3 VSOL 801/2015-A-48
KSOS 37 INS 22049/2014 3 VSOL 801/2015-A-48

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Ing. Jaromíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava -Hrabůvka, Horní 791/3, PSČ: 700 30, adresa pro doručování Pustějov 152, PSČ: 742 43, o insolvenčním návrhu věřitelů: a) OREA-INVEST s.r.o., se sídlem Ostrava-Poruba, Svojsíkova 1596/2, PSČ: 708 00, identifikační číslo osoby: 25842480, b) ACTIVE MONEY a.s., se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Čs. legií 885/11, PSČ: 702 00, identifikační číslo osoby: 27825612, zastoupených JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Sokolská tř. 21, PSČ: 702 00, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2015, č. j. KSOS 37 INS 22049/2014-A-22,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zjistil úpadek dlužníka Ing. Jaromíra anonymizovano (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Janu Kudrnovou, Ph.D. (výrok II.), uložil navrhovatelům, aby do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili společně a nerozdílně na blíže označený účet soudu nebo na připojeném tiskopise soudní poplatek za podaný insolvenční návrh ve výši 2.000 Kč (výrok III.), vyslovil, že účinky usnesení o úpadku nastaly okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok IV.), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku s tím, že k přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují (výrok V.), učinil další potřebné výzvy a poučení a nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 14. 8. 2015 (výroky VI.-X.).

Z odůvodnění odvoláním napadeného usnesení vyplývá, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovatel a) i navrhovatel b) osvědčili svou aktivní legitimaci k podání návrhu. V této souvislosti uvedl, že pokud se týká aktivní legitimace navrhovatele a), tato je dána , když sám dlužník u jednání o insolvenčním návrhu předmětnou pohledávku tohoto navrhovatele uznal. Ve vztahu k navrhovateli b) soud rovněž shledal splnění podmínky aktivní legitimace , neboť z úvěrové smlouvy č. 520/063/0901/01 ze dne 6. 3. 2009, smlouvy o poskytnutí bankovních služeb ze dne 13. 3. 2009, oznámení o okamžité splatnosti kreditní karty a smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 13. 5. 2014 plyne, že původní věřitel Raiffeisenbank a.s., identifikační číslo 49240901 měl za dlužníkem pohledávky, tak jak byly v insolvenčním návrhu specifikovány, a tyto následně postoupil na navrhovatele b). Námitky dlužníka, jimiž se bránil proti podanému insolvenčnímu návrhu, vyhodnotil soud prvního stupně jako nedůvodné. Podle soudu prvního stupně v daném případě došlo k postoupení dvou samostatných pohledávek ze dvou samostatných právních titulů, v jednom případě pohledávky ze smlouvy č. 520/003/10/1/01 ze dne 26. 1. 2010 na navrhovatele a) a v druhém případě pohledávky ze smlouvy č. 520/063/0901/01ze dne 6. 3. 2009 na navrhovatele b). Navrhovatelé a) a b) jsou samostatnými osobami. Skutečnost, že pohledávka byla postoupena týmž postupníkem, nezakládá důvod k domněnce o umělém vytvoření mnohosti věřitelů a není důvodem pro zamítnutí návrhu podle § 143 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Pokud dlužník namítal, že mu nevznikla povinnost splnit závazky vůči navrhovateli b) z titulu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 5. 2014 z toho důvodu, že mu postoupení pohledávky nebylo oznámeno, soud prvního stupně uvedl, že podle ustanovení § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., nového občanského zákoníku vzniká dlužníkovi, jako postoupenému, povinnost plnit postupníkovi od okamžiku, kdy mu původní věřitel oznámí nebo nový věřitel prokáže, že došlo k postoupení pohledávky, přičemž soud má za to, že nejpozději u jednání, jež se konalo dne 11. 12. 2014, se dlužník se smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 13. 5. 2014 seznámil, a-jak soud prvního stupně pokračoval- není zde racionálního důvodu , pro který by bylo možné platnost této smlouvy zpochybnit. Jako nedůvodnou vyhodnotil soud prvního stupně námitku dlužníka, že jeho platební neschopnost byla vyvolána protiprávním jednáním třetí osoby. Pro zamítnutí insolvenčního návrhu podle § 143 odst. 3 IZ je kromě osvědčení protiprávního jednání třetí osoby jako důvodu platební neschopnosti, nutno zároveň osvědčit, že dlužník tuto platební neschopnost je schopen odvrátit v době do tří měsíců po splatnosti jeho peněžitých závazků, tuto schopnost však dlužník netvrdil, ani neosvědčil. K námitce dlužníka, že insolvenční návrh je zjevně nedůvodný, když jeho podáním navrhovatelé sledují zneužití svých práv, soud prvního stupně uvedl, že i tuto námitku vyhodnotil jako nedůvodnou s odkazem na konstatovanou neosvědčenou schopnost dlužníka plnit své závazky (resp. odvrátit momentální platební neschopnost) . Nevěrohodné se podle soudu prvního stupně v tomto směru jeví tvrzení dlužníka, že dostavbou nemovitosti na zastaveném pozemku by se zvýšila hodnota zajištění předmětných pohledávek a dlužník by byl v důsledku toho schopen dotčené věřitele zcela uspokojit, když dlužník se aktuálně nachází v platební neschopnosti a není zřejmé, z jakých zdrojů by takovou dostavbu uskutečnil. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou naplněny zákonné podmínky úpadku dlužníka podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, když bylo osvědčeno, že dlužník má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Rozhodl proto o úpadku dlužníka a vyslovil související výroky dle ustanovení § 136 odst. 2 IZ.

Proti tomuto usnesení (proti výroku I.) podal dlužník odvolání. Odvolatel především zpochybňuje správnost závěrů soudu prvního stupně, že v daném případě nedošlo k rozdělení téže pohledávky, neboť se jedná o pohledávky ze dvou samostatných právních titulů. Podle názoru odvolatele, pokud účelem úvěrové smlouvy č. 520/06309 bylo poskytnutí peněžních prostředků na koupi pozemku a výstavbu bydlení na p.č. 366/1 v katastrálním území Stará Bělá, a účelem druhé úvěrové smlouvy č. 520/003/10 refinancování (částečně původní smlouvy o nákupu pozemku ) a výstavba bydlení na p.č. 366/1 v katastrálním území Stará Bělá, nejedná se o dvě pohledávky, ale o tutéž pohledávku, jež byla rozdělena ve lhůtě kratší šesti měsíců před podáním návrhu, když pohledávka z titulu smlouvy č. 520/003/10 byla postoupena 3. 4. 2014 a pohledávka ze smlouvy č. 520/063/09 dne 20. 5. 2014. Soud se také podle odvolatele nezabýval námitkou, že se jedná nikoliv o dva subjekty-insolvenčního navrhovatele a) a insolvenčního navrhovatele b), ale o jeden subjekt, kdy statutární orgány navrhovatele b) jsou v závislém poměru na navrhovateli a), soud nezaznamenal ani, že právní zástupce obou navrhovatelů uvedl, že věřitelé b) jsou zaměstnanci věřitele a). Dále odvolatel zdůraznil, že jeho platební neschopnost byla způsobena protiprávním jednáním třetí osoby. V tomto směru odkázal na svoji stížnost podanou u Vrchního státního zastupitelství, včetně přílohy a kopii vyjádření ČKAIT a kopii vyjádření společnosti DOMOJA (dodavatele horní stavby domu na p.č. 366/1, který zaplacený dům nedodal) ve věci vedené pod sp.zn. 34 Cm 600/2014. Dále vyjádřil odvolatel údiv nad tím, že Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích neshledalo trestným činem jednání společnosti DOMOJA s.r.o., IČ 26045800 (s níž uzavřel odvolatel smlouvu o dílo na dodávku a montáž rodinného domu v ceně 2,75 milionu Kč). Odvolatel soudu prvního stupně dále vytýkal, že nevzal v úvahu sdělení odvolatele u jednání dne 11. 12. 2014 o tom, že má další nemovitosti zapsané na LV č. 518 v katastrálním území Pustějov, a v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že dlužník žádné zdroje nemá. Odvolatel poukázal na to, že na LV č. 518 má zapsáno více než 40.000 m2 pozemků, které může zpeněžit, financovat dostavbu. Podle odvolatele je běžná cena za pozemek v lokalitě Stará Bělá asi 2.000 Kč za m2, což znamená, že tržní cena pozemku, bez sklepů , je asi 2,67 milionu Kč, to je asi o 33% převyšuje jeho závazky ze smlouvy č. 520/063/09 a č. 520/003/10 V další části svého odvolání zpochybnil odvolatel závěry soudu prvního stupně, jaké učinil ve vztahu k jeho námitce o zjevně bezdůvodném insolvenčním návrhu. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Insolvenční navrhovatelé v písemném vyjádření k podanému odvolání navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné. Vady uvedené v ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř. se z obsahu spisu nepodávají.

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 12. 8. 2014 na základě insolvenčního návrhu věřitele OREA-INVEST s.r.o., který uvedl, že na základě úvěrové smlouvy č. 520/003/10/1/01, uzavřené dne 26. 1. 2010 mezi Raiffeisenbank a.s., se sídlem Praha 1, Hvězdova 1716/2b, identifikační číslo: 49240901 a dlužníkem, poskytla banka dlužníkovi úvěr ve výši 4.060.000 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru je zajištěna zástavním právem na nemovitostech-pozemcích parc. č. 366/1 a parc. č. 366/4 v obci Ostrava, katastrální území Stará Bělá (na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 1. 2. 2010) a zástavním právem k pozemkům, rozestavěné budově na pozemku parc. č. 366/4 v obci Ostrava, katastrálním území Stará Bělá (na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 30. 6. 2010), nemovitosti jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeného u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava na LV č. 2461. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky, uzavřené dne 20. 1. 2014 mezi Raiffeisenbank a.s. a společností OREA-INVEST s.r.o. byla pohledávka z uvedené úvěrové smlouvy celkem ve výši 1.946.154,06 Kč s příslušenstvím postoupena navrhovateli. Uvedená pohledávka je splatná od 22. 1. 2014. Navrhovatel označil jako dalšího věřitele dlužníka společnost ACTIVE MONEY a.s., se sídlem Staříč, Chlebovická 319, identifikační číslo 27825612 s pohledávkou vůči dlužníkovi z titulu poskytnuté kreditní karty č. 4188085816835661 ze smlouvy o úvěru č. 520/063/09/1/01 ve výši 44.000 Kč s příslušenstvím, splatnou od 20. 3. 2014, a dále s pohledávkou vyplývající ze smlouvy o běžném účtu ve výši 3.225 Kč s příslušenstvím, tyto pohledávky byly původním věřitelem, společností Raiffeisenbank a.s. postoupeny společnosti ACTIVE MONEY a.s. smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2014. Dlužník je tedy v úpadku, neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Návrhem ze dne 20. 1. 2015, došlým soudem dne 21. 1. 2015, přistoupil k řízení navrhovatel ACTIVE MONEY a.s. V návrhu uvedl, že na základě úvěrové smlouvy č. 520/063/09/1/01, uzavřené mezi Raiffeisenbank a.s. a dlužníkem dne 6. 3. 2009, poskytla banka dlužníkovi kreditní kartu (blíže označeného čísla), na jejímž základě čerpal dlužník finanční prostředky, celková výše pohledávky z titulu

čerpaných finančních prostředků z kreditní karty činí 44.000 Kč s příslušenstvím, a tato pohledávka se stala splatnou dne 20. 3. 2014. Na základě smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, jež byla uzavřena mezi Raiffeisenbank a.s. a dlužníkem dne 13. 3. 2009, došlo ke zřízení běžného účtu, k němuž byla sjednána smlouva o vydání debetní karty, kterou dlužník užíval. Konečná výše poplatků, a tedy i celková výše pohledávky, kterou dlužník společnosti Raiffeisenbank a.s. neuhradil, činí 3.225 Kč s příslušenstvím, s tím, že byla vyčíslena ke dni 9. 5. 2014. Obě pohledávky byly na navrhovatele postoupeny společností Raiffeisenbank a.s., na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2014. jako dalšího věřitele dlužníka označil navrhovatel věřitele OREA-INVEST s.r.o. s pohledávkou z úvěrové smlouvy č. 520/003/10/1/01, uzavřené dne 26. 1. 2010 mezi Raiffeisenbank a.s. a dlužníkem, celkem ve výši 1.946.154,06 Kč, splatnou od 22. 1. 2014. Navrhovatel má za to, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti schopen plnit. Navrhovatelé navrhli, aby soud zjistil úpadek dlužníka a rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Usnesením ze dne 22.8.2014, č.j. KSOS 37 INS 22049/2014-A-4 byl dlužník vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil k návrhu věřitele, a aby v téže lhůtě předložil soudu seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců, spolu s poučením o náležitostech těchto seznamů a s poučením, že nepředloží-li ve stanovené lhůtě uvedené seznamy, má se za to, že není schopen plnit své splatné závazky a je v platební neschopnosti (§ 3 odst. 2, písm. d/ IZ). Dlužník (který spolu s písemným vyjádřením ve stanovené lhůtě seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců nepředložil) s insolvenčním návrhem nesouhlasil. V rámci procesní obrany proti návrhu namítal, že smlouva o postoupení pohledávky, uzavřená mezi společností Raiffeisenbank a.s. a společností OREA-INVEST s.r.o. je sice podepsaná, ale není zřejmé kdy, což-podle dlužníka-vyvolává pochybnosti o její platnosti. Namítal také, že dosud neobdržel písemné vyrozumění o postoupení pohledávky. Ve vztahu k pohledávce společnosti ACTIVE MONEY a.s. namítal, že se jedná o tutéž pohledávku, jako v případě pohledávky společnosti OREA-INVEST s.r.o., zpochybnil, že by tedy společnost ACTIVE MONEY a.s. byla jeho věřitelem. Navrhl zamítnutí návrhu, neboť není osvědčeno, že vedle navrhovatele je další jedna osoba, která má vůči dlužníkovi pohledávku, protože k rozdělení pohledávky došlo k měsíci dubnu, to je ve lhůtě kratší 6 měsíců před podáním návrhu podle § 142 odst. 2 IZ. Dále namítl, že úvěr, jenž mu byl poskytnut, použil na zaplacení záloh dodavateli horní stavby , společnosti DOMOJA s.r.o., a to v celkové výši 1.338.500 Kč, dům neobdržel ani peníze zpět , přičemž následně zjistil řadu nedostatků (které podrobně popsal). Dále uvedl, že celková mu přímo způsobená škoda činila ke dni 31. 7. 2013 2.334.500 Kč, škoda se měsíčně zvedá asi o 43.800 Kč, takže činí 3.079.500 Kč k 31. 12. 2014. K projednání návrhu nařídil soud jednání na den 11. 12. 2014, jež bylo dále odročeno na den 19. 2. 2015. U jednání dlužník doplnil, že o peníze přišel v důsledku podvodu, resp. trestného činu, kterého se na něm dopustily jiné osoby. Dlužník uvedl, že uznává tu skutečnost, že z úvěrové smlouvy č. 520/003/10/1/01 dosud dluží částku 1.946.154 Kč. Soud provedl důkaz listinami, sdělením obsahu úvěrové smlouvy

č. 520/063/0901/01 ze dne 6. 3. 2009, smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 13. 5. 2014, žádostí o vydání debetní karty ze dne 13. 3. 2009, oznámením o okamžité splatnosti kreditní karty ze dne 24. 4. 2014, smlouvou o poskytování bankovních služeb ze dne 13. 3. 2009 a výpisu v katastru nemovitostí, LV č. 518. Na tomto základě pak rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Odvolací soud zopakoval dokazování a ze smlouvy, označené jako úvěrová smlouva č. 520/003/10/1/01 zjistil, že tato byla uzavřena dne 26. 1. 2010 mezi Raiffeisenbank a.s., se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, identifikační číslo: 49240901 (označena jako banka ) a dlužníkem (označen jako klient ). Na základě uvedené smlouvy se banka zavázala poskytnout klientovi úvěr do celkové výše 4.060.000 Kč, jenž může být čerpán v období do 31. 1. 2012, a klient se zavázal vrátit bance poskytnuté peněžní prostředky včetně příslušenství, jakož uhradit i ostatní finanční závazky vyplývající z této smlouvy dle podmínek ve smlouvě dále ujednaných.

Ze smlouvy, označené jako smlouva o postoupení pohledávky, odvolací soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi Raiffeisenbank a.s. (postupitel) a OREA-INVEST s.r.o. (postupník). Uvedenou smlouvou byla postoupena pohledávka ze smlouvy o úvěru č. 520/003/10/1/01, uzavřené dne 26. 1. 2010 mezi Raiffeisenbank a.s. a Ing. Jaromírem Bučkem, s tím že pohledávka činí na jistině 1.946.154,06 Kč, pohledávka byla postoupena včetně příslušenství.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 105 IZ, podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku; jde-li o pohledávku, která se do insolvenčního řízení jinak nepřihlašuje, považuje se po rozhodnutí o úpadku za uplatněnou podle § 203.

Doložením splatné pohledávky insolvenční navrhovatel prokazuje ve smyslu ustanovení § 97 odst. 2 IZ své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci) a současně zčásti naplňuje základní předpoklad podmiňující vydání rozhodnutí o úpadku, neboť zjištění existence splatné pohledávky má význam jakožto jedno ze zjištění, potřebných k osvědčení úpadku dlužníka.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že v přezkoumávané věci oba insolvenční navrhovatelé svoji aktivní věcnou legitimaci prokázali.

Navrhovatel a) OREA-INVEST s.r.o. doložil, že je věřitelem pohledávky vůči dlužníkovi ze smlouvy o úvěru, uzavřené dne 26. 1. 2010 mezi Raiffeisenbank a.s. a dlužníkem (smlouva o úvěru č. 520/003/10/1/01). Pohledávka celkem ve výši 1.946.154,06 Kč byla postoupena na insolvenčního navrhovatele a) smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2014. Pohledávka je splatná již od 22. 1. 2014.

Také insolvenční navrhovatel b) ACTIVE MONEY a.s. doložil, že má vůči dlužníkovi pohledávku ze smlouvy o úvěru, uzavřené dne 6. 3. 2009 pod č. 520/063/09/1/01 mezi Raiffeisenbank a.s. a dlužníkem, a dále pohledávku ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, uzavřené rovněž mezi Raiffeisenbank a.s. a dlužníkem dne 13. 3. 2009. Jak soud prvního stupně správně zjistil, pohledávka ze smlouvy o úvěru č. 520/063/09/1/01 ve výší 44.000 Kč s příslušenstvím, je splatná od 20. 3. 2014. Pohledávky ze smlouvy o úvěru č. 520/063/09/1/01 a ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 13. 3. 2009-ve výši 3.225 Kč s příslušenstvím-byly postoupeny insolvenčnímu navrhovateli b) na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2014.

Je třeba uvést, že odvolatel své závazky vůči věřiteli Raiffeisenbank a.s. ze smluv o úvěru č. 520/003/10/1/01 ze dne 26.1.2010 a č. 520/063/09/1/01 ze dne 6.3.2009, a dále ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 13.3.2009 nezpochybňoval. O platném postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru č. 520/003/10/1/01 postupníkovi OREA-INVEST s.r.o. a pohledávek ze smlouvy o úvěru č. 520/063/09/01 a ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb postupníkovi ACTIVE MONEY a.s. nemá odvolací soud žádné pochybnosti. Smlouva o postoupení pohledávky, uzavřená v lednu 2014 mezi Raiffeisenbank a.s. a OREA -INVEST s.r.o. i smlouva o postoupení pohledávek, uzavřená dne 20.5.2014 mezi Raiffeisenbank a.s. a ACTIVE MONEY a.s. (srov. ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), byly uzavřeny písemně, pohledávky, jež jsou předmětem postoupení byly ve smlouvách dostatečně určitým způsobem určeny.

Odvolací soud tak ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční navrhovatelé osvědčili, že mají vůči dlužníkovi splatné pohledávky více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež byly ke dni zahájení insolvenčního řízení (dne 12. 8. 2014) již více jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti.

Kromě toho, že insolvenční navrhovatelé-věřitelé OREA-INVEST s.r.o. a ACTIVE MONEY a.s. osvědčili svou aktivní věcnou legitimaci, bylo v řízení také osvědčeno naplnění všech znaků úpadku dlužníka ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ. Byla doložena mnohost věřitelů (nejméně dvou) a existence pohledávek déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Neschopnost dlužníka hradit své splatné závazky se předpokládá, neboť doložené závazky vůči svým věřitelům dlužník neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), a dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud (§ 3 odst. 2 písm. d/ IZ).

Námitky odvolatele, koncentrující se do tvrzení, že jsou dány důvody pro zamítnutí insolvenčního návrhu podle ustanovení § 143 odst. 2 a odst. 3 IZ nejsou důvodné.

Podle ustanovení § 143 IZ insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení (odstavec 2). Není-li dlužník v úpadku pro předlužení, zamítne insolvenční soud insolvenční návrh podaný věřitelem i tehdy, osvědčí-li dlužník jednající v dobré víře, že jeho platební neschopnost vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby a že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že ji odvrátí v době do 3 měsíců po splatnosti jeho peněžitých závazků (odstavec 3).

Odvolateli lze obecně přisvědčit potud, že-jak ze shora citovaného ustanovení § 143 odst. 2 a 3 IZ vyplývá-insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže není osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku s tím, že za takovou další osobu se přitom nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení. O takový případ se však v posuzované věci nejedná již z toho důvodu, že insolvenčním navrhovatelem není společnost Raiffeisenbank a.s.-to je původní věřitel pohledávek z obou smluv o úvěru-nýbrž postupníci, to je v daném případě právnické osoby, na něž byly pohledávky původním věřitelem smlouvami o postoupení pohledávek postoupeny. Ustanovení § 143 odst. 2 IZ se tak v této věci neuplatní.

Námitka odvolatele, že jsou dány důvody pro zamítnutí insolvenčního návrhu podle § 143 odst. 3 IZ neobstojí již v rovině vlastních tvrzení. Odvolatel totiž pouze tvrdí, že v důsledku pochybení společnosti DOMOJA s.r.o. (zhotovitel stavby, s nímž dlužník uzavřel smlouvu o dílo) mu vznikla škoda, netvrdí však, že právě v důsledku tohoto tvrzeného pochybení (porušení právních povinností) vznikla jeho platební neschopnost, a že se zřetelem ke všem okolnostem pak lze důvodně předpokládat, že tuto platební neschopnost odvrátí v době do 3 měsíců po splatnosti svých peněžitých závazků.

Právně významná není ani argumentace odvolatele, že je vlastníkem dalších nemovitostí zapsaných na LV č. 518 v katastrálním území Pustějov.

Nejvyšší soud České republiky již ve svém usnesení ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4476/2007 formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož jestliže dlužník není schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky, k úhradě svých závazků, nepřihlíží se pro účely závěru, zda dlužník je v úpadku, ani k výši těchto pohledávek, což platí i o jiném majetku dlužníka, jenž by měl či mohl být použit k uhrazení pohledávek dlužníkových věřitelů.

V přezkoumávané věci nadto odvolatel ani netvrdí, že by nemovitosti v katastrálním území Pustějov, zapsané na LV č. 518 měly či mohly být použity k úhradě závazků vůči svým věřitelům, naopak uvádí, že by mohl tyto nemovitosti dát do zástavy tak, aby získal úvěr, z něhož by pak mohl realizovat dostavbu rodinného domu.

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. o zjištění úpadku, jako věcně správné, potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi a insolvenčním navrhovatelům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení tohoto usnesení.

Olomouc 13. října 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu