3 VSOL 811/2012-A-11
KSOL 10 INS 8624/2012 3 VSOL 811/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Zdeňky anonymizovano , anonymizovano , bytem Skrbeň, Dvorská 151/5, PSČ 783 35, zastoupené Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Legionářská 3, PSČ 772 00, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 29.8.2012, č.j. KSOL 10 INS 8624/2012-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že záloha na náklady insolvenčního řízení se dlužnici n e u k l á d á.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí.

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 11.4.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužnice. Dlužnice se domáhala zjištění svého úpadku, dále spojení řízení s řízením ve věci manžela Františka Rudolfa a povolení řešení úpadku oddlužením. Soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem dlužníka Františka Rudolfa doručeným soudu prvního stupně dne 11.4.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci manžela dlužnice. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 395 odst. 1, písm. b), § 396 odst. 1 insolvenčního zákona a konstatoval, že z připojeného seznamu závazků vyplývá, že dlužnice má nezajištěné závazky v celkové výši 290.865 Kč, je vdaná, nemá vyživovací povinnost a má příjem z důchodu ve výši 8.852 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že ze seznamu majetku vyplývá, že dlužnice vlastní pouze obvyklé vybavení domácnosti, a proto nelze řešit úpadek dlužnice zpeněžením majetkové podstaty jako jedné z forem oddlužení. Soud prvního stupně dále vyšel ze závěru, že pro případ řešení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. V tomto směru soud prvního stupně odkázal na nařízení vlády č. 595/2006 Sb. a na ustanovení § 281 o.s.ř. Soud prvního stupně uvedl, že z příjmu dlužnice lze srážet částku 852 Kč a uzavřel, že příjem dlužnice nepostačuje ani k náhradě nákladů hotových výdajů insolvenčního správce a k úhradě jeho odměny, která měsíčně činí částku 1.080 Kč (je-li insolvenční správce plátcem DPH). Soud prvního stupně se zabýval otázkou, zda je možné povolit oddlužení plněním splátkového kalendáře v případě spojení řízení manželů anonymizovano do společného řízení a uvedl, že mzda manžela dlužnice Františka Rudolfa činí 7.120 Kč, a proto z jeho mzdy pro účely oddlužení nelze srážet ničeho. Na tomto podkladě soud prvního stupně uzavřel, že ani z příjmů obou manželů společně nelze hradit odměnu insolvenčního správce a jeho hotové výdaje, a proto není možné řešení úpadku oddlužením, neboť by nezajištění věřitelé neobdrželi alespoň 30 % jejich pohledávek a s nižším plněním souhlas nevyslovili (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ).

Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 108 odst. 1 insolvenčního zákona a uvedl, že uložil dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze s ohledem na majetek dlužnice zajistit jinak. Dále konstatoval, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku a zajistit úhradu odměnu insolvenčního správce, nepodaří-li se zpeněžit majetkovou podstatu. Soud prvního stupně uzavřel, že v případě řešení úpadku dlužnice konkursem činí minimální odměna insolvenčního správce dle vyhl. č. 313/2007 Sb. 45.000 Kč a v průběhu konkursního řízení je možné důvodně očekávat vznik dalších nákladů spojených s konkursem (hotových výdajů správce apod.), a proto byla záloha na náklady insolvenčního řízení uložena v nejvyšší možné výši. Soud prvního stupně vyslovil názor, že pokud by záloha nebyla složena a přesto by bylo v řízení pokračováno, zatížily by tyto náklady stát, přičemž smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení je právě zabránění této situaci.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, jímž se domáhala zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dlužnice uvedla, že dne 14.9.2012 byla mezi dárcem Jakubem anonymizovano a obdarovanými manželi Františkem anonymizovano a Zdeňkou anonymizovano uzavřena darovací smlouva, podle které se dárce zavázal obdarovaným poskytovat jako dar částku 2.400 Kč měsíčně počínaje měsícem, v němž bude rozhodnuto o oddlužení obdarovaných plněním splátkového kalendáře, a to po celou dobu trvání takového insolvenčního řízení. Dlužnice vyslovila názor, že při součtu daru a srážky z jejího invalidního důchodu ve výši 852 Kč bude činit celková splátka pro účely oddlužení 3.252 Kč měsíčně a nezajištění věřitelé tak budou uspokojeni v rozsahu přesahujícím 30 % jejich pohledávek.

K odvolání dlužnice připojila darovací smlouvu ze dne 14.9.2012, z níž se podává, že byla uzavřena mezi Jakubem anonymizovano , anonymizovano , bytem Skrbeň, Dvorská 151/5, jako dárcem a manželi Františkem anonymizovano a Zdeňkou anonymizovano jako obdarovanými. Na základě této darovací smlouvy se dárce zavázal poskytnout obdarovaným dar ve výši 2.400 Kč měsíčně počínaje měsícem, v němž bude rozhodnuto o oddlužení plněním splátkového kalendáře, a to po celou dobu trvání takového insolvenčního řízení. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v dané věci bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení, který byl doručen soudu prvního stupně dne 10.4.2012. Dlužnice tvrdila, že má pět závazků vůči třem věřitelům v celkové výši nejméně 290.865 Kč, že žádný z těchto závazků nesouvisí s její podnikatelskou činností, žádný věřitel není k ní blízkou osobou a žádný z věřitelů nevyslovil souhlas s plněním nižším než 30 %. U dvou závazků dlužnice uvedla, že je není schopna platit od října 2011. Dlužnice tvrdila, že její aktuální příjem z plného invalidního důchodu činí 8.582 Kč měsíčně, a že průměrný čistý měsíční příjem jejího manžela činí částku 7.120 Kč. Dlužnice se domáhala řešení svého úpadku plněním splátkového kalendáře a dále žádala o spojení řízení s insolvenčním řízením manžela. Dlužnice žádala o osvobození od povinnosti hradit náklady insolvenčního řízení s ohledem na své majetkové poměry. V bodu 16 návrhu (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) dlužnice uvedla pouze obvyklé vybavení domácnosti a mobilní telefon. Manžel dlužnice vyslovil souhlas s povolením oddlužení dlužnici. Dlužnice tvrdila, že veškeré závazky patří do společného jmění manželů. K návrhu dlužnice připojila seznam majetku s prohlášením, že je správný a úplný, opatřený podpisem dlužnice, v němž dlužnice uvedla, že má hotovost ve výši 2.000 Kč, že nemá žádné pohledávky a nevlastní žádný nemovitý majetek, dále uvedla, že vlastní movité věci, a to pouze obvyklé vybavení domácnosti a mobilní telefon (celkem v částce 7.100 Kč). K návrhu dlužnice dále připojila seznam závazků, v němž popsala pět závazků vůči třem věřitelům ve výši 290.865 Kč s prohlášením, že seznam je správný a úplný, seznam dlužnice opatřila svým podpisem. K návrhu dlužnice připojila oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 1.1.2012, z něhož se podává, že od ledna 2012 pobírá dlužnice invalidní důchod ve výši 8.582 Kč měsíčně.

Usnesením ze dne 3.7.2012, č.j. KSOL 10 INS 8624/2012-A-3, soud prvního stupně vyzval dlužnici, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení usnesení doplnila insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení tak, že připojí listiny, které dokládají její úpadek či hrozící úpadek. Na tuto výzvu reagovala dlužnice podáním doručeným soudu prvního stupně dne 13.7.2012, v němž mimo jiné uvedla, že není schopna dále řádně splácet závazek z úvěrové smlouvy č. 4107007489 uzavřené dne 12.7.2011 s věřitelem Home Credit, a.s. s tím, že jí věřitel informoval o tom, že úvěr zesplatnil a na tomto úvěru dlužnice dluží nejméně částku 150.000 Kč. Dlužnice tvrdila, že uzavřela pouze smlouvu s Českou spořitelnou, a.s. a se společností Home Credit, a.s. s tím, že ostatní závazky sjednával její manžel František Rudolf. Dlužnice nicméně prohlásila, že tak manžel činil s jejím souhlasem a že tyto závazky patří do SJM dlužnice a jejího manžela s tím, že žádný z manželů není schopen závazky plnit.

Ze spisu Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, sp. zn. KSOL 10 INS 8621/2012, se podává, že na základě insolvenčního návrhu manžela dlužnice Františka Rudolfa spojeného s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře bylo ve věci manžela dlužnice dne 10.4.2012 zahájeno insolvenční řízení. Manžel dlužnice v návrhu označil věřitele a závazky shodně s insolvenčním návrhem dlužnice a uvedl, že tyto závazky nevznikly podnikatelskou činností, žádný z věřitelů nemá právo na oddělené uspokojení s tím, že závazky patří do společného jmění manželů. Dlužník František Rudolf tvrdil, že jeho aktuální měsíční příjem činí částku 7.120 Kč čistého měsíčně a že nemá žádnou vyživovací povinnost vyjma vyživovací povinnosti k manželce. V bodu 16 návrhu (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) uvedl dlužník František Rudolf shodný movitý majetek jako dlužnice ve svém insolvenčním návrhu, dlužnice Zdeňka anonymizovano jako manželka vyslovila s oddlužením manžela souhlas. Usnesením ze dne 29.8.2012, č.j. KSOL 10 INS 8621/2012-A-5, soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč s odůvodněním, že dlužník nesplní ani společně s příjmem manželky podmínku oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, totiž podmínku uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu alespoň 30 % jejich pohledávek. Usnesení bylo napadeno odvoláním dlužníka, o němž rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 17.10.2012, č. j. KSOL 10 INS 8621/2012,

2 VSOL 810/2012-A-10, tak, že se dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč neukládá.

Podle § 108 odst. 1 věty první, odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Předně je třeba uvést, že rozhodovací praxe soudů se již ustálila na závěru, že podají-li manželé samostatné insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení, pak, svědčí-li výsledky jejich insolvenčních řízení o tom, že mají majetek a závazky, které spadají do jejich společného jmění, insolvenční soud tyto jejich návrhy posoudí a projedná společně, to je podle ustanovení § 112 o.s.ř. je spojí ke společnému (jedinému) řízení. V jeho rámci soud o návrzích obou dlužníků-manželů společně rozhodne, tedy při splnění zákonem stanovených podmínek zjistí jejich společný úpadek a povolí jeho řešení oddlužením (s ustanovením jediného insolvenčního správce), uskuteční společné přezkoumání všech přihlášených pohledávek za dlužníky a projedná podmínky schválení jejich oddlužení, včetně formy jeho provedení; budou-li k tomu výsledky těchto jednání dávat podklad, schválí společné oddlužení těchto dlužníků. Pro rozhodování o záloze z toho plyne, že v uvedených případech lze teprve po spojení samostatně zahájených insolvenčních řízení manželů-dlužníků hodnotit podmínky pro uložení zálohy na náklady tohoto společného insolvenčního řízení, v jehož rámci bude soud, mimo jiné, posuzovat i přípustnost společného oddlužení obou manželů-dlužníků, tedy i to, zda oba společně splňují ekonomické podmínky oddlužení a zda jsou dány důvody k uložení jejich společné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši (srov. také např. závěry v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.3.2011, sp. zn. KSPH 37 INS 9533/2010, 3 VSPH 1159/2010).

S ohledem na shora uvedené lze uzavřít, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud se zabýval otázkou, zda lze spojit insolvenční řízení dlužnice s insolvenčním řízením jejího manžela a správně dovodil, že s ohledem na příjmy, které z obsahu spisu vyplývaly v době rozhodování soudu prvního stupně, bylo zřejmé, že ani dlužnice ani její manžel a ani manželé společně nesplňují esenciální podmínku oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, totiž podmínku úhrady alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, neboť z příjmu dlužnice lze srážet toliko částku 852 Kč a z příjmu jejího manžela nelze srážet žádnou částku.

Za této situace soud prvního stupně správně dovodil, že není důvodu ke spojení insolvenčního řízení dlužnice a jejího manžela, neboť přichází v úvahu řešení úpadku dlužnice konkursem.

Nicméně v průběhu odvolacího řízení došlo ke změně příjmové situace manželů, neboť dlužnice spolu s odvoláním předložila darovací smlouvu ze dne

14.9.2012, jejímž předmětem je dar dlužnici a jejímu manželovi ve výši 2.400 Kč měsíčně, a to právě pro účely oddlužení.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, musí soud vycházet z výše splátek odpovídajících částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z příjmu dlužníka k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníku po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníku k volné dispozici).

Dlužnice má měsíční příjem z invalidního důchodu ve výši 8.582 Kč, pro předností pohledávky by bylo možno dlužnici měsíčně srážet částku 852 Kč, což činí za dobu pěti let 51.120 Kč. Pokud se týká příjmu manžela dlužnice 7.120 Kč, pak z této částky nelze srážet ničeho. U dlužnice i jejího manžela přitom vzal odvolací soud v úvahu, že mají pouze jedinou vyživovací povinnost, a to k sobě navzájem. Na rozdíl od situace v řízení před soudem prvního stupně mají manželé nově k dispozici částku z darovací smlouvy ve výši 2.400 Kč, což činí za dobu pěti let částku 144.000 Kč. S částkou 51.120 Kč, kterou lze za pět let srazit z příjmu dlužnice, se pak jedná o částku 195.120 Kč. Odvolací soud dále vycházel ze závazků dlužnice a jejího manžela v celkové výši 370.865 Kč (oproti částce 290.865 Kč, z níž vycházel soud prvního stupně), neboť z doplnění návrhu podáním dlužnice ze dne 13.7.2012 se podává, že závazek dlužnice z úvěrové smlouvy č. 4107007489 věřitele Home Credit, a.s. po zesplatnění nově činí částku nejméně 150.000 Kč (oproti původní uváděné částce 70.000 Kč). Z této částky činí 30 % 111.259,50 Kč. Dále je nutno zohlednit, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí odměna insolvenčního správce 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schváleného oddlužení a náhrada hotových výdajů 150 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schváleného oddlužení. Celkem se jedná o částku 900 Kč měsíčně (bez daně z přidané hodnoty). Pokud je správce plátcem daně z přidané hodnoty, je k této částce třeba připočítat i částku, která odpovídá této dani a kterou je správce povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést (§ 38 odst. 1 IZ). Měsíční odměna insolvenčního správce (plátce DPH) tak činí 1.080 Kč a představuje pohledávku za majetkovou podstatou dle ustanovení § 168 IZ.

Ze shora uvedeného vyplývá, že i s odměnou a náhradou hotových výdajů insolvenčního správce, který je plátcem DPH, a která činí za pět let částku 64.800 Kč, je dlužnice s manželem schopna pokrýt částku přesahující 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů.

Za tohoto stavu věci tedy není pravděpodobné prohlášení konkursu na majetek dlužnice a požadavek na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč je nedůvodný.

Odvolací soud proto postupoval dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

V dalším řízení soud prvního stupně rozhodne o spojení řízení dlužnice a jejího manžela ke společnému projednání a znovu rozhodne o povinnosti uložení zálohy v tomto spojeném řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu