace není zvláštním druhem reorganizačního procesu, ale pouze odklonem z procesu povolení reorganizace. Postavení věřitelů Finanční úřad pro hlavní město Praha a E.ON energie a.s. jako samostatných skupin věřitelů je významné až ve fázi po povolení reorganizace a dohoda dlužníka s těmito věřiteli nemá ve fázi řízení o povolení reorganizace žádný význam, významné je jen splnění kvóra dle § 316 odst. 5 IZ. Dle dlužníka soud názorem, že tito zajištění věřitelé by měli souhlasit, že jim bude vyplacena hodnota zástavy určená posudkem znalce, naznačil, že vyplacení hodnoty zástavy nemusí být pro tyto věřitele spravedlivé. Proti tomu se dlužník vymezuje s odkazem na jejich postavení, kdy dlužník je vůči nim pouze v pozici zástavního dlužníka a volba, zda splní jejich zajištěné pohledávky vůči třetí osobě, anebo složí obvyklou ceny zástavy, je pouze na něm. Ve vztahu k uvedeným věřitelům reorganizační plán dle dlužníka nemůže být nespravedlivý, neboť tito věřitelé podle pravidel zástavního práva nemohou na svou pohledávku obdržet více. Soud se ovšem v dané fázi řízení neměl dle dlužníka reorganizačním plánem z hlediska výše plnění určitým věřitelům vůbec zabývat. V části IV. odvolání dlužník argumentoval svými podnikatelskými záměry, včetně jeho hlavního odběratele a negativním dopadem napadeného usnesení na již rozjednané podnikatelské aktivity i vyvolaným tlakem na okamžitý rozprodej jeho aktiv. V části V. odvolání uváděl důvody pro ustanovení jím navržených osob insolvenčního správce a znalce za účelem ocenění majetkové podstaty dlužníka. V odvolacím řízení se domáhal změny napadeného usnesení ve výrocích II., III. a IV., případně zrušení napadených částí usnesení soudu prvního stupně a vrácení věci v tomto rozsahu zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadených a na nich závislých částech, přezkoumal i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212,

§ 212a odst. 1, 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Odvolací soud pro stručnost odkazuje na zjištění o dosavadním průběhu insolvenčního řízení a přijetí dlužníkem předloženého reorganizačního plánu věřiteli, uvedená v odůvodnění napadeného usnesení, která jsou správná.

Dále odvolací soud z insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení reorganizace a připojeného reorganizačního plánu (založeného ve spise na č.l. A-1) zjistil, že dlužník v nich určil jako insolvenčního správce Mgr. Ing. Ivo Halu, se sídlem Italská 1583/24, 120 00 Praha 2, a jako znalce za účelem ocenění majetkové podstaty navrhl společnost A & CE Consulting, IČ 4419097, se sídlem Brno, Ptašinského 307/4, okres Brno-město, PSČ 602 00. Obě osoby se svým ustanovením do funkce souhlasily, jak vyplývá z jejich vyjádření připojených k návrhu.

Podle § 316 IZ reorganizací se rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů (odst. 1). Reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku (odst. 2). Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu (odst. 3). Reorganizace je přípustná, jestliže celkový roční úhrn čistého obratu dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 50 000 000 Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 50 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno (odst. 4). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije (odst. 5).

Podle § 340 IZ reorganizační plán obsahuje vždy a) rozdělení věřitelů do skupin, s určením, jak bude nakládáno s pohledávkami věřitelů v jednotlivých skupinách, b) určení způsobu reorganizace, c) určení opatření k plnění reorganizačního plánu, zejména z hlediska nakládání s majetkovou podstatou, a s určením osob, které s ní mohou nakládat, včetně rozsahu jejich práv k nakládání s ní, d) údaj o tom, zda bude pokračovat provoz dlužníkova podniku nebo jeho části a za jakých podmínek, e) uvedení osob, které se budou podílet na financování reorganizačního plánu nebo převezmou některé dlužníkovy závazky anebo zajistí jejich splnění, včetně určení rozsahu, v němž jsou ochotny tak učinit, f) údaj o tom, zda a jak reorganizační plán ovlivní zaměstnanost v dlužníkově podniku, a o opatřeních, která mají být v tomto směru uskutečněna, g) údaj o tom, zda a jaké závazky vůči věřitelům bude mít dlužník po skončení reorganizace (odst. 1). V reorganizačním plánu musí být též uvedeno, jak je zajištěno splnění pohledávek, ohledně kterých dosud nebyl skončen incidenční spor, a pohledávek vázaných na odkládací podmínku, jaká je výše částky určené k uspokojení těchto pohledávek pro každou skupinu věřitelů, do které byly zařazeny, a jaká je celková výše částky určené k uspokojení těchto pohledávek podle reorganizačního plánu (odst. 2).

Podle § 24a vyhlášky reorganizační plán obsahuje a) označení Reorganizační plán , b) označení insolvenčního soudu a spisovou značku, pod níž je insolvenční řízení vedeno, je-li reorganizační plán předkládán po zahájení insolvenčního řízení, c) označení dlužníka, d) označení předkladatele reorganizačního plánu, jde-li o osobu odlišnou od dlužníka, e) popis dlužníkova podnikání a příčin vzniku dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku, f) popis veškerého majetku dlužníka; majetek, který je předmětem zajišťovacích práv, musí být uveden zvlášť, g) výčet předpokladů pro schválení reorganizačního plánu a podmínek přípustnosti reorganizace podle § 316 odst. 4 a 5 insolvenčního zákona, jejichž splnění se předkladatel dovolává, s uvedením skutečností, na základě nichž předkladatel jejich splnění dovozuje, h) popis všech závazků dlužníka; věřitelé musí být rozděleni do skupin s určením, jak bude nakládáno s pohledávkami věřitelů v jednotlivých skupinách a v jakém rozsahu budou uspokojeny, i) určení způsobu reorganizace a určení opatření k plnění reorganizačního plánu, údaj o tom, zda bude pokračovat provoz dlužníkova podniku nebo jeho části a za jakých podmínek, údaj o tom, zda a jak reorganizační plán ovlivní zaměstnanost v dlužníkově podniku, a o opatřeních, která mají být v tomto směru uskutečněna, j) uvedení osob, které se budou podílet na financování reorganizačního plánu nebo převezmou některé dlužníkovy závazky anebo zajistí jejich splnění, včetně určení rozsahu, v němž jsou ochotny tak učinit, k) údaj o tom, zda a které závazky vůči věřitelům bude mít dlužník po skončení reorganizace, l) seznam příloh (odst. 1).

Odvolací soud po zhodnocení náležitostí reorganizačního plánu, připojeného k návrhu dlužníka na povolení reorganizace, založeného ve spise na č.l. A-1/20-48, dovozuje, že tento dokument obsahuje náležitosti dle ust. § 340 odst. 1, 2 IZ a ust. § 24a vyhlášky. Vzhledem k tomu, že byl přijat požadovanou většinou zajištěných i nezajištěných věřitelů, jedná o dokument, vyžadovaný insolvenčním zákonem pro překonání omezení přípustnosti reorganizace dle § 316 odst. 4 IZ.

S názorem soudu prvního stupně, který zkoumal v plánu navržený způsob uspokojení zajištěných věřitelů dlužníka, kteří nevyslovili souhlas s jeho přijetím, a z něj dovodil, že předložený plán není reorganizačním plánem, jak předpokládá zákon, odvolací soud nesouhlasí. Ve fázi řízení, kdy soud rozhoduje o povolení reorganizace, lze předložený reorganizační plán hodnotit z hlediska formálních náležitostí vymezených zákonem (a vyhláškou) a v případě dlužníka, který nesplňuje předpoklady přípustnosti reorganizace dle § 316 odst. 4 IZ, je třeba závěr, zda úpadek dlužníka je přípustné řešit tímto sanačním způsobem, učinit pouze na základě zákonem a vyhláškou uvedených formálních kriterií. Zkoumáním obsahu reorganizačního plánu z hlediska plnění jednotlivým věřitelům se lze zabývat až ve fázi schvalování reorganizačního plánu (§ 348 IZ). Zákon upravuje řízení a rozhodování o návrhu na povolení reorganizace v případě reorganizace přípustné obecně (dle § 316 odst. 4 IZ), a reorganizace přípustné podmíněně (dle § 316 odst. 5 IZ), shodným způsobem, včetně požadavků kladených na předkládaný reorganizační plán. Námitky dlužníka, že soud hodnotil navržený způsob uspokojení pohledávek uvedených věřitelů nadbytečně a že zákon zná jen jedno řízení o návrhu na povolení reorganizace, jsou důvodné.

Odvolací soud dovodil, že dlužníku se podařilo splnit podmínky dle § 316 odst. 5 IZ pro překonání nepřípustnosti jeho reorganizace. Důvod pro zamítnutí návrhu na povolení reorganizace pro nepřípustnost, který shledal soud prvního stupně, není v této věci dán. Podle odvolacího soudu se z obsahu spisu nepodávají (a nebyly v řízení ani namítány) důvody pro zamítnutí návrhu na povolení reorganizace dle § 326 odst. 1, 2 IZ. Proto je třeba návrhu dlužníka na povolení reorganizace vyhovět a ve smyslu § 148 odst. 2, § 328 IZ spojit rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o povolení reorganizace.

Vzhledem k úpravě § 25 odst. 1 IZ jsou dány také důvody ke změně osoby insolvenčního správce tak, jak byl dlužníkem určen v reorganizačním plánu, když předpoklady dle § 25 odst. 1, věta druhá za středníkem IZ, splněny nejsou.

Odvolací soud z výše uvedených důvodů postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II., III., IV. a v závislé části výroku V. o účincích způsobu řešení úpadku změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

Rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku II. a III. je odůvodněno úpravou § 153 odst. 1 IZ, kdy odvolací soud ustanovil znalcem osobu dlužníkem navrženého znalce, která se svým ustanovením do této funkce souhlasila, je uvedena v reorganizačním plánu přijatém dle § 316 odst. 5 IZ potřebným kvorem věřitelů a je současně zapsána v příslušném seznamu znalců a tlumočníků vedeném Ministerstvem spravedlnosti České republiky.

Výrok IV. tohoto usnesení je odůvodněn přiměřenou aplikací úpravy § 29 odst. 4 IZ.

K dalším odvolacím důvodům dlužníka odvolací soud uvádí, že námitka o nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení důvodná není již proto, že dlužník sám v odvolání obsáhle polemizuje s právním závěrem soudu prvního stupně, jehož usnesení je (byť kuse) zdůvodněno dle § 157 o.s.ř. Námitka překvapivosti napadeného usnesení, které bylo vydáno bez nařízení jednání, rovněž neobstojí, neboť ze zákona neplyne, že rozhodnutí o návrhu dlužníka na povolení reorganizace lze vydat jen po jednání soudu (§ 149 odst. 1 IZ). Otázkou spravedlivosti předloženého reorganizačního plánu vůči věřitelům, kteří mohou pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, se v této fázi řízení není třeba zabývat, proto není třeba věcně reagovat na argumenty dlužníka, podle něhož je i vůči těmto věřitelům plán spravedlivý (§ 348 odst. 2 IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčním správcům, věřitelskému orgánu a znalci se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 10. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu