3 VSOL 809/2014-B-19
KSOS 33 INS 5640/2014 3 VSOL 809/2014-B-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Andrey Szewczykové, nar. 19.1.1986, bytem Ostrava-Zábřeh, Čujkovova 1719/31, PSČ 700 30, o uložení pořádkové pokuty, o odvolání insolvenčního správce Mgr. Ing. Petra Konečného, identifikační číslo 66242002, Na Střelnici 1212/39, Olomouc, PSČ 779 00, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.7.2014, č.j. KSOS 33 INS 5640/2014-B-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že soud u k l á d á insolvenčnímu správci Mgr. Ing. Petru Konečnému pořádkovou pokutu 2.000 Kč; tuto částku je insolvenční správce povinen zaplatit do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení na účet Krajského soudu v Ostravě č. 3762-4123761/0710, VS 3348564014.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil insolvenčnímu správci Mgr. Ing. Petru Konečnému pořádkovou pokutu 20.000 Kč, kterou je povinen zaplatit do 15 dnů od právní moci usnesení na označený účet soudu.

Ve svém odůvodnění uvedl, že soud usnesením ze dne 3.4.2014 zjistil úpadek dlužnice, povolil její oddlužení a svolal přezkumné jednání a schůzi věřitelů na den 23.6.2014. Usnesením ze dne 7.5.2014 soud nařídil insolvenčnímu správci, aby se osobně zúčastnil nařízeného přezkumného jednání a schůze věřitelů. Insolvenční správce se však na přezkumné jednání a schůzi věřitelů osobně nedostavil, místo něj se z důvodu, že správce čerpá dovolenou, dostavil jeho zástupce. Na základě těchto skutečností soud dovodil, že insolvenční správce porušil povinnosti, které mu ukládá insolvenční zákon (§ 399 odst. 2 a § 410 odst. 1 insolvenčního zákona) a rovněž povinnosti uložené mu pokynem soudu. Pokud správce čerpal dovolenou, měl tuto skutečnost soudu včas oznámit a doložit, požádat o odročení, případně navrhnout postup dle § 33 insolvenčního zákona. Tím, že se nechal zastoupit, zmařil přezkumné jednání a přivodil průtahy v řízení. Soud vyhodnotil pochybení správce jako velmi závažné, přestože se podařilo odvolat účast dlužnice u jednání, nedostavil se žádný věřitel a nevznikly tedy náklady řízení dalším účastníkům. Proto soud, vzhledem k míře závažnosti pochybení, uložil správci pořádkovou pokutu ve výši 20.000 Kč, tj. pod polovinou zákonné sazby.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal obsáhlé odvolání insolvenční správce (dále též jen odvolatel ), který namítal, že své povinnosti neporušil. Podle jeho názoru je napadené rozhodnutí účelové, svévolné a šikanózní , odporuje zákonu, včetně předpisů ústavních a předpisů o výkonu soudcovské funkce, a porušuje právo na spravedlivý proces a základní lidská práva . Dle odvolatele není účelem usnesení vedení k pořádku , ale jedná se o prosazování požadavku soudu, který není jednotně přijímán, a je řešen diskriminačním přístupem ve vztahu ke správcům s více než čtyřmi provozovnami . V odvolání odvolatel zevrubně objasňoval své názory na zřízení tzv. pobočkového systému , respektive na výkon činnosti insolvenčního správce ve více provozovnách, vznášel námitky proti způsobu uplatňování tzv. rotačního systému při ustanovování insolvenčních správců Krajským soudem v Ostravě a vyjadřoval svůj názor na pokyny tohoto soudu, týkající se ukládání povinnosti sdělit soudu počet poboček insolvenčního správce a povinnosti provést prohlídku obydlí dlužníka. Podle odvolatele je uložení pokuty spíše jakýsi další trest nad rámec toho, že není řádně ustanovován insolvenčním správcem nově upraveným způsobem. Trval na názoru, že jednal v souladu se zákonem a neporušil příkaz soudu, a zdůvodňoval jej úpravou § 190 odst. 2 a § 410 insolvenčního zákona, kterou je dle odvolatele třeba (při použití gramatického, logického, doktrinálního, systematického, judikaturního a teleologického výkladu) vyložit tak, že za trvání oddlužení se insolvenční správce při přezkumném jednání může dát zastoupit jinou osobou, která není zapsána do seznamu insolvenčních správců. V případě, že insolvenční soud požaduje účast insolvenčního správce na přezkumném jednání osobně , může se ustanovený insolvenční správce dát na přezkumném jednání zastoupit osobou, která je zapsána v seznamu insolvenčních správců. Svůj závěr opíral o vztah (obecné úpravy) § 190 odst. 2 a úpravy zvláštní v § 410 odst. 1, věta druhá insolvenčního zákona, v němž podle něj zákonodárce nevyjádřil (a ani nemohl vyjádřit) výslovný zákaz zastoupení ustanoveného správce jiným správcem . Odkazoval rovněž na text důvodové zprávy k zákonu č. 294/2013 Sb., který novelizoval uvedená ustanovení insolvenčního zákona, podle které oddlužení představuje z hlediska složitosti nejméně náročnou typizovanou agendu s minimální aktivitou věřitelů. Cílem zákonodárce je zjednodušit postupy při přezkumu, a proto byl zmírněn požadavek na zastoupení správce jiným správcem tak, že postačí i jiná osoba. Podle odvolatele má soud možnost vyžadovat účast správce pouze v režimu obecné úpravy , a nemůže vyloučit možnost zastoupení insolvenčního správce jiným správcem . Pokud soud trval na osobní

účasti odvolatele na přezkumném jednání, jedná se dle něj o zjevně přepjatý formalismus , uplatňovaný selektivně jako určitý trest pro správce, kteří mají více než 4 provozovny . V této souvislosti odvolatel odkazoval také na závěry Ústavního soudu, podle kterých soud musí nejen respektovat právo, ale jeho výklad a aplikace musí směřovat rovněž ke spravedlivému výsledku. S těmito závěry je dle odvolatele napadené usnesení v rozporu, neboť zpřísnění zákona tak, že v oddlužení se insolvenční správce může dát zastoupit prakticky jakoukoliv osobou, avšak bez možnosti zastoupení jiným správcem , jinak je přípustná jen jeho osobní účast, by neměla reálný smysl . Vycházeje z tohoto názoru měl odvolatel za to, že pokud soud vyžadoval na přezkumném jednání osobní účast insolvenčního správce, jednalo se nejen o ustanoveného správce, ale i o jiného insolvenčního správce , který bude účasten na základě zmocnění. Proto odvolatel nepředpokládal, že soud nepřijme jeho zastoupení jiným insolvenčním správcem a z přezkumného jednání a následující schůze věřitelů se neomluvil. Další námitky odvolatele směřovaly k náležitostem usnesení ze dne 7.5.2014, které bylo vydáno bez odůvodnění, takže odvolatel z něj nedovodil, že by jím soud vyloučil obecnou úpravu možnosti jeho zastoupení jiným správcem , proto ke svému zastoupení zmocnil JUDr. Petra Konečného, který je zapsán v seznamu insolvenčních správců. Z těchto důvodů je odvolatel přesvědčen, že vyhověl požadavku soudu na svou osobní účast na přezkumném jednání. V odvolání se vyjadřoval k názoru soudu, podle kterého měl odvolatel postupovat dle § 33 insolvenčního zákona, což je dle něj absurdní a v rozporu s principy insolvenčního řízení. Další námitky odvolatele směřovaly proti výši udělené pokuty, která podle něj neodpovídá závažnosti jeho pochybení. V této souvislosti citoval řadu rozhodnutí (zejména Vrchního soudu v Praze) a zdůraznil, že účelu pořádkových pokut odporuje, když v dobré víře dodržel postup běžně a většinově akceptovaný soudy. V závěru svého obsáhlého odvolání uváděl dále údaje k nákladům na založení a udržení svých provozoven a důvodům, proč větší počet provozoven založil, a rovněž k rozsahu svých příjmů dosahovaných činností insolvenčního správce. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že se mu pořádková pokuta neukládá, případně aby usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném od 1.1.2014 (tedy ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., dále též jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, a 6 o.s.ř.), aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

Podle obsahu insolvenčního spisu soud usnesením ze dne 3.4.2014, č.j. KSOS 33 INS 5640/2014-A-6 zjistil úpadek dlužnice a ustanovil odvolatele jejím insolvenčním správcem. Ve výroku VI. nařídil přezkumné jednání na den 23.6.2014 a výrokem VII. svolal schůzi věřitelů bezprostředně po jeho skončení, s tím, že bodem jejího jednání je také projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Výrokem IX. usnesení uložil insolvenčnímu správci postupovat podle Standardního pokynu pro oddlužení zveřejněného na stránkách soudu v rámci označeného serveru (dále též jen Pokyn ). Dne 14.4.2014 odvolatel ve své Zprávě č.1 sdělil soudu dle Pokynu, že zřídil 26 provozoven a uvedl jejich úřední hodiny. Po té mu bylo usnesením ze dne 7.5.2014, č.j. KSOS 33 INS 5640/2014-B-2 soudem uloženo, aby se osobně zúčastnil přezkumného jednání a schůze věřitelů konané dne 23.6.2014 (výrok I.) a aby v určené lhůtě provedl osobně prohlídku obydlí dlužnice a o této prohlídce sepsal protokol obsahující vymezené náležitosti, který nejméně 7 dnů před konáním schůze věřitelů zašle insolvenčnímu soudu (výrok II.). Dne 16.6.2014 v 11:56 hodin bylo soudu doručeno podání odvolatele, kterým předložil seznam přihlášených pohledávek, přezkumné listy, soupis majetkové podstaty. Současně předložil Zprávu č. 2 datovanou dne 16.6.2014, v níž odvolatel uvedl údaje o pracovním poměru dlužnice, jejím majetku, bydlení a živobytí, počtu vyživovaných osob a výživném, propočet odhadované míry uspokojení věřitelů, doporučený způsob oddlužení a sdělil, že nezjistil skutečnosti odůvodňující zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Podle protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů nařízené na den 23.6.2014 se k soudu v zastoupení odvolatele dostavil jeho zástupce JUDr. Petr Konečný (na základě plné moci ze dne 20.6.2014) a soud konstatoval že v rámci jednání ve věci KSOS 33 INS 4864/2014 uvedl pověřenec správce JUDr. Konečný, že se insolvenční správce nedostaví k jednání v této věci, ač mu bylo uloženo, aby se osobně dostavil s tím, že správce je na dovolené. Poté soud sdělil pověřenci, že jednání se konat nemůže, že k tomu jednání se nemusí dostavit a že má sdělit dlužnici, že se dnešní jednání nekoná . Podle protokolu o jednání se nikdo z dlužníků nedostavil. Následně soud dne 8.7.2014 vydal napadené usnesení, nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 18.8.2014.

Ze Standardního pokynu Krajského soudu v Ostravě insolvenčnímu správci pro insolvenční řízení, v němž bylo dlužníkovi povoleno oddlužení (ve znění účinném do 31.7.2014, jak byl zveřejněn na příslušných internetových stránkách), a to z jeho bodu V. vyplývá, že soud v rámci dohlédací činnosti ukládá insolvenčnímu správci, aby nejpozději do 7 pracovních dnů před datem konání schůze věřitelů předložil soudu zprávu o dosavadní činnosti, která bude také předmětem schůze věřitelů konané po přezkumném jednání a bude obsahovat údaje uvedené pod bodem V./1-14 Pokynu (mimo jiné údaje o pracovním poměru dlužníka, jeho majetku, bydlení a živobytí, počtu vyživovaných osob a výživném, propočet odhadované míry uspokojení věřitelů, doporučený způsob oddlužení, vyjádření, zda zjistil skutečnosti odůvodňující zamítnutí návrhu na povolení oddlužení).

Podle § 81 odst. 2 IZ, insolvenčnímu správci, který nesplnil povinnost uloženou mu soudem nebo řádně neplní jiné své povinnosti, může insolvenční soud uložit pořádkovou pokutu, a to i opakovaně, nejvýše však do úhrnné částky 200 000 Kč.

Podle § 190 odst. 1, 2 IZ, přezkoumání přihlášených pohledávek se děje na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem. Termín a místo konání přezkumného jednání určí insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku. Dlužníku a insolvenčnímu správci doručí insolvenční soud předvolání k přezkumnému jednání do vlastních rukou, s poučením o nezbytnosti jejich účasti. Není-li dále stanoveno jinak, může se insolvenční správce na své nebezpečí a na své náklady (§ 39 odst. 2) dát zastoupit při přezkumném jednání jinou osobou zapsanou do seznamu insolvenčních správců.

Podle § 399 odst. 1, 2 IZ, není-li dále stanoveno jinak, platí o hlasovacím právu věřitelů při oddlužení obdobně § 49 až 53. K projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí dochází na schůzi věřitelů za tím účelem svolané nebo za podmínek stanovených tímto zákonem mimo schůzi věřitelů; obdobně to platí pro hlasování věřitelů o tom, zda doporučují vyhovět žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužníku a insolvenčnímu správci doručí insolvenční soud předvolání na schůzi věřitelů podle odstavce 1 do vlastních rukou s poučením o nezbytnosti jejich účasti. Insolvenční správce se na své nebezpečí a na své náklady (§ 39 odst. 2) může dát zastoupit na schůzi věřitelů podle odstavce 1 jinou osobou; to neplatí, jestliže insolvenční soud požaduje, aby se insolvenční správce takové schůze zúčastnil osobně. Dlužník je povinen zúčastnit se takové schůze osobně a zodpovědět dotazy přítomných věřitelů.

Podle § 410 odst. 1 IZ, není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202. Insolvenční správce se na své nebezpečí a na své náklady (§ 39 odst. 2) může dát zastoupit při přezkumném jednání jinou osobou; to neplatí, jestliže insolvenční soud požaduje, aby se insolvenční správce přezkumného jednání zúčastnil osobně.

K námitce odvolatele, že v této věci nejsou splněny předpoklady pro postup soudu dle § 81 odst. 2 IZ, nutno uvést, že při posuzování důvodnosti odvolání nepřezkoumává odvolací soud správnost výroku I. usnesení soudu prvního stupně ze dne 7.5.2014, č.j. KSOS 33 INS 5640/2014-B-2, kterým podle § 11 odst. 1 IZ uložil správci povinnost osobně se účastnit přezkumného jednání a schůze věřitelů dne 23.6.2014, nýbrž vychází ze skutečnosti, že taková povinnost byla odvolateli uložena. Proto nelze přičítat právní význam odvolacím námitkám, které odvolatel uvádí ve vztahu k opodstatněnosti požadavku soudu na jeho osobní účast na přezkumném jednání a schůzi věřitelů dne 23.6.2014, stejně jako námitkám vznášeným proti povinnosti uložené výrokem II. tohoto usnesení. Jako právně významné pro přezkum správnosti rozhodnutí o uloženém pořádkovém opatření nelze hodnotit ani námitky odvolatele, směřující proti způsobu uplatňování tzv. rotačního principu určení osoby insolvenčního správce Krajským soudem v Ostravě, a údaje uváděné odvolatelem o jeho postojích k navrhovanému způsobu určování osoby insolvenčního správce a zřizování provozoven insolvenčních správců, následně provedeného zákonem č. 294/2013 Sb. Nevýznamná jsou také tvrzení odvolatele o ekonomických záležitostech spojených s výkonem jeho funkce v provozovnách a polemika s názorem soudu, že měl postupovat podle § 33 IZ. Těmito námitkami se proto odvolací soud nezabýval.

Vypořádat se je třeba s argumentací odvolatele, že povinnost uloženou mu soudem neporušil, protože k přezkumnému jednání a schůzi věřitelů, která byla svolána na den 23.6.2014, se dostavil jím zmocněný JUDr. Petr Konečný, který je osobou zapsanou do seznamu insolvenčních správců. Vzhledem k tomu byl ve smyslu § 399 odst. 2 a § 410 odst. 1 IZ splněn požadavek soudu na osobní účast odvolatele. Tuto námitku odvolatel opírá o jím předestřený výklad uvedených ustanovení ve spojení s ustanovením § 190 IZ, s nímž však odvolací soud nesouhlasí. Jazykový výklad pojmu osobně v ustanovení § 399 odst. 2 a § 410 odst. 1 IZ, jednoznačně vede k závěru, že v případě požadavku soudu se insolvenční správce nemůže na přezkumném jednání a schůzi věřitelů nechat zastoupit žádnou osobou, bez ohledu, zda se jedná či nejedná o osobu, které je vydáno povolení vykonávat činnost insolvenčního správce a která je insolvenčním správcem ve smyslu § 2 zákona č. 312/2006 Sb. o insolvenčních správcích (v terminologii odvolatele jiný insolvenční správce ). K jinému závěru odvolací soud nedochází ani při korekci jazykového výkladu obsahu uvedených ustanovení výkladem teleologickým, tedy při přihlédnutí k jejich smyslu a účelu ( srov. nález Ústavního soudu ze dne 17.12.1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97, dostupný na www.concourt.cz, na který odvolatel odkazuje v odvolání). Odvolatel svůj názor o účelu osobní účasti insolvenčního správce a na to navazující výklad opírá o text částí Důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších změn a předpisů, který projednávala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky v VI. volebním období pod č. 929/0 (dále též jen Důvodová zpráva ). V ní se v souvislosti s navrhovaným způsobem určování insolvenčních správců a příklonem k principu teritoriality vedení seznamu správců uvádí, že oddlužení představuje nejméně složitou agendu s minimální aktivitou věřitelů (viz A. Obecná část, bod 3.2. Důvodové zprávy). Dále se v části II. Zvláštní část, k bodu 229 a 230 (k § 410), odkazujícího na body č. 219 a 220 (k § 399, § 402), navrženého textu zákona, uvádí, že navrženou novou úpravou je sledováno zjednodušení některých postupů při oddlužení a že insolvenční správce se může nechat zastoupit na schůzi věřitelů jakoukoli jinou osobou (nejen dalším insolvenčním správcem), to však neplatí, jestliže insolvenční soud požaduje, aby se insolvenční správce takové schůze účastnil osobně. Z uvedeného textu sice vyplývá, že zákonodárce při řešení úpadku oddlužením považuje agendu insolvenčního správce za méně složitou, a proto nepožaduje, aby se přezkumného jednání a schůze věřitelů, na které je na programu projednání způsobu oddlužení a hlasování o něm, účastnil v řízení ustanovený insolvenční správce, či jím zmocněná osoba zapsaná do seznamu insolvenčních správců, kteří získáním povolení k výkonu funkce dávají záruku odborné kvalifikace, jak to požaduje úprava § 190 odst. 2 IZ. Jiný závěr však z něj dovozovat nelze.

Účelem výjimky z odborného zastoupení insolvenčního správce v § 399 odst. 2 a § 410 odst. 1 IZ je nepochybně zjednodušení a zrychlení postupu v insolvenčním řízení, v němž je úpadek dlužníka řešen oddlužením, které typově představuje méně náročnou agendu. Skutečnost, že řešení úpadku oddlužením je obvykle méně složitá agenda (vzhledem ke statisticky významné racionální apatii věřitelů při tomto způsobu řešení úpadku), však nevylučuje situace, k jejichž řešení je třeba nejen vysoké odbornosti, ale i detailní znalosti skutkové problematiky daného řízení, včetně (nepřenosných) poznatků plynoucích z kontaktu správce s dlužníkem, případně věřiteli. Je věcí insolvenčního soudu, aby s ohledem na skutečnosti vyplývající z dosavadního průběhu řízení vyhodnotil (i z hlediska základních zásad insolvenčního řízení, zejména zásady rychlosti dle § 5, písm. a/ IZ a hospodárnosti soudního procesu dle § 7 IZ, § 6 o.s.ř.), zda taková situace již nastala, či zda je pravděpodobné, že nejpozději na přezkumném jednání a schůzi věřitelů nastane, a podle toho využil možnosti požadovat osobní účast insolvenčního správce, který byl v daném řízení ustanoven. Ze smyslu uvedené úpravy odvolací soud dovozuje, že pokud soud požaduje osobní účast v řízení ustanoveného insolvenčního správce na přezkumném jednání a na schůzi věřitelů, kterou svolal za účelem projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí, nelze akceptovat zastoupení insolvenčního správce žádnou osobou.

Ke shodnému závěru vede odvolací soud systematický výklad předmětných ustanovení, která představují výjimku z (obecné) úpravy § 190 odst. 2 IZ. S přihlédnutím k výkladovému pravidlu, které zapovídá rozšiřující výklad norem, upravujících výjimku z obecné úpravy, nelze souhlasit s názorem odvolatele, že pokud se na přezkumném jednání a první schůzi věřitelů nechá zastoupit osobou zapsanou do seznamu insolvenčních správců, splní povinnost osobní účasti, uloženou mu soudem.

Odvolací soud proto uzavírá, že pojem osobně , uvedený v ustanovení § 399 odst. 2 a § 410 odst. 1 IZ je třeba vykládat tak, že insolvenční správce ustanovený soudem v insolvenčním řízení, v němž je úpadek dlužníka řešen oddlužením, v případě, že insolvenční soud požaduje jeho osobní účast při přezkumném jednání a schůzi věřitelů, kterou svolal za účelem projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí, se nemůže dát zastoupit jinou osobou, a to ani osobou zapsanou do seznamu insolvenčních správců.

Odvolatel, který se bez omluvy nezúčastnil přezkumného jednání a schůze věřitelů, nařízené insolvenčním soudem na den 23.6.2014, nesplnil povinnost uloženou mu soudem v usnesení ze dne 7.5.2014, č.j. KSOS 33 INS 5640/2014-B-2. Předpoklad dle § 81 odst. 2 IZ pro uložení pokuty v této věci je tak dán.

Podle odvolacího soudu odvolatel včas nesplnil ani povinnost předložit soudu zprávu o své činnosti, uloženou mu ve výroku IX. usnesení ze dne 3.4.2014, č.j. KSOS 33 INS 5640/2014-A-6. Jak vyplývá z obsahu spisu a z obsahu Pokynu, povinnost předložit zprávu o činnosti (s uvedeným obsahem) měl splnit ve lhůtě do 7 pracovních dnů před datem schůze věřitelů konané po přezkumném jednání , která byla soudem svolána na (pondělí) 23.6.2014. Zpráva č. 2, obsahující (část) požadovaných údajů, byla soudu doručena v pondělí dne 16.6.2014, tedy pátý pracovní den před konáním schůze věřitelů (ke způsobu počítání lhůty odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.11.2012, sen. zn. 29 ICdo 17/2012, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21/2013).

Závěr soudu prvního stupně o tom, že odvolatel porušil povinnosti uložené mu insolvenčním soudem, je tak správný, podle přesvědčení odvolacího soudu se však nejedná o taková pochybení, která by odůvodňovala uložení pokuty ve výši 20.000 Kč. Podle odvolacího soudu je třeba přihlédnout zejména ke skutečnosti, že odvolatel jinak plnil zákonem a soudem uložené povinnosti řádně, podle obsahu spisu se dlužnice k soudu dne 23.6.2014 nedostavila, proto jí náklady nevznikly. Za tohoto stavu považuje odvolací soud za odpovídající závažnosti pochybení odvolatele pokutu ve výši 2.000 Kč, která splní svůj výchovný a preventivní účel.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud změnil napadené usnesení soudu prvního stupně tak, že odvolateli uložil pořádkovou pokutu ve výši 2.000 Kč (§ 220 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu správci se však také doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 26. listopadu 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu