3 VSOL 805/2012-A-12
KSBR 24 INS 11103/2012 3 VSOL 805/2012-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Markéty anonymizovano , anonymizovano , bytem Zlín, náměstí Míru 12, PSČ 760 00, adresa pro doručování písemností: Valašské Klobouky, Cyrilometodějská 639, PSČ 766 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.7.2012, č.j. KSBR 24 INS 11103/2012-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně soudu prvního stupně.

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že dlužnice podala dne 9.5.2012 insolvenční návrh, který spojila s návrhem na povolení oddlužení, v němž uvedla nezajištěné závazky ve výši 390.762 Kč, jeden zajištěný závazek ve výši 100.544 Kč a jako své příjmy tvrdila invalidní důchod ve výši 8.661 Kč, rodičovský příspěvek ve výši 3.800 Kč, s tím, že má jednu vyživovací povinnost a vlastní pouze movité věci v hodnotě 47.000 Kč a pohledávku ve výši 10.259 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužnice nedoložila své příjmy po ukončení rodičovské dovolené, a proto vyšel z aktuálního příjmu dlužnice ve výši

12.461 Kč pouze po dobu 18 měsíců a dále vycházel pouze z invalidního důchodu dlužnice 8.661 Kč a vyslovil názor, že při těchto příjmech dlužnice nebude schopna za dobu pěti let trvání oddlužení uhradit nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek, neboť po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce by se nezajištěným věřitelům dostala toliko částka 45.954 Kč, což představuje 11,76 % z celkové výše závazků dlužnice (a je-li správce plátcem DPH, pak pouze 8,99 % nezajištěných závazků). Soud prvního stupně konstatoval, že žádný z věřitelů nesouhlasil s hodnotou plnění nižší než 30 %. Nadto soud prvního stupně vyslovil názor, že označený zajištěný věřitel by se pravděpodobně do insolvenčního řízení přihlásil se svou pohledávkou jako nezajištěnou, neboť tato pohledávka je zajištěna pouze co do částky 10.259 Kč a přitom činí částku 100.544 Kč a za této situace by procentuální uspokojení věřitelů bylo ještě nižší. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) a § 396 odst. 1 insolvenčního zákona a uvedl, že jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice je prohlášení konkursu. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 insolvenčního zákona a vyslovil názor, že smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit působení insolvenčního správce od jeho ustanovení do funkce s tím, že složená záloha umožní insolvenčnímu správci hradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, který bude patřit do majetkové podstaty a krýt výdaje, jako například poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné, správní poplatky apod., neboť institut zálohy slouží rovněž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možné je uspokojit z majetkové podstaty. Výši zálohy určil soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. s tím, že minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem činí 45.000 Kč. Soud prvního stupně uvedl, že s ohledem na majetek dlužnice nelze zajistit prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení jinak.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že se jí záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá, případně se domáhala jejího snížení. Dlužnice argumentovala tím, že soud prvního stupně nesprávně a extenzivně posuzoval její plnění pro účely oddlužení podle toho, jaký příjem bude mít v roce 2014, když takový postup je zavádějící, neboť nelze po dlužníku požadovat doložení příjmů, které bude mít až za dva roky. Dlužnice argumentovala tím, že ani u zaměstnaného dlužníka nelze zaručit, že bude pobírat od stejného zaměstnavatele a ve stejné výši mzdu i za dva roky. Dlužnice uvedla, že v řadě případů dlužník po dvou letech změní zaměstnavatele a příjem a tuto situaci soud řeší jiným způsobem než výzvou k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč a konkursem. Dlužnice dále poukázala na to, že pokud by zajištěný věřitel přihlásil svou pohledávku ve výši 100.544 Kč jako nezajištěnou, má možnost zajistit si příjem od osoby blízké, a to Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem Hranice, Pernštejnské náměstí 1, a to na základě darovací smlouvy tak, aby splnila podmínky pro oddlužení. V tomto případě by dlužnici dle jejího tvrzení stačila toliko částka 500 Kč měsíčně.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v dané věci bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení, který byl doručen soudu prvního stupně dne 9.5.2012, a jímž se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnice tvrdila, že má devět věřitelů, vůči nimž má osmnáct závazků s tím, že se po převzetí půjček postupně zhoršila finanční situace v rodině, dlužnice se snažila situaci řešit dalšími půjčkami a splátky začaly narůstat o penále, pokuty z prodlení a v současné době již není schopna ze svých příjmů požadavky věřitelů uspokojit. Dlužnice uvedla, že má pohledávku vůči společnosti Wüstenrot-Stavební spořitelna, a.s., ve výši 10.259 Kč z titulu stavebního spoření, že nevlastní žádný nemovitý majetek a nemá žádného hodnotnějšího movitého majetku kromě osobního automobilu, obvyklého vybavení domácnosti a osobních věcí. Dlužnice uvedla, že má jednu vyživovací povinnost k nezletilé dceři Kláře Pacholíkové, nar. 13.1.2010, pobírá invalidní důchod ve výši 8.661 Kč měsíčně a rodičovský příspěvek ve výši 3.800 Kč měsíčně, takže její celkový měsíční příjem činí 12.461 Kč. V návrhu dlužnice tvrdila sedmnáct nezajištěných závazků vůči osmi věřitelům, většinu závazků dlužnice nesplácí od března 2012. Dlužnice dále uvedla jeden zajištěný závazek vůči věřiteli Wüstenrot-Stavební spořitelna, a.s., ve výši 100.544 Kč s tím, že tento závazek neplatí od 14.1.2012. Výši nezajištěných závazků dlužnice vyčíslila částkou 390.762 Kč. V bodu 16 návrhu (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) dlužnice uvedla pouze obvyklé vybavení domácnosti, mobilní telefon, dětský kočárek a osobní automobil, vše v pořizovací hodnotě 147.684 Kč. V bodu 17 návrhu (majetek, který je předmětem zajišťovacích práv) dlužnice uvedla pohledávku vůči věřiteli Wüstenrot-Stavební spořitelna, a.s., z titulu stavebního spoření ve výši 10.259 Kč. K návrhu dlužnice připojila seznam závazků s prohlášením, že seznam je správný a úplný, opatřený podpisem dlužnice, v němž popsala závazky shodně s insolvenčním návrhem a dále k návrhu připojila seznam majetku s prohlášením, že je správný a úplný, opatřený podpisem dlužnice, v němž popsala vlastnictví movitých věcí shodně s insolvenčním návrhem s tím, že uvedla odhadovanou aktuální cenu těchto věcí ve výši 47.000 Kč. K návrhu dlužnice připojila potvrzení České správy sociálního zabezpečení ze dne 4.4.2012, podle něhož dlužnice pobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 8.661 Kč a dále potvrzení Úřadu práce ČR, Krajské pobočky ve Zlíně, Kontaktního pracoviště Zlín, ze dne 4.4.2012, podle něhož dlužnice pobírá od února 2011 rodičovský příspěvek ve výši 3.800 Kč měsíčně, od února 2010 do ledna 2011 dlužnice pobírala rodičovský příspěvek ve výši 7.600 Kč měsíčně. Usnesením ze dne 9.5.2012, č.j. KSBR 24 INS 11103/2012-A-5, vyzval soud prvního stupně dlužnici mimo jiné ke sdělení, jak má zajištěny příjmy po skončení rodičovské dovolené. Na tuto výzvu reagovala dlužnice podáním doručeným soudu prvního stupně dne 31.5.2012, v němž uvedla, že se společně s přítelem snaží o druhé dítě, čímž by se jí rodičovská dovolená prodloužila o další čtyři roky, a pokud by k tomu nedošlo, má možnost práce v chráněné dílně ve Valašských Kloboukách, případně má možnost zajistit si příjem peněžitým plněním od osoby blízké na základě darovací smlouvy. Poté soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které vzhledem ke svým příjmům a hodnotě svého majetku není schopna splácet.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení-přitom nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení dlužnici třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Nutno zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 395 IZ představuje esenciální podmínku oddlužení (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) požadavek minimálně 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první, IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Je třeba přisvědčit závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužnice doložila výši svého příjmu v částce 12.461 Kč pouze za dobu do ledna 2014 včetně, kdy dlužnici skončí rodičovská dovolená a poté již lze uvažovat pouze s příjmem dlužnice z invalidního důchodu ve výši 8.661 Kč, neboť z hypotetických příjmů dlužnice, které uváděla v podání ze dne 31.5.2012 a které nijak blíže nekonkretizovala a nijak nedoložila, vycházet nelze.

Soud prvního stupně při posuzování splnění podmínek dlužnicí dle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ správně vycházel ze závěru, že dlužnice má jednu vyživovací povinnost vůči nezletilému dítěti a správně vycházel z výše dlužnicí tvrzených nezajištěných závazků 390.762 Kč. 30 % z této částky činí 117.228,60 Kč. Při výpočtu základní částky pak soud prvního stupně správně vycházel z životního minima stanoveného nařízením vlády č. 409/2011 Sb. ze dne 7.12.2011. Soud prvního stupně dále správně uzavřel, že po odečtení nesrazitelné částky na dlužnici, při zohlednění jedné vyživovací povinnosti a při příjmu dlužnice 12.461 Kč měsíčně, lze z příjmů dlužnice měsíčně provádět srážky v částce 3.438 Kč, což činí za 18 měsíců 18 x 3.438 Kč a rovněž správně uzavřel, že při příjmu dlužnice toliko z důchodu ve výši 8.661 Kč a při zohlednění jedné vyživovací povinnosti lze z příjmu dlužnice srážet toliko částku 906 Kč, což činí za dalších 42 měsíců 42 x 906 Kč. Celkem by tedy dlužnice za pět let trvání oddlužení zaplatila nezajištěným věřitelům 99.936 Kč. Od této částky je nutno odečíst odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, která činí, je-li správce plátcem DPH, 64.800 Kč. Nezajištěným věřitelům by se tak dostala částka 35.136 Kč, jak správně uzavřel soud prvního stupně, což činí 8,99 % z celkové výše nezajištěných závazků (nebyl-li by správce plátcem DPH, nezajištěným věřitelům by se dostala částka 45.936 Kč, což činí 11,76 % z celkové výše nezajištěných závazků).

Je tudíž zřejmé, že dlužnice není schopna zaplatit za pět let svým nezajištěným věřitelům 30 % jejích pohledávek. Nižší, než zákonem určené splátky, dlužnice nenavrhovala, přičemž způsob řešení jejího úpadku zpeněžením majetkové podstaty rovněž s ohledem na uváděný majetek nepřichází v úvahu. V tomto směru je závěr soudu prvního stupně správný.

Za tohoto stavu věci se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice. Požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je proto důvodný. Smyslem zálohy je totiž umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce s tím, že složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužnice.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

K odvolací námitce dlužnice, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil její budoucí příjmy, je třeba uvést, že soud je vázán stavem v době rozhodování (§ 154 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.). Soud prvního stupně tudíž nemohl vycházet z příjmů dlužnice, které ke dni jeho rozhodování nebyly doloženy. Pokud dojde ke změně příjmové situace dlužníka v průběhu procesu oddlužení, pak se jedná o zcela jinou procesní situaci, na kterou insolvenční soud reaguje adekvátně podle toho, o jakou změnu se jedná. Přitom je třeba zdůraznit, že zálohu je možné uložit insolvenčnímu navrhovateli jen do doby, než soud rozhodne o insolvenčním návrhu.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. prosince 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu