3 VSOL 803/2011-A-8
KSOL 10 INS 18542/2011 3 VSOL 803/2011-A-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Jozefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Komenského 918/27, Olomouc, PSČ 772 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 14.11.2011, č.j. KSOL 10 INS 18542/2011-A-3

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku rozhodnutí. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty u dlužníka nepřipadá do úvahy vzhledem k tomu, že dlužník vlastní pouze obvyklé vybavení domácnosti. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Úpadek dlužníka nelze řešit ani oddlužením plněním splátkového kalendáře, když dle propočtu soudu by poměr uspokojených věřitelů v průběhu pěti let dosáhl při výši závazků 1.461.136,-Kč cca 12,40 %, v případě, že insolvenční správce bude plátcem DPH. Soud se zabýval otázkou zda je možné povolit oddlužení plněním splátkového kalendáře v případě spojení řízení manželů

Balážových do společného řízení. V případě manželky dlužníka Boženy Balážové zjistil, že její mzda je 11.769,-Kč čistého, z příjmu dlužnice Boženy Balážové lze maximálně srážet 3.406,-Kč, pro oddlužení obou manželů je možno počítat s částkou 7.514,-Kč měsíčně, což činí 450.840,-Kč v průběhu pěti let. Vzhledem k tomu, že nezajištěné závazky manželů Balážových dosahují výše 1.461.136,-Kč, poměr uspokojení nezajištěných věřitelů obou manželů by v průběhu pěti let nedosáhl dle propočtu soudu zákonem vyžadovaných minimálních 30 % jejich pohledávek. Soud proto dospěl k závěru, že povolení oddlužení v současné době není možné, protože dle údajů uvedených v insolvenčním návrhu nelze předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude činit alespoň 30 % jejich pohledávek a žádný z věřitelů dosud nevyslovil s nižším plněním souhlas ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ. Jediným v úvahu připadajícím způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs. S ohledem na majetek dlužníka existuje důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu by zde nebyly prostředky, které pokryjí náklady insolvenčního řízení. V případě prohlášení konkursu je minimální odměna insolvenčního správce 45.000,-Kč, přičemž v průběhu konkursního řízení je možné důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených. Pokud by nebyla záloha složena a v řízení by bylo přesto pokračováno, zatížily by jeho náklady stát, přičemž smyslem úpravy zálohy na náklady insolvenčního řízení je zabránění této situaci.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání ve kterém namítal, že na pokrytí minimálně 30 % všech jejich nezajištěných závazků jim chybí částka 60.000,-Kč, což činí 1.000,-Kč za jeden měsíc. Předkládá proto darovací smlouvu na částku 1.000,-Kč, kterou jim daruje Lucie Koplasová. Prostředky o které díky darovací smlouvě navýší své příjmy jsou již v takové výši, že jsou schopny pokrýt minimálně 30 % nezajištěných závazků. Žádá proto soud, aby upustil od výzvy ke složení zálohy na náklady řízení, protože ty jsou schopni uhradit v rámci pětiletých splátek v insolvenčním řízení. Přílohou odvolání je darovací smlouva, která byla uzavřena 24. listopadu 2011 mezi Lucií Koplasovou coby dárkyní a Jozefem anonymizovano a Boženou Balážovou coby obdarovanými, z obsahu uzavřené darovací smlouvy vyplývá, že dárkyně se zavazuje poskytovat obdarovaným částku ve výši 1.000,-Kč po dobu pěti let.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.) aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

V přezkoumávané věci podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a ve svém návrhu uvedl, že společně s manželkou má 22 závazků u šesti věřitelů, všechny závazky více jak tři měsíce neplatí, dlouhou dobu se snažil splácet vše řádně ale již několik měsíců to není únosné. Splátky znatelně převyšují jak příjem jeho, tak také příjem manželky. Výše závazků je 1.461.136,30 Kč, jeho čistý měsíční příjem činí v průměru 12.561,-Kč, manželka má průměrný plat ve výši 11.769,-Kč. Tvrdí, že je předpoklad, že společně s manželkou za pět by mohli svým věřitelům zaplatit alespoň 30 % jejich pohledávek.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 věty prvé IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu předběžně vyplývá, že dlužník se nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a vzhledem ke svým příjmům a hodnotě svého majetku je není schopen splácet. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotových peněz, peněz na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře (což je v praxi převažující forma oddlužení a dlužník právě ji navrhuje) nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Proto je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužníku nebude povoleno oddlužení a jeho úpadek bude řešen konkursem.

Vzhledem k tomu, že dlužník nemá žádný majetek, lze vyloučit oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty dle ustanovení § 398 odst. 2 IZ, tak, jak správně uzavřel soud prvního stupně. Soud prvního stupně při posuzování přípustnosti oddlužení plněním splátkového kalendáře vyšel z toho, že dlužník má příliš nízké příjmy na to, aby byl schopen splácet svým nezajištěným věřitelům na jejich pohledávky v rozsahu očekávaném dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ.

Odvolací soud závěr soudu prvního stupně o tom, že dlužník se svými příjmy nedosáhne na oddlužení, a to ani společně s příjmy své manželky, považuje za správný. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tato částka, jak správně uvedl soud prvního stupně, se určí dle nařízení vlády č. 595/2006 Sb. o nezabavitelných částkách. Při propočtu toho, zda dlužník se svými příjmy s ohledem na výši svých závazků dosáhne na oddlužení či nikoliv, nutno přihlédnout k tomu, že s účinností od 1.1.2012 došlo ke zvýšení nezabavitelné částky, když nařízením vlády č. 409/2011 Sb. došlo ke zvýšení minima jednotlivce z částky 3.126,-Kč na částku 3.410,-Kč a nařízením vlády č. 408/2011 Sb. došlo ke zvýšení normativních nákladů na bydlení z částky 4.863,-Kč na částku 5.352,-Kč. Vychází-li se z příjmu dlužníka 12.822,-Kč a celkové výše nezajištěných závazků 1.461.136,-Kč, lze propočtem dospět k závěru, že z příjmů dlužníka by bylo možno měsíčně srážet 3.680,-Kč v důsledku čehož by uspokojení věřitelů v průběhu pěti let bylo cca 10,68 % v případě, že insolvenční správce bude plátcem DPH. Soud prvního stupně se zcela správně zabýval tím, zda je možné povolit oddlužení plněním splátkového kalendáře v případě spojení řízení manželů Balážových do společného řízení, když ze spisu sp. zn. KSOL 10 INS 18557/2011 vyplývá, že u Krajského soudu v Ostravě bylo též zahájeno insolvenčního řízení manželky dlužníka Boženy Balážové přičemž oba manželé vyslovili souhlas se společným oddlužením s ohledem na to, že mají společné nezajištěné závazky. Manželka dlužníka má průměrný čistý měsíční příjem 11.769,-Kč, z jejího příjmu by bylo možno srážet měsíčně částku 2.978,-Kč z čehož vyplývá, že poměr uspokojení věřitelů v průběhu pěti let by byl cca 7,79 %, v případě, že insolvenční správce bude plátcem DPH. Pokud by se vzaly do úvahy částky obou dvou dlužníků, které lze měsíčně srážet z jejich příjmů, to je částky 3.680,-Kč a 2.978,-Kč (což je celkem 6.658,-Kč) při spojení řízení obou manželů, by vyšlo, že za pět let by takto dohromady svým věřitelům zaplatili částku 399.480,-Kč, což po odečtení odměny správce 64.800,-Kč představuje 334.680,-Kč, což procentuelně vyjádřeno vychází, že takto dohromady by byly schopni maximálně uspokojit své věřitele v rozsahu cca 22,90 %. I kdyby se k částce 6.658,-Kč připočetla darovaná částka 1.000,-Kč měsíčně, kterou by měli manželé Balážovi obdržet dohromady na splácení závazků svým věřitelům, tak ani v tomto případě by na oddlužení nedosáhli, protože takto by svým věřitelům za dobu pěti let po odečtení nároku insolvenčního správce zaplatili nezajištěným věřitelům 394.680,-Kč, což procentuelně vyjádřeno představuje cca 27 % všech společných nezajištěných závazků.

Je tedy pravděpodobné, že návrh dlužníka na povolení oddlužení by byl zamítnut, protože, dlužník sám, a ani společně se svou manželkou, není schopen zaplatit svým nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek. Dojde-li k zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, je jediným přípustným způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs (ustanovení § 396 odst. 1 IZ). Vzhledem k tvrzené nemajetnosti dlužníka by výtěžek zpeněžení majetkové podstaty nepostačoval k úhradě nákladů konkursu, proto by dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž částí týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Odměna insolvenčního správce činí při řešení úpadku konkursem dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč a je nutné počítat s tím, že správci vzniknou hotové výdaje v řádu nejméně tisíců Kč. Lze proto uzavřít, že 50.000,-Kč představuje zcela přiměřenou výši zálohy, a záloha nižší by nezajistila úhradu nákladů insolvenčního řízení v dostatečném rozsahu.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně potvrdil dle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 27. března 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu