3 VSOL 810/2016-A-28
KSOS 40 INS 1430/2016 3 VSOL 810/2016-A-28

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem Vrchlického 1717/6, Šumperk, PSČ 787 01, identifikační číslo osoby 68195362, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.5.2016, č.j. KSOS 40 INS 1430/2016-A-22,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka, neboť ten neobsahuje rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek. Dlužník v bodě 07 formuláře návrhu pouze obecně uvedl, že má více věřitelů, a vůči nim má peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po splatnosti. V bodech 17, 19 a 20 návrhu vyhrazených popisu závazků odkázal na seznam závazků, který neobsahuje všechny obsahové náležitosti vyžadované insolvenčním zákonem, když dlužník v seznamu neuvedl splatnost každého jednotlivého závazku. Poté, co jej soud usnesením ze dne 28.01.2016 č.j. 40 INS 1430/2016-A8 vyzval k opravě insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, dlužník některé požadované náležitosti doplnil. Neuvedl však konkrétní údaje o datech splatnosti závazků, z nichž by soud mohl zjistit, zda dlužník skutečně má peněžité závazky po dobu 30 dnů po lhůtě splatnosti. S odkazem na závěr Vrchního soudu v Olomouci v jeho rozhodnutí ze dne 23.3.2016 sen. zn. 3 VSOL 308/2016, v němž odvolací soud insolvenční návrh dlužníka označil za vadný, soud prvního stupně konstatoval, že insolvenční návrh neobsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a pro tento nedostatek nelze pokračovat v řízení. V souladu s ustanovením § 128 odst. 1 insolvenčního zákona rozhodl o odmítnutí návrhu. isir.justi ce.cz

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání. Namítl, že jeho insolvenční návrh není vadný, neboť obsahuje rozhodující tvrzení o jeho úpadku a v řízení o něm lze pokračovat. Poukazoval na bod 07 svého návrhu, v němž tvrdil, že jeho závazky představují podíl na pasivech zaniklého společného jmění dlužníka a jeho bývalé manželky a v němž výslovně odkázal na seznam závazků, na který odkázal rovněž v bodech 17, 19 a 20 návrhu. Z údajů v něm uvedených vyplývá, že má více věřitelů a je v platební neschopnosti, neboť jeho závazky jsou více jak tři roky po lhůtě splatnosti. Dlužník dále vytýkal soudu, že odmítl (bezvadný) návrh až po 118 dnech po jeho podání, ačkoli o něm měl rozhodnout neprodleně (nejpozději 7 dnů po jeho podání), případně ihned po ukončení odvolacího řízení o odvolání proti vydanému předběžnému opatření. Tvrdil, že napadené usnesení proto není v souladu se zásadami insolvenčního řízení a postupem soudu byla cíleně vyvedena z majetkové podstaty hodnota představující jeho spoluvlastnický podíl na nemovitosti. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadené usnesení či je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

V této věci se dlužník insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 22.1.2016 domáhá zjištění svého úpadku a jeho řešení zpeněžením majetkové podstaty. Jak uvedl odvolací soud ve svém usnesení ze dne 23.32016 č.j. KSOS 40 INS 1430/2016 3 VSOL 308/2016-A-19, kterým potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 26.1.2016 č.j. KSOS 40 INS 1430/2016-A-5 o nařízení předběžného opatření, dlužník v bodě 07 návrhu, vyhrazeném popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek, neuvedl žádná konkrétní tvrzení o svých jednotlivých závazcích a odkázal na připojený seznam závazků. V bodě 17 návrhu, vyhrazenému popisu nevykonatelných nezajištěných závazků, dlužník odkázal na přílohu Soubor -seznam závazků-17 , v bodě 19 návrhu, který je vyhrazen popisu vykonatelných nezajištěných závazků, dlužník odkázal na přílohu Soubor-seznam závazků-19 a v bodě 20 návrhu, vyhrazenému popisu vykonatelných zajištěných závazků, dlužník odkázal na přílohu Soubor-seznam závazků-20 . V příloze Soubor -seznam závazků-17 dlužník označil závazky č. 1.31-1.47, jejich věřitelem, výší, důvodem, splatností a dalšími údaji, v příloze Soubor-seznam závazků-19 dlužník označil závazky č. 1.17, a 1.23 až 1.25, shodnými údaji, u závazku č. 1.21 neuvedl jeho splatnost. V příloze Soubor-seznam závazků-20 , v němž označil závazky pod č. 1.1. až 1.20. obdobně jako v předchozích přílohách, neuvedl splatnost u závazků 1.1., 1.2., 1.6., 1.7. a 1.8.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ust. § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplní-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolání, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 104 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek (odst. 1). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč (odst. 3).

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí, kterým potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření, uzavřel, že insolvenční návrh je vadný, neboť v jeho bodu 07 dlužník neuvádí žádná konkrétní tvrzení o svém úpadku ve smyslu § 3 odst. 1, 2 IZ a v jeho bodech 17, 19 a 20 vyhrazených popisu závazků odkázal na seznam závazků (tj. obsah souborů uvedených shora), který neobsahuje všechny obsahové náležitosti vyžadované insolvenčním zákonem, když dlužník v seznamu neuvedl splatnost každého jednotlivého závazku. V této souvislosti odkázal na úpravu ustanovení § 104 odst. 3 IZ a na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí pod. č. 26/2011 (dále též jen R 26/2011).

Jak vyplývá z ustanovení § 104 odst. 3 IZ, dlužník je povinen v seznamu závazků uvést údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků. Pokud je seznam závazků vyhotoven v podobě několika elektronických souborů, je tyto soubory třeba hodnotit jako celek, který tvoří (jeden) seznam závazků. Jestliže v seznamu není u každého jednotlivého závazku uvedena jeho splatnost, dlužník řádně svou povinnost předložit spolu s insolvenčním návrhem seznam závazků nesplnil a údajů v takovém seznamu obsažených se nemůže dovolávat ani pro účely posouzení, zda splnil svou povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek či jeho hrozící úpadek (srov. R 26/2011).

Odvolací soud uzavírá, že dlužníkem předložený seznam závazků není řádný a proto z něj nelze čerpat údaje o závazcích dlužníka, to je údaj o jeho o věřitelích, výši a splatnosti závazků. Vzhledem k tomu, že samotný insolvenční návrh takové konkrétní údaje neobsahuje, nelze z něj dovodit skutečnosti svědčící o úpadku dlužníka pro platební neschopnost, tedy to, že dlužník má více věřitelů, vůči nimž má závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (ust. § 3 odst. 1 IZ). V řízení o takovém insolvenčním návrhu nelze pro jeho nedostatky pokračovat, neboť z návrhu neplyne, jakými skutečnostmi, z nichž dlužník dovozuje stav svého úpadku, by se měl soud v insolvenčním řízení zabývat. Závěr soudu, že insolvenční návrh dlužníka je třeba odmítnou postupem dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ je správný a odvolací námitka dlužníka, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, důvodná není.

K námitce dlužníka, že soud o jeho insolvenčním návrhu nerozhodl ve lhůtě 7 dnů od jeho podání, jak stanoví § 128 odst. 1 IZ, případně bezprostředně poté, co bylo ukončeno odvolací řízení o nařízení předběžného opatření, je třeba uvést jen to, že lhůta stanovená insolvenčnímu soudu k odmítnutí návrhu v § 128 odst. 1 IZ je lhůtou pořádkovou (srov. R 26/2011) a již proto nemůže být tato námitka důvodná. K postupu soudu prvního stupně odvolací soud uvádí, že insolvenční návrh je vadný a tudíž nebylo třeba dlužníka vyzývat k doplnění údajů tak, jak soud prvního stupně učinil usnesením ze dne 28.1.2016 č.j. KSOS 40 INS 1430/2016-A-8. V situaci, kdy účinky rozhodnutí odvolacího soudu, kterým potvrdil usnesení soudu prvního stupně o předběžném opatření a v němž vysvětlil důvody pro které je insolvenční návrh vadný, nastaly jeho zveřejněním dne 23.3.2016 a napadené usnesení bylo vydáno až 19.5.2016, ovšem dlužníku nic nebránilo v mezidobí návrh doplnit tak, aby byl projednatelný. To však neučinil.

Nelze přisvědčit ani námitce dlužníka, že postupem soudu prvního stupně byl z jeho majetkové podstaty cíleně vyveden spoluvlastnický podíl na nemovitostech. Jak vyplývá z výroku I. usnesení soudu prvního stupně ze dne 26.1.2016 č.j. KSOS 40 INS 1430/2016-A-5, kterým umožnil provedení exekuce prodejem podílu dlužníka na nemovitostech, dokončení exekuce bylo umožněno s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení k dispozici v tomto řízení.

S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 26. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu