3 VSOL 786/2012-A-11
KSOL 10 INS 20713/2012 3 VSOL 786/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Marka Zábrodského, nar. 25.3.1975, bytem Skrbeň, Hynkovská 29/1, PSČ 783 35, IČ: 68926995, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 10.9.2012, č.j. KSOL 10 INS 20713/2012-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníku se záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 395 odst. 1, písm. a), § 395 odst. 3, písm. b) a § 396 odst. 1 IZ uvedl, že nelze vyhovět návrhu dlužníka na povolení oddlužení, neboť dlužník byl pravomocně odsouzen Okresním soudem v Prostějově ve věci 2 T 112/2008 dne 26.11.2008 pro trestný čin zpronevěry, což je trestný čin majetkové povahy ve smyslu ustanovení § 395 odst. 3 písm. b) IZ, a proto jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení jeho úpadku je konkurs. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužník vlastní toliko obvyklé vybavení domácnosti a nemovitosti v katastrálním území Týn nad Bečvou a nemovitosti nacházející se v katastrálním území a obci Skrbeň, které zajišťují závazky několika věřitelů s tím, že není zřejmé, zda by výtěžek zpeněžení nemovitostí postačoval též k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy souhlasí, a proto dovodil nutnost uložení zálohy. Její výši odůvodnil odkazem na minimální výši odměny insolvenčního správce při řešení dlužníkova úpadku konkursem dle vyhl. č. 313/2007 Sb. s tím, že tato odměna činí 45.000 Kč (bez DPH), přičemž lze důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotových výdajů správce a jiné).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že má zájem urovnat závazky vůči věřitelům a přitom nemá k dispozici finanční rezervu, z níž by mohl zaplatit zálohu na náklady řízení. Dlužník poukazoval na to, že pracuje v hlavním pracovním poměru u společnosti Nestlé Česko s.r.o. a že veškeré jeho závazky, vyjma pohledávky vůči věřiteli STAVEBNINY U KOMÍNA, s.r.o. a věřiteli SANCO SYSTEMS s.r.o., jsou soukromého charakteru. Dlužník argumentoval tím, že trest uložený mu v trestním řízení uplynul dne 31.7.2012 a je vykazován v rejstříku trestů pouze proto, že ještě nepožádal o výmaz. Dlužník uvedl, že nemovitost nacházející se v obci Skrbeň je již vydražena.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka lze vyhovět, ovšem z jiných, než namítaných důvodů.

Z obsahu spisu se podává, že řízení v dané věci bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu dlužníka, jímž se domáhal rozhodnutí o svého úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Dlužník tvrdil, že má nezajištěné závazky ve výši 529.556 Kč, že nemá žádných dlužníků, není podnikatelem a nemá zaměstnance a má vyživovací povinnost k dvěma dosud nezletilým dětem. Dlužník uvedl, že má 8 věřitelů s 9 závazky. V bodu 21 návrhu dlužník označil 8 věřitelů, a to pouze obchodní firmou (ve dvou případech bez uvedení právní formy), případně jménem a příjmením, závazky označil jejich výší s tím, že podrobný seznam a charakteristika závazků je v příloze č. 2 návrhu. Dlužník tvrdil, že jeho příjmy nestačí k pokrytí všech závazků, a proto tyto závazky není schopen hradit v plné výši, řádně a včas. V bodu 14 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) a v bodu 15 návrhu (závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) dlužník uvedl, že takové závazky nemá. V bodu 16 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) dlužník uvedl 7 závazků vůči 6 věřitelům, závazky označil jejich výší a uvedením spisových značek rozhodnutí (resp. značkou výzvy) a odkazem na typ rozhodnutí (exekuční příkaz, usnesení, výzva). Věřitele označil toliko obchodní firmou (ve dvou případech bez uvedení právní formy), resp. jménem a příjmením. V tomto bodu návrhu dlužník odkázal na přílohu č. 1. K návrhu dlužník připojil přílohu č. 1 (doplnění závazků v bodu č. 16 návrhu na povolení oddlužení) opatřenou dodatkem, že je správná a úplná, opatřenou podpisem dlužníka. V této příloze označil 2 závazky vůči 2 věřitelům, závazky popsal výší a uvedením, že byly přihlášeny do insolvenčního řízení KSOL 10 INS 48/2012, věřitele označil uvedením obchodní firmy, resp. jména a příjmení, bez další identifikace. V příloze jsou dále uvedeny závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné, a to 9 závazků (závazky jsou označeny výší, spisovými značkami rozhodnutí, resp. výzvy a dále tím, zda se jedná o exekuční příkaz, výzvu, usnesení nebo přihlášku pohledávky-bez bližší specifikace). K návrhu dlužník připojil seznam závazků s prohlášením, že je správný a úplný, opatřený podpisem, v němž označil 9 závazků vůči 8 věřitelům, všechny závazky uvedl jako vykonatelné, bez zajištění. Věřitele dlužník označil obchodní firmou (resp. jménem a příjmením), sídlem (bydlištěm) a identifikačním číslem, u každého závazku uvedl jeho výši a skutečnost, zda závazek popírá či nikoliv. Závazky označil pouze odkazem na spisové značky rozhodnutí (resp. číslo jednací výzvy) bez bližší specifikace.

Podle ustanovení § 97 odst. 1, část věty před středníkem, odst. 3 IZ, insolvenční řízení lze zahájit pouze na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel s tím, že jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Podle ustanovení § 108 odst. 2, věty prvé IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč.

Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu dospívá odvolací soud k závěru, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka, a je tudíž neprojednatelný.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, senátní značka 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 88/2010, formuloval Nejvyšší soud ČR. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srovnej § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Je třeba uvést, že insolvenční soud může uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení teprve tehdy, má-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti. Je-li insolvenční návrh vadný , nelze jeho vady odstraňovat postupem dle ustanovení § 43 o.s.ř. Insolvenční soud je tedy povinen nejprve posoudit náležitosti insolvenčního návrhu a teprve poté, dospěje-li k závěru, že je insolvenční návrh bezvadný, je to podkladem pro další průběh insolvenčního řízení a případně pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení

(srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16.7.2008, sp. zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008, 1 VSPH 110/2008, veřejnosti přístupné prostřednictvím internetového vyhledávače www.google.cz).

Odvolací soud uzavírá, že insolvenční návrh dlužníka požadavky kladené usnesením § 103 odst. 2 IZ na náležitosti insolvenčního návrhu nesplňuje, neboť neobsahuje žádná tvrzení ohledně splatnosti žádného z uvedených závazků, přičemž tyto skutečnosti nelze dovodit ani ze spisových značek rozhodnutí, když není zřejmé, kdy tato rozhodnutí byla vydána. Navíc dlužník jednotlivé závazky blíže nespecifikoval ani právním důvodem jejich vzniku a u spisových značek rozhodnutí neuvedl, jakým orgánem byla vydána a jak bylo rozhodnuto. Z těchto neúplných skutkových tvrzení tedy nelze dovodit znaky úpadku dle § 3 odst. 1, písm. b/, c/, § 3 odst. 2 IZ. V posuzované věci tedy nebyly splněny zákonné podmínky k uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, ale k postupu podle ustanovení § 128 odst.1 IZ. Nelze ovšem vyloučit, že dlužník vytčené vady návrhu po zveřejnění tohoto rozhodnutí neprodleně sám odstraní.

Proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že se navrhovateli záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá, neboť nebyly splněny podmínky pro potvrzení usnesení soudu prvního stupně dle ustanovení § 219 o.s.ř. ani pro jeho zrušení dle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 30.ledna 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková,v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu