3 VSOL 775/2013-A-24
KSOS 34 INS 32919/2012 3 VSOL 775/2013-A-24

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem Kylešovská 111, 747 81 Otice, identifikační číslo osoby: 65 52 07 69, zastoupeného JUDr. Hanou Reclíkovou, advokátkou se sídlem Bílovecká 62, Opava 6, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.1.2013 č.j. KSOS 34 INS 32919/2012-A-7, takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníku povinnost, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Na odůvodnění uvedl, že dlužník svým insolvenčním návrhem, z něhož je zřejmý úpadek nejméně ve formě předlužení, podaným dne 21.12.2012, žádal o zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. Ze seznamu majetku dlužníka, připojeného k návrhu, obsahujícího doložku správnosti a úplnosti, vyplývá, že majetek dlužníka sestává z vozidla Škoda Octavia, rok výroby 2004, jehož hodnotu dlužník ocenil na částku 80.000 Kč, kancelářského vybavení (jehož hodnotu dlužník nevyjádřil), zásob 15.000 Kč, drobného vybavení domácnosti (k jehož hodnotě se dlužník nevyjádřil) a pohledávek v nominální výši 394.825 Kč, které byly bezúspěšně vymáhány prostřednictvím exekučního řízení. Finanční hotovost a prostředky na bankovních účtech dlužník nemá. Z těchto údajů soud dovodil, že dlužník není zcela nemajetný, nedisponuje ovšem žádnými pohotovými finančními prostředky, které by umožnily insolvenčnímu správci vykonávat funkci již od počátku jeho ustanovení. Tyto prostředky nelze zajistit jinak než zálohou, proto bez jejího zaplacení nelze pokračovat v insolvenčním řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že v insolvenčním řízení nelze paušálně ukládat povinnost k zaplacení zálohy v plné výši 50.000, když náklady insolvenčního řízení lze alespoň částečně pokrýt z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Proto se dlužník v odvolacím řízení domáhá, aby mu byla stanovena povinnost zaplatit zálohu v nižší částce.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 6 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Údaje o majetkové situaci dlužníka tak, jak vyplývá ze seznamu jeho majetku, uvedené v odůvodnění napadeného usnesení, jsou správné a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. Z obsahu insolvenčního návrhu dále vyplývá, že dlužník tvrdí své závazky minimálně ve výši cca 5,5 milionu Kč a dle seznamu majetku má majetek v hodnotě cca 0,5 milionu Kč (v této sumě jsou zahrnuty tvrzené pohledávky dlužníka v nominální výši). V návrhu uvádí svých 11 věřitelů, mezi nimi i věřitele Kanlux s.r.o., vůči němuž má pohledávku splatnou nejpozději v roce 2008, a věřitele Severomoravská plynárenská, vůči němuž má pohledávku splatnou v roce 2009. Podle odvolacího soudu z těchto tvrzení vyplývá úpadek dlužníka jak pro platební neschopnost (§ 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ), tak pro předlužení (§ 3 odst. 3 IZ).

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

V přezkoumávané věci vyplývá nutnost uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení dlužníkovi jako insolvenčnímu navrhovateli již ze skutečnosti, že dlužník nedisponuje finančními prostředky, ze kterých by mohly být hrazeny počáteční náklady insolvenčního řízení, které pravidelně vznikají bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a jsou spojeny s výkonem činnosti insolvenčního správce (jak tyto náklady příkladmo vypočítává soud prvního stupně v odůvodnění svého usnesení). Se závěrem soudu prvního stupně, že v této věci nelze krýt náklady insolvenčního řízení jinak než zálohou, dlužník ani nepolemizuje.

Námitky dlužníka směřují do výše uložené povinnosti, protože podle něj lze očekávat alespoň částečnou úhradu nákladů insolvenčního řízení z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. S tímto názorem se však odvolací soud neztotožňuje. Jen ze skutečnosti, že dlužník má majetek, nelze přímo dovozovat, že v případě zjištění úpadku a jeho řešení konkursem, v němž bude provedeno zpeněžování, bude možno pokrýt konečné náklady insolvenčního řízení z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty a není jejich úhradu třeba zajistit zálohou. Pro takový závěr je třeba předběžně posoudit strukturu a rozsah dlužníkova majetku. Dlužník má v majetku movité věci, které ohodnotil částkou 95.000 Kč. Jedná se o devět let starý automobil tovární značky Škoda Octavia, o jehož prodejnosti a za jakou částku nelze v této fázi řízení spekulovat. Stejně tak nelze důvodně soudit nic o výši částky, za kterou budou zpeněženy jeho zásoby, k jejichž struktuře dlužník neuvádí nic, a drobné vybavení domácnosti. Z údajů o majetku dlužníka tak nelze jednoznačně dovozovat, že rovněž konečné náklady insolvenčního řízení bude možno uhradit z případného výtěžku zpeněžení majetkové podstaty.

Vzhledem k tomu, že jen výše odměny insolvenčního správce, který není plátcem DPH, v konkursu, v němž je zpeněžováno, činí minimálně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, dále jen vyhláška ), přičemž je třeba počítat i s náhradou hotových výdajů insolvenčního správce (minimálně ve výši 5% z této odměny, § 7 odst. 2 vyhlášky), nelze v této věci důvodně předpokládat, že konečné náklady insolvenčního řízení, jejichž výše, mimo výdajů se zpeněžením věcí, bude činit nejméně 47.500 Kč, lze krýt jinak než zálohou. Proto je i podle odvolacího soudu potřebné uložit dlužníku povinnost zaplatit zálohu ve výši 50.000 Kč (§ 108 IZ).

Z uvedených důvodů proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 25. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu