3 VSOL 782/2015-B-36
KSOS 33 INS 2376/2010 3 VSOL 782/2015-B-36

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Emilie anonymizovano , anonymizovano , bytem Karviná-Hranice, Slovenská 28789/7, PSČ: 733 01, korespondenční adresa: Karviná-Doly, V Nádvoří 1267, PSČ: 735 06, o splnění oddlužení, zproštění insolvenční správkyně funkce, schválení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce a zamítnutí návrhu dlužnice na osvobození od placení pohledávek, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.6.2015, č.j. KSOS 33 INS 2376/2010-B-30,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku IV. zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice Emilie anonymizovano (výrok I.), zprostil JUDr. Kateřinu Martínkovou funkce insolvenčního správce (výrok II.), schválil odměnu insolvenční správkyně ve výši 54.210 Kč včetně DPH a náhradu hotových výdajů ve výši 10.842 Kč včetně DPH, s tím, že část odměny ve výši 51.487,50 Kč (včetně DPH) a část náhrady hotových výdajů ve výši 10.297.50 Kč (včetně DPH) byla správci dlužníkem již uhrazena, zbylá část nárokované odměny ve výši 2.722,50 Kč (včetně DPH) a náhrady hotových výdajů ve výši 544,50 Kč (včetně DPH) bude po právní moci tohoto usnesení vyplacena insolvenční správkyni z účtu Krajského 3 VSOL 782/2/2015-B-36 soudu v Ostravě (výrok III.), a zamítl návrh dlužnice na osvobození od placení pohledávek věřitelů (výrok IV.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 17.3.2010, č.j. KSOS 33 INS 2376/2010-A-5 rozhodl o úpadku dlužnice a povolil její oddlužení, usnesením ze dne 29.4.2010, č.j. KSOS 33 INS 2376/2010-B-11 rozhodl o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z podání insolvenční správkyně, které bylo soudu doručeno dne 22.5.2015, bylo zjištěno, že dlužnice v období od května 2010 do dubna 2015 uhradila věřitelům částku celkem ve výši 195.560 Kč, tedy 19,02 % zjištěných pohledávek, za uvedené období hradila rovněž zálohově odměnu a paušální náhradu hotových výdajů správkyně. Insolvenční správkyně v průběhu oddlužení dlužnici i dárce opakovaně vyzývala k zasílání daru, dlužnice byla také upozorněna na potřebu navýšit příjem tak, aby došlo alespoň k 30% uspokojení nezajištěných věřitelů. Od listopadu 2013 přestal být dar hrazen. Od ledna 2015 je dlužnice v evidenci uchazečů o zaměstnání, podpora v nezaměstnanosti nedosahuje takové výše, aby bylo možno provádět srážky. V měsících únor až duben 2015 nebyla hrazena ani záloha na odměnu a hotové výdaje. Dlužnice v podání ze dne 4.5. 2014 (správně 2015) navrhla osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Poté, co soud prvního stupně citoval ustanovení § 413 insolvenčního zákona, dále uvedl, že vzal na vědomí splnění oddlužení splátkovým kalendářem, zprostil JUDr. Kateřinu Martínkovou funkce insolvenčního správce, a s odkazem na ustanovení § 3, písm. b) vyhl. č. 313/2007 Sb. a ustanovení § 7 téže vyhlášky rozhodl o odměně insolvenční správkyně a náhradě jejích hotových výdajů. Návrh dlužnice na osvobození od placení pohledávek soud prvního stupně zamítl. V této souvislosti vyložil, že pro rozhodnutí podle ustanovení § 415 insolvenčního zákona je třeba, aby dlužník prokázal, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň že částka, kterou nezajištění věřitelé v rámci oddlužení obdrželi, není nižší než částka, která by se jim dostala, kdyby byl jeho úpadek řešen konkursem. Skutečnost, že dlužnice nezajistila dostatečné navýšení svého příjmu tak, aby bylo dosaženo 30 % uspokojení nezajištěných věřitelů, však nemá původ v okolnostech, které dlužnice nezavinila. Zároveň uspokojení věřitelů, které obdrželi v rámci oddlužení srážkami ze mzdy dlužnice, není nižší, než kdyby byl na majetek dlužnice prohlášen konkurs. Proto soud návrh dlužnice na osvobození od placení zbytku pohledávek zamítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Poukázala na to, že 21.10.2013 měla nehodu, srazila ji motorka a od té doby má zdravotní potíže, byla v pracovní neschopnosti do 27.10.2014, ke dni 31.12.2014 dostala výpověď z pracovního poměru ze zdravotních důvodů a od té doby je od 1.1.2015 na pracovním úřadě . Podávala žádost o částečný důchod, její žádost byla zamítnuta, proto nemohla splácet a nemá nikoho, kdo by jí finančně pomohl. Z obsahu podaného odvolání je zřejmé, že se domáhá změny odvoláním napadeného 3 VSOL 782/2/2015-B-36 usnesení tak, že se jí přiznává osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny.

Odvolací soud předesílá, že s účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle Čl. II-přechodného ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona však platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, to je ve výroku IV., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. d/ IZ), a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je třeba v odvoláním napadené části zrušit a v tomto rozsahu vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Z obsahu spisu vyplývá, že v přezkoumávané věci došel soudu dne 10.3.2010 insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhala zjištění úpadku a povolení oddlužení. Usnesením ze dne 17.3.2010, č.j. KSOS 33 INS 2376/2010-B-5 byl zjištěn úpadek dlužnice, insolvenční správkyní ustanovena JUDr. Kateřina Martínková a povoleno řešení úpadku dlužnice oddlužením. Usnesením ze dne 29.4.2010, č.j. KSOS 33 INS 2376/2010-B-11 bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, plátci mzdy dlužnice UNITED BAKERIES a.s., IČ: 28975031 bylo uloženo, aby po doručení tohoto rozhodnutí počínaje měsícem květnem 2010 prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužnice srážky ve stejném rozsahu, jako při výkonu rozhodnutí pro uspokojení přednostní pohledávky a sražené částky nevyplácel dlužnici, ale zasílal je insolvenční správkyni, dárkyni Emilii Částečkové bylo uloženo, aby peněžitý dar podle darovací smlouvy ze dne 10.3.2010 nevyplácela dlužnici, ale zasílala jej insolvenční správkyni JUDr. Kateřině Martínkové, a insolvenční správkyni bylo uloženo, aby každý měsíc k částce sražené dlužnici podle tohoto usnesení připočetla dar dle tohoto usnesení a z takto získané sumy si ponechala částku 900 Kč jako zálohu na odměnu 3 VSOL 782/2/2015-B-36 a náhradu hotových výdajů, navýšenou o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, uhradila případné pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou a zbývající částku vyplatila nezajištěným věřitelům (celkem sedmi nezajištěným věřitelům) v poměru ve výroku tohoto usnesení blíže specifikovaném, první splátku v termínu do 31.5.2010. Ze zprávy insolvenční správkyně o činnosti ze dne 11.1.2013 vyplývá, že v této zprávě poprvé insolvenční správkyně upozornila na jednoměsíční pracovní neschopnost dlužnice a na to, že vzhledem k této skutečnosti nebude splněna podmínka úhrady minimálně 30 % nezajištěných pohledávek dlužnice za dobu trvání oddlužení. Ve zprávě o činnosti ze dne 10.1.2014 pak insolvenční správkyně upozornila na to, že dlužnice neplní minimální zákonem stanovenou očekávanou míru uspokojení pohledávek přihlášených věřitelů, podle informací, kterých se insolvenční správkyni od dlužnice dostalo, je dlužnice od října 2013 v pracovní neschopnosti, byla upozorněna na to, že ukáže-li se, že nebude moci splnit podstatnou část splátkového kalendáře, může insolvenční soud rozhodnout o zrušení schváleného oddlužení a její úpadek řešit konkursem. Ve zprávě o činnosti ze dne 20.1.2015 (podané spolu se zprávou o plnění oddlužení č. 9) insolvenční správkyně sdělila, že dlužnice byla zaměstnána u společnosti UNITED BAKERIES a.s., od října 2013 je dlužnice v pracovní neschopnosti, srážky z nemocenských dávek byly Českou správou sociálního zabezpečení zasílány na účet správkyně. Přípisem ze dne 16.1.2015 bylo správkyni zaměstnavatelem dlužnice sděleno ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele ke dni 31.12.2014, počínaje dnem 1.1.2015 je dlužnice evidována u Úřadu práce České republiky a byla jí přiznána podpora v nezaměstnanosti, vzhledem k výši podpory nemůže být sraženo ničeho. Dále insolvenční správkyně sdělila insolvenčnímu soudu, že počínaje měsícem listopadem 2013 již není dar dárkyní dle darovací smlouvy hrazen, čehož jsou si dlužnice i dárkyně vědomy. Insolvenční správkyně upozornila na to, že v insolvenčním řízení byly zjištěny pohledávky věřitelů celkem ve výši 1.028.385,78 Kč, přičemž za dobu 56 měsíců trvání oddlužení dlužnice uhradila věřitelům částku ve výši 194.403 Kč, což je 18,90 % pohledávek věřitelů dlužnice. Dne 22.5.2015 byla soudu prvního stupně doručena zpráva insolvenční správkyně o plnění oddlužení č. 10 ze dne 4.5.2015 a konečná zpráva z téhož dne. V konečné zprávě insolvenční správkyně shrnula údaje, podávané jí v průběhu insolvenčního řízení s doplněním údaje o tom, že vzhledem k výši podpory v nezaměstnanosti nebylo v měsících únor až duben 2015 z přiznané podpory v nezaměstnanosti sraženo ničeho. Dále insolvenční správkyně vyúčtovala svou odměnu a náhradu hotových výdajů. Součástí připojené zprávy o plnění oddlužení č. 10 ze dne 4.5.2015 je i prohlášení dlužnice o tom, že neobdržela jiné, než v této zprávě uvedené příjmy. Dále obsahuje údaj dlužnice dle ust. § 414 IZ žádá o osvobození od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny . Listina je opatřena podpisy insolvenční správkyně a dlužnice Emilie anonymizovano . Na tomto základě, bez dalšího, rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením. 3 VSOL 782/2/2015-B-36

Podle ustanovení § 413 IZ, splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné; právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.

Podle ustanovení § 414 IZ platí, že jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka (odstavec 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odstavec 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odstavec 3).

Podle ustanovení § 415 IZ platí, že je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 3 platí obdobně.

Je třeba především uvést, že podmínkou pro přiznání osvobození dlužníka od placení pohledávek ve smyslu ustanovení § 414 IZ je návrh dlužníka, aby mu osvobození bylo přiznáno, s tím, že postup dle tohoto ustanovení je pak předurčen i mírou uspokojení pohledávek zahrnutých do oddlužení. Jestliže dlužník splní všechny podmínky podle schváleného oddlužení-přičemž je ovšem nutno zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ mezi ně patří i to, že se nezajištěným věřitelům dostane minimálně 30% uspokojení pohledávek zahrnutých do oddlužení-pak soudu nic nebrání, aby vydal rozhodnutí o osvobození dlužníka v rozsahu tímto ustanovením vymezeném.

Je-li však, jako v projednávané věci, hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30% jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se věřitelé s dlužníkem dohodli, pak musí insolvenční soud dodržet postup daný ustanovením § 415 IZ. Nezbytnou podmínkou pro rozhodnutí dle tohoto ustanovení je návrh dlužníka, jehož obsah je předurčen zákonnými předpoklady, za nichž soud může dlužníku osvobození od placení pohledávek přiznat. Jinak řečeno, jde o zvláštní návrh dlužníka (který není 3 VSOL 782/2/2015-B-36 automaticky a bez dalšího zahrnut v návrhu dle ustanovení § 414 odst. 1IZ), v němž dlužník musí tvrdit skutečnosti, které nezavinil a v jejichž důsledku nebylo dosaženo požadované hodnoty plnění a musí k jejich prokázání označit důkazy. Současně musí v návrhu tvrdit a také prokázat, že částka, která by byla určena k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v konkursu, by nebyla vyšší než hodnota plnění získaného nezajištěnými věřiteli podle splněného oddlužení. O takovém návrhu soud rozhodne po slyšení dlužníka a insolvenčního správce.

Jak se z odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí podává, soud prvního stupně zcela pominul, že v případě návrhu dlužnice na osvobození od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, se jedná o návrh podaný dlužnicí výslovně (i dle obsahu) podle ustanovení § 414 IZ přesto, že dlužnice nesplnila jednu ze zákonných podmínek, to je nejméně 30 % uspokojení nezajištěných věřitelů. Zmiňuje-li pak soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí ustanovení § 415 IZ, je zřejmé, že o tomto návrhu rozhoduje se zřetelem na předpoklady uvedené v tomto zákonném ustanovení (to je v ustanovení § 415 IZ), aniž dlužnice takový návrh, se všemi požadovanými náležitostmi (jak shora vyloženo), podala. V důsledku toho tak zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř., usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud prvního stupně poskytne dlužnici poučení ve smyslu ustanovení § 415 IZ a v závislosti na reakci dlužnice přizpůsobí svůj další postup v tomto řízení. Pokud dlužnice návrh dle ustanovení § 415 IZ podá, pak teprve po slyšení dlužnice (a v závislosti na tom, jak splní svou povinnost tvrzení a důkazní) a insolvenční správkyně, o této žádosti (návrhu) dlužnice rozhodne. Jestliže dlužnice návrh ani přes poučení soudem podle ustanovení § 415 IZ nepodá, dosavadní obsah spisu nedává podklad pro jiné rozhodnutí o dosud jediném návrhu dlužnice podle ustanovení § 414 odst. 1 IZ, než zamítnutí návrhu na osvobození od placení pohledávek.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe 3 VSOL 782/2/2015-B-36

dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenční správkyni se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 16. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu