3 VSOL 811/2013-A-15
KSBR 37 INS 19572/2013 3 VSOL 811/2013-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Zlín, Buková 6031, PSČ 760 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7.8.2012, č.j. KSBR 37 INS 19572/2013-A-6,

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužníka se n e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh dlužníka.

Podle odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně dlužník v návrhu neuvedl taková konkrétní tvrzení, která by svědčila o jeho úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), neboť neuvedl skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že závazky označených věřitelů jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není objektivně schopen hradit. Z insolvenčního návrhu plyne, že dlužník má více věřitelů, které v návrhu řádně označil. Jasně, určitě a srozumitelně však neuvedl data splatnosti svých závazků. Podle prvního stupně pouze obecné tvrzení dlužníka, že má šest závazků u šesti věřitelů s uvedením toho, že tyto závazky jsou po splatnosti déle jak jeden rok, a že musel zastavit platby všech svých závazků z důvodu vyčerpání finančních prostředků, není postačující. Jak soud prvního stupně dále uvedl, listinami připojenými k insolvenčnímu návrhu se nezabýval, neboť skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka musí být uvedeny v insolvenčním návrhu. Údaje o splatnosti závazků nelze dovodit ani z povinné přílohy k insolvenčnímu návrhu-seznamu závazků, když z data vyčíslení závazků splatnost rovněž neplyne. Soud prvního stupně proto postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkal, že insolvenční návrh odmítl bezdůvodně. Podle přesvědčení odvolatele má návrh všechny zákonem požadované náležitosti, návrh byl podán spolu s přílohami, na které se v návrhu odkazuje, a v návrhu jsou řádně uvedeny okolnosti svědčící o neschopnosti dlužníka splácet své závazky. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.) , aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno u Krajského soudu v Brně insolvenčním návrhem dlužníka dne 12.7.2013. Dlužník podal návrh na povolení oddlužení na předepsaném formuláři s tím, že pro podání insolvenčního návrhu využil bod 06 tohoto formulářového návrhu a skutkově zde uvedl, že má šest závazků a šest věřitelů, a že jeho závazky činí celkem 1.429.800,-Kč. Závazek vůči věřiteli ERGO pojišťovna a.s. (dříve Victoria Volksbanken pojišťovna a.s., IČ: 618 58 714) ve výši 80.000,-Kč, závazek vůči věřiteli Bytové družstvo se sídlem Zlín, Bratří Jaroňků 4079 ve výši 3.500,-Kč a závazek vůči věřiteli Finančnímu úřadu ve Zlíně ve výši 9.500,-Kč, jsou po splatnosti déle jak rok. V bodě 18 návrhu dlužník označil své závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné uvedením údaje k popisu toho kterého závazku, k označení jednotlivých věřitelů a k výši jednotlivých závazků, a v bodě 19 pak označil závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné, kdy uvedl údaj k popisu závazků, označil jednotlivé věřitele a uvedl údaj o výši jednotlivých závazků. V návrhu dlužník také označil přílohy; jako přílohu č. 1 označil seznam závazků. Ze seznamu závazků (který je opatřen prohlášením o jeho správnosti a úplnosti a podpisem dlužníka) vyplývá, že dlužník označil řádně celkem šest věřitelů, s uvedením údaje o výši jednotlivých závazků a údaje o tom, ke kterému dni byly jednotlivé závazky takto vyčísleny.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže: a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl dostatečné údaje, na základě kterých by bylo možno usuzovat, že se nachází v úpadku, se odvolací soud neztotožňuje.

Nejvyšší soud České republiky již ve svém usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (jež bylo zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 88/2010) formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého se rozhodujícími skutečnostmi, jež osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z něhož lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo tvrzením, z něhož lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti anebo tvrzením, z něhož lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

V přezkoumávané věci dlužník nepodal insolvenční návrh samostatným podáním, nýbrž s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení. Podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu; insolvenční soud se proto musí nejdříve vypořádat s otázkou, zda insolvenční návrh splňuje podmínky stanovené v § 103 IZ.

K vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka je ve formuláři určen zejména bod 06, s tím, že při posuzování úplnosti vylíčení rozhodujících skutečností však lze po obsahové stránce přihlížet i k jiným jeho částem.

Z obsahu skutkových tvrzení uvedených v samotném bodě 06 skutečně nelze dovodit, že u dlužníka jsou naplněny znaky úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ, a to ani ve spojení s údaji uvedenými v bodech 18 a 19, v nichž dlužník popsal jednotlivé své závazky. K tomu, aby bylo možné z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužník má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, chybí v insolvenčním návrhu údaj o splatnosti kteréhokoliv ze závazků v těchto bodech popsaných.

Se soudem prvního stupně je možno souhlasit v tom, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.2.2009 sen. zn. 29 NSČR 7/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009).

Tento závěr však neplatí v případě listin, které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je současně definován insolvenčním zákonem. Konkrétně jde o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců. Předloží-li tedy dlužník ke svému insolvenčnímu návrhu tyto povinné přílohy, které mají zákonem stanovené náležitosti (ustanovení § 104 IZ), lze k nim pro účely posouzení, zda dlužník splnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek, přihlížet (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.5.2010 sen. zn. 29 NSČR 22/2009 uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011).

Soud prvního stupně sice správně přihlížel k seznamu závazků, který dlužník k insolvenčnímu návrhu připojil, s jeho závěrem, že z tohoto seznamu závazků údaje o splatnosti závazků dovodit nelze, však odvolací soud nesouhlasí.

V tomto seznamu dlužník v souladu s údaji, které uvedl ve formuláři návrhu na povolení oddlužení v bodech 18 a 19, specifikuje seznam svých věřitelů, které označuje obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem, u každého z takto řádně označených věřitelů uvádí výši závazku včetně příslušenství, a uvádí, ke kterému datu svůj závazek takto vyčísluje. Je přitom zjevné, že podává-li dlužník svůj insolvenční návrh u soudu dne 12.7.2013 a své závazky vyčísluje tak, že závazek vůči věřiteli ERGO pojišťovna a.s. ve výši 80.000,-Kč vyčísluje ke dni 1.7.2009, vůči věřiteli Hypoteční banka, a.s. ve výši 1.300.000,-Kč ke dni 26.6.2012, vůči věřiteli Bytové družstvo-Bratří Jaroňků, Zlín ve výši 3.500,-Kč ke dni 9.10.2012, vůči věřiteli Okresní správa sociálního zabezpečení ve výši 1.800,-Kč ke dni 4.3.2013 a vůči věřiteli Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví ve výši 35.000,-Kč ke dni 13.2.2013, pak k tomu datu, k němuž byly jednotlivé označené závazky vyčísleny, byly tyto závazky i splatné.

Po posouzení obsahu samotného insolvenčního návrhu ve spojení s údaji, uvedenými v seznamu závazků, tak lze dovodit, že u dlužníka jsou naplněny znaky úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 IZ, když je nepochybné, že dlužník má více věřitelů, splatnost jeho závazků vůči pěti z šesti věřitelů je více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, přičemž konkrétní údaje o datu splatnosti těchto jednotlivých závazků pak také zakládají domněnku neschopnosti dlužníka hradit své splatné závazky ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, písm. c) a odst. 2, písm. b) IZ.

Na rozdíl od soudu prvního stupně tak odvolací soud uzavírá, že insolvenční návrh dlužníka je projednatelný, neboť obsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností, které by v případě jejich osvědčení postačovaly k závěru o úpadku dlužníka pro platební neschopnost.

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh dlužníka se neodmítá.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 31. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu