3 VSOL 799/2012-A-11
KSBR 45 INS 19528/2012 3 VSOL 799/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Medlice 75, PSČ 671 40, IČ: 75776553, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.8.2012, č.j. KSBR 45 INS 19528/2012-A-5

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně soudu prvního stupně.

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že insolvenčním návrhem ze dne 11.7.2012 se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, odst. 4 insolvenčního zákona a uvedl, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení s tím, že za takové náklady lze především považovat poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné, náklady za znalecké posudky, náklady spojené se správou a zajištěním majetku, pojištění majetku, apod. Soud prvního stupně uzavřel, že bez pohotových finančních prostředků zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení nemůže správce svoji funkci řádně vykonávat. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že dlužníkův úpadek může být řešen pouze konkursem a uvedl, že dlužník, ačkoliv vlastní movitý majetek a nemovitosti v SJM, nemá žádné peněžní prostředky v hotovosti ani na účtu a z návrhu nelze ani dovodit, zda aktuálně provozuje nějakou činnost. Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že insolvenční správce by zůstal zcela bez finančních prostředků potřebných k výkonu jeho funkce. Soud prvního stupně doplnil, že dlužník má sice v SJM nemovitý majetek, tento majetek je však zatížen zástavními právy a lze předpokládat, že z tohoto majetku budou uspokojeni pouze zajištění věřitelé dlužníka, navíc z insolvenčního návrhu není patrná hodnota tohoto majetku a zástavní práva váznoucí na nemovitostech zajišťují pohledávku ve výši 777.597,70 Kč. Výši uložené zálohy soud prvního stupně odůvodnil minimální výší odměny insolvenčního správce v případě dlužníkova úpadku řešeného konkursem, jež činí 45.000 Kč. Soud prvního stupně konstatoval, že účelem insolvenčního zákona je řešení úpadku dlužníka, který splnil svou zákonnou povinnost podat insolvenční návrh včas, tedy v době, kdy měl ještě dostatek finančních prostředků k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Soud prvního stupně doplnil, že záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, a proto nelze navrhovatele-dlužníka od povinnosti uhradit tuto zálohu osvobodit dle ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř., a to bez ohledu na jeho majetkovou situaci.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, jímž se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dlužník namítal, že nemá žádné finanční prostředky, ze kterých by byl schopen zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, což si mohl soud prvního stupně ověřit, a to ze seznamu majetku a závazků. Dlužník argumentoval tím, že insolvenční soud dostatečně nepřihlédl k okolnostem případu, když stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení v nepřiměřené výši k jeho majetkovým poměrům, a proto není v jeho možnostech tak vysokou zálohu zaplatit. Dlužník poznamenal, že podáním insolvenčního návrhu splnil povinnost, která pro něj vyplývá ze zákona a vyslovil názor, že soud měl s ohledem na jeho majetkovou situaci upustit od uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, případně stanovit zálohu v nižší částce s tím, že náklady insolvenčního správce budou hrazeny z prodeje nemovitostí, jež má ve společném jmění s manželkou.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 13.8.2012 se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení konkursu. Dlužník návrh odůvodnil tím, že má více věřitelů, jejichž pohledávky jsou již splatné více jak 30 dnů a není schopen z důvodu své platební neschopnosti závazky věřitelům plnit a zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků. Dlužník konstatoval, že je fyzickou podnikající osobou, a proto podává insolvenční návrh v souladu s ustanovením § 98 a násl. insolvenčního zákona, neboť se dozvěděl o svém úpadku. Dlužník v návrhu popsal peněžité závazky celkem vůči dvanácti věřitelům, z insolvenčního návrhu vyplývá, že nejméně tři závazky byly splatné před rokem 2012. Dlužník v návrhu uvedl, že s ohledem na svou současnou situaci žádá, aby mu záloha na náklady insolvenčního řízení byla stanovena v co nejnižší částce s tím, že zbývající část odměny správce bude možné uhradit ze zpeněžení nemovitostí v jeho vlastnictví. K návrhu dlužník připojil mimo jiné seznam majetku, z něhož se podává, že dlužník má v SJM obvyklé vybavení domácnosti a nemovitý majetek v katastrálním území Medlice, a to rodinný dům č.p. 75 na pozemku parc. č. st. 91 (zastavěná plocha a nádvoří), včetně tohoto pozemku a dále pozemek parc. č. 645/17 (zahrada). Dlužník v seznamu majetku uvedl, že nemá žádné pohledávky. Dlužník k návrhu připojil informace o nemovitostech získané nahlížením do katastru nemovitostí ze dne 17.7.2012, z těchto listin se podává, že všechny shora citované nemovitosti jsou zatíženy zástavními právy.

Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 15.8.2012, týkajícího se listu vlastnického č. 306 a katastrálního území a obce Medlice, se podává, že shora uvedené nemovitosti dlužníka a jeho manželky jsou zatíženy zástavním právem smluvním k zajištění pohledávky věřitele Komerční banky, a.s., ve výši 600.000 Kč s příslušenstvím, dále budoucí pohledávky do celkové výše 190.000 Kč a budoucí pohledávky do celkové výše 180.000 Kč. Dále jsou nemovitosti zatíženy zástavním právem exekutorským, na nemovitostech váznou exekuční příkazy k prodeji a zástavní práva soudcovská.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 věty, první a odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Odvolací soud po zhodnocení obsahu spisu s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení uzavírá, že odvolací námitky dlužníka nejsou důvodné.

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen splácet.

Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty. Z insolvenčního návrhu a ze seznamu majetku k němu připojenému vyplývá, že dlužník nedisponuje finančními prostředky v hotovosti ani na bankovních účtech, jak sám potvrdil rovněž v odvolání. Pokud dlužník v seznamu majetku uvedl movitý majetek a nemovitosti, pak je třeba podotknout, že se jedná o majetek ve společném jmění dlužníka a jeho manželky. Navíc, pokud se týká nemovitostí, je zatížen zástavními právy. U tohoto majetku tedy nelze v této fázi řízení předjímat, zda by výtěžek z jeho prodeje bylo možné použít na úhradu nákladů insolvenčního řízení a zda by tento výtěžek k úhradě těchto nákladů postačoval či nikoliv, obzvlášť za situace, kdy předmětné nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem a u movitých věcí není zřejmé, zda jsou vůbec likvidní.

V případě, že by pak případný výtěžek získaný zpeněžením shora uvedeného majetku dlužníka nebylo možné použít pro úhradu nákladů insolvenčního řízení, dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního řízení. V tomto směru je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . Uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení by nebylo třeba pouze za předpokladu, že by dlužník disponoval hotovými finančními prostředky, což v daném případě nebylo dlužníkem tvrzeno a ani se z obsahu spisu nepodává.

Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně o tom, že je třeba dlužníku uložit zálohu v maximální výši 50.000 Kč. Jak již bylo uvedeno shora, jako jediný možný způsob řešení dlužníkova úpadku se jeví konkurs, neboť dlužník je podnikatelem a nepřichází u něj v úvahu řešení úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 IZ) a reorganizace je u drobných podnikatelů značně omezena, respektive téměř vyloučena (§ 316 odst. 1 insolvenčního zákona). Při řešení úpadku konkursem pak odměna insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí nejméně 45.000 Kč, přičemž je nutné počítat s tím, že správci vzniknou i hotové výdaje.

Závěrem je třeba uvést, že dlužník je fyzickou osobou-podnikatelem, ve smyslu ustanovení § 98 odst. 1 IZ proto bylo jeho povinností podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti a návrh měl podat včas a nikoliv až poté, co se dostal do situace, že již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje také zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 29. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu