3 VSOL 79/2011-A-24
KSBR 44 INS 14324/2010 3 VSOL 79/2011-A-24

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Rozdrojovice 292, PSČ 664 34, o insolvenčním návrhu věřitele gp production a.s. v likvidaci, se sídlem Hlinky 505/118, Brno, IČ: 27709582, PSČ 603 00, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.1.2011, č.j. KSBR 44 INS 14324/2010-A-18,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil navrhovateli-věřiteli, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení spočívá v tom, že záloha umožní působení insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím se překlene prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Výši zálohy soud určil v maximální možné částce 50.000,-Kč, když při svém rozhodování přihlédl ke skutečnosti, že dlužník vlastní nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 828 pro k.ú. Rozdrojovice, nicméně není zřejmé, zda dlužník disponuje hotovými finančními prostředky k prvotní úhradě nákladů insolvenčního řízení. Soud navíc nemůže, dojde-li k rozhodnutí o úpadku, předjímat, kdy by eventuelně došlo ke zpeněžení nemovitostí a za jakou cenu a jaké budou náklady insolvenčního řízení do doby, než dojde k jejich zpeněžení a správce bude disponovat hotovými finančními prostředky. Tento stav vyžaduje, aby byla věřitelem složena záloha na počáteční výdaje insolvenčního řízení. Soud přihlédl k tomu, že podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimální odměna insolvenčního správce v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000,-Kč, přičemž je nutno počítat s navýšením o hotové výdaje insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání, ve kterém namítá, že podle jeho názoru má dlužník dostatečný majetek, který je možno bezprostředně po případném rozhodnutí o úpadku použít na krytí prvotních nákladů insolvenčního řízení. Odkazuje na to, že dlužník ve svém vyjádření tvrdí, že hradí svůj závazek vůči Komerční bance, a.s. (splácí hypotéku), a dále uvedl, že má ve vlastnictví movité věci v součtu 460.000,-Kč. Pokud je to pravda, tak je evidentní, že dlužník disponuje hotovými finančními prostředky a také movitým majetkem, který lze jednoduše zpeněžit, z čehož lze dovozovat, že tyto prostředky pro krytí prvotních nákladů insolvenčního řízení budou postačovat. Má zato, že s ohledem na tyto skutečnosti není nutné požadovat po něm zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, poukazuje také na to, že on sám je v likvidaci a eviduje závazky vůči svým vlastním věřitelům. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se mu neukládá.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 až 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm.. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele důvodné není.

Podle ust. § 108 odst. 1, 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno k návrhu věřitele, který ve svém návrhu tvrdí, že má vůči dlužníku splatnou vykonatelnou pohledávku, která je více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti s tím, že tato pohledávka je současně zajištěna nemovitostmi ve vlastnictví dlužníka. V návrhu navrhovatel označil další věřitele dlužníka a uvedl, že pohledávky těchto věřitelů jsou rovněž tak splatné a existentní, což je doložitelné výpisem z katastru nemovitostí. Navrhuje, aby bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a současně o prohlášení konkursu, když má zato, že dlužník je v úpadku, protože splňuje zákonnou definici úpadku podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, když má prokazatelně více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto své závazky není schopen plnit. Dlužník ve svém vyjádření odmítl opodstatněnost podaného insolvenčního návrhu, tvrdí, že není v úpadku, protože není pravdou, že by zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, jedná se pouze o jednu platbu, a to závazku, který tvrdí navrhovatel. Poukazuje na to, že všechny pohledávky vůči němu jsou zajištěné pohledávky, přičemž zajištění převyšuje hodnotu všech pohledávek, takže v případě, že by se chtěl věřitel hojit, by bylo mnohem jednodušší provést exekuci bez zbytečných nákladů plynoucích z insolvenčního řízení. Ke svým majetkovým poměrům dlužník uvedl, že má movitý majetek v zůstatkové hodnotě 460.000,-Kč, když se jedná o osobní automobil a vesměs zařízení bytu, dále uvedl, že má akcie a stoprocentní podíl ve společnosti Studio Veselý s.r.o. v likvidaci, a dále nemovitý majetek-nemovitosti zapsané na LV č. 828 pro katastrální území Rozdrojovice. K závazkům uvedl, že má pouze závazek vůči Finančnímu úřadu v Brně a Okresní správě sociálního zabezpečení, závazek vůči navrhovateli rozporuje a tvrdí rovněž tak, že má závazek z hypotečního úvěru vůči Komerční bance, kdy řádně platí splátky dle úvěru.

Z obsahu vyjádření dlužníka nevyplývá, že by dlužník disponoval hotovými finančními prostředky. Ze samotné skutečnosti, že dlužník ve svém vyjádření uvedl, že splácí hypoteční úvěr, nelze ještě dovodit, že dlužník musí pohotovými finančními prostředky skutečně disponovat tak, jak namítá ve svém odvolání navrhovatel. Při nedostatku pohotových finančních prostředků, ze kterých by bylo možno hradit počáteční náklady insolvenčního správce, je namístě uložit insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit zálohu, protože nelze spravedlivě požadovat po insolvenčním správci, aby počáteční náklady nesl ze svého. Smyslem zálohy, jak správně uvedl soud prvního stupně, je umožnit činnost insolvenčního správce od počátku jeho ustanovení do funkce. Složená záloha umožní správci zpeněžit movitý majetek dlužníka a uhradit náklady vzniklé při zjišťování dalšího majetku dlužníka, popřípadě majetku jiných osob, který by z hlediska institutů odporovatelnosti a neúčinnosti právních úkonů mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že v případě nemovitostí nelze předjímat, kdy a za jakou částku by došlo k jejich zpeněžení, a to i s přihlédnutím k tomu, že nemovitosti jsou ve společném jmění dlužníka a jeho manželky. Stejný závěr lze učinit i ve vztahu k movitým věcem, u kterých rovněž tak nelze předjímat, kdy a za jakou částku budou zpeněženy, přičemž v této souvislosti nelze přehlédnout vyjádření navrhovatele z 21.1.2011, ve kterém zpochybňuje odhad zůstatkových cen u věcí movitých, jakož i to, že seznam neodpovídá skutečnosti.

V případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu, odměnu a hotové výdaje správce by byl nucen hradit stát, na něhož však nelze paušálně přenášet náklady insolvenčního řízení. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu (části týkající se ust. § 144 IZ), kde je výslovně uvedeno, že obavám, že náklady vynaloženými na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele. Záloha bude v další fázi řízení spotřebována především na prověření majetkových poměrů dlužníka též z hlediska institutu odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů . Tvrzení odvolatele o tom, že sám je v likvidaci, a tudíž nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení zálohy, nemůže být důvodem pro to, aby insolvenční soud insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit zálohu neuložil. Výši zálohy soud prvního stupně určil také správně s odkazem na vyhlášku č. 313/2007 Sb., kde je stanovena minimální odměna insolvenčního správce ve výši 45.000,-Kč v případě způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil ve výroku I. podle ust. § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenčnímu navrhovateli a dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 28. února 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu