3 VSOL 790/2014-P9-8
KSBR 37 INS 31780/2013 3 VSOL 790/2014-P9-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Rolanda anonymizovano , anonymizovano , bytem Malý Val 1544/43, Kroměříž, PSČ 767 01, IČ 68 77 33 31, o přihlášce pohledávky věřitele č. 9 Česká republika, Ministerstvo zemědělství, Těšnov 65/17, Praha 1, PSČ 110 00, IČ 00 02 04 78, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.6.2014, č.j. KSBR 37 INS 31780/2013-P9-3,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl přihlášku pohledávky (výrok I.) a současně věřitele uvědomil o tom, že právní mocí usnesení končí jeho účast v insolvenčním řízení (výrok II.).

V důvodech usnesení uvedl, že věřitel odevzdal přihlášku pohledávky do datové schránky soudu prvního stupně dne 18.5.2014, usnesením ze dne 16.4.2014 , č.j. KSBR 37 INS 31780/2013-A-17 byl zjištěn úpadek dlužníka, v jeho výroku V. byli vyzváni věřitelé dlužníka, aby ve lhůtě 2 měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku přihlásili své pohledávky. Současně byli poučeni o skutečnosti, že k přihláškám, které budou podány po uplynutí lhůty, nebude soud přihlížet a nebudou v rámci insolvenčního řízení uspokojeny. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 15.4.2014, poslední den lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku pro přihlášení pohledávek uplynul dne 16.6.2014. Vzhledem k tomu, že věřitel přihlášku pohledávky odevzdal do datové schránky soudu dne 18.6.2016, postupoval soud dle ustanovení § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a přihlášku pohledávky pro opožděnost odmítl.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Namítal, že se o prohlášení úpadku dlužníka dozvěděl se značným zpožděním , dlužník uzavřel s věřitelem v roce 2013 dohodu o uznání závazku a o splátkách dluhu a stanovené splátky pravidelně hradil, u několika posledních splátek došlo ke zpoždění úhrad. Podle kontrol v insolvenčním rejstříku se při zadání údajů o dlužníkovi zobrazovala informace, že dlužník v něm není veden, nyní je dle věřitele patrné, že byl prohlášen úpadek dlužníka a dlužník zřejmě neinformoval soud o pohledávce věřitele, což považuje věřitel za nekorektní. Jestliže však dlužník o svém dluhu vůči věřiteli soud či insolvenčního správce informoval, pak věřitel považuje za nesprávné, že o prohlášení úpadku dlužníka nebyl informován soudem, ani insolvenčním správcem. Podle názoru věřitele by právní následky spojené s usnesením v konkursním řízení měly být vázány na nabytí jeho právní moci a přihláška pohledávky byla soudu doručena ve lhůtě dvou měsíců po nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byla tato lhůta stanovena. Věřitel proto považuje odmítnutí přihlášky pohledávky pro opožděnost za nesprávné a žádá, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil zpět soudu prvního stupně. Dále napadenému usnesení vytýkal nesprávné údaje o dni, kdy přihlášku odevzdal do datové schránky soudu či o dni, kdy byl zjištěn úpadek dlužníka.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele není důvodné.

Podle § 89 odst. 1 IZ není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

Podle ustanovení § 136 odst. 2, písm. d) IZ, platí, že rozhodnutí o úpadku musí obsahovat údaj o tom, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve lhůtě 2 měsíců, s poučením o následcích jejího zmeškání.

Podle ustanovení § 173 odst. 1 IZ, věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle ustanovení § 185 IZ, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 420 odst. 1, 2 IZ je-li dlužník fyzickou osobou, zapisuje se do seznamu dlužníků jeho jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo, a nemá-li rodné číslo, datum narození; jde-li o fyzickou osobu, která má podle zvláštního právního předpisu sídlo, zapíše se do seznamu dlužníků i její sídlo. Je-li dlužníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, zapisuje se do seznamu dlužníků vedle údajů podle odstavce 1 i dodatek odlišující její firmu, používá-li jej při svém podnikání, dále sídlo, jestliže se liší od bydliště, a identifikační číslo.

Dle obsahu spisu bylo v přezkoumávané věci řízení zahájeno dne 11.11.2013 s účinky téhož dne (§ 101 IZ). Dlužník byl v seznamu dlužníků insolvenčního rejstříku zapsán svým jménem, příjmením, rodným číslem, datem narození, bydlištěm (shodným jako místo podnikání) a identifikačním číslem osoby. Krajský soud v Brně usnesením č. j. KSBR 37 INS 31780/2013-A-17 ze dne 15.4.2014, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne v 15:19 hod., zjistil úpadek dlužníka (výrok I.), prohlásil na jeho majetek konkurs (výrok II.), ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Miroslava Ambrože (výrok III.), a vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 2 měsíců ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku, a současně věřitele uvědomil, že k přihláškám, které budou podány později, soud nepřihlíží, a takto přihlášené pohledávky nebudou v insolvenčním řízení uspokojeny (výrok V.).

Podle ustanovení § 89 odst. 1 IZ účinky rozhodnutí nastaly okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, tj. dnem 15.4.2014. V souladu s ustanovením § 57 odst. 1 o.s.ř. počala věřitelům plynout lhůta k přihlášení pohledávek dne 16.4.2014. Jelikož lhůta 2 měsíců připadla na neděli 15.6.2014, bylo posledním dnem pro včasné podání přihlášky pondělí 16.6.2014. Věřitel podal svou přihlášku pohledávky do datové schránky soudu prvního stupně dne 18.6.2014, tedy po lhůtě stanovené insolvenčním soudem, proto dle ustanovení § 173 odst. 1 IZ nelze k takto opožděné přihlášce pohledávky přihlížet. Insolvenční zákon bez zřetele k tomu, zda se jedná o pohledávku vykonatelnou či nevykonatelnou, zajištěnou či nezajištěnou, všem věřitelům, kteří mají pohledávky za dlužníkem, ukládá, aby své pohledávky přihlásili a aby tak učinili včas, tedy ve stanovené lhůtě (§ 110, § 136 odst. 2, písm. d/, odst. 3, § 173 IZ), včetně pohledávek podmíněných, s výjimkou případů ve smyslu ustanovení § 165 odst. 2 IZ, tj. věřitelů pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168 IZ) a pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 IZ), což však není tento případ.

Věřitel byl o zahájení insolvenčního řízení i o rozhodnutí o úpadku dlužníka vyrozuměn zveřejněním vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení (tj. již od 11.11.2013) a zveřejněním rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 3 IZ), který je veřejně přístupným informačním systémem veřejné správy (srovnej § 419 odst. 1 a 2 IZ). V insolvenčním rejstříku byly zapsány údaje vyžadované ustanovením § 420 odst. 1,2 IZ a proto je bez významu tvrzení věřitele v odvolání, že při kontrole v insolvenčním rejstříku se mu zobrazovala informace , že dlužník v něm není veden. Zveřejněním usnesení o zjištění úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku byla také všem věřitelům dlužníka doručena výzva k podávání přihlášek, která je jeho součástí (§ 71 odst. 1 IZ). Jiný způsob vyrozumívání věřitelů insolvenční zákon nepředpokládá a insolvenčnímu soudu neukládá, pokud se nejedná o známé věřitele, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z jiných členských států Evropské unie s výjimkou Dánska (§ 430 IZ). Není tedy povinností insolvenčního soudu oznamovat věřitelům rozhodnutí o úpadku zasláním písemného vyhotovení usnesení bez ohledu na to, zda je dlužník případně v seznamu svých závazků uvedl (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9.2008, sen. zn. 29 NSČR 4/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 25/2009). Zvlášť se rozhodnutí o úpadku doručuje pouze dlužníkovi, insolvenčnímu navrhovateli a osobám, které přistoupily do řízení (§ 138 odst. 1 IZ).

S ohledem na úpravu § 89 odst. 1 IZ, kdy v případě usnesení o zjištění úpadku zákon jinak nestanoví, nabylo rozhodnutí insolvenčního soudu o zjištění úpadku a výzva k podávání přihlášek věřitelům dlužníka účinnosti okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Proto nelze souhlasit s názorem, že počátek běhu lhůty k přihlášení pohledávek věřitelů je třeba vázat na právní moc usnesení o zjištění úpadku, jak navrhoval věřitel v odvolání. Tvrzení věřitele o sjednaném splátkovém kalendáři pro úhradu dlužníkova dluhu je pro posouzení, zda svou pohledávku přihlásil včas, zcela bez významu.

Pokud soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl nesprávné údaje o dni vydání usnesení o zjištění úpadku dlužníka (16.4.2014 namísto správného 15.4.2014) a dni doručení přihlášky věřitele (18.5.2014 namísto správného 18.6.2014) tyto zjevné nesprávnosti nezpůsobují věcnou nesprávnost napadeného usnesení.

Soud prvního stupně z výše uvedených důvodů postupoval správně, když opožděně podanou přihlášku pohledávky věřitele dle ustanovení § 185 IZ odmítl. Proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi, věřiteli, insolvenčnímu správci, věřitelskému orgánu a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 18. listopadu 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu