3 VSOL 775/2014-A-30
KSBR 30 INS 670/2014 3 VSOL 775/2014-A-30

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem Dětkovice 64, PSČ: 683 23, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.6.2014, č.j. KSBR 30 INS 670/2014-A-25,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení. V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 14.1.2014 domáhal rozhodnutí o úpadku. Usnesením č.j. KSBR 30 INS 670/2014-A-17 ze dne 14.2.2014 soud prvního stupě vyzval dlužníka (správně uložil mu povinnost), aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč a současně ho poučil o tom, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit. Na základě odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu potvrdil, usnesení nabylo právní moci dne 26.5.2014. Záloha na náklady insolvenčního řízení tak měla být uhrazena nejpozději do 2.6.2014 a jak soud prvního stupně zjistil ze sdělení účtárny ze dne 13.6.2014, nebyla ke dni 12.6.2014 zaplacena. Soud prvního stupně proto postupoval dle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že v usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu byl poučen o možnosti jejího vymáhání a že -A-10 kdyby měl požadovanou částku 50.000 Kč, tak by uhradil své závazky a nepodal by na sebe insolvenční návrh. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a aby bylo dále v insolvenčním řízení pokračováno.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle odst. 2 výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V přezkoumávané věci se dlužník řádným insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 14.1.2014 domáhal zjištění úpadku, usnesením č.j. KSBR 30 INS 670/2014-A-17 ze dne 14.2.2014, které nabylo právní moci dne 26.5.2014 (dnem doručení potvrzujícího usnesení odvolacího soudu dlužníku postupem podle § 49 odst. 4, věta první o.s.ř.), soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 5 dnů ode dne jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč s poučením, že v případě nesplnění uložené povinnosti v soudem určené lhůtě může insolvenční soud řízení zastavit, případně přikročit k jejímu vymáhání. Lhůta ke splnění pravomocně uložené povinnosti proto dlužníku uplynula v pondělí dne 2.6.2014. Dle sdělení účtárny soudu prvního stupně ze dne 13.6.2014 záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla dlužníkem ke dni -A-10

12.6.2014 uhrazena (což dlužník v odvolání ani nezpochybňuje) a z obsahu spisu neplyne, že by dosud uhrazena byla.

Za situace, kdy byla dlužníkovi pravomocně uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení rozhodující především to, zda dlužník jako insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatil, či nikoliv. Ostatně dlužník byl o následcích nesplnění uložené povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení poučen řádně, jak vyplývá z usnesení o jejím uložení. Dlužník v odvolání neuvedl žádné okolnosti o své majetkové situaci, z nichž by vyplývalo, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné. Z obsahu spisu rovněž nelze dovozovat, že přestože důvody pro složení zálohy nepominuly, jsou v této věci dány důvody, pro které je řešení úpadku dlužníka obecně žádoucí. Proto v řízení nevyšla najevo žádná okolnost, která by odůvodňovala jiný postup, než je zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy dle ustanovení § 108 odst. 3 IZ (v této souvislosti odvolací soud odkazuje na závěr, formulovaný v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 103/2013, které je dostupné na stránkách www.nsoud.cz).

Protože dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení neuhradil, je napadené usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení zálohy věcně správné a odvolací soud je podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 29. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu