3 VSOL 796/2012-A-19
KSBR 32 INS 18379/2012 3 VSOL 796/2012-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Znojmo-Přímětice, Werichova 562/1, PSČ 669 01, reg. č. 311-HOW1-G-11262, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.8.2012, č.j. KSBR 32 INS 18379/2012-A-13,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zaplatil na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně soudu prvního stupně zálohu na náklady insolvenční řízení ve výši 50.000 Kč.

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 30.7.2012 se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jako způsobu jeho řešení oddlužení. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 insolvenčního zákona a dále na ustanovení § 389 odst. 1 insolvenčního zákona a uzavřel, že insolvenční návrh dlužníka je důvodný, nicméně nelze vyhovět návrhu dlužníka na povolení oddlužení, neboť dlužník je dle svého vyjádření i dle zjištění soudu aktivně podnikající osobou na základě živnostenského oprávnění reg. č. 311-HOW1-G-11262. Soud prvního stupně vyslovil názor, že dlužník nesplňuje zákonné podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dle § 144 insolvenčního zákona, ani pro povolení reorganizace dle § 316 insolvenčního zákona či pro oddlužení dle ustanovení § 389 insolvenčního zákona. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dlužník je vlastníkem nemovitého majetku v obci Znojmo, v katastrálním území Přímětice, zapsaného na LV č. 1541, č. 1544 a č. 2028 v celkové hodnotě 1.000.000 Kč, má příjmy z výdělečné činnosti ve výši 17.500 Kč měsíčně, nicméně i za této situace dovodil za vhodné uložit dlužníku zálohu ve výši 50.000 Kč s odůvodněním, že není jisté, zda z majetku dlužníka budou moci být hrazeny alespoň náklady insolvenčního řízení. Soud prvního stupně uvedl, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, resp. po hrozícím úpadku a tím překlenou prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení s tím, že bez pohotových finančních prostředků zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení nemůže insolvenční správce svoji funkci bezprostředně po zjištění úpadku do doby zpeněžení majetku řádně vykonávat s tím, že složená záloha na náklady insolvenčního řízení správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, popř. jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Soud prvního stupně uvedl, že institut zálohy slouží taktéž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka s tím, že minimálně odměna insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., činí při způsobu řešení úpadku konkursem bez hotových výdajů a bez DPH 45.000 Kč. Soud prvního stupně konstatoval, že pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát, a to tehdy, pokud je není možno hradit z majetkové podstaty či ze složené zálohy.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, jímž se domáhal jeho změny tak, že se mu záloha na náklady řízení neukládá, případně že se mu ukládá záloha na náklady insolvenčního řízení maximálně ve výši 10.000 Kč s tím, že i tato částka je pro něho likvidační, neboť se jedná o celý jeho příjem na živobytí. Dlužník namítal, že náhodným nahlédnutím do insolvenčního rejstříku zjistil, že lze schválit oddlužení zpeněžením majetkové podstaty bez zálohy na náklady řízení a dále namítal, že nemá finanční prostředky, aby tak vysokou zálohu uhradil. Uvedl, že pokud by měl k dispozici tak vysokou částku, nežádal by soud o povolení oddlužení. Dlužník argumentoval tím, že má v osobním vlastnicí byt, jehož cena dle znaleckého posudku činí 1.000.000 Kč, a navíc je zaměstnaný v rakouské firmě s příjmem ve výši 17.500 Kč.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že v insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 30.7.2012 se dlužník domáhá zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Dlužník tvrdil, že má 30 závazků u 25 věřitelů a celkem dluží 2.064.622 Kč s tím, že všechny jeho závazky jsou více jak 30 dnů po splatnosti a tyto není schopen po dobu delší tří měsíců splácet a některé není schopen splácet vůbec. Dlužník uvedl, že je zaměstnaný v Rakousku na živnostenský list u společnosti Media Logistik GmbH s průměrným čistým měsíčním příjmem 17.500 Kč, dále uvedl, že je vlastníkem nemovitosti, jejíž hodnota činí dle znaleckého posudku 960.000 Kč a uhradí tedy 30 % závazků svých věřitelů. V bodě 16 návrhu (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) dlužník uvedl obvyklé vybavení domácnosti v pořizovací hodnotě 31.500 Kč a osobní automobil v pořizovací hodnotě 190.000 Kč. V bodu 17 návrhu (majetek, který je předmětem zajišťovacích práv) dlužník uvedl nemovitý majetek, a to spoluvlastnický podíl na nemovitostech v katastrálním území Přímětice (jako druh zajištění dlužník uvedl zajišťovací převod). V bodu 18 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) dlužník uvedl 22 závazků vůči 17 věřitelům. V bodu 19 návrhu (závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) dlužník uvedl další jeden závazek vůči dalšímu jednomu věřiteli. V bodu 20 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) dlužník uvedl dalších 6 závazků vůči 5 věřitelům. V bodě 21 návrhu (závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) dlužník uvedl další 1 závazek vůči dalšímu 1 věřiteli. K návrhu dlužník připojil seznam majetku s prohlášením, že je správný a úplný, opatřený podpisem, v němž prohlásil, že nemá žádné pohledávky a v němž uvedl movitý a nemovitý majetek shodně s insolvenčním návrhem. K návrhu dlužník připojil přílohu označenou jako prohlášení o podnikání, v níž uvedl, že není podnikatelem a že žádné jeho závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti a dále prohlásil, že nemá žádné zaměstnance. Toto prohlášené opatřil doložkou, že je správné a úplné a opatřil je svým podpisem. K návrhu dlužník dále připojil seznam závazků s prohlášením, že je správný a úplný, opatřený podpisem, v němž uvedl 22 nezajištěných nevykonatelných závazků vůči 17 věřitelům, splatnost většiny závazků nastala v r. 2011, dále 1 nevykonatelný zajištěný závazek vůči jednomu věřiteli splatný v prosinci 2011, dále závazky nezajištěné vykonatelné (a to 6 závazků vůči 5 věřitelům, jejichž splatnost-vyjma jednoho závazku-nastala v r. 2011) a jeden závazek zajištěný a vykonatelný, splatný v roce 2009. Dlužník v seznamu prohlásil, že žádný z věřitelů není jeho blízkou osobou a že závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti. K návrhu dlužník připojil výpis z katastru nemovitostí pro obec Znojmo, katastrální území Přímětice, týkající se LV č. 2028, z něhož se podává, že dlužník je výlučným vlastníkem nemovitosti-bytu č. 562/2 v budově č.p. 560, 561, 562, na pozemku parč. č. st. 619, tato nemovitost dlužníka je zatížena zástavními právy smluvními k zajištění pohledávky VOLKSBANK CZ, a.s., ve výši 800.000 Kč s příslušenstvím a k zajištění pohledávky Patriot

Business s.r.o. ve výši 50.000 Kč s příslušenstvím a dále je zatížena zástavními právy exekutorskými a jsou na ni vedeny exekuce. Usnesením ze dne 6.8.2012, č.j. KSBR 32 INS 18379/2012-A-9, soud prvního stupně vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení doplnil návrh mimo jiné o údaj o tom, zda je zaměstnán, či zda provádí pracovní činnost na základě živnostenského oprávnění a aby tyto skutečnosti doložil listinami a aby rozlišil v seznamu závazků závazky vzniklé z podnikání a ostatní závazky. Na tuto výzvu reagoval dlužník podáním doručeným soudu prvního stupně dne 17.8.2012, v němž mimo jiné uvedl, že je zaměstnaný v Rakousku na rakouský živnostenský list, a to na dohodu o spolupráci s firmou Media a uvedl, že veškeré jeho úvěry a půjčky byly použity pro jeho soukromé účely a žádný z jeho závazků nebyl použit na podnikání.. K tomuto podání dlužník připojil živnostenský list a smlouvu uzavřenou se společností Media Logistik GmbH.

Ze živnostenského listu se podává, že dlužník je veden jako živnostník u Okresního hejtmanství Horn, odboru živnostenské právo, a to od 4.8.2011, pod reg. č. 311-HOW1-G-11262, s předmětem podnikání nákladní automobilová doprava zboží nebo automobilová doprava s přívěsy, nepřesahuje-li maximálně přípustná hmotnost celkem 3.500 kg s tím, že živnost je omezena na použití jediného vozidla.

Ze smlouvy o dílo ze dne 14.8.2009 se podává, že tato smlouva o díla byla uzavřena mezi dlužníkem jako dodavatelem a společností Média Logistik GmbH jako zadavatelem. Podle bodu I. smlouvy dodavatel jako osoba samostatně výdělečně činná přebírá péči o prodejní místa bez obsluhy produktů stanovaných zadavatelem na dohodnutých trasách a v bodě III. smlouvy je pak stanoveno, že dodavatel je jako osoba samostatně výdělečně činná při plnění zakázky nezávislý a že neexistuje žádný osobní pracovní závazek a dodavatel se může obecně při výkonu smluvených činností kdykoliv nechat zastoupit prostřednictvím vhodné třetí osoby. V bodu IV. smlouvy je pak uvedeno, že zadavatel a dodavatel vycházejí z toho, že se u předmětného smluvního poměru jedná o novou samostatnou činnost a tato činnost podléhá povinnosti o sociálním pojištění podle zákona o sociálním pojištění živnostníků s tím, že přihlášení u oblastní zdravotní pojišťovny zadavatelem se konat nebude. Příspěvky na sociální pojištění bude sociální pojišťovně pro průmyslový sektor odvádět výlučně pojištěný dodavatel. Dohodnuté honoráře se budou převádět ze strany zadavatele formou brutto místo netto na aktuálně oznámené konto s tím, že řádné zdanění přísluší dodavateli.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, věty první, odst. 2, věty první IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle § 389 odst. 1 IZ, dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Odvolací soud po zhodnocení obsahu spisu s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení uzavírá, že odvolací námitky dlužníka jsou nedůvodné.

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu a v připojeném seznamu majetku lze předběžně uzavřít, že dlužník se skutečně nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen splácet vzhledem ke svým příjmům a hodnotě svého majetku.

Je třeba přisvědčit závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužníku nelze povolit oddlužení, neboť dlužník je aktivně podnikající fyzickou osobu a dle ustanovení § 389 odst. 1 IZ je oddlužení u podnikatelů zapovězeno. Rovněž reorganizace je u drobných podnikatelů, kteří nemají žádné zaměstnance, prakticky vyloučena (§ 316 odst. 1 IZ). Jako jediný v úvahu připadající způsob řešení úpadku dlužníka je tedy konkurs.

Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty. Z insolvenčního návrhu i ze seznamu majetku k němu připojenému přitom vyplývá, že dlužník nedisponuje hotovými finančními prostředky ani peněžními prostředky na bankovních účtech.

Pokud dlužník uvedl v seznamu majetku, že vlastní movité věci, pak není zřejmé, zda a v jakém časovém horizontu jsou tyto movité věci prodejné, zda jsou vůbec likvidní a zda by bylo možné výtěžek z nich použít již k úhradě počátečních nákladů insolvenčního řízení a zda by tento výtěžek k úhradě těchto nákladů postačoval či nikoliv. Pokud dlužník uvedl v seznamu majetku nemovitost-bytovou jednotku (jejímž vlastnictvím argumentuje i v odvolání), pak i ve vztahu k tomuto majetku je třeba uvést, že není zřejmé zda a v jakém časovém horizontu je tento majetek prodejný a za jakou částku, obzvlášť za situace, kdy je tento majetek zatížen zástavními právy.

V případě, že by majetek dlužníka nepostačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení, dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního řízení. V tomto směru je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodnění výjimky (jež nejsou nikterak četné a statistiky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . Uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení by tedy nebylo třeba pouze za předpokladu, že by dlužník disponoval hotovými finančními prostředky, což v daném případě nebylo dlužníkem tvrzeno a ani se z obsahu spisu nepodává.

Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně o tom, že je třeba dlužníku uložit zálohu v maximální výši 50.000 Kč. Jak již bylo konstatováno shora, z obsahu insolvenčního návrhu vyplývá, že jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs. Při řešení úpadku konkursem tak odměna insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí nejméně 45.000 Kč, přičemž je nutné počítat s tím, že správci vzniknou i hotové výdaje.

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje také zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. prosince 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu