3 VSOL 803/2016-A-16
KSBR 31 INS 9388/2016 3 VSOL 803/2016-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Kristýny anonymizovano , anonymizovano , bytem Rýmařov, Větrná 875/7, PSČ 795 01, korespondenční adresa: Brno, Kšírova 99, PSČ 619 00, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.4.2016, č.j. KSBR 31 INS 9388/2016-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč n e u k l á d á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podáním, doručeným soudu dne 21.4.2016, se dlužnice domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má vůči 39 věřitelům celkem 43 závazků v celkové výši 803.327 Kč, jedná se o závazky nezajištěné, některé jsou více jak 30 dnů po splatnosti, a tyto není schopna plnit. K návrhu doložila dlužnice řádný seznam majetku, závazků a listiny dokládající úpadek. Poté, co citoval ustanovení § 389, ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) a ustanovení § 396 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) soud prvního stupně isir.justi ce.cz uzavřel, že u dlužnice je dán důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ, neboť má za to, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr. Vyšel přitom ze zjištění, že v období od února do března 2016 dlužnice uzavřela 19 smluv o úvěru, z nichž většinu nezačala vůbec splácet, jedná se zejména o smlouvu ze dne 2.2.2016 uzavřenou se společností iKredit Money, s.r.o. (úvěr ve výši 4.000 Kč, dlužná částka činí ke dni vydání rozhodnutí 7.100 Kč), smlouvu ze dne 26.2.2016 uzavřenou se společností Aerofin Finance s.r.o. (úvěr ve výši 2.660 Kč, dluh činí 2.910 Kč), smlouvu ze dne 16.2.2016 uzavřenou se společností eCREDIT s.r.o. (úvěr ve výši 2.640 Kč, dlužná částka činí 2.640 Kč), smlouvu ze dne 16.2.2016 uzavřenou se společností AN EURO Group s.r.o. (úvěr ve výši 6.450 Kč, dluh činí 7.002 Kč), smlouvu ze dne 27. 3. 2016 uzavřenou se společností Home Credit a.s.-dříve Click Credit s.r.o. (úvěr 6.198,00 Kč, dlužná částka činí 6.198,00 Kč), smlouvu ze dne 24. 3. 2016 uzavřenou se společností Friendly Finance s.r.o. (úvěr 15.120,00 Kč, dlužná částka činí 15.120 Kč), smlouvu ze dne 23. 3. 2016 uzavřenou se společností Berpůjčku s.r.o. (úvěr ve výši 10.733,00 Kč, dlužná částka činí 10.733,00 Kč), smlouvu ze dne 19. 2. 2016 uzavřenou se společností JK Financial s.r.o. (úvěr 2.560,00 Kč, dluh činí 2.560 Kč), smlouvu ze dne 16. 3. 2016 uzavřenou se společností Viva Credit s.r.o. (úvěr ve výši 4.204,12,00 Kč, dlužná částka činí 4.204,12 Kč), a smlouvu ze dne 14. 3. 2016 uzavřenou se společností SOS Credit s.r.o. (úvěr ve výši 3.744,00 Kč, dlužná částka činí 3.744 Kč). Podle soudu prvního stupně z časové souslednosti uzavření smluv k datu podání insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužnice již v únoru 2016 musela vědět, že svým závazkům nedostojí, čímž zkrátí své věřitele, tyto smlouvy nadto uzavřela i přesto, že dříve uzavřené úvěrové smlouvy, např. smlouvu uzavřenou se společností Aasa Czech a.s. ze dne 14. 8. 2015, smlouvu uzavřenou se společností ProfiCredit Czech s.r.o. ze dne 18. 6. 2015 a smlouvu uzavřenou se společností Český Triangl a.s., přestala již v lednu 2016 splácet. Dlužnice tedy nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení a jediným možným řešením úpadku dlužnice je prohlášení konkursu na její majetek. Za této situace soud prvního stupně uložil dlužnici podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť je zřejmé, že dlužnice nedisponuje hotovými finančními prostředky, z nichž by bylo možno pokrýt náklady na činnost insolvenčního správce v případě, bude-li shledán úpadek dlužnice, insolvenční soud rozhodne o jejím úpadku a ustanoví insolvenčního správce. Zálohu určil soud ve výši 50.000 Kč s přihlédnutím k tomu, že minimální odměna insolvenčního správce činí podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. v případě řešení úpadku dlužníka konkursem 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Správnost zjištění soudu prvního stupně o tom, že v období února a března 2016 uzavřela 19 nových půjček, jež nezačala splácet, nezpochybnila, poukázala však na to, že v době uzavření těchto smluv v žádném případě neuvažovala o podání návrhu na povolení oddlužení. V době, kdy o tyto půjčky žádala, měla dalších 20 závazků, jež také označila ve svém insolvenčním návrhu, věřitelé těchto pohledávek na ni vytvářeli silný nátlak, aby úvěry, které od nich čerpala, splácela, a za cenu dalšího zadlužování zajistila na splátky peněžitou hotovost, protože měla strach z jejich vyhrožování, přistoupila k dalšímu zadlužování. Tento tlak nakonec neunesla, dne 2.4.2016 byla hospitalizována na Psychiatrické klinice v Brně, a teprve v následujících dnech se dozvěděla o možnosti řešit svou situaci oddlužením. Odvolatelka odkázala v této souvislosti na závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.3.2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011-B-37, a navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil. K podanému odvolání připojila zprávu ošetřujícího lékaře a zprávy Fakultní nemocnice Brno, Psychiatrické kliniky.

Je třeba uvést, že v době po vydání odvoláním napadeného usnesení došlo soudu dne 26.4.2016 podání věřitele Cool Credit, s.r.o., se sídlem Praha 1-Staré Město, Na Příkopě 988/31, identifikační číslo osoby: 02112621, v němž tento věřitel sděluje soudu, že na základě smlouvy o úvěru č. 014209748 a dle Všeobecných obchodních podmínek byla dlužnici zaslána částka 4.500 Kč s tím, že tuto částku vrátí včas a bez problémů na účet společnosti, dosud se tak nestalo a dlužnice neuhradila ani část dlužné částky. Podle názoru věřitele dlužnice svým jednáním sledovala nepoctivý záměr a takto jednající dlužnici by neměla být poskytnuta ochrana ve formě oddlužení. Dne 19.5.2016 soudu došlo podání dalšího věřitele, společnosti Viva Credit s.r.o., se sídlem Praha 3-Žižkov, Pod Krejcárkem 975/2, identifikační číslo osoby: 04233735, v němž sděluje, že na základě smlouvy o úvěru č. 276023 a dle odsouhlasených Všeobecných obchodních podmínek byla dlužnici zaslána částka 3.300 Kč s tím, že tuto částku navrátí včas na účet společnosti, dosud se tak nestalo, dlužnice neuhradila ani část dlužné částky. Podle tohoto věřitele dlužnice svým jednáním od počátku sledovala nepoctivý záměr, dopustila se úvěrového podvodu a poškodila tak společnost, neboť kdyby je informovala, že bude žádat o oddlužení, nebyla by jí půjčka poskytnuta. Skutečnost, že se nechala údajně ze strachu či z jiných podle věřitele ne zrovna poctivých pohnutek hospitalizovat na psychiatrické klinice, podle názoru věřitele dlužnici neomlouvá. Na podání uvedených věřitelů reagovala (k výzvě soudu prvního stupně) dlužnice podáním ze dne 27.5.2016, v němž zopakovala údaje, uvedené již v podaném odvolání. Zdůraznila, že v době podpisu smluv s uvedenými věřiteli neuvažovala o podání návrhu na povolení oddlužení, neměla v úmyslu nepoctivě jednat, nevěděla o možnosti pomoci zadluženým osobám, její znalost práva je okrajová, nemá právní vzdělání.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, došlým soudu dne 21.4.2016, domáhá zjištění svého úpadku a povolení oddlužení s navrhovaným způsobem oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má vůči 39 věřitelům celkem 43 nezajištěných závazků v celkové výši 803.327 Kč. Řada věřitelů zahájila proces vymáhání svých závazků, s tím, že uplatňují vůči dlužnici smluvní pokuty za opožděné, popřípadě částečné platby jednotlivých splátek. Dlužnice zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků v průběhu roku 2015 a 2016. Vzhledem k celkové výši měsíčních splátek 15.781 Kč na úhradu těchto závazků a celkové výši příjmů není schopna tyto své závazky řádně splácet, když pobírá mzdu v průměrné výši 16.310 Kč měsíčně čistého. Je tedy v úpadku, neboť má více věřitelů, peněžité závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit. V návrhu dlužnice označila své věřitele, výši jednotlivých závazků a jejich splatnost (s tím, že závazky vůči dvěma věřitelům PROFI CREDIT Czech, a.s., identifikační číslo osoby: 61860069, a AEGON Pojišťovna, a.s., identifikační číslo osoby: 27182461, byly splatné dne 15.1.2016 a dne 10.1.2016), splatnost ostatních závazků uvedla v době od února do dubna 2016. Ke svým poměrům dlužnice uvedla, že není vdaná, nemá žádné vyživovací povinnosti, je zaměstnána u zaměstnavatele PHOENIX lékárenský velkoobchod, a.s., se sídlem Praha 10, K pérovně 945/7, identifikační číslo osoby: 45359326, a její průměrná mzda činí 16.310 Kč měsíčně čistého. K návrhu dlužnice připojila mimo jiné seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců, opatřené podepsaným prohlášením o jejich správnosti a úplnosti. V seznamu závazků dlužnice označila své věřitele, uvedla údaj k druhu závazku, údaj o tom, že se jedná o závazky nezajištěné, a dále uvedla výši jednotlivých závazků a jejich splatnost a údaj o tom, že tyto závazky nepopírá. V seznamu majetku dlužnice jako svůj majetek označila pouze movité věci- věci osobního charakteru , notebook a mobilní telefon HUAWEI, vše v odhadované ceně 12.000 Kč. Podle údajů uvedených v seznamu zaměstnanců nemá dlužnice žádné zaměstnance.

Na základě údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, neboť má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopna plnit, když (s ohledem na údaje uvedené ohledně data splatnost) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním plátkového kalendáře-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Z tohoto důvodu je z hlediska závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení určující posouzení správnosti jeho (předběžného) závěru o tom, že dlužnici nebude povoleno řešení úpadku oddlužením, jak navrhuje.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

V přezkoumávané věci soud prvního stupně předběžně uzavřel, že dlužnice svým návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr. Tento závěr-jak se z odůvodnění odvoláním napadeného usnesení podává-přitom váže k té skutečnosti, že dlužnice v období od února do března 2016 uzavřela 19 smluv o úvěru přesto, že si musela být vědoma toho, že svým závazkům vyplývajícím z těchto smluv nedostojí, a přesto, že v tomto období měla závazky z dříve uzavřených úvěrových smluv, které neplnila, neboť předcházející úvěry přestala již v lednu 2016 splácet.

Je třeba uvést, že ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ, jež zakotvuje podmínku poctivosti záměru sledovaného návrhem dlužníka na povolení oddlužení, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to je k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. K úsudku ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít například o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka apod. (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2012).

Pokud se týká jednání dlužnice, je nutno uvést, že dlužnice se skutečně chovala nezodpovědně, pokud v době, kdy měla své splatné závazky, brala na sebe další závazky, a nebyla schopna je plnit. Nicméně-jak odvolatelka správně poukázala-pouze z této skutečnosti důvodný předpoklad, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, dovodit nelze.

Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 28.3.2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 112/2012) vyložil, že posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Zdůraznil, že je přitom třeba mít na paměti, že o způsob řešení úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (tzv. řetězením úvěrů a půjček), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li taková proměna opravdová, není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení.

V daném případě dlužnice to, že se chovala nezodpovědně, když na sebe brala stále další závazky, nezpochybnila, přičemž, jak z insolvenčního návrhu a připojeného seznamu závazků vyplývá, své věřitele řádně označila a pohledávky těchto věřitelů také uznává. Odvolací soud přitom neshledal, proč by dlužnici neměl uvěřit její snahu poctivě se vypořádat se všemi svými věřiteli, a napravit stav, který vyvolala svým nezodpovědným přístupem.

Odvolací soud tak uzavírá, že důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení proto, že jím je sledován nepoctivý záměr, (§ 395 odst. 1, písm. a/ IZ), dán není.

Ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 IZ představuje základní podmínku oddlužení spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru také požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ).

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3 věty první IZ, a při úvaze, zda je dlužník schopen plnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (podle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Dlužnice ke svému návrhu připojila rovněž listiny dokládající její příjem. Z předložené pracovní smlouvy, vyplývá, že tato byla uzavřena mezi společností PHOENIX lékárenský velkoobchod, a.s., identifikační číslo osoby: 45359326 (jako zaměstnavatelem) a dlužnicí (jako zaměstnancem) dne 3.6.2010, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Podle potvrzení tohoto zaměstnavatele činil průměrný čistý měsíční příjem dlužnice za období od března 2015 do února 2016 včetně 15.481 Kč, s tím, že podle údajů v tomto potvrzení za období od října 2015 došlo ke zvýšení příjmů dlužnice (za říjen 2015 činila čistá mzda 16.479 Kč, za listopad 2015 15.570 Kč, za prosinec 2015 16.589 Kč, za leden 2016 16.963 Kč a za únor 2016 16.637 Kč). I pokud by soud vycházel z nižšího průměrného čistého měsíčního příjmu dlužnice, jehož dosáhla za období od března 2015 do února 2016, to je z příjmů ve výši 15.481 Kč, pak s ohledem na tyto příjmy dlužnice a s přihlédnutím k tomu, že dlužnice nemá žádné vyživovací povinnosti, by měsíční srážka pro oddlužení představovala částku 6.213 Kč, tedy za dobu pěti let by uhradila 372.780 Kč. Po odečtení nároků insolvenčního správce by dlužnice za dobu pěti let trvání oddlužení zaplatila svým nezajištěným věřitelům, jejichž pohledávky činí celkem 803.327 Kč-v případě, pokud by insolvenční správce nebyl plátcem daně z přidané hodnoty-318.780 Kč, což představuje 39,68 % těchto pohledávek a v případě, pokud by byl správce plátcem daně z přidané hodnoty, 307.440 Kč, což představuje 38,27 % jejich pohledávek.

Za tohoto stavu, kdy podle předběžného propočtu dlužnice splňuje ekonomickou nabídku oddlužení, je třeba, aby insolvenční soud pokračoval v řízení a rozhodl o úpadku dlužnice spojeném s rozhodnutím o povolení oddlužení, v němž uloží dlužnici, aby platila zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce (ustanovení § 136 odst. 4 věta druhá IZ).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně postupem podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 19. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu