3 VSOL 781/2014-A-22
KSBR 26 INS 16691/2014 3 VSOL 781/2014-A-22

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Lékárna u Rubínu, a.s., se sídlem v Brně, Makovského nám. 3147/2, PSČ: 616 00, IČ: 26904896, o insolvenčních návrzích navrhovatelů a) Mgr. Moniky anonymizovano , anonymizovano , bytem v Řícmanicích, Na Vyhlídce 186, PSČ: 664 01, b) Marcely anonymizovano , anonymizovano , bytem v Blansku, Olomučany 354, PSČ: 679 03, c) PHARMOS, a.s., se sídlem v Ostravě -Radvanicích, Těšínská ul. 1349/296, PSČ: 716 00, IČ: 19010290, zastoupeného JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem se sídlem v Ostravě-Mariánské Hory, Mojmírovců 41, PSČ: 709 00, o odvolání navrhovatele c) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1.7.2014, č.j. KSBR 26 INS 16691/2014-A-9,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

II. Ve vztahu mezi dlužníkem a navrhovatelem c) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně insolvenční řízení zastavil (výrok I.), rozhodl, že navrhovatelé jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek za insolvenční návrh ve výši 2.000 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.) a dlužníku uložil povinnost zaplatit navrhovatelům náklady řízení ve výši 2.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, a to každému jednou polovinou (výrok III.). V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že po podání insolvenčních návrhů vzali navrhovatelé své insolvenční návrhy zpět, neboť jejich pohledávky byly po podání dlužníkem uhrazeny. Soud proto postupoval podle ust. § 130 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční řízení zastavil. Současně rozhodl o poplatkové povinnosti ve vztahu k navrhovatelům, jimž uložil zaplatit soudní poplatek v souladu s ust. § 4 odst. 1, písm. e) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů s tím, že výše poplatků byla stanovena dle položky č. 4.1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků. O nákladech řízení pak rozhodl podle ust. § 146 odst. 2, věty první o.s.ř.

Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání navrhovatel c), který uvedl, že po vydání napadeného usnesení přistoupil k řízení insolvenčním návrhem. Tvrdí, že v důsledku přistoupení v insolvenčním řízení může být v již zahájeném insolvenčním řízení pokračováno a řízení může být zastaveno pouze ve vztahu k navrhovatelkám Mgr. Monice anonymizovano a Marcele anonymizovano , které vzaly své insolvenční návrhy zpět. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku I. změnil tak, že se řízení zastavuje pouze ve vztahu k navrhovatelkám Mgr. Monice anonymizovano a Marcele anonymizovano .

Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele není důvodné.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno u Krajského soudu v Brně dne 18.6.2014 insolvenčním návrhem navrhovatelky Mgr. Moniky anonymizovano . Téhož dne k insolvenčnímu řízení přistoupila navrhovatelka b) Marcela anonymizovano ; obě dvě navrhovatelky tvrdily, že mají vůči dlužníku pohledávku z titulu pracovněprávního vztahu. Podáními z 20.6.2014 vzaly insolvenční navrhovatelky podané insolvenční návrhy zpět s odůvodněním, že pohledávky zanikly, protože byly v mezičase uhrazeny. Na základě úkonů zpětvzetí návrhů rozhodl soud prvního stupně nyní napadeným usnesením. V odvolací lhůtě přistoupil do řízení insolvenční navrhovatel c), který tvrdil, že má za dlužníkem své splatné pohledávky a v podaném insolvenčním návrhu současně také označil další známé věřitele dlužníka, přičemž uvedl výši pohledávek těchto věřitelů a splatnost pohledávek.

Podle ust. § 129 odst. 1 IZ, insolvenční navrhovatel může vzít insolvenční návrh zpět až do vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu.

Podle ust. § 130 odst. 1 IZ, je-li insolvenční návrh vzat zpět, insolvenční soud řízení zastaví. Je-li insolvenční návrh vzat zpět až poté, co o něm insolvenční soud rozhodl jinak, než vydáním rozhodnutí o úpadku, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, insolvenční soud rozhodne též o zrušení rozhodnutí.

Podle ust. § 107 IZ, další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, se považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele (odstavec 1). Pro dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení v době jeho přistoupení k řízení (odstavec 2). Došel-li další insolvenční návrh insolvenčnímu soudu až po doručení rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu, avšak před tím, než toto rozhodnutí nabylo právní moci, může další insolvenční navrhovatel podat proti takovému rozhodnutí odvolání ve lhůtě počítané od jeho doručení poslednímu z těch účastníků, kteří jsou oprávněni podat proti rozhodnutí odvolání; to neplatí, jestliže rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu bylo dalšímu insolvenčnímu navrhovateli již dříve doručeno (odstavec 3, věta druhá).

Soud prvního stupně rozhodl věcně správně, jestliže insolvenční řízení zastavil, protože obě insolvenční navrhovatelky po podání insolvenčního návrhu vzaly insolvenční návrhy zpět. Soud prvního stupně také rozhodl správně o povinnosti zaplatit soudní poplatek v souvislosti s rozhodnutím o insolvenčním návrhu, a správně také aplikoval ust. § 146 odst. 2, věty druhé o.s.ř. při rozhodování o nákladech řízení. Správnost těchto závěrů ostatně odvolatel v podaném odvolání ani nezpochybňuje. Tvrdí, že po vydání napadeného usnesení přistoupil do řízení, a tudíž má za to, že v zahájeném řízení lze pokračovat a řízení by mělo být zastaveno pouze ve vztahu k navrhovatelkám a) a b), které vzaly své insolvenční návrhy zpět.

Pro navrhovatele c), který přistoupil do řízení svým podáním ze dne 10.7.2014, doručeným insolvenčnímu soudu 15.7.2014, tedy v době, kdy insolvenční soud již rozhodl o zastavení insolvenčního řízení, platí stav řízení, do něhož přistoupil. Návrh na zahájení řízení, který se podle zákona považuje za přistoupení k řízení (zahájenému na jiný, dříve podaný návrh na zahájení řízení) nemá účinky zahájení řízení a nelze s ním dále zacházet jako se samostatným insolvenčním návrhem. To mimo jiné znamená, že dnem, kdy došel insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, další insolvenční návrh , který se podle § 107 odst. 1, věty první IZ považuje za přistoupení k řízení (o původním insolvenčním návrhu), nedošlo k zahájení nového samostatného insolvenčního řízení, že pro takového dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení, do něhož tímto způsobem přistoupil (§ 107 odst. 2 IZ), a že při posuzování právních vztahů mezi účastníky insolvenčního řízení nemůže insolvenční soud vycházet z toho, že by se další insolvenční navrhovatel (samostatně svým insolvenčním návrhem) vůbec něčeho domáhal (srov. závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2012, sen. zn. 29 NSČR 20/2012, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 98/2012).

Z těchto důvodů tudíž nemůže obstát jediná odvolací námitka přistoupivšího navrhovatele, že je zde další insolvenční návrh, na základě kterého by mělo být pokračováno v řízení.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

Výrok o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi dlužníkem a navrhovatelem c) je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Navrhovatel c) nebyl se svým odvoláním procesně úspěšný, dlužníku podle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, a proto odvolací soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a odvolateli se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 25. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu