3 VSOL 780/2012-A-11
KSOS 39 INS 17277/2012 3 VSOL 780/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka DŘEVOZ, spol. s r.o. v likvidaci, se sídlem Velké Karlovice, PSČ 756 06, IČ: 00577707, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.8.2012 č.j. KSOS 39 INS 17277/2012-A-6

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ) uzavřel, že s ohledem na údaje uvedené v seznamu majetku, z nichž plyne, že dlužník nevlastní žádný majetek, považuje za nezbytné uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení. Soud prvního stupně uložil zaplacení zálohy v plné výši, když pouze minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem podle vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění pozdějších předpisů, činí 45.000 Kč, přičemž v průběhu konkursního řízení lze důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotových výdajů správce, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a jiné).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že dlužník nemá žádný majetek již od roku 1993, uhradit požadovanou zálohu není možné, bývalí společníci nejsou výdělečně činní. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se návrhem, došlým soudu dne 11.7.2012, doplněným k výzvě soudu podáním ze dne 4.8.2012, domáhá rozhodnutí o úpadku s odůvodněním, že společnost byla založena společenskou smlouvou ze dne 23.11.1990 a do obchodního rejstříku byla zapsána dne 26.11.1990. Mezi společníky vznikly v roce 1993 vážné rozpory a v tomto roce ukončili činnost společnosti. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5.4.2007 č.j. 26Cm 97/2006-21 byla společnost zrušena s likvidací a dalším usnesením ze dne 28.8.2007 č.j. 15Cm 100/2007-34 byli jmenováni likvidátory společnosti Karel Volek, Václav Petřek, Stanislav Stoklasa, Petr Václavík, František Plánka a Ludvík Martinák. Po provedení potřebného šetření bylo zjištěno, že dlužník nemá žádný majetek od roku 1993, od této doby nemá žádné pohledávky za dlužníky. Podle údajů v seznamu závazků (opatřeného prohlášením, že se jedná o seznam správný a úplný a podpisem likvidátora Františka Plánky) má dlužník závazek vůči JUDr. Josefu Červinkovi ve výši 3.000 Kč s uvedením údaje nezaplacená faktura vystavená dne 3.12.1999 a dále vůči Finančnímu úřadu ve Vsetíně- dluh na daních DPH 124.035 Kč, na dani z příjmu fyzických osob 3.839 Kč, na dani silniční 83.747 Kč a na dani z příjmů právnických osob ve výši 5.754 Kč, vše s příslušenstvím . Podle seznamů majetku a zaměstnanců (rovněž opatřených údajem o tom, že tyto seznamy jsou správné a úplné a podpisem likvidátora), má dlužník pouze pohledávku vůči Josefu Belháčovi, bytem Velké Karlovice 842 s tím, že se jedná o neuhrazenou fakturu ve výši 313.827,71 Kč s příslušenstvím, tato pohledávka je však nevymahatelná pro promlčení nároku, žádné zaměstnance dlužník nemá.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník je v úpadku, přičemž je zřejmé-vzhledem k tomu, že není ekonomicky činný -že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem.

Za této situace se odvolací soud ztotožňuje se soudem prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, neboť prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu dlužníkova majetku či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce nelze zajistit jinak. Institut zálohy má především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a současně také poskytnout záruku úhrady a odměny hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady související s insolvenčním řízením nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu (což se vzhledem k údajům, uvedeným v insolvenčním návrhu a v seznamu majetku jeví jako pravděpodobné), to je v rozsahu potřebném alespoň na úhradu všech nákladů insolvenčního řízení.

V tomto směru je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, ve které zákonodárce k ustanovení § 144 IZ uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné), postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Z uvedeného vyplývá, že postup zvolený soudem prvního stupně je postupem, který zákonodárce při tvorbě insolvenčního zákona předpokládal. Dlužník, který podává insolvenční návrh, tudíž musí počítat s tím, že bude k zaplacení zálohy vyzván, když účelem insolvenčního řízení není likvidace a výmaz nefunkční společnosti, nýbrž řešení úpadku a poměrné uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 IZ). Jestliže by dlužník zálohu nezaplatil a soud by přesto rozhodl o jeho úpadku, poté na jeho majetek prohlásil konkurs a následně by se nezjistil, případně nedohledal a nezpeněžil majetek v potřebném rozsahu, pak při nezaplacení zálohy by veškeré náklady tohoto insolvenčního řízení nesl stát a nadto by věřitelé dlužníka nebyli uspokojeni ani poměrně. Insolvenční řízení by tak ztratilo svůj smysl a další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona k likvidaci zadlužené a nemajetné společnosti dlužníka (§ 308 odst. 1, písm. d/, § 312 odst. 2 IZ).

Námitka odvolatele, že společnost nemá dostatek prostředků k úhradě zálohy (a že tyto prostředky nemají k dispozici ani společníci) důvodná není.

Z ustanovení § 98 odst. 1 IZ vyplývá, že dlužník, který je právnickou osobou v likvidaci, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě předlužení.

Podle přesvědčení odvolacího soudu byla i výše požadované zálohy na náklady insolvenčního řízení stanovena soudem prvního stupně správně. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem totiž (jak správně konstatoval i soud prvního stupně) pouze odměna insolvenčního správce činí minimálně 45.000 Kč podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Kromě toho insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti také náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 22. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu