3 VSOL 785/2013-B-16
KSOS 22 INS 339/2013 3 VSOL 785/2013-B-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem 739 94 Vendryně 450, o schválení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.7.2013 č.j. KSOS 22 INS 339/2013-B-8

takto:

Odvolání dlužníka se o d m í t á.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně schválil oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty (výrok I.), deklaroval, že insolvenčním správcem ke dni schválení oddlužení je Mgr. Daniel Siwy, Hlavní třída 87/2, 737 01 Český Těšín (výrok II.), a ve výroku III. uvedl, že do majetkové podstaty náleží nemovitý majetek ve společném jmění manželů a to, pozemek parcelní číslo 586, zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parcelní číslo 588/1, orná půda, pozemek parcelní číslo 589, zahrada, pozemek parcelní číslo 590/1, orná půda, pozemek parcelní číslo 591, ostatní plocha, budova č.p. 450, rodinný dům, na pozemku parcelní číslo 586, to vše zapsané na listu vlastnictví 60 pro obec Vendryně, katastrální území Vendryně, u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Třinec, jehož odhad obvyklé ceny činí 1.100.000 Kč, a movité věci, kterými jsou PC sestava (odhadní cena 1.000 Kč), monitor ASUS (odhadní cena 200 Kč, televizor Samsung (odhadní cena 500 Kč) a křovinořez HOMELITE (odhadní cena 1.000 Kč).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 3.1.2013, bylo ve věci dlužníka zahájeno insolvenční řízení, usnesením ze dne 21.2.2013, č.j. KSOS 22 INS 339/2013-A-9 rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužníka a povolil oddlužení. O způsobu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty rozhodl soud v souladu s ust.§ 402 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen IZ ), při rozhodování o způsobu oddlužení vycházel soud zejména z údajů o výši závazků dlužníka (celková výše za dlužníkem přihlášených pohledávek činí 186.904,80 Kč), výši současného příjmu dlužníka (důchod ve výši 10.619 Kč čistého měsíčně, dar 1.500 Kč měsíčně.) a hodnoty majetku dlužníka. Přihlédl k tomu, že dlužník má vyživovací povinnost k manželce a dítěti a že z jeho důchodu nelze provádět žádné srážky. Očekávané uspokojení věřitelů by tak bylo cca 45%. Celková výše závazků dlužníka a jeho manželky je 201.272,80 Kč, příjmem manželky dlužníka je dar ve výši 1.500 Kč měsíčně. V případě oddlužení obou manželů společným splátkovým kalendářem by oddlužení probíhalo pouze z darů, a uspokojení věřitelů by bylo cca 54%. Dle soupisu majetkové podstaty provedené insolvenčním správcem je dlužník vlastníkem nemovitostí uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí v hodnotě cca 1.100.000 Kč (dle znaleckého posudku pak v hodnotě 1.189.000 Kč) a i pokud by nemovitosti byly zpeněženy za polovinu odhadní ceny, jejich výtěžek pokryje pohledávky věřitelů v plné výši. Zpeněžení majetkové podstaty je proto pro věřitele výhodnější a rychlejší než splátkový kalendář.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém nesouhlasil se závěrem soudu, že řešení oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty je výhodnější pro věřitele. Dlužník by v průběhu trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře uhradil svým věřitelům cca 45% jejich pohledávek a prodej nemovitostí ve vlastnictví dlužníka a jeho manželky by pro věřitele nebyl výhodnější, protože jejich cenu znalec nadhodnotil. Podle dlužníka není účelem oddlužení pouhé maximální uspokojení věřitelů, ale také umožnit předlužené české společnosti vymanit se ze svých dluhů důstojným způsobem . Soud však vzal v potaz jen poměr uspokojení věřitelů, aniž by hodnotil špatný stav nemovitostí, potřebu bydlení dlužníka a jeho špatný zdravotní stav. Proto je dle dlužníka napadené usnesení právně chybné. Přitom dlužník před schůzí věřitelů, svolanou na den 21.6.2013, požádal soud o odročení z důvodu možnosti finančního příspěvku, kterým by byli maximálně jednorázově jeho věřitelé uspokojeni, a situace dlužníka mohla být řešena pro něj finančně méně náročným způsobem. Dále dlužník v odvolání argumentoval úpravou § 201 o.s.ř., § 406 odst. 4 IZ a dovozoval, že mu nelze jako účastníku řízení odepřít subjektivní právo podat odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, kterým mu byla způsobena újma. Proto se v odvolacím řízení domáhá změny napadeného usnesení tak, aby bylo schváleno oddlužení splátkovým kalendářem, případně žádá o zrušení napadeného usnesení a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud se nejprve zabýval podmínkami přípustnosti odvolání proti napadenému rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou neoprávněnou.

Podle ustanovení § 406 odst. 4 IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Podle ustanovení § 218, písm. b) o.s.ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

Podle ustanovení § 201 o.s.ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Z ustanovení § 406 odst. 4 IZ vyplývá, že právo odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení má jen vymezený okruh účastníků. Pokud jde o dlužníka, ten se může odvolat pouze proti rozhodnutí, jímž soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, avšak současně nevyhověl jeho žádosti o stanovení nižší, než standardní výše splátek, respektive nerespektoval jím navrženou výši splátek. Proti rozhodnutí o schválení určitého způsobu oddlužení, insolvenční zákon dlužníku právo odvolání nepřipouští (usnesení NSČR ze dne 22.5.2013 sen. zn. 29 NSČR 35/2013 veřejnosti přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR www.nsoud.cz).

Je třeba uvést, že dle ustanovení § 398 odst. 1 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře, přičemž nutno zdůraznit, že věřitelé, potažmo insolvenční soud, nejsou vázáni dlužníkem navrhovaným způsobem oddlužení. Rozhodnutí o tom, kterou z těchto forem má být povolené oddlužení řešeno, je v prvé řádě záležitostí věřitelů. Ti mohou svoji vůli účinně projevit při určování způsobu provedení soudem povoleného oddlužení, a to na schůzi věřitelů (případně i mimo schůzi věřitelů), která je k tomu účelu svolávána. Za situace, kdy nezajištění věřitelé dlužníka na jeho návrh oddlužení plněním splátkového kalendáře nereagovali, když nevyužili svého práva hlasovat o způsobu řešení oddlužení na schůzi věřitelů (§ 402 odst. 1 až odst. 3 IZ), rozhodnutí o přijetí o způsobu oddlužení tím zcela ponechali na insolvenčním soudu (§ 402 odst. 5 IZ) proti jehož rozhodnutí se již nelze odvolat. V případě odvolatele nezajištění věřitelé na schůzi věřitelů dne 21.6.2013 o navrženém způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře nehlasovali, proto o způsobu oddlužení rozhodl insolvenční soud, a to tak, že zvolil ten způsob oddlužení, který je pro věřitele jednoznačně výhodnější-rozhodl o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, když tento způsob oddlužení je pro věřitele výhodnější.

Nad rámec tohoto rozhodnutí považuje odvolací soud za nutné zdůraznit, že z doplnění zprávy insolvenčního správce ze dne 13.6.2013 (č.l. B-5 spisu) nevyplývá, že by se dlužníkovi naskytla možnost doplnit svou ekonomickou nabídku, jak tvrdí v odvolání. Navíc v tomto doplnění správce reagoval na přípis dlužníka a jeho manželky ze dne 9.6.2013 o hodnotě nemovitostí a uvedl, že dle jeho průzkumu nemovitostí za přítomnosti pracovníka realitní kanceláře byly potvrzeny předpoklady o hodnotě nemovitostí a pracovník realitní kanceláře za tyto nemovitosti nabídl kupní cenu 500.000 Kč.

Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn, a proto odvolání dlužníka proti napadenému rozhodnutí odmítl podle ustanovení § 218, písm. b) o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelskému orgánu se však též doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 27. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu