3 VSOL 80/2011-A-19
KSBR 44 INS 12875/2010 3 VSOL 80/2011-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka EKOPURO, spol. s r. o.-v likvidaci, se sídlem Zádveřice-Raková čp. 422, PSČ 763 12, IČ: 44005326, o insolvenčním návrhu věřitelů a) SK Design, s.r.o., se sídlem Zádveřice-Raková čp. 422, PSČ 763 12, IČ: 25330551, b) Radovana Štelce, bytem a místem podnikání Hvozdná 364, PSČ 763 11, IČ: 65826663, oba zastoupeni JUDr. Aloisem Coufalíkem, advokátem se sídlem Luhačovice, Masarykova 175, PSČ 763 26, c) Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Želechovice, ul. Osvobození 338, PSČ 763 11, o odvolání věřitelů a) a b) doručeném soudu 7.2.2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 44 INS 12875/2010-A-12 ze dne 25.1.2011

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 44 INS 12875/2010-A-12 ze dne 25.1.2011 se p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně zastavil insolvenčního řízení (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), vrátil navrhovatelům a) a b) zálohu na náklady řízení ve výši 30.000,-Kč (výrok III.) a vyzval navrhovatele a) a b), aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení sdělili soudu číslo účtu, na který má být složená záloha poukázána (výrok IV.).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že navrhovatelé a) a b) se návrhem ze dne 17.9.2010 domáhali vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka. Usnesením č.j. KSBR 44 INS 12875/2010-A-6 ze dne 15.11.2010 byli oba vyzváni, aby zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě sedmi dnů od jeho doručení. Uvedené usnesení bylo těmto věřitelům doručeno dne 24.11.2010, právní moci nabylo 10.12.2010 a záloha dle něj měla být zaplacena nejpozději dne 1.12.2010. Dle sdělení účtárny soudu byla však zaplacena záloha toliko ve výši 30.000,-Kč a následně věřitelé písemným podáním sdělili, že jsou schopni uhradit pouze tuto částku, že dlužník vlastní nemovitosti a že v jeho společnosti se dále nachází i movité věci-nářadí. Nicméně, jak dále konstatoval soud prvního stupně, oba věřitelé byli vyzváni, aby v určené lhůtě zaplatili zálohu ve výši 50.000,-Kč, výzva jim byla řádně doručena a byli poučeni i o následcích jejího nezaplacení ve stanovené výši. Jelikož navrhovatelé a) a b) neuhradili zálohu ve stanovené výši, proto insolvenční soud postupoval dle ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona a insolvenční řízení zastavil. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 o.s.ř., podle nějž, jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být nastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Dlužníku však žádné náklady řízení dosud nevznikly a ani jejich úhradu nepožadoval.

Proti tomuto usnesení podali navrhující věřitelé a) a b) včasné odvolání. Dle jeho obsahu namítali, že insolvenční soud je sám povinen zjišťovat podmínky pro zahájení insolvenčního řízení, poměry dlužníka a provést důkazy k osvědčení dlužníkova úpadku. Dále namítli, že podle katastru nemovitostí je dlužník vlastníkem provozní haly (LV č. 990, k.ú. Zádveřice), která má obvyklou cenu přibližně 1.000.000,-Kč, a že soud nevyzval dlužníka k předložení seznamů dle ust. § 104 insolvenčního zákona. Domnívají se, že zaplacená záloha (30.000,-Kč) na náklady insolvenčního řízení je dostatečná pro to, aby soud mohl pokračovat v řízení, zjistit úpadek dlužníka a ustanovit správce, který by pomocí zálohy byl schopen činit úkony vedoucí ke zpeněžení majetku dlužníka. Domáhají se proto změny napadeného rozhodnutí tak, že bude zjištěn úpadek dlužníka.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobami oprávněnými a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že společným návrhem ze dne 17.9.2010, podaným u insolvenčního soudu 2.11.2010, se věřitelé a) a b) domáhali, aby soud rozhodl o úpadku dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs s odůvodněním, že navrhovatel a) má vůči dlužníku pohledávku ve výši 10.678,-Kč splatnou dne 24.11.2008 a věřitel b) má vůči dlužníku několik pohledávek v celkové výši 607.073,40 Kč (bez příslušenství) se splatností v období únor 2004 až prosinec 2005 s tím, že dlužník má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Usnesením č.j. KSBR 44 INS 12875/2010-A-4 ze dne 3.11.2010 byl dlužník vyzván, aby se k insolvenčnímu návrhu vyjádřil a předložil seznamy majetku, závazků a zaměstnanců s poučením o jejich náležitostech. Na tuto výzvu dlužník reagoval podáním z 11.11.2010 (doručeným insolvenčnímu soudu 12.11.2010) mimo jiné tak, že insolvenční návrh uznává a že seznamy majetku a závazků nemá k dispozici, neboť je má v držení účetní Jana Mikešová, která mu je spolu s účetnictvím odmítá vydat, neboť jí údajně dluží peníze. Usnesením č.j. KSBR 44 INS 12875/2010-A-6 ze dne 15.11.2010 vyzval insolvenční soud oba věřitele, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet Krajského soudu v Brně (specifikovaný ve výroku rozhodnutí) nebo v hotovosti na pokladně soudu. Současně oba věřitele poučil, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání. Usnesení bylo oběma doručeno zvláštním způsobem dne 24.11.2010. Společným podáním ze dne 29.11.2010 věřitelé insolvenčnímu soudu oznámili, že uhradili jen částku 30.000,-Kč a poukázali na to, že dlužník má majetek (nemovitosti a nářadí), z jehož prodeje mohou být náklady insolvenčního řízení uhrazeny. Ze sdělení účtárny Krajského soudu v Brně ze dne 18.1.2011 vyplývá, že záloha ve výši 50.000,-Kč nebyla ke dni 17.1.2011 zaplacena, bylo uhrazeno pouze 30.000,-Kč. Na to vydal soud prvního stupně odvoláním napadené usnesení, které bylo navrhovateli a) doručeno 4.2.2011 a navrhovateli b) dne 27.1.2011.

Dále z obsahu spisu vyplývá, že po vydání napadeného usnesení a po jeho doručení navrhovatelům a) a b), podáním ze dne 15.12.2010 (avšak soudu doručeným až dne 3.3.2011) podal na dlužníka insolvenční návrh rovněž věřitel c)

Václav Gargulák s tím, že byl zaměstnancem dlužníka a má vůči němu pohledávku z titulu neuhrazené mzdy ve výši 27.441,-Kč.

Odvolací soud s ohledem na uvedená zjištění shledal, že soud prvního stupně postupoval v souladu s ust. § 108 odst. 3 IZ, když insolvenční řízení zastavil, neboť navrhovatelé a) a b) ve stanovené lhůtě (na základě rozhodnutí ze dne 15.11.2010) zálohu na náklady insolvenčního řízení v požadované výši nezaplatili, ačkoliv byli o následcích jejího nezaplacení řádně poučeni. Usnesení, kterým jim byla povinnost k zaplacení zálohy uložena, bylo oběma věřitelům řádně doručeno zvláštním způsobem dne 24.11.2010 a nabylo právní moci dne 10.12.2010, to je uplynutím 15denní odvolací lhůty (§ 159 a § 167 odst. 2 o.s.ř.), neboť žádný z nich proti němu odvolaní nepodal. Dnem právní moci usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu začala těmto věřitelům běžet 7denní lhůta k zaplacení zálohy ve výši 50.000,-Kč. Navrhovatelé a) a b) však zaplatili jen její část (30.000,-Kč), tedy povinnost uloženou soudem nesplnili beze zbytku. Marným uplynutím soudem určené 7denní lhůty k zaplacení zálohy vzniklo insolvenčnímu soudu v souladu s ust. § 108 odst. 3 IZ právo insolvenční řízení zastavit.

Odvolací námitky odvolatelů směřují zejména proti důvodům uložení zálohy, případně proti její výši, tedy v zásadě proti usnesení, jímž jim byla povinnost k zaplacení zálohy uložena. Tyto námitky však mohli a měli uplatnit v odvolání proti usnesení, kterým jim bylo zaplacení zálohy uloženo. Věřitelé a) a b) však toto rozhodnutí odvoláním nenapadli a tím se zbavili možnosti přezkoumání důvodů uložení povinnosti k zaplacení zálohy, případně její výše. Nelze proto ani namítat, že zaplacená část zálohy je pro potřeby tohoto insolvenčního řízení dostatečná, neboť v tomto odvolacím řízení se odvolací soud může zabývat pouze tím, zda záloha skutečně nebyla v plné výši a přes řádné poučení o následcích podle ust. § 108 odst. 3 IZ včas zaplacena, což v dané věci bylo naplněno.

Na uvedených závěrech nemůže nic změnit ani to, že dne 3.3.2011 podal insolvenční návrh proti témuž dlužníku (přistoupil k řízení-§ 107 IZ) věřitel c), kterému podle ust. § 108 odst. 1, věty druhé IZ nelze zálohu na náklady insolvenčního řízení uložit. Tento navrhující věřitel musí totiž přijmout stav řízení ke dni podání jeho insolvenčního návrhu (§ 107 odst. 2 IZ). Vzhledem k tomu, že jeho insolvenční návrh došel insolvenčnímu soudu až po rozhodnutí o zastavení řízení (ze dne 25.1.2011) a současně po uplynutí odvolací lhůty proti tomuto rozhodnutí (tento navrhující věřitel se proto ani nemůže proti napadenému rozhodnutí odvolat) a navrhovatelé a) a b) nejsou se svým odvoláním úspěšní, pak po doručení tohoto usnesení odvolacího soudu bude řízení i o jeho insolvenčním návrhu pravomocně zastaveno. Tato skutečnost mu však nebrání v tom, aby si případně podal nový insolvenční návrh a lze jen dodat, že po pravomocném zastavení tohoto řízení nebrání nic v podání nového insolvenčního návrhu ani navrhovatelům a) a b). Tito však musí počítat s tím, že mohou být k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení opětovně vyzváni.

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil, tedy včetně správných závislých výrocích o nákladech řízení a vrácení zaplacené části zálohy ve výši 30.000,-Kč, neboť právní mocí tohoto rozhodnutí odvolacího soudu předmětné insolvenční řízení končí.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Přitom přihlédl k té skutečnosti, že z procesního hlediska úspěšnému dlužníku ani v rámci odvolacího řízení žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhujícím věřitelům se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 24.března 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu