3 VSOL 792/2011-A-16
KSBR 37 INS 19546/2011 3 VSOL 792/2011-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , Lechotice 87, PSČ 768 52, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.11.2011, č.j. KSBR 37 INS 19546/2011-A-10

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 25.10.2011 se dlužník domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení a jako způsob oddlužení navrhl plnění splátkovým kalendářem. S ohledem na zjištění, že dlužník ukončil podnikatelskou činnost v režimu živnostenského zákona dne 7.11.2011, přičemž návrh na zahájení insolvenčního řízení byl podán dne 26.10.2011 a s ohledem na to, že z podání dlužníka ze dne 9.11.2011 vyplývá, že závazky ve výši 676.439,-Kč vznikly z jeho podnikání (závazky vůči ČSOB Leasing ve výši 125.561,-Kč a 46.367,-Kč, Finančnímu úřadu v Holešově ve výši 89.065,-Kč, ALITRON CZ, s.r.o. ve výši 14.999,-Kč, Okresní správě sociálního zabezpečení Kroměříž ve výši 22.936,-Kč,

České průmyslové zdravotní pojišťovně ve výši 21.857,-Kč, Raiffeisenbank a.s. ve výši 193.654,-Kč a CETELEM ČR, a.s. ve výši 162.000,-Kč), což představuje asi 49 % všech závazků uvedených dlužníkem (ve výši 1.381.626,-Kč), soud prvního stupně uzavřel, že úpadek dlužníka nelze řešit oddlužením, nýbrž konkursem. Současně soud prvního stupně dovodil, že uvedl-li dlužník výslovně, že není podnikatelem (s údajem o tom, že toto prohlášení je správné a úplné) a teprve na výzvu soudu, aby vysvětlil rozpor mezi tímto tvrzením a zjištěním soudu (že dlužník je evidován jako podnikatel), reagoval zrušením živnostenského oprávnění ke dni 7.11.2011 (tj. po podání insolvenčního návrhu), lze usuzovat, že návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, čehož důsledkem je zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka (§ 395 odst. 1 a § 396 odst. 1 insolvenčního zákona). Za situace, kdy lze očekávat, že způsobem řešení dlužníkova úpadku bude konkurs a nikoli oddlužení, uložil soud dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, neboť minimální odměna insolvenčního správce podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., při konkursu (bez DPH) činí 45.000,-Kč (bez hotových výdajů).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že závazky z neúspěšného podnikání představují nikoli 49 % jeho celkových závazků, jak dovodil soud prvního stupně, avšak 37 %, s tím, že u závazků z podnikání řádně doložil k jakému účelu a z jakého titulu vznikly. Poukazoval na to, že do špatné situace se dostal v důsledku těžkého úrazu, který mu bránil v práci, takže ztratil zakázky, nastaly problémy se splátkami a musel proto podnikání přerušit. U Úřadu práce byl evidován v době od 13.1.2010 do 15.5.2011, od 16.5.2011 je zaměstnán u společnosti DLS Logistik s.r.o., IČ: 29219272. K podnikání se již nevrátil, přerušení živnosti změnil na ukončení podnikání. Odvolatel zdůraznil, že byť zrušil živnost až 2.11.2011, od ledna 2010 skutečně nepodniká. Návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr nesleduje, vždy se snažil pracovat, aby uživil rodinu snažil se své závazky platit, což už v současné době není možné. Poukázal na to, že vzhledem ke svým příjmům a smlouvě o důchodu je schopen splatit svým věřitelům 30 % jejich pohledávek. Dluh z podnikatelské činnosti představuje 514.439,-Kč, tj. 37 % závazků celkem ve výši 1.381.636,-Kč, přičemž závazek ve výši 674.029,-Kč je závazkem zajištěným. Namítl také, že výše požadované zálohy je nepřiměřená a není schopen ji zaplatit.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že návrhem, doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 26.10.2011, se dlužník domáhá rozhodnutí o úpadku, a tento insolvenční návrh spojil s návrhem na povolení oddlužení s navrhovaným způsobem oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že má celkem deset věřitelů a dvanáct závazků, jejichž celková výše činí 1.312.966,-Kč. Většina těchto závazků je po splatnosti více jak 30 dnů, některé závazky není schopen hradit po dobu delší jak tři měsíce. Jeho příjem představuje mzda u zaměstnavatele DLS Logistik s.r.o., IČ: 29219272, pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou. Průměrný čistý měsíční příjem činí 13.000,-Kč, s tím, že od října 2011 je mu přislíben (a to písemnou formou) zaměstnavatelem příjem ve výši 15.000,-Kč. Současně uzavřel smlouvu o důchodu, na základě které bude mít další příjem ve formě daru 5.000,-Kč měsíčně. Je ženatý a vyživovací povinnost má ke dvěma dětem. Podle údajů, uvedených v seznamu závazků (opatřeného údajem o tom, že je správný a úplný, a podpisem dlužníka), má dlužník celkem deset věřitelů-Telefonica Czech Republic, a.s., IČ: 60193336, CETELEM ČR, a.s., IČ: 25085689, Provident Financial s.r.o., IČ: 25621351, Okresní správa sociálního zabezpečení Kroměříž, Česká průmyslová pojišťovna Ostrava-Vítkovice, Raiffeisenbank a.s., IČ: 49240901, ALITRON CZ, s.r.o., IČ: 64506002, ČSOB Leasing, a.s., IČ: 63998980 a Finanční úřad Holešov, Jako závazky z podnikání označil dlužník závazek vůči věřiteli ČSOB Leasing, a.s. (ve výši 125.561,-Kč a 46.367,-Kč) Finančnímu úřadu Holešov (ve výši 89.065,-Kč), společnosti ALITRON CZ, s.r.o. (ve výši 14.999,-Kč), Okresní správě sociálního zabezpečení Kroměříž (ve výši 22.936,-Kč) a České průmyslové zdravotní pojišťovně Ostrava-Vítkovice (ve výši 21.857,-Kč). Pokud se týká dalších závazků, uvedl vůči věřiteli Telefonica Czech Republic, a.s., IČ: 60193336 závazek ve výši 6.672,-Kč s tím, že se jedná o závazek ze smlouvy na telekomunikační služby, zřízené v době podnikání (datum vzniku závazku 10/2009), vůči věřiteli CETELEM ČR, a.s., IČ: 25085689 závazek ve výši 162.000,-Kč ze smlouvy o úvěru, uzavřené v září 2008, vůči věřiteli Provident Financial s.r.o., IČ: 25621351 závazek ve výši 22.289,-Kč ze smlouvy o úvěru z ledna 2011, vůči věřiteli AVONET, s.r.o., IČ: 25322478 závazek ze smlouvy ze dne 13.1.2010 ( faktury za odstoupení od smlouvy za poskytování internetu ), závazky vůči věřiteli Raiffeisenbank a.s., IČ: 49240901 ve výši 674.029,-Kč ze smlouvy o hypotečním úvěru na koupi nemovitosti a dočerpání 100.000,-Kč na dokončovací práce podle smlouvy o úvěru ze dne 18.12.2007, a dále ve výši 193.654,-Kč s tím, že ve vztahu k tomuto závazku uvedl údaj úvěr 200.000,-Kč z 5/2009 byl použit na akontaci nákladního auta a vleku, poplatky kolem nákupu . Podle údajů uvedených v seznamu majetku (rovněž opatřeného údajem o tom, že je správný a úplný, a podpisem dlužníka), majetek dlužníka představuje běžné vybavení domácnosti, nyní v hodnotě 4.350,-Kč, a rodinný dům, který je ve společném jmění dlužníka a jeho manželky-objekt bydlení č. p. 87 na parcele St. 125 a pozemku-parcely St. 125 a pozemku parc. č. 487/3, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Holešov na LV č. 385 pro obec a katastrální území Lechotice. Z údajů uvedených ve výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že na nemovitostech vázne zástavní právo smluvní k zajištění pohledávek věřitele Raiffeisenbank a.s. do celkové výše 700.000,-Kč, dále zástavní právo exekutorské k zajištění pohledávky ve výši 125.561,-Kč s příslušenstvím věřitele ČSOB Leasing, a.s., zástavní právo exekutorské k zajištění pohledávky ve výši 42.625,-Kč s příslušenstvím, nákladů soudního řízení a nákladů exekuce věřitele ČSOB Leasing, a.s. a zástavní právo z rozhodnutí správního orgánu k zajištění daňové pohledávky ve výši 89.065,-Kč věřitele Finančního úřadu v Holešově. Obecná cena těchto nemovitostí činí podle předloženého znaleckého posudku 765.000,-Kč.

Na základě údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku.

Se závěrem soudu prvního stupně, že návrhu dlužníka na povolení řešení úpadku oddlužením nelze vyhovět, se odvolací soud ztotožňuje.

Podle ustanovení § 389 odst.1 IZ platí, že dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 21.4.2009, sen. zn. 29 NSČR 3/2009 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 79/2009) formuloval a odůvodnil závěr, že dlužníkem, který není podnikatelem se ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. Tamtéž také vysvětlil, že to, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, je nutno uvážit vždy s přihlédnutím především k době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, době ukončení dlužníkova podnikání, četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků a tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení.

V posuzované věci není pochybnosti o tom, že dlužníka, jako fyzickou osobu, která sice měla živnostenské oprávnění až do 2.11.2011, avšak na základě tohoto oprávnění fakticky nepodnikala, nelze považovat za podnikatele. Je však nutno zohlednit, že dlužník má závazky vzešlé z jeho předešlé podnikatelské činnosti přerušené (dle vlastního vyjádření) teprve od ledna 2010.

V této souvislosti je nutno předeslat, že dluhy vzešlými z podnikání dlužníka, které ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ brání povolení oddlužení, mohou být i takové dluhy, které v hmotněprávní rovině nevzešly (jen) z obchodních závazkových vztahů, např. dluhy, které mají svůj původ v občanskoprávních vztazích, do nichž dlužník vstupoval jako podnikatel, nebo jako veřejnoprávní dluhy (nedoplatky na daních, na pojistném apod.), pokud měly původ v dlužníkově podnikání (srov. závěry v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.3.2011 sen. zn. 29 NSČR 20/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 113/2011)

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že kromě závazků, které sám dlužník označil (to je závazek vůči věřitelům ČSOB Leasing, a.s., Finanční úřad Holešov, ALITRON CZ, s.r.o., Okresní správa sociálního zabezpečení Kroměříž a Česká průmyslová pojišťovna) je za závazek, vzešlý z předešlé podnikatelské činnosti dlužníka nutno považovat i závazek vůči věřiteli Raiffeisenbank a.s., ve výši 193.654,-Kč, neboť podle údajů uvedených dlužníkem v jeho seznamu závazků, se jedná o závazek ze smlouvy o úvěru z května 2009, který byl použit na akontaci nákladního auta, vleku a na poplatky kolem nákupu .

Naproti tomu takovým závazkem není závazek vůči věřiteli CETELEM ČR, a.s., IČ: 25085689 ve výši 162.000,-Kč, ze smlouvy o úvěru ze dne 18.9.2008, kterou uzavíral dlužník nikoli jako podnikatel, přičemž, podle údajů dále dlužníkem uvedených, finanční prostředky čerpané z tohoto úvěru byly použity jednak na dokončení prací na rodinném domku a také na chod domácnosti v době pracovní neschopnosti dlužníka v r. 2008.

Nicméně závěr odvolacího soudu, že uvedený závazek nemá povahu závazku vzešlého z podnikatelské činnosti dlužníka, je v přezkoumávané věci bez významu. I bez zohlednění závazku ve výši 162.000,-Kč vůči věřiteli CETELEM ČR, a.s., totiž představují závazky vzešlé z předešlého podnikání dlužníka celkem 514.439,-Kč, což představuje 37, 23 % z celkové výše všech jeho uvedených závazků (1.381.636,-Kč).

S přihlédnutím k době ukončení dlužníkova podnikání, k době vzniku jeho závazků vzešlých z podnikání, a také k výši těchto konkrétních závazků, které ve svém souhrnu představují 37,23 % z celkové výše všech jeho závazků, odvolací soud-ve shodě se soudem prvního stupně-uzavírá, že tyto dluhy z podnikání brání dlužníku v řešení jeho úpadku oddlužením.

Po vyhodnocení zjištění učiněných z předloženého spisu dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud za těchto okolností dlužníkovi uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Je zřejmé, že dlužník nedisponuje žádnými finančními prostředky. Dlužník sice má se svou manželkou ve společném jmění manželů nemovitosti-rodinný dům č. p. 87 a pozemky v katastrálním území Lechotice-jejichž tržní cena byla stanovena posudkem znalce částkou 765.000,-Kč, ovšem tento majetek je zatížen zástavními právy ve prospěch zajištěných věřitelů Raiffeisenbank a.s., ČSOB Leasing, a.s. a Finančního úřadu v Holešově, přičemž výše těchto zajištěných pohledávek představuje minimálně 888.655,-Kč. Výtěžek ze zpeněžení těchto nemovitostí bude použit primárně k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů, nákladů, které přímo souvisí se zpeněžováním, a odměny insolvenčního správce související s tímto zpeněžením (§ 1 odst. 2 vyhl. č. 313/2007 Sb.). Výtěžku ze zpeněžení věcí sloužících k zajištění pohledávek lze podle ustanovení § 305 odst. 2, věta druhá, IZ použít k uspokojení pohledávek za podstatou (mezi které náklady insolvenčního řízení patří) teprve po plném uspokojení zajištěných věřitelů. Odvolací soud pro úplnost dodává, že v této fázi nelze předjímat, zda výtěžek ze zpeněžení nemovitostí bude zcela použit na úhradu zajištěných pohledávek, či zda případně bude postačovat též k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí.

V případě, že by výtěžek ze zpeněžení zastavených nemovitostí nebylo možno použít také pro úhradu nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí, dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního řízení. V tomto je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Neobstojí ani námitka odvolatele, že z finančních důvodů není schopen zálohu ve výši 50.000,-Kč zaplatit.

Při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu soud nezvažuje majetkové poměry insolvenčního navrhovatele, nýbrž pouze to, zda je záloha v konkrétní věci nezbytná.

Insolvenční soud stanovil správně i výši požadované zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem totiž činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Insolvenčnímu správci také náleží v souvislosti s výkonem jeho

činnosti náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 14. května 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu