3 VSOL 776/2016-A-15
KSBR 52 INS 5177/2016 3 VSOL 776/2016-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Mutěnice, Zahradní 815, PSČ 696 11, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.5.2016 č.j. KSBR 52 INS 5177/2016-A-10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení dlužníka (výrok I.) a nevyhověl jeho žádosti o prodloužení lhůty (výrok II.). V důvodech usnesení uvedl, že insolvenčním návrhem podaným u soudu dne 3.3.2016 se dlužník domáhal, aby soud rozhodl o jeho úpadku. Usnesením ze dne 10.3.2016, č.j. KSBR 52 INS 5177/2016-A-7, doručeným dne 22.3.2016, vyzval insolvenční soud dlužníka, aby ve lhůtě 3 dnů od doručení zaplatil na účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč a současně jej poučil o tom, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit. Záloha na náklady insolvenčního řízení tedy měla být uhrazena nejpozději dne 11.4.2016. Jak insolvenční soud zjistil ze sdělení účtárny ze dne 21.4.2016, ke dni 20.4.2016 nebyla požadovaná záloha zaplacena. K požadavku dlužníka o prodloužení lhůty pro zaplacení zálohy na insolvenční řízení, učiněné podáním doručeným dne 24.3.2016, soud prvního stupně uvedl, že s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti insolvenčního řízení není možné čekat až do konce měsíce září 2016, zda dlužník zaplatí zálohu a v jaké výši, proto rozhodl tak, že této žádosti nevyhověl. isir.justi ce.cz

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání, kterým dle jeho obsahu napadl výrok I. o zastavení řízení. Zopakoval, že je v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky pod dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, což doložil přílohami svého insolvenčního návrhu. Na základě těchto skutečností proto požaduje změnu rozhodnutí soudu prvního stupně o výši zálohy a o zastavení řízení, kdy u něho jsou dány podmínky pro osvobození od zálohy s ohledem na mnohost věřitelů, celkové předlužení dlužníka a zdravotní stav dlužníka . Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10.3.2016 č.j. KSBR 52 INS 5177/2016-A-7, soud uložil dlužníku jako insolvenčnímu navrhovateli, aby zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení 50.000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení, a současně dlužníka poučil o následcích nezaplacení zálohy. Usnesení bylo dlužníku doručeno dne 22.3.2016. Ten na něj reagoval podáním doručeným soudu dne 24.3.2016, v němž požádal o úhradu zálohy ve čtyřech splátkách po 8.000 Kč a jedné splátce ve výši 10.000 Kč, které přislíbil uhradit v navržených termínech v období od 25.4.2016 do 25.9.2016, a současně v žádosti sdělil důvody, které mu umožní plnit navržený splátkový kalendář. Odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení podáno nebylo.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Vzhledem k tomu, že dlužník proti usnesení o uložení zálohové povinnosti nepodal odvolání, rozhodnutí nabylo dne 7.4.2016 právní moci a lhůta pro zaplacení zálohy dlužníku, který byl řádně poučen o následcích nezaplacení zálohy, uplynula v pondělí dne 11.4.2016 (ust. § 57 odst. 1 o.s.ř.). Dle obsahu insolvenčního spisu nebyla na zálohu na náklady insolvenčního řízení dosud uhrazena žádná částka, byť poslední splátka měla být dle dlužníkem navrženého splátkového kalendáře splatná dne 25.9.2016.

Za situace, kdy byla dlužníku pravomocně uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení rozhodující především to, zda dlužník jako insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatil, či nikoliv. Dlužník v odvolání neuvedl žádné okolnosti o své majetkové situaci, z nichž by vyplývalo, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné (to je takové skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že náklady insolvenčního řízení bude možno krýt z majetkové podstaty). Z obsahu spisu rovněž nelze dovozovat, že přestože důvody pro složení zálohy nepominuly, jsou v této věci dány důvody, pro které je řešení úpadku dlužníka obecně žádoucí. Takovým důvodem není potřeba nemajetného dlužníka řešit svůj stav úpadku konkursem, neboť se jedná o jeho individuální zájem, stejně jako skutečnost, že zdravotní stav dlužníku neumožňuje uplatnění na pracovním trhu a je závislý na sociálních dávkách. Ani v odvolacím řízení tudíž nevyšla najevo žádná okolnost, která by odůvodňovala jiný postup, než zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy dle ustanovení § 108 odst. 3 IZ (v této souvislosti odvolací soud odkazuje na závěr, formulovaný v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.9.2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 103/2013).

Vzhledem k tomu, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení neuhradil, je napadené usnesení ve výroku I., jímž soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení, věcně správné a odvolací soud je podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

K návrhu dlužníka, aby odvolací soud změnil usnesení o výši uložené zálohy, stanovené soudem prvního stupně v jeho usnesení ze dne 10.3.2016, č.j. KSBR 52 INS 5177/2016-A-7, je třeba uvést, že ode dne 7.4.2016, kdy uvedené rozhodnutí nabylo právní moci, je již nelze v odvolacím řízení změnit. K tomu odvolací soud dodává, že nabude-li právní moci usnesení o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, nelze následně (při posuzování podmínek pro zastavení řízení pro nezaplacení zálohy) přezkoumávat důvodnost tohoto rozhodnutí (srov. rovněž závěry v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013).

Stejně tak nelze vyhovět návrhu dlužníka na osvobození od zálohové povinnosti, a to nejen proto, že takový postup insolvenční zákon neumožňuje, ale rovněž proto, že by bylo v rozporu s účelem insolvenčního řízení, aby náklady jednotlivých dlužníků spojené s uplatněním jejich práva na řešení úpadku byly takovým způsobem přenášeny na třetí subjekty (včetně státu).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 29. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu