3 VSOL 794/2013-A-17
KSBR 37 INS 15467/2013 3 VSOL 794/2013-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Libora anonymizovano , anonymizovano , bytem Zlín, Vodní 4210, PSČ 760 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.8.2013, č.j. KSBR 37 INS 15467/2013-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že insolvenční návrh dlužníka se neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 103 odst. 2 a odst. 3 a ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) uvedl, že dlužníkem podaný insolvenční návrh neobsahuje podstatné náležitosti, neboť v něm nejsou úplně a dostatečně popsány okolnosti osvědčující jeho úpadek. Dlužník neuvedl konkrétní tvrzení, jež by svědčila o jeho úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ, když neuvedl skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že závazky označených věřitelů jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není objektivně schopen hradit. Dlužník jasně, určitě a srozumitelně neuvedl data splatnosti svých závazků, v návrhu chybí konkrétní údaj o splatnosti minimálně dvou dlužníkových závazků vůči dvěma různým věřitelům. Dlužník také neuvedl skutečnosti, jež by svědčily o jeho tvrzení, že závazky není schopen splácet. Listinami připojenými k insolvenčnímu návrhu se soud prvního stupně nezabýval, neboť skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka musí být uvedeny již v insolvenčním návrhu, přílohy a listiny součástí insolvenčního návrhu nejsou. Dále soud prvního stupně citoval závěry v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.5.2010, sen. zn. NSČR 22/2009, z nichž, podle názoru soudu prvního stupně, vyplývá, že informace uvedené v seznamu majetku, v seznamu závazků a v seznamu zaměstnanců lze při posuzování, zda dlužník náležitě vylíčil okolnosti osvědčující jeho úpadek či hrozící úpadek, zohlednit pouze v případě, že se jedná o seznamy správné a úplné a dlužník na ně ve svém insolvenčním návrhu výslovně odkáže. V tomto případě však-jak soud prvního stupně pokračoval -dlužník na seznam závazků výslovně neodkázal. Soud proto postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkal, že jeho závěr je nesprávný. Poukázal na to, že zaslal kompletní návrh, nadto mu se sepsáním návrhu pomáhali odborníci. Odvolatel zopakoval, že má celkem šest věřitelů, tyto věřitele označila uvedl údaje o výši a splatnosti toho kterého závazku.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno (původně u místně nepříslušného Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci) insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jenž soudu došel dne 31.5.2013. Dlužník podal návrh na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, přičemž pro podání insolvenčního návrhu využil bod 06 tohoto formulářového návrhu. Skutkově uvedl, že má celkem sedm závazků u pěti věřitelů, celková výše těchto závazků činí cca 993.791 Kč, tyto závazky není schopen plnit po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Závazky není schopen plnit, neboť s ohledem na nízký příjem a všechny platby, které má, mu již nezbývá dostatek finančních prostředků na pokrytí základních životních potřeb. V této části formulářového návrhu označil své věřitele uvedením obchodní firmy, sídla a identifikačního čísla, označil jednotlivé závazky uvedením právního důvodu vzniku toho kterého závazku a jeho výše. Dále uvedl, že pobírá invalidní důchod ve výši 8.563 Kč a na základě smlouvy o důchodu mu bude jeho matka přispívat měsíčně částkou 3.000 Kč. Za dobu pěti let tak bude moci uspokojit minimálně 40 % svých peněžitých závazků. Není ženatý, nemá žádné vyživovací povinnosti. V bodě 18 formulářového návrhu ( závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné ) uvedl vždy údaj k popisu závazku, k označení věřitele a údaj o výši závazku, s tím, že takto označil celkem šest závazků. V bodě 19 ( závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné ) označil jeden závazek uvedením údaje k popisu tohoto závazku, přesně označil věřitele a uvedl údaj o výši tohoto závazku. V návrhu dlužník také označil přílohy; jako přílohu č. 2 označil seznam závazků. V tomto seznamu závazků (který je opatřen údajem o tom, že se jedná o seznam správný a úplný, a podpisem dlužníka), dlužník popsal zvlášť závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné, a dále závazek, ze kterého vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelný, tak, že přesně označil věřitele (uvedením obchodní firmy, sídla právnické osoby a identifikačního čísla), uvedl důvod vzniku, splatnost a výši toho kterého závazku.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu neuvedl dostatečné údaje, na jejichž základě by bylo možno usuzovat, že se nachází v úpadku, se odvolací soud neztotožňuje.

Nejvyšší soud České republiky již ve svém usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 88/2010) uzavřel, že rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z něhož lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z něhož lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z něhož lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že z obsahu skutkových tvrzení, uvedených bodě 06 formulářového návrhu, skutečně nelze dovodit, že u dlužníka jsou naplněny znaky úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ, a to ani ve spojení s údaji uvedenými v bodech 18 a 19, v nichž dlužník popsal jednotlivé své závazky. K tomu, aby bylo možno z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužník má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, chybí v insolvenčním návrhu údaj o splatnosti jednotlivých závazků.

Závěrům soudu prvního stupně je pak možno přitakat i potud, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.2.2009, sen. zn. 29 NSČR 7/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009).

Nutno zdůraznit, že tento závěr však neplatí v případě listin, které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je současně definován insolvenčním zákonem; konkrétně jde o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců (srov. ustanovení § 104 IZ). Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011), na něž soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí rovněž odkazuje, uzavřel, že předloží-li dlužník ke svému insolvenčnímu návrhu tyto povinné přílohy, které mají zákonem stanovené náležitosti (ustanovení § 104 IZ), lze k nim pro účely posouzení, zda dlužník splnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek, přihlížet.

V přezkoumávané věci dlužník ve svém insolvenčním návrhu označil seznam příloh, předložených soudu spolu s návrhem, přičemž přílohou č. 2 je seznam závazků. V tomto seznamu závazků, který po obsahové stránce vyhovuje náležitostem ustanovení § 104 odst. 2 IZ, a který obsahuje také podpis dlužníka s doložkou, že tento seznam závazků je úplný a správný, přitom dlužník v souladu s údaji, které uvedl ve formuláři návrhu na povolení oddlužení v bodech 18 a 19, specifikuje seznam svých věřitelů, jež řádně označuje obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem, u každého z takto řádně označených věřitelů uvádí právní důvod vzniku těchto závazků, výši závazků a data jejich splatnosti, přičemž závazek vůči věřiteli Cetelem ČR, a.s. byl splatný již dne 10.2.2013, vůči věřiteli Home Credit a.s. dne 20.3.2013, vůči věřiteli SMART Capital a.s. dne 12.3.2013, vůči věřiteli Provident Financial s.r.o. dne 11.2.2013, vůči věřiteli GE Money Bank, a.s. dne 14.2.2013, další závazek vůči věřiteli Cetelem ČR, a.s. dne 27.3.2013 a závazek vůči věřiteli GE Money Bank, a.s. dne 14.3.2013. Podle přesvědčení odvolacího soud lze tudíž z údajů, uvedených tomto seznamu jako nedílné a povinné přílohy insolvenčního návrhu, ve smyslu shora citovaného usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.5.2010 vycházet.

Po posouzení samotného obsahu insolvenčního návrhu ve spojení s předloženým seznamem závazků lze dovodit, že u dlužníka jsou naplněny znaky úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 IZ, když je zcela nepochybné, že dlužník má více věřitelů, dlužníkovy závazky vůči těmto věřitelům jsou ve všech případech více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, přičemž konkrétní údaje o datu splatnosti jednotlivých závazků pak také zakládají domněnku neschopnosti dlužníka hradit své splatné závazky ve smyslu ustanovení § 3 dost. 1, písm. c) a odst. 2, písm. b) IZ.

Odvolací soud-na rozdíl soudu prvního stupně-tak uzavírá, že insolvenční návrh dlužníka je projednatelný, neboť obsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností, které by v případě jejich osvědčení postačovaly k závěru o úpadku dlužníka pro platební neschopnost.

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh dlužníka se neodmítá.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené

rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenční rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 22. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu