3 VSOL 79/2012-A-24
KSBR 37 INS 20737/2011 3 VSOL 79/2012-A-24

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Boženy anonymizovano , anonymizovano , bytem Archlebov 107, PSČ 696 33, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.1.2012, č.j. KSBR 37 INS 20737/2011-A-15

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. S ohledem na údaje, uvedené v návrhu, soud usnesením ze dne 14.12.2011 dlužnici vyzval, aby svůj návrh na povolení oddlužení doplnila tak, že sdělí údaj o tom, jaký příjem očekává od 18.1.2012 (vzhledem k tomu, že podle předložené pracovní smlouvy byl pracovní poměr dlužnice uzavřen na dobu určitou do 17.1.2012) a současně ji poučil o následcích nedoplnění návrhu na povolení oddlužení. Podáním ze dne 19.12.2011 dlužnice sdělila, že pracovní smlouva je uzavřena na dobu určitou s tím, že zaměstnavatel vždy smlouvu prodlužoval i na další období.

Dále dlužnice uvedla, že má dvě možnosti, buď zaměstnavatel smlouvu prodlouží a bude nadále pro něj pracovat, nebo již podniká kroky na zajištění dalšího pracovního místa. Ke dni rozhodnutí soudu však nebyl doložen příjem dlužnice za dobu od 18.1.2012, a pro tento nedostatek proto nelze pokračovat v řízení. Lze tudíž očekávat, že návrh by byl odmítnut podle ustanovení § 393 odst. 3 insolvenčního zákona. Současně soud prvního stupně dovodil, že pokud dlužnice na výzvu soudu nedoplnila údaje ohledně jejího příjmu, nelze počítat s příjmem v průměrné výši 9.547,-Kč (za poslední tři měsíce), jako s příjmem z pracovního poměru. Nicméně i pokud by soud přihlédl k příjmům dlužnice na základě pracovní smlouvy ze dne 17.1.2011, pak průměrný čistý měsíční příjem dlužnice za poslední tři měsíce činil 9.547,-Kč. Příjem ve výši 3.000,-Kč, jako příspěvek druha dlužnice na domácnost a úhradu nákladů na bydlení, přitom není příjmem, který by bylo možno započítat pro účely oddlužení, nadto tento příjem dlužnice ani nedoložila. S přihlédnutím k tomuto příjmu dlužnice by hodnota plnění, kterou by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé činila 20 % jejich pohledávek, pokud by tyto celkové nezajištěné závazky dlužnice činily 425.121,-Kč; pokud by věřitel ACM Money Česká republika, a.s. vystupoval v řízení jako věřitel nezajištěný, pak by tato hodnota plnění představovala pouze 13 %. Souhlas věřitelů s nižším plněním přitom nebyl dlužnicí předložen. Dlužnice tak nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnice je sice evidována jako vlastník nemovitostí, zapsaných na LV č. 1499 pro katastrální území a obec Archlebov, a to budovy č.p. 107 na parc. St. č. 288, pozemku-parcely St. č. 288 a pozemku parc. č. 6530, jejichž obvyklá cena podle znaleckého posudku ze dne 22.11.2011, předloženého dlužnicí, činí 445.000,-Kč, podle seznamu závazků však na předmětných nemovitostech vázne zástavní právo ve prospěch ACM Money Česká republika, a.s., Home Credit a.s., CETELEM ČR, a.s. a Finančního úřadu v Mikulově, přičemž zástavním právem jsou zajištěny pohledávky v celkové výši 446.226,-Kč. Vzhledem k tomu, že zajištěný věřitel se uspokojuje z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění lze předpokládat, že z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění (nemovitostí, na nichž vázne zástavní právo), budou věřitelé, kteří mají právo na uspokojení z tohoto zajištění a kteří by v případě schválení oddlužení nebyli zahrnuti do splátkového kalendáře, uspokojeni v rozsahu 99,7 % těchto pohledávek. Ze zpeněžení předmětu zajištění by tak nebylo možno pro uspokojení nezajištěných věřitelů použít žádnou částku. Je tudíž zřejmé, že by nebylo možno schválit oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Podle závěrů soudu prvního stupně lze s ohledem na ustanovení § 396 odst. 1 insolvenčního zákona očekávat, že způsobem řešení úpadku dlužnice by byl konkurs. Soud proto uložil dlužnici zálohu na náklady řízení ve výši 50.000,-Kč, neboť minimální odměna insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. při konkursu bez DPH činí 45.000,-Kč (bez hotových výdajů).

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Potvrdila, že nebyla schopna doložit ve stanovené lhůtě očekávané příjmy v příštích pěti letech, neboť došlo k ukončení pracovního poměru, uzavřeného na základě pracovní smlouvy na dobu určitou. V současné době si zajišťuje nové zaměstnání, a proto nebyla schopna sdělit krajskému soudu očekávaný příjem. Odvolatelka poukazovala také na to, že popřela pohledávku věřitele ACM Money Česká republika, a.s. co do důvodu a výše a současně podala oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu. Namítala, že vzhledem k současné finanční situaci, kdy zajišťuje nový příjem a potýká se s nedostatkem peněžních prostředků, nemůže požadovanou zálohu v uvedené výši zaplatit, přičemž vzhledem k probíhajícím řízením, kdy výsledek není jistý, by konkurs nebyl řešením její situace.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu prvního stupně dne 11.11.2011, domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a jako způsob jeho řešení navrhla oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má celkem deset věřitelů a závazky v celkové výši 868.344,-Kč, z čehož závazky ve výši 219.363,-Kč (věřitelů Home Credit a.s., IČ: 26978636, CETELEM ČR, a.s., IČ: 25085689 a Finančního úřadu v Mikulově) a závazek ve výši 223.860,-Kč (věřitele ACM Money Česká republika a.s.) jsou závazky, z nichž vyplývá právo na uspokojení ze zajištění (tyto závazky jsou zajištěny zástavním právem na nemovitostech ve vlastnictví dlužnice), jak doplnila ve svém podání ze dne 29.11.2011 k výzvě insolvenčního soudu. Dále uvedla, že nemá žádné vyživovací povinnosti, její průměrný čistý měsíční příjem činí 13.521,-Kč, a že vlastní nemovitosti v katastrálním území Archlebov, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Kyjov na LV č. 1499, jejichž obvyklá cena činí-podle dále předloženého znaleckého posudku č. 1750/129-11 znalce Ing. Zdeňka Hojače-445.000,-Kč. K další výzvě Krajského soudu v Brně ze dne 14.12.2011, č.j. KSBR 37 INS 2737/2011-A-13, jíž byla vyzvána jednak k vysvětlení rozporu mezi skutečnostmi uvedenými v seznamu závazků a listinami dokládajícími úpadek, dále ke sdělení, jaký příjem očekává od 18.1.2012, a k předložení listin dokládajících údaje o jejich příjmech za měsíce listopad 2011, dlužnice v podání ze dne 19.12.2011, které soudu prvního stupně došlo dne 21.12.2011, sdělila, že pracovní smlouva je uzavřena na dobu určitou s tím, že zaměstnavatel tuto smlouvu prodlužoval na další období. Současně uvedla, že vznese dotaz na zaměstnavatele, zda-li jí bude pracovní smlouva prodloužena a výsledek soudu neprodleně doloží. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti.

Podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b), insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší ne 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Ve vztahu k závěrům soudu prvního stupně je třeba uvést, že k návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit-mimo jiné-i listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky (§ 392 odst. 1, písm. b/ IZ). Údaje o příjmech dlužníka jsou jednou ze základních specifických náležitostí návrhu na povolení oddlužení, přičemž takový návrh musí obsahovat i údaje o příjmech, jejichž dosažení lze u dlužníka v časovém úseku pěti let očekávat. Správný je i závěr soudu prvního stupně, že pokud dlužník na výzvu soudu návrh na povolení oddlužení ve stanovené lhůtě neopraví nebo nedoplní podle pokynů soudu tak, aby měl zákonem požadované náležitosti, insolvenčního soud návrh na povolení oddlužení odmítne (§ 393 odst. 3 IZ), s tím, že odmítne-li návrh na povolení oddlužení, má ve smyslu ustanovení § 396 IZ povinnost rozhodnout současně o řešení dlužníkova úpadku konkursem.

V přezkoumávané věci není pochybnosti o tom, že dlužnice údaje o očekávaných příjmech (vzhledem k tomu, že pracovní poměr dlužnice byl uzavřen na dobu určitou do 17.1.2012) ani přes výzvu soudu (spolu s poučením o následcích neuposlechnutí této výzvy podle ustanovení § 393 odst. 1 IZ) nedoplnila, a nedoložila listiny tento údaj dokládající. Nicméně je zřejmé, že tak ani učinit nemohla, když, jak potvrdila v podaném odvolání, pracovní poměr sjednaný pracovní smlouvou na dobu určitou do 17.1.2012 skončil uplynutím této doby, a nová pracovní smlouva uzavřena nebyla. Důvod pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ tudíž dán není.

Z údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu vyplývá, že dlužnice je v úpadku, neboť má více věřitelů s peněžitými závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věta první, IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, sráží dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Dlužnice, jak se z jejího odvolání podává, nedosahuje v současné době příjmu ani ve výši 9.547,-Kč (z něhož soud prvního stupně při hodnocení schopnosti dlužnice vyhovět podmínkám pro povolení řešení jejího úpadku oddlužením vycházel), když je od 18.1.2012 bez zaměstnání, tudíž je zřejmé, že dlužnici nelze povolit oddlužení plněním splátkového kalendáře. S ohledem na celkovou výši závazků (868.344,-Kč) pak oddlužení dlužnice není možné ani formou zpeněžení majetkové podstaty, neboť jediným majetkem dlužnice jsou nemovitosti v ceně stanovené posudkem znalce ve výši 445.000,-Kč, na nichž vázne zástavní právo k zajištění pohledávek celkem ve výši 443.223,-Kč, takže výtěžek ze zastavených nemovitostí bude primárně použit k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů.

Námitka odvolatelky, že pohledávku zajištěného věřitele ACM Money Česká republika, a.s. (ve výši 223.860,-Kč) popřela co do pravosti a výše je přitom v této fázi řízení bez významu.

Za tohoto stavu, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je proto požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodný. Smyslem zálohy je totiž umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce. Složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužnice.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši této zálohy. Kromě již výše uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být ani skutečnost, že dlužnice nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě. Nutno zdůraznit, že záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, proto nelze dlužnici jako insolvenční navrhovatelku od povinnosti k úhradě zálohy osvobodit, případně její výši snížit.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 25. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu