3 VSOL 81/2013-A-12
KSOS 31 INS 27021/2012 3 VSOL 81/2013-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Ing. Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem a místem podnikání Podvihovská 92/3, Opava-Komárov, PSČ 747 70, IČ: 40305902, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.1.2013, č.j. KSOS 31 INS 27021/2012-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud uložil dlužníku, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet Krajského soudu v Ostravě, specifikovaný ve výroku rozhodnutí. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že z insolvenčního návrhu dlužníka a ani z jeho příloh nevyplývá, že by měl dlužník pohotové finanční prostředky na bankovním účtu nebo v hotovosti. Z insolvenčního návrhu a připojeného seznamu majetku je zřejmé, že dlužník ke dni podání insolvenčního návrhu disponuje nemovitým majetkem. Tento nemovitý majetek je však zatížen zástavními právy, přičemž zajištění věřitelé dle ustanovení § 167 insolvenčního zákona se uspokojují v rozsahu zajištění ze zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna. V případě prohlášení konkursu na majetek dlužníka není zřejmé, zda by výtěžek zpeněžení postačoval i k úhradě nákladů insolvenčního řízení, když předně se bude uspokojovat zajištěný věřitel, a teprve v případě, že zajištěný věřitel bude uspokojen v plné výši, budou se hradit i pohledávky dle ustanovení § 305 odst. 2 insolvenčního zákona, mezi něž patří přednostně hotové výdaje a odměna insolvenčního správce. Soud navíc v této počáteční fázi řízení nemá dostatek informací o reálné zpeněžitelnosti zajištěných nemovitostí. Soud proto považuje za nezbytné uložit dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, kdy jejím účelem je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce v období krátce po rozhodnutí o úpadku a překlenout nedostatek finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit alespoň část majetkové podstaty. Při stanovení výše zálohy soud přihlédl k tomu, že v počáteční fázi řízení bezprostředně po rozhodnutí o úpadku budou vznikat insolvenčnímu správci výdaje spočívající v pořízení soupisu majetkové podstaty, její správy a nákladů na zpeněžování. Soud také přihlédl k tomu, že minimální výše odměny insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí částku 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém namítal, že nemá žádné finanční prostředky, uvedl, že podnikání ukončil k 30.11.2012 a od prosince je veden na Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, kdy mu byla přiznána podpora v nezaměstnanosti ve výši 4.000 Kč. Poukazuje na to, že insolvenční soud nemusí žádat zálohu, resp. nemusí ji vždy požadovat do výše až 50.000 Kč. Argumentuje tím, že se do poslední chvíle snažil své podnikání zachránit, veškerá jeho jednání s případnými investory však skončila nezdarem, nezbyla mu jakákoliv hotovost a s majetkem, který by se dal zpeněžit, nesmí po vyhlášení insolvence disponovat.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno k návrhu dlužníka, který navrhl, aby soud rozhodl o úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. V návrhu tvrdil, že v důsledku příčin, které nemohl ovlivnit, se dostal do stavu úpadku, kdy se mu přestalo dařit v podnikatelské činnosti. Poukázal na to,

že všemožnými způsoby se snažil svou situaci nějakým způsobem zachránit, když jednal s možnými investory, veškerá jednání však skončila nezdarem. Tvrdí, že má závazky vůči věřitelům v celkové výši 25.964.184 Kč. Má reálný majetek, který by se dal zpeněžit. Tvrdí, že je v úpadku, protože má více věřitelů, vůči nimž má peněžité závazky, které není schopen plnit, a současně je také v úpadku ve formě předlužení, když hodnota jeho majetku je nižší než výše jeho závazků. Dlužník připojil k návrhu seznam majetku, jenž opatřil podepsaným prohlášením, že seznam je správný a úplný, a uvedl, že jeho majetkem je autosalon se servisem, rodinný domek s přístavbou a pozemky, všechny nemovitosti zapsány na LV č. 52 pro katastrální území Opava-Komárov s tím, že tyto nemovitosti dle tržního ocenění z roku 2007 mají obvyklou cenu 13.500.000 Kč. Dále je vlastníkem zemědělských pozemků, jejichž hodnota dle znaleckého posudku z roku 2006 činila 1.579.120 Kč. Nemovitosti jsou však zatíženy zástavním právem, dle seznamu závazků zajištění věřitelé mají své závazky zajištěny do výše zhruba 16.600.000 Kč. V seznamu majetku pak dlužník dále uvedl, že je vlastníkem vybavení autoservisu, kdy hodnota tohoto majetku byla vyčíslena znaleckým posudkem z roku 2009 na částku 1.523.850 Kč bez DPH, a rovněž tak je vlastníkem náhradních dílů v ceně 50.000 Kč a vybavení autosalonu nábytkem, počítači, ústřednou v hodnotě 50.000 Kč a dále je vlastníkem bytu o velikosti 1+1 s běžným vybavením domácnosti.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Na základě údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník je v úpadku, a to minimálně z důvodu svého předlužení. Dlužník nedisponuje žádnými pohotovými finančními prostředky, ať již v hotovosti či na bankovním účtu, jak správně zjistil soud prvního stupně. Dlužník je vlastníkem nemovitého majetku; nemovitý majetek je však zatížen zástavními právy. Soud prvního stupně správně uzavřel, že výtěžek ze zpeněžení nemovitostí bude použit primárně k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů, nákladů, které přímo souvisí se zpeněžováním těchto věcí, a odměny insolvenčního správce související s tímto zpeněžením (§ 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb.). Výtěžku zpeněžených věcí soužících k zajištění pohledávek lze dle ustanovení § 305 odst. 2, věty druhé IZ použít k uspokojení pohledávek za podstatou (mezi které náklady insolvenčního řízení patří) teprve po plném uspokojení zajištěných věřitelů. Vzhledem k tomu, že sám dlužník jako odhadovanou cenu nemovitostí uvádí částku 15.079.120 Kč s tím, že výše zajištěných závazků představuje 16.600.000 Kč, je nepochybné, že výtěžek nemovitostí zřejmě nebude postačovat též k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí. Kromě nemovitého majetku je dlužník vlastníkem i movitého majetku, u tohoto movitého majetku však nelze v této fázi

řízení předjímat, za jakou částku by tento movitý majetek mohl být zpeněžen. Nutno zdůraznit, že institut zálohy má především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a současně též poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty. I když v této konkrétní věci s ohledem na tvrzený movitý majetek je pravděpodobné, že odměna a hotové výdaje insolvenčního správce v případě prohlášení konkursu by mohly být hrazeny z výtěžku prodeje movitých věcí, nelze však přehlédnout, že počáteční náklady insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku budou v přezkoumávané věci zřejmě vysoké, když správci budou vznikat náklady v souvislosti se soupisem majetkové podstaty, náklady v souvislosti s oceněním majetkové podstaty, správní poplatky a zejména inzerce, když insolvenční správce bude muset učinit kroky k přípravě zpeněžování movitého a nemovitého majetku dlužníka. Za těchto okolností je proto správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů nelze zajistit jinak.

Nutno v této souvislosti poukázat na to, že dlužník coby fyzická osoba-podnikatel byl povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Toto ustanovení je založeno především na tom, že takový insolvenční návrh má být podán včas, tedy v době, kdy měl dlužník takový majetek, který bylo možné použít k hrazení nákladů řízení a alespoň k poměrnému uspokojení jeho věřitelů.

Pokud jde o výši zálohy, dospěl odvolací soud k závěru, že v dané věci je nezbytné zaplatit zálohu v maximální výši 50.000 Kč, když lze předpokládat, že v počáteční fázi řízení bezprostředně po rozhodnutí o úpadku budou vznikat insolvenčnímu správci náklady související s přípravou realizace zpeněžování majetku dlužníka, s tím, že nelze po správci spravedlivě požadovat, aby tyto náklady nesl ze svého. Soud prvního stupně správně také poukázal na to, že v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem, ve kterém dochází ke zpeněžování majetku dlužníka, minimální odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů a o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí částku 45.000 Kč, přičemž nutno počítat dále s tím, že správci budou vznikat též hotové výdaje v řádu tisíců Kč.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže dovolací soud

dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníku běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 19. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu