3 VSOL 776/2015-A-13
KSOL 16 INS 12510/2015 3 VSOL 776/2015-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem Hlušovice, Východní 205, PSČ: 783 14, identifikační číslo osoby: 73286281, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 29. 6. 2015, č.j. KSOL 16 INS 12510/2015-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet.

Na odůvodnění uvedl, že dne 14. 5. 2015 bylo insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení zahájeno insolvenční řízení, v němž dlužník jako způsob řešení úpadku navrhl oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Podle insolvenčního návrhu má dlužník 6 závazků vůči 5 věřitelům, jejichž celková výše činí 10.002.293 Kč. Dlužník tvrdil, že je osobou samostatně výdělečně činnou a jeho příjem z podnikání činí 20.000 Kč čistého. Z řádného seznamu závazků, který připojil k insolvenčnímu návrhu, vyplývá, že dlužník má závazky vůči nezajištěným věřitelům ve výši 3.042.056 Kč a vůči zajištěným věřitelům ve výši 6.960.237 Kč. Podle řádného seznamu majetku, jakož i výpisu z katastru nemovitostí, je dlužník vlastníkem nemovitostí, zapsaných na LV č. 483 a na LV č. 2348 a č. 718, vedených Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc. Na základě výzvy soudu dlužník ocenil svůj majetek, který tvoří předmět zajištění jeho závazků, částkou 5.000.000 Kč a předložil doplněný seznam závazků, podle něhož má závazky vzniklé v souvislosti s podnikatelskou činností, a to vůči nezajištěným věřitelům Richter + Frenzel s.r.o. ve výši 594.638 Kč a Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. ve výši 2.447.418 Kč. Souhlasy nezajištěných věřitelů pohledávek, které vznikly v souvislosti s podnikatelskou činností dlužníka, nedoložil. Dále dlužník nedoložil, přestože ho soud vyzval, přehledy o odvedeném pojistném na sociální a zdravotní pojištění za uplynulé 3 roky. K návrhu na povolení oddlužení připojil po výzvě soudu opisy vybraných údajů z daňových přiznání za období let 2011-2013, daňové přiznání za rok 2014 nedoložil. Vzhledem k tomu, že dlužník nepředložil řádná daňová přiznání za uplynulé až 3 roky a nepředložil přehledy odvedeného pojistného na sociální a zdravotní pojištění za uplynulé 3 roky, dospěl soud prvního stupně k závěru, že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude třeba odmítnout a jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs (ust. § 392 odst. 1, písm. b/, § 393 odst. 3, § 396 insolvenčního zákona). Soud proto přistoupil k zajištění prostředků na krytí nákladů počátečních fází insolvenčního řízení zálohou. Pro případ, že výnos zpeněžení podstaty bude nedostatečný, bude záloha využita k zaplacení minimální odměny insolvenčního správce 45.000 Kč a náhrady jeho hotových výdajů (vyhláška č. 313/2007 Sb.). Dále soud prvního stupně uzavřel, že i v případě doplnění návrhu na povolení oddlužení dle výzvy soudu by nebylo možno návrhu vyhovět, protože zajištěné závazky dlužníka činí 6.960.237 Kč a jeho nezajištěné závazky představují 3.042.056 Kč. Hodnota majetku dlužníka, který je předmětem zajištění, činí 5.000.000 Kč a již z toho je zjevné, že případný výtěžek zpeněžení zajištěného majetku po odečtení částek dle ust. § 298 odst. 2 IZ bude nižší než nominální hodnota závazků zajištěných věřitelů, které nebudou uspokojeny v plné výši. Pro nezajištěné věřitele nebude z výtěžku zpeněžení majetku dlužníka zbývat ničeho. Argumentace dlužníka, že jeho závazek ve výši 3.848.660 Kč z titulu ručení vůči zajištěnému věřiteli PTÁČEK-velkoobchod bude uspokojen v rámci jiného insolvenčního řízení, neobstojí, protože v této fázi insolvenčního řízení nelze dovozovat, zda tato pohledávka bude a pokud ano, v jaké výši, uspokojena v insolvenčním řízení hlavního dlužníka . Vzhledem k absenci řádných daňových přiznání a přehledů odvedeného pojistného za poslední 3 roky, soud neposuzoval možnost oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání. Namítal, že soudu doložil veškeré požadované podklady a přílohy, byť po určené lhůtě, protože jeden z oslovených věřitelů se k řešení jeho úpadku oddlužením vyjádřil až následně. Tento důvod pro odmítnutí jeho návrhu na povolení oddlužení proto pominul. Dlužník tvrdil, že věřitelé se k jeho návrhu na povolení oddlužení nevyjádřili negativně a proto je třeba dovodit, že souhlasí s řešením svých pohledávek oddlužením. Dlužník nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně, že oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty je vyloučeno vzhledem k hodnotě jeho majetku, který je předmětem zajištění, a výši jím zajištěných závazků. Podle jeho názoru nelze předjímat výsledek insolvenčního řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. KSOL 10 INS 11876/2015 v jeho neprospěch. Dlužník vyslovil přesvědčení, že v rámci uvedeného insolvenčního řízení bude pohledávka věřitele PTÁČEK-velkoobchod, a.s. uspokojena plně co do částky 3.848.660 Kč a v jeho insolvenčním řízení tento věřitel uspokojován nebude. Zajištěné závazky ve výši 3.111.577 Kč budou uspokojeny ve výši 100% a z přebytku výtěžku zpeněžení majetku budou uspokojeni i nezajištění věřitelé v podílu přesahujícím 30 % hodnoty jejich pohledávek. V odvolacím řízení proto dlužník navrhl, aby odvolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Skutková zjištění soudu prvního stupně o dosavadním průběhu insolvenčního řízení, o majetkové situaci dlužníka, počtu jeho věřitelů a výši závazků, stejně jako o tom, že dlužník má nezajištěné závazky související s jeho podnikatelskou činností, a to vůči věřiteli Českomoravské záruční a rozvojové bance, a.s., identifikační číslo osoby: 44848943 ve výši 2.447.418 Kč z titulu ručení za třetí osobu, a vůči věřiteli Richter + Frenzel s.r.o., identifikační číslo osoby: 61852325, ve výši 594.638 Kč jsou správná a odpovídají obsahu spisu. Odvolací soud z těchto zjištění vychází a pro stručnost na ně odkazuje. Dále ze seznamu zaměstnanců připojeného k insolvenčnímu návrhu vyplývá, že dlužník ke dni podání návrhu zaměstnával jednoho zaměstnance.

Dlužník k odvolání připojil jako přílohu podání věřitele Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. ze dne 29.6.2015, označené jako souhlas s oddlužením, z něhož vyplývá, že tento věřitel souhlasí s dlužníkem navrhovaným oddlužením. Dále dlužník připojil přehled plateb na zdravotní pojištění zpracovaný dne 2.7.2015, z něhož mimo výši měsíční zálohy a platby na zdravotní pojištění v období od ledna 2012 do července 2015 vyplývá, že vůči Vojenské zdravotní pojišťovně má za období od 1. 1. 2012 do 31. 7. 2015 dluh na pojistném ve výši 21.006 Kč splatný 11. 5. 2015 a penále ve výši 1.717 Kč, jehož splatnost nastala 18. 6. 2015. Z přehledu předpisů a plateb, vyhotoveného k datu 2.7.2015 věřitelem Česká správa sociálního pojištění, Okresní správa sociálního zabezpečení Olomouc, které dlužník rovněž připojil k odvolání, vyplývá, mimo výše zálohy na pojistné za jednotlivé měsíce roku 2015 a skutečnosti, že ke dni 2.7.2015 dlužník neuhradil žádnou částku, že výše dluhu na zálohách na pojistném a penále do 31.12.2014 činí 25.806 Kč a výše dluhu na dlužných zálohách na pojistné za období 1.1.2015 do 7.7.2015 činí 9.568 Kč.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2, věty prvé, IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle § 392 odst. 1 IZ, k návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit a) seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil, b) listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky, c) písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky.

Podle § 393 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti.

Podle § 396 IZ, v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Soud prvního stupně uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení proto, že dlužník, přes řádnou výzvu soudu, k návrhu na povolení oddlužení nepřipojil listiny dokládající údaje o jeho příjmech za poslední 3 roky, jak stanoví § 392 odst. 1, písm. b) IZ, kterými jsou daňová přiznání a přehledy plateb na zdravotní a sociální pojištění. Proto soud dovodil, že jeho návrh na povolení oddlužení bude odmítnut (§ 393 odst. 3 IZ) a jediným možným způsobem řešení případného úpadku dlužníka je konkurs. V odvolacím řízení došlo ke změně v tom směru, že dlužník doložil přehledy předpisů a plateb na veřejné zdravotní pojištění. Přehled plateb pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti však nedoložil, neboť předložil jen přehled svých dluhů na této povinnosti do 31.12.2014 a přehled předepsaných záloh a jejich (ne)plnění do 2.7.2015. Stejně tak dlužník dosud nedoložil daňové přiznání za rok 2014. Z uvedeného vyplývá, že dlužník svou povinnost připojit k návrhu na povolení oddlužení listiny dokládající údaje o svých příjmech za poslední 3 roky dle ust. § 392 odst. 1, písm. b) dosud nesplnil (§ 25 odst. 1, písm. g/ zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů). Důvody pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 393 odst. 3 IZ nadále trvají a odvolací námitka dlužníka, že již pominuly, opodstatněná není.

Soud prvního stupně se dle odůvodnění napadeného usnesení nezabýval posouzením, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení. Dlužník, jak sám uvádí, má závazek z podnikání také vůči věřiteli Richter + Frenzel s.r.o. s nezajištěnou pohledávkou ve výši 594.638 Kč a netvrdí, že tento věřitel souhlasí s uspokojením své pohledávky v režimu oddlužení. Protože dlužník ve svém návrhu souhlas tohoto věřitele s oddlužením netvrdí, nelze dovodit, že je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení (ust. § 389 odst. 1, odst. 2, písm. a/ IZ). Stejně tak netvrdí nic o souhlasu svých věřitelů Vojenská zdravotní pojišťovna a Česká správa sociálního pojištění s oddlužením, přestože jejich pohledávky vznikly v souvislosti s podnikatelskou činností dlužníka.

Postup soudu prvního stupně, který dlužníka usnesením vyzval k předložení výslovných souhlasů věřitelů nezajištěných pohledávek, které vznikly v souvislosti s jeho podnikatelskou činností, s řešením úpadku oddlužením, nebyl správný, neboť z ustanovení § 392 odst. 1 IZ neplyne, že takový souhlas by byl povinen připojit k návrhu na povolení oddlužení. Dlužník však je povinen v návrhu na povolení oddlužení tvrdit okolnosti o svém oprávnění k jeho podání. V případě, že má věřitele, kteří vůči němu mají nezajištěné pohledávky vzniklé z jeho podnikatelské činnosti, je povinen tvrdit jejich souhlas s řešením svého úpadku oddlužením. Názor dlužníka, že věřitelé jeho dluhů z podnikání se k návrhu na povolení oddlužení nevyjádřili negativně a proto je třeba dovodit, že souhlasí s řešením svých pohledávek oddlužením, správný není. Dle ust. § 389 odst. 2, písm. a) IZ je oprávnění dlužníka, který má dluhy z podnikání (což je tento případ), vázáno na souhlas jejich věřitelů s oddlužením. Nepostačuje, že se k oddlužení nevyjádří, neboť v takovém případě věřitelé mohou být ve vztahu k oddlužení dlužníka bez vztahu. Z indiferentního vztahu věřitele dluhu z podnikání k oddlužení dlužníka oprávnění k podání návrhu na povolení oddlužení neplyne. Odvolací soud proto uzavírá, že dalším důvodem pro odmítnutí návrhu dlužníka na povolení oddlužení, i pokud by v odvolacím řízení doložil listiny o svých příjmech za poslední tři roky, je nedostatek aktivní legitimace dlužníka k podání návrhu na povolení oddlužení (ust. § 390 odst. 3 IZ).

Vzhledem k tomu, že dlužník není oprávněn k podání návrhu na povolení oddlužení, je nadbytečné se zabývat jeho věcnou opodstatněností, tedy otázkou dlužníkovy ekonomické nabídky věřitelům nezajištěných pohledávek a činit závěry o důvodech pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 395 odst. 1, písm. b/, § 396 IZ). Přesto odvolací soud uvádí, že argumentace dlužníka, že jeho závazek vůči zajištěnému věřiteli PTÁČEK-velkoobchod, a.s. ve výši 3.848.660 Kč bude uhrazen v rámci jiného insolvenčního řízení, je pro toto řízení bez významu. Insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 11876/2015 ve věci navrhovatelů-dlužníků Pavla a Dagmar Bartoníkových je dle údajů insolvenčního rejstříku ve fázi rozhodování o zálohové povinnosti. Před případným rozhodnutím o návrhu insolvenčního správce dle ust. § 298 odst. 2 IZ v tomto jiném řízení jsou jakékoli úvahy o uspokojení pohledávky zajištěného věřitele v jiném řízení pouhou spekulací.

Odvolací soud se z výše uvedených důvodů ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude třeba odmítnout a jeho případný úpadek je řešitelný pouze konkursem (§ 390 odst. 3, § 393 odst. 3, § 396 IZ).

Vzhledem k tomu, že dle seznamu majetku dlužník nemá k dispozici pohotové finanční prostředky, nelze prostředky na krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení, které souvisejí s činností insolvenčního správce bezprostředně po zjištění úpadku (náklady vzniklé se zjištěním a zajištěním majetku dlužníka, cestovné, telefonické hovory, poštovné) zajistit jinak než zálohou. Jediným hodnotným majetkem dlužníka jsou nemovitosti, které jsou však zatíženy zástavními právy pro pohledávky převyšující jejich hodnotu, a jak je uvedeno výše, nelze důvodně předpokládat, že po uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů bude k dispozici přebytek výtěžku jejich zpeněžení, z něhož by mohly být uspokojeny také konečné náklady insolvenčního řízení. Proto je důvodný závěr, že prostředků zálohy bude třeba rovněž ke krytí konečných nákladů insolvenčního řízení, spočívajících zejména v odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce. Výši zálohy 50.000 Kč odvolací soud shledává přiměřenou, a to s ohledem na výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku konkursem, která bez DPH činí nejméně 45.000 Kč, přičemž obvyklá částka hotových výdajů insolvenčního správce dosahuje částky 5.000 Kč, což je odvolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti (§ 1 odst. 5, § 7 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů).

Odvolací soud s ohledem na výše uvedené přezkoumávané usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 17. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu