3 VSOL 795/2015-A-13
KSOL 16 INS 6105/2015 3 VSOL 795/2015-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Roberta anonymizovano , anonymizovano , bytem Masarykovo náměstí 1, Uničov, adresa pro doručování: U Hradiska 28, Olomouc, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby: 74367536, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 14.5.2015, č.j. KSOL 16 INS 6105/2015-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že dlužníku se neukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet. Na odůvodnění uvedl, že dne 10.3.2015 bylo insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení zahájeno insolvenční řízení. Dlužník v návrhu uvedl, že je podnikatelem a má dva závazky z podnikání, celkový objem jeho závazků činí 719.872 Kč. Tvrdil, že požádal věřitele závazků z podnikání, a to Okresní správu sociálního zabezpečení v Olomouci a Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnu o souhlas s oddlužením, oba věřitelé shodně sdělili, že se vyjádří nejpozději na schůzi věřitelů. Proto je podle dlužníka splněn předpoklad dle ustanovení § 397 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož v pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, je třeba oddlužení povolit a tuto otázku prozkoumat v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Soud prvního stupně s odkazem na úpravu ustanovení § 389 odst. 1 a odst. 2, písm. a) insolvenčního zákona dovodil, že dlužník má dluhy z podnikání a v návrhu netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat, že se jedná o dluhy, které nebrání řešení jeho úpadku oddlužením. Vzhledem k tomu, že souhlas žádného ze dvou věřitelů závazků dlužníka pocházejících z jeho podnikatelské činnosti s oddlužením nebyl dán, je dlužník osobou, která není oprávněna k podání návrhu na povolení oddlužení, a jeho návrh na povolení oddlužení bude třeba odmítnout a úpadek řešit konkursem. Z obsahu insolvenčního návrhu a k němu připojených listin neplyne, že dlužník má k dispozici finanční prostředky, proto je třeba, zajistit zálohou náklady insolvenčního řízení, a to zejména náklady insolvenčního správce vzniklé od počátku jeho ustanovení do funkce. V případě neexistence majetku dlužníka bude záloha sloužit také k úhradě odměny insolvenčního správce, která v konkursu činí minimálně 45.000 Kč. Proto soud uložil dlužníkovi, aby zaplatil zálohu v maximální výši.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník obsáhlé odvolání. V odvolání odkazoval na závěr formulovaný v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.5.2014, sp. zn. KSPA 59 INS 1110/2014, 2 VSPH 960/2014, podle něhož podle úpravy účinné od 1.1.2014 dluhy z podnikání obecně nebrání oddlužení a zákonodárce ponechává na jejich věřitelích, aby svým hlasováním na schůzi věřitelů a podáním námitek rozhodli o tom, zda má být úpadek dlužníka řešen oddlužením. Dále uvedl, že soud by měl vzít v úvahu úpravu ustanovení § 397 insolvenčního zákona a v případě pochybností o oprávnění dlužníka k podání návrhu na povolení oddlužení ponechat definitivní závěr o této otázce na pořad schůze věřitelů. V této souvislosti odkázal na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18.7.2014, sen.zn. 3 VSPH 517/2014, dle nichž se hodnocení subjektivní přípustnosti oddlužení v režimu nové právní úpravy zásadně koncentruje do fáze po povolení oddlužení, a to na schůzi věřitelů (ustanovení § 403 odst. 2 IZ), a nelze považovat za adekvátní, aby ihned po podání návrhu na povolení oddlužení byla vyslovena jeho subjektivní nepřípustnost pro dlužníkovy označené podnikatelské dluhy jen proto, že jejich věřitelé zatím souhlas s oddlužením nevyslovili. V usnesení ze dne 4.4.2014, sen. zn. 4 VSPH 531/2014, Vrchní soud v Praze dospěl mimo jiné k závěru, že otázka, zda dlužníku lze s ohledem na existenci jeho dluhů z podnikání poskytnout výhody spojené s možností oddlužení, bude zpravidla v konečném důsledku záviset na rozhodnutí dlužníkových věřitelů, kteří mohou svůj názor projevit jak v souvislosti s podáním návrhu na povolení oddlužení, nebo při projednávání způsobu oddlužení dlužníka na za tím účelem svolané schůzi věřitelů. Proto v § 403 odst. 2 zákon nerozlišuje mezi věřiteli, kteří námitky proti oddlužení nevznesli proto, že s oddlužením souhlasili, nebo proto, že se schůze věřitelů nezúčastnili. Mezi neúčastí věřitele či jeho nevznesením námitek na schůzi, které se účastnil, nelze činit rozdíl a neuplatněním nesouhlasu věřitelů do skončení schůze věřitelů nastává zákonná fikce jejich souhlasu s oddlužením i přes existenci dluhů dlužníka z podnikání. Úvaha insolvenčního soudu o tom, že dlužník, který má nezajištěné závazky z podnikání a nedoložil písemný souhlas věřitelů se způsobem řešení těchto závazků oddlužením, je osobou, která není oprávněna podat návrh na povolení oddlužení, se jeví jako předčasná. Dále dlužník v odvolání uvedl, že správci daně či správci veřejných rozpočtů (typicky správa sociálního zabezpečení, finanční úřady a zdravotní pojišťovny), poskytují dlužníkům neutrální vyjádření v tom směru, že jim před zahájením insolvenčního řízení nejsou známy skutečnosti rozhodné pro konkrétní vyjádření. Aktivně sice nesouhlas nevysloví, zároveň ale souhlas neuvádějí. Podle názoru dlužníka je možno na podkladě jeho insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení rozhodnout o úpadku a povolit oddlužení a o jeho návrhu lze rozhodnout bez zbytečného odkladu. Proto mu soud neměl uložit povinnost zaplatit zálohu. Dlužník tvrdil, že má majetek pouze nepatrné hodnoty a za takového stavu se jeví neúčelným řešit jeho úpadek nejprve konkursem, který bude za dobu v řádu týdnů či měsíců zrušen pro nedostatek majetku a nadále by měl dlužník podávat nový návrh na povolení oddlužení v situaci, kdy již nebude nutno souhlasy věřitelů závazků z podnikání předkládat. Takový postup by pouze zbytečně prodlužoval úpadkovou situaci dlužníka. Ze všech těchto důvodu dlužník v odvolacím řízení navrhl, aby odvolací soud změnil přezkoumávané usnesení tak, že mu nebude uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 6 o.s.ř.), aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné, byť z důvodů jiných, než uváděných dlužníkem.

Zjištění soudu prvního stupně o věřitelích dlužníka, vůči nimž má závazky z podnikání, a o tom, že dlužník netvrdil jejich souhlas s oddlužením, jsou správná a odpovídají obsahu spisu. Z insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení vyplývá, že dlužník v bodě 07 návrhu (jeho doplnění), označil sedmnáct svých závazků, z nichž závazek vůči dvěma nezletilým dětem je závazkem z titulu běžného výživného, které je splatné každého prvního dne v měsíci. Dalších patnáct závazků dlužník popsal jejich věřiteli (označenými dle ust. § 103 odst. 1 IZ), důvodem vzniku, výší a ve vztahu k jedenácti závazkům rovněž jejich splatností. U závazku vůči věřiteli UNILEASING a.s., identifikační číslo osoby: 25205552, ke splatnosti uvedl sesplatněno (již v exekuci) , stejný údaj o splatnosti uvedl i ve vztahu k závazku vůči věřiteli Allianz pojišťovna, a.s., identifikační číslo osoby: 47115971, závazku vůči věřiteli Efrema Business,a.s., identifikační číslo osoby: 24711306, a závazku vůči věřiteli Českomoravská stavební spořitelna, a.s., identifikační číslo osoby: 49241397. V bodě 19 insolvenčního návrhu ve vztahu k těmto nezajištěným vykonatelným závazkům neuvedl tituly, o které se jejich vykonatelnost opírá. Rovněž v seznamu závazků není uvedeno nic o konkrétním datu splatnosti těchto čtyř závazků (obsah seznamu závazků je totožný s údaji obsaženými v doplnění bodu 07 insolvenčního návrhu).

Dne 29.10.2015 bylo soudu doručeno podání dlužníka, kterým dlužník k návrhu připojil pracovní smlouvu uzavřenou se zaměstnavatelem LASER-TECH, spol. s r.o., identifikační číslo osoby: 43962963, z níž vyplývá, že dne 1.10.2015 vznikl mezi dlužníkem a zaměstnavatelem pracovní poměr na dobu určitou do 31.3.2016, základní mzda podle mzdového výměru připojeného k pracovní smlouvě činí 16.000 Kč hrubého.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 104 odst. 3 IZ, v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Ze shora uvedených zjištění vyplývá, že v této věci se dlužník, který je podnikatelem a má závazky z podnikání, domáhá zjištění svého úpadku pro platební neschopnost, který žádá řešit oddlužením plněním splátkového kalendáře (§ 3, § 389, § 398 odst. 3 IZ).

Soud prvního stupně se zabýval přípustností návrhu dlužníka na povolení oddlužení (§ 389 odst. 2, písm. a/ IZ), aniž především hodnotil nejen to, zda insolvenční návrh dlužníka je projednatelný, ale rovněž skutečnost, zda k němu připojené přílohy obsahují zákonem stanovené náležitosti. Novelou insolvenčního zákona provedenou zákonem č. 294/2013 Sb. byla do ustanovení § 104 odst. 3 IZ vtělena povinnost dlužníka uvést v seznamu závazků také údaj o výši a splatnosti všech jednotlivých závazků (dříve dovozovaná judikatorně, srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 38/2010 ze dne 1.3.2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 83/2012). Pokud dlužník v seznamu závazků neuvedl údaj o splatnosti čtyř svých závazků, nesplnil zákonem požadovanou povinnost a jím předložený seznam závazků neobsahuje zákonem požadované náležitosti. Skutečnost, že údaj o splatnosti chybí u vykonatelných závazků, je bez významu.

Z ustanovení § 108 IZ vyplývá, že insolvenční soud může uložit insolvenčnímu navrhovateli (i dlužníku, je-li navrhovatelem), aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení teprve tehdy, má-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti a jsou-li k němu připojeny předepsané přílohy obsahující stanovené náležitosti. Je pojmově vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, je-li insolvenční návrh buď vadný ve smyslu ustanovení § 128 odst. 1 IZ, anebo nejsou-li k němu připojeny přílohy ve smyslu ustanovení § 128 odst. 2 IZ (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sen. zn. 1 VSPH 96/2008, 1 VSPH 110/2008 ze dne 16. 7. 2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2009).

Z výše uvedeného vyplývá, že dlužníkem k návrhu připojený seznam závazků neobsahuje náležitosti stanovené v ust. § 104 odst. 3 IZ a rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je předčasné. Proto odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

V závislosti na tom, zda dlužník v mezidobí sám případně doplní seznam závazků o další potřebné údaje, insolvenční soud posoudí, zda insolvenční návrh a jeho přílohy splňují všechny zákonem požadované náležitosti. Nedoplní-li dlužník seznam závazků o další potřebné údaje, případně toto doplnění bude nedostatečné, bude nutno postupovat dle ustanovení § 128 odst. 2 IZ a dlužníka vyzvat k doplnění seznamu závazků tak, aby u všech jednotlivých závazků byl uveden údaj o splatnosti; současně bude dlužníka třeba poučit o následcích, které bude mít, pokud dlužník výzvě soudu nevyhoví. V případě, že soud bude mít k dispozici bezvadný seznam závazků, bude možno opětovně posuzovat, zda je v této věci možno zajistit krytí nákladů insolvenčního řízení jinak, než z prostředků zálohy, přičemž soud vyhodnotí i případné změny, k nimž došlo po vydání napadeného usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 17. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu